Günter Grass: Co řečeno být musí

Partnerské Britské listy priniesli 6. apríla 2012 exkluzívny literárny preklad novej "škandálnej" nobelistovej básne o nebezpečenstve izraelsko-iránskej vojny s uvedením troch autorov: Günter Grass, Tomáš Koloc, Roman Kopřiva. Prvý je autorom básne, ktorá vyvolala v niektorých kruhoch doslova pobúrenie, druhý je autorom predslovu, tretí báseň preložil.
Počet zobrazení: 3732
Grass.jpg

Tomáš Koloc: "Předevčírem, na Škaredou středu, zveřejnil nositel Nobelovy ceny za literaturu, německý spisovatel Günter Grass, v německém deníku Süddeutsche Zeitung, italské La Repubblice, španělském El País a amerických The New York Times svou báseň, upozorňující na to, že německý stát se chystá zapojit do izraelských plánů na válku s Íránem. V Německu, ale i jinde ve světě, si za to vysloužil zdrcující kritiku. Někteří komentátoři nazvali Grasse „velikonočním pogromistou“, jeden český server zas svou správu o Grassově básni nazval „Günter Grass aneb starého esesáka novým kouskům nenaučíš“. Čtyřiaosmdesátiletý Grass (jehož spisovatelskou hřivnou je především vypjatá otevřenost při zpovídání se z vlastních „hříchů“) se ve svém posledním románu Při loupání cibule (2006) přiznal, že v roce 1944, tedy ve svých sedmnácti letech, jako příslušník pomocných sborů válečného námořnictva (v nichž byl od svých patnácti) vstoupil dobrovolně do jednotek SS, za což tohoto pozdějšího předního antifašistu jedni obvinili z pokrytectví a druzí ze snahy vzbudit na konci své literární kariéry senzaci.

Autor této předmluvy, i když je původem Žid, neobviňuje Güntera Grasse ani z jednoho. Myslí si naopak, že jde o nesmírně statečného muže, který na počátku Velikonoc (v době, kdy si křesťanský svět připomíná památku muže, jenž před dvěma tisíci lety svým dobrovolným utrpením upozornil svět na nesmysl násilí) otevřeně poukázal na aktuální nebezpečí, které nám všem hrozí. Proto oslovil vysokoškolského učitele germanistiky na Masarykově univerzitě v Brně, doktora Romana Kopřivu, který na jeho přání pořídil exkluzivní překlad Grassovy básně, jejíž stupňovaná stavba a jazyk pracující s frázemi dnešních médií, jsou v jeho kongeniálním překladu zřetelně patrné."

Günter Grass: Co řečeno být musí

Proč vlastně mlčím, zamlčuji příliš dlouho, co zjevné jest a cvičilo se v plánovacích hrách, na jejichž konci jako přeživší zbýváme nanejvýš jako poznámky v zápatí.

To hlavní je hájené právo na první úder, který by mohl vyhladit íránský lid ujařmený a směrovaný k organizovanému nadšení tlučhubou, protože v dosahu jeho moci předpokládají konstrukci atomové zbraně. Proč však si zapovídám uvádět jménem onu druhou zemi, v níž už po léta – třebaže utajován – rostoucí jaderný potenciál je nekontrolovatelně k dispozici, protože jakémukoli přezkoumání nepřístupný?

Všeobecné zamlčování této skutkové podstaty, jemuž se podřídilo mé mlčení, pociťuji jako přitěžující lež a nátlak připomínající trest, nebude-li respektován; verdikt „antisemitismus“ je dobře znám.

Teď ovšem, kdy z mé vlasti, kterou ráz na ráz dohánějí a k doznání nutí zločiny první a vlastní, jež bez příkladu jsou, znovu a zhola rutinně-obchodně, třebaže deklarováno jazykem hbitým jako vyrovnání, má být do Izraele dodána další ponorka, jejíž zvláštnost spočívá v tom, že dokáže nasměrovat absolutně ničivé bojové hlavice tam, kde existence jedné jediné atomové zbraně nedokázána jest, leč jako obava tvrdí, že důkazní sílu má; říkám, co řečeno být musí.

Proč však jsem mlčel doposud? Protože jsem myslel, že můj původ, na němž lpí nezahladitelná vada, zakazuje očekávat, že tento fakt země Izrael, jíž jsem a chci zůstat zavázán, snese jako vyslovenou pravdu.

Proč říkám teprv teď, k stáru a docházejícím inkoustem: Atomová mocnost Izrael ohrožuje už beztak křehký světový mír? Protože řečeno být musí, nač zítra by už mohlo být pozdě; také proto, že my – Němci, již tak dost zatíženi – bychom se mohli stát dodavateli nového, předvídatelného zločinu, pročež naši spoluvinu by nebylo lze zahladit žádnou z obvyklých výmluv.

A připouštím: Nebudu už mlčet, protože už mám dost pokrytectví Západu; navíc se dá doufat, že snad mnozí osvobodí se od mlčení a vyzvou původce rozpoznatelného nebezpečí, aby se zřekl síly, a zároveň budou trvat na tom, aby vlády obou zemí připustily nerušenou a stálou kontrolu izraelského atomového potenciálu a íránských atomových zařízení mezinárodní instancí.

Jen tak se dá všem, Izraelcům i Palestincům, ba víc, všem lidem, kdo žijí v tomto regionu okupovaném bludnými představami, znepřáteleni hlava na hlavě, a koneckonců i nám, pomoci.

Přeložil Roman Kopřiva

(Britské listy, 6. 4. 2012) 

Foto: Das blaue Sofa

Čítajte aj:

Komentář Der Spiegel: Günter Grass má pravdu

Günter Grass tvrdí, že jaderná velmoc Izrael ohrožuje světový mír

 

Facebook icon
YouTube icon
RSS icon
e-mail icon

Reagujte na článok

Napíšte prosím Váš text.

Komentáre

Obrázok používateľa Anonymný
#1
(neuvedené)
07. apríl 2012, 06:26
...lebo kapitalizmus, kapitalizmus, lebo antikomunizmus, antikomunizmus, lebo strach o existenciu - preto nabozenstvo a honba za mocou - ak sa nezbavime strachu jeden z druheho a nezacneme spolupracovat, tak sa znicime - sme az taki blbi?...
Obrázok používateľa Anonymný
(neuvedené)
07. apríl 2012, 10:16
Nie sme až takí "blbí", ale sme ešte hlúpejší.
Obrázok používateľa Anonymný
#2
(neuvedené)
08. apríl 2012, 05:54
niezeby to povedane nebolo na roznych blogoch a diskusiach - mozno az milionkrat, ale este tu pravdu nevypovedala autoritativna osobnost. je zrejme, ze hospodarska kriza v sucasnosti ma vplyv aj na politicke konflikty, doktrina prveho uderu ako preventivneho pri ohrozeni narodnej bezpecnosti je prilis casto pouzivana. narodna bezpecnost USA je dokonca ohrozovana aj bosymi pastiermi v Afganistane, ktory lezi na druhom konci sveta. preventivny uder voci Iranu uz zacal embargom, co pocitujeme vsetci na zvysovani cien na pumpach ktore sa nasledne prelievaju uplne do vsetkeho, lebo kazdy tovar treba dopravovat. da sa cakat, ze coskoro pride aj priamy vojensky utok izraelskych lietadiel s priamou logistickou podporou USA a mozno aj Nemecka...
Obrázok používateľa Anonymný
#3
(neuvedené)
20. apríl 2012, 23:19
Mám veľmi veľké pochybnosti o tom,že je spávne, aby sme sa plietli do udalostí,ktoré prebiehajú v Arabskom svete. Pochybujem o tom, že po zvrhnutí Kaddáfiho, Husajna, prevrate v Egypte a krviprelievaní v Sírii už bude v tejto oblasti pokoj a ľudia sa budú mať lepšie.Tieto revolúcie sa nerobia preto, aby sa ľudia mali lepšie. Nežijem v tomto svete, no viem si predstaviť, ako sa cíti obyčajný Izraelita, ak sa všade okolo neho hrmoce so zbraňami.Som však proti tomu, aby sa tieto spory riešili vojnou. V súvislosti s Gunterom Grasom,si však predsa len dovolím jednu poznámku.Kritický sa síce vyjadril na adresu Izraela, no začínať proti nemu útokmi, že je to starý esesák a pod. nesvedčí o inteligencii týchto autorov.Skôr by som bol za to, aby sme si miesto hodnotenia 15.17 ročného chalana, ktorý sa už vyspovedal verejne zo svojich hriechov, položili otázku - čo robia naše 15-17 ročné deti v uliciach, keď ich tam posieľajú dokonca i učitelia, aby riešili svojim počtom zložité štátne problémy? Vari tomu tak nebolo v 89-roku? V Arabskom svete vidíme, ešte i mladšie deti, ovešané zbraňami a nožmi, ako sa vyškierajú do záberov kamery alebo fotoaparáta. Sú už tieto deti, schopné páchať aj tie najkrutejšie a najzvrhlejšie zločiny, natoľko vyzreté,aby išli robiť revolúcie? Kto im dáva do ruky zbrane namiesto knihy? Za koho idú strieľať a vraždiť?

Blogy a statusy

Píšte a komunikujte

ISSN 1336-2984