Demokracie nesmí znamenat slabost!

Počet zobrazení: 4133

Nikdy nikdo nebyl a není neomylný. Platilo to i v případě T. G. Masaryka, když se v roce 1935 postavil proti zákazu Sudetoněmecké vlastenecké fronty, která nedlouho nato – přejmenovaná už na Sudetoněmeckou stranu – vyhrála volby.

Masarykovo stanovisko, které se tenkrát do značné míry shodovalo s postojem agrární strany, nebylo ovšem pouhým projevem „slabosti“ demokracie, které bylo už tolikrát zneužito. Masaryk vycházel z pragmatické úvahy, že zakázaní Sudeťáci budou ještě agresivnější a nebezpečnější. Nakonec se však stali agresivnějšími a nebezpečnějšími právě po svém nečekaném volebním vítězství.

Nezmiňuji se o tom jen kvůli nedávnému 120. výročí narození Konráda Henleina, někdejšího sudetoněmeckého vůdce, ale především proto, že mi dnešní postoje většiny západoevropských politických představitelů nebezpečně připomínají osudný Masarykův omyl. Demokracie by totiž neměla platit pro její nepřátele. A nejnebezpečnějšími nepřáteli nejen demokracie, ale i evropského způsobu života, kultury a legislativy jsou dnes islámští extremisté. A pod jejich sílícím vlivem se takovými nepřáteli mohou stát i doposud umírnění a přizpůsobiví evropští muslimové, kteří – řečeno slovy oficiálních zpráv bezpečnostních složek – zatím nevykazují žádné známky radikalizace.

Nemám samozřejmě co mluvit německé kancléřce do její politiky mateřsky otevřené náruče imigrantům všech zemí a těch islámských zvlášť, ba ani belgickým představitelům, jejichž rigorózní respektování demokratických zásad přináší zatím jen jediný výsledek, a to „překvapivé“ volební zisky islamistů a jejich postupné ovládání jednotlivých čtvrtí Bruselu, hlavního to města Evropské unie. Ale mám co mluvit a musím mluvit do politiky našich představitelů, do politiky, která, jak to tak bohužel vypadá, zatím nechystá příliš růžovou budoucnost našim dětem a dětem našich dětí. Musím tudíž otevřeně přiznat, že sice nepatřím k voličům KSČM ani SPD Tomio Okamury, ale že obě tyto strany považují za menší nebezpečí pro demokracii v České republice, než jakým jsou strany nevybíravě podlézající macro-merkelovské politice EU, tedy politice, která možná neohrožuje zájmy nadnárodního kapitálu, zvyklého přelévat se ze země do země a z kontinentu na kontinent prostřednictvím investic, bankovních převodů, soukromých letadel a luxusních jachet, ale ohrožuje a pochopitelně že i zneklidňuje řadové občany téměř celé Evropy.

Spojenectví proletářů všech zemí se dávno rozpadlo, bezzásadový kapitál si jde navzájem po krku, liberalistické a socialistické strany se předhánějí ve své jednostranné a úzkoprsé politické korektnosti a křesťansko-demokratické ideály jsou v defenzivě, zatímco pátá kolona naší doby – zfanatizovaný islám – pomalu ale jistě dobývá Evropu.

Jenže kdo se mu postaví do cesty, to je zatím ve hvězdách.

podpis_cejka_180.jpgDemokracie absurdního střihu


nesejme z viníků jejich viny tíhu.


Kdo seje vítr, vždycky sklízí bouři!


A požár ten, kdo v kouři oči mhouří.

Facebook icon
YouTube icon
RSS icon
e-mail icon

Reagujte na článok

Napíšte prosím Váš text.

Blogy a statusy

Píšte a komunikujte

ISSN 1336-2984