Filipíny míří do čínské náruče

V jihovýchodní Asii se odehrává zásadní geopolitická změna, která může vyústit v oslabení pozic USA a posílení ČLR. Děje se tak v zemi, kde by to málokterý znalec mezinárodní politiky očekával, neboť Filipíny jsou po celou dobu své nezávislé existence klíčovým spojencem Washingtonu v asijsko-pacifickém regionu.









Foto: Nicolas Raymond / Flickr

Vazby Filipín na USA sahají až na konec 19. století, kdy se souostroví po americko-španělské válce roku 1898 stalo americkou kolonií. V roce 1946 byla vyhlášena nezávislost, ale silné spojenectví pokračovalo i po celé období studené války, kdy se Filipíny – společně s Thajskem, Malajsií a jižním Vietnamem – staly pilířem bezpečnostního systému USA v jihovýchodní Asii a baštou antikomunismu. Washington podporoval diktátora Ferdinanda Marcose, jenž v letech 1966 – 1986 bránil pronikání sovětského a čínského vlivu do této části světa. Filipíny za jeho vlády byly typickou zkorumpovanou proamerickou diktaturou s obrovskými sociálními rozdíly mezi bohatou menšinou a chudou většinou obyvatel. Poté, co byl Marcos v roce 1986 svržen, uprchl údajně i s 24 kufry plnými zlata na Havaj, kde mu poskytnul azyl tehdejší prezident USA Reagan. Nicméně i po obnovení demokracie a po konci studené války pokračovalo silné americko-filipínské spojenectví, které utrpělo značné trhliny až v letošním roce, co byl hlavou státu zvolen prostořeký kontroverzní jednasedmdesátiletý politik Rodrigo Duterte.

Duterte za čtyři měsíce působení ve funkci stihl pozurážet mnoho prominentních hlav států včetně Baracka Obamy a papeže Františka. Rovněž zahájil nekompromisní boj s drogovými kartely a sám sebe přirovnal k Adolfu Hitlerovi s tím, že vyhladí tři miliony narkomanů. Prohlásil, že těly zločinců nechá nakrmit ryby v Manilské zátoce. S bojem proti organizovanému zločinu má bohaté zkušenosti z déle než dvacetiletého starostenství milionového města Davao, kde si vysloužil přezdívku „exekutor“ právě díky své tvrdé kampani proti kriminalitě a korupci. Co však způsobilo největší ohlas na světové scéně, bylo jeho oznámení o rozchodu s USA a příklonu k Číně a Rusku.

To je poměrně nečekaný zvrat, protože obě země byly ještě nedávno ve sporu o Spratlyho ostrovy v Jihočínském moři. Duterte Pekingu vyhrožoval, že osobně dojede na vodním skútru na ostrovy, aby tam vztyčil filipínskou vlajku. Mezinárodní arbitráž, kterou ČLR neuznává, přitom vynesla verdikt ve prospěch Manily. Duterte však změnil postoj vůči mocnému sousedovi, arbitrážní verdikt v souladu s Čínou ignoruje a místo dohadů o ostrovy hodlá s Pekingem uzavřít strategické partnerství a posílit obchodní výměnu. Prezident na podnikatelském fóru v čínské metropoli doslova řekl: „Ohlašuji svůj rozchod se Spojenými státy. Amerika prohrála… Zařadil jsem se do vašeho ideologického proudu a možná pojedu také do Ruska hovořit s Putinem. Řeknu mu, že proti světu stojíme tři – Čína, Filipíny a Rusko. Je to jediná cesta“. Následně uzavřel kontrakty v hodnotě 13,5 miliard dolarů.  

Dosud chladné čínsko-filipínské vztahy zažívají nebývalé oteplení. Dojde-li ke skutečnému odklonu Filipín od letitého vazalství na USA, bude to znamenat další zahraničně-politickou prohru prezidenta Obamy, který přitom asijsko-pacifický region vyhlásil jako prioritní oblast amerického zájmu. Duterte dosud neoznámil žádné detaily plánu nové zahraničně-politické orientace. Otazníky tak visí i nad tím, co bude s americkými vojenskými základnami a jak se vyřeší spor o Spratlyho ostrovy.

Uverejnené v spolupráci s českým názorovým portálom Vaševěc.cz