Reklama

Francouzská levice a volba prezidenta

Počet zobrazení: 1940

Všechny průzkumy ukazují, že druhé kolo prezidentských voleb bude mezi Marine Le Pen, která prohraje, a někým ze tří dalších. Ale s kým? A co z toho vzejde? Přehled názorů levicových kandidátů na základní otázky přinesl týdeník Le Nouvel Observateur.

franceflag1.jpg Kresba: Ľubomír Kotrha

Poslední čísla z předvolebních průzkumů ukazují, že šanci na postup do druhého kola mají čtyři kandidáti, Vedoucí dva jsou Marine Le Pen reprezentující pravici, v něčem i extrémní, a bývalý socialista Emmanuel Macron. S nepatrným odstupem pak následují někdejší pravicový předseda vlády François Fillon, pronásledovaný skandály, a vycházející hvězda radikální levice Jean-Luc Mélenchon, další bývalý socialista. Ten vystupňoval kampaň nevídaným způsobem – poslední veřejné shromáždění bylo přenášeno holograficky do šesti dalších měst. I tam byl jako živý a mohl přijímat ovace. Je taky jediný, komu preference dramaticky rostou.

Velice bídně je na tom oficiální kandidát Socialistické strany Benoît Hamon, na kterém leží stín krajně nepopulárního prezidenta Françoise Hollanda. Nicméně snažil se, má zajímavý program a přinutil konkurenci, aby na něj reagovala.

Prezidentské volby, v jejichž pozadí je fiasko socialistů, tak paradoxně přinesly bohatou nabídku levicových témat. Jejich porovnání jsem našel v levicovém týdeníku Le Nouvel Observateur, který si na webu říká jen l´Obs. Tak jsem to shrnul, alespoň to, čemu můžeme v Česku porozumět, neboť francouzské reálie jsou často odlišné (a vždycky velice komplikované).
 

Nezaměstnanost
 

Jean-Luc Mélenchon: Právo na práci je absolutní, když ji nenabídnou podnikatelé, musí se postarat stát a poskytnout pracovní příležitost všem dlouhodobě nezaměstnaným. Společnosti, které propouštějí, by neměly vyplácet dividendy.

Nejvíc nových míst má zajistit plán hospodářské obnovy Francie, jehož základem jsou veřejné investice.

Minimální mzdu je třeba zvýšit o 16 procent na 1326 euro.

Benoît Hamon: Problémy mají i zaměstnaní, „vyhoření“ je třeba uznat jako nemoc z povolání. Na druhou stranu, o spoustu míst nás připraví roboti. Připravme se proto na další zkracování pracovní doby. Aby se penzijní systém nezhroutil, roboti, kteří vytlačí z práce lidi, musí za ně převzít platby sociálního pojištění.

Vedle toho bude třeba zavést univerzální základní příjem.

Musíme také zrušit novelizovaný zákoník práce, který zablokoval vyšší odborová mzdová vyjednávání a omezil je jen na úroveň podniku. Naopak je potřeba posílit pravomoci závodních rad za účasti zaměstnanců, aby mohly vetovat zásadní rozhodnutí o přemístění, robotizaci nebo zavření závodu.

Minimální mzda by měla spolu se základním příjmem činit aspoň 2200 euro.

Emmanuel Macron: Nechme působit trh práce, zjednodušme pravidla pro přijímání a propouštění pracovníků.

Decentralizace mzdových vyjednávání na úroveň podniku je správná.

Zaměstnanec by měl mít právo jednou za pět let odejít z místa bez udání důvodů a být za to kompenzován.

Podporu v nezaměstnanosti je třeba rozšířit i na zemědělce a volná povolání.

Podniky s nízkou mírou propouštění si zaslouží dotace, bonus, zatímco ty, které zneužívají smluv a propouštějí hodně, musí stihnut pokuta, malus. Vyhodnocovat to bude stát bez účasti sociálních partnerů.

Při vysoké nezaměstnanosti je třeba snížit cenu práce. Avšak pro velmi nízké mzdy je třeba posílit negativní sazbu daně o 50 procent, takže osoba s minimální mzdou dostane navíc 80 euro měsíčně.
 

Reformy vzdělání
 

Shoda je v tom, že je třeba odstranit sociální nespravedlnosti systému. Základní znalosti je třeba získat už na základní škole. Víc učitelů, méně žáků na učitele, dostupnost veřejné podpory.

Mélenchon chce přijmout 60 tisíc nových učitelů, Hamon 40 tisíc, a oba chtějí zlepšit postavení této profese.

Macron by přijal desetkrát méně učitelů a vyzývá k dobrovolnické podpoře školství. Přitom ale chce jen 12 dětí ve třídě (Hamon 20). Zkušeným učitelům (aspoň tři roky praxe) by dal bonus 3 tisíce euro ročně navíc. Chce také větší nezávislost vzdělávacích zařízení při přijímání pedagogů a realizaci projektů, ale to Mélenchon a Hamon odmítají.

Shoda je v potřebě lepší zdravotní péče o žactvo a většího podílu kultury v životě škol.

V přípravě na povolání Macron klade větší důraz na podniková učňovská zařízení, zatímco Mélenchon brání roli středních škol.
 

Vtrhnout do Sýrie?
 

Sýrie se stala centrálním zahraničně-politickým tématem ve francouzských prezidentských volbách. Shoda je v potřebě jednat o politickém řešení i s režimem v Damašku.

Mélenchon už delší dobu doporučuje jednání přímo s prezidentem Bašárem Asádem, ale druzí dva kandidáti tak daleko nejdou.

Hamon by poskytl podporu syrské opozici, dokonce uvažuje o partnerství se „samosprávnými a téměř autonomními městy“.

Zatímco Mélenchon a Macron vidí hlavní úkol v boji proti ISIS, Hamon odmítá rozlišovat mezi „hrůzami způsobenými Asádem a Daeš“.

Pokud jde o ruskou účast v bojích, Mélenchon ji opakovaně ocenil a vysloužil si od Hamona označení „Putinův poskok“; Hamon přítomnost ruských sil výslovně odsuzuje.

Macron je pro dialog s Moskvou, ale podporuje i vojenskou intervenci pod vlajkou OSN, opakovaně vetovanou Ruskem v radě bezpečnosti.
 

Kolik to může stát a kdo to zaplatí?
 

Mélenchon chce oživit hospodářství a řešit naléhavé problémy v životním prostředí a v sociální oblasti (dostupnost bydlení), což bude vyžadovat investice za 100 miliard euro. K tomu navrhuje zvýšení běžných výdajů o 34 miliard euro ročně zejména na řešení problémů dlouhodobé nezaměstnanosti, reformu sociálního pojištění a další úkoly.

Investice budou kryty dluhem. Rozpočtový schodek se bude držet 3,5 procenta HDP, „jako za Hollanda“.

Přírůstek běžných výdajů bude částečně financován z úspor, například zrušením některých podnikových dotací, a částečně zvýšením daňové sazby pro nejvyšší příjmy na 49,2 procenta a zintenzivněním boje proti daňovým únikům.

Věk odchodu do důchodu chce vrátit na 60 let a na financování tohoto úkolu má jednoduchý recept – vyrovnat platy žen platům mužů, což by znamenalo přidat ženám 16 procent. Z jejich vyšších platů pak přijde i přírůstek pojištění. Zaměstnavatelé se brání – kde to máme vzít? No přece z vyšších zakázek v důsledku oživení po veřejné investici 100 miliard euro, vlídně odpovídá Mélenchon.

Hamon také počítá s oživením poptávky v důsledku veřejných výdajů zvýšených o 71 miliard euro ročně. Polovinu z toho by spolkl nepodmíněný základní příjem a zbytek vyšší běžné výdaje a investice do kde čeho. Má to prý spočítané do posledního eura.

V nejbližší době by porušoval rozpočtové limity EU, ale na konci funkčního období už by se k nim vrátil. Vybrat navíc chce 5 miliard euro z daně ze „superprofitu“ bank, 11 miliard vynese zostření boje proti daňovým únikům, 10 miliard reforma podnikových dotací a dalších 10 miliard systematické úspory formou předcházení problémům (politika prevence).

Ale nezapomeňme také na přínosy vyššího hospodářského růstu ve výši 30 miliard euro ročně v důsledku investic.

Macron na to chce jít jinak. Drží se ekonomie nabídkové strany, tažené konkurenceschopností. Hodlá respektovat 3 procentní strop rozpočtového deficitu.

Investovat chce 50 miliard euro zejména do energetické transformace a vzdělávání. Vedle toho zvedne běžné výdaje o 15 miliard euro ročně. Zároveň chce snížit finanční zátěž podniků o 20 miliard euro.

Investice budou financovány dluhem. Vedle toho má být během pěti let ušetřeno 60 miliard na nemocenském, dávkách v nezaměstnanosti, obecních dotacích i na státním provozu. Vyhodí 120 tisíc úředníků lokální i centrální úrovně. Co se stane s jejich veřejnými službami, zatím moc neřeší.

(Uverejnené v spolupráci s českým názorovým portálom Vaševěc.cz)

Priemer: 4 (6 hlasov)
     
Reklama
Reklama

Blogy a statusy

Reklama
Top Mobilné telefóny
Reklama
Reklama