Reklama

Jak dělat politiku v Kocourkově

Počet zobrazení: 2888

oskar_250_x_205.jpgSociální demokracie si odstartovanou a zřejmě špatně připravenou vládní krizí pustila krví v nejméně vhodnou chvíli, říká v rozhovoru pto Prvnizpravy.cz politolog Oskar Krejčí.

 


PZ: Vím, že jste se nechal slyšet, že se k žabomyším sporům v české politice nechcete vyjadřovat. Dovolte ale, abych parafrázoval rčení známé z prken, která znamenají svět: Neexistují malá témata, existují jen malí komentátoři…

Ale no tak! Díval jsem se druhý den ráno poté, když český premiér oznámil demisi, na BBC, CNN, Euronews, ale i na čínskou televizi CGTN a ruský kanál 1tv: NIC. Nikoho to nezajímalo. Po pravdě řečeno, i já pokládám chystané volby v Jižní Koreji či podpis dohody o zřízení čtyř klidových zón v Sýrii nejen za zajímavější, ale i důležitější.

PZ: Ale stejně, co říkáte onomu hemžení na české politické scéně? Premiér podal-nepodal demisi, pak tu demisi, kterou nepodal, zrušil a navrhl odvolání místopředsedy vlády Andreje Babiše.

Předně bych chtěl zdůraznit: bojovat proti oligarchům je svatá povinnost levicových stran. Tedy i sociální demokracie…

PZ: Nebo alespoň jejího levého křídla.

Nebo alespoň jejího levého křídla. Vláda oligarchů, tedy bohatých jedinců, jejichž politická váha je díky majetku větší než role většiny, je nedemokratická. Celý Západ prochází krizí demokracie, která je spojená s růstem významu oligarchů-podnikatelů, kteří se rozhodli vykonávat vládu přímo, bez zprostředkování tradičními stranami. Bez nutnosti kupovat si politiky. Mapa Západu se postupně zaplňuje lidmi, jako je Petro Porošenko či Donald Trump. Ani Slovensko a Česko nebyly ušetřeny. Ukrajinský příklad má však jednu specifiku: tamní oligarchové mají tendenci chovat se zcela bez ohledu na sociální odpovědnost – což někdy bývá používáno k definici plutokracie.

PZ: Chcete říci, že existují i sociálně odpovědní oligarchové?

Současní oligarchové obvykle přicházejí do politiky ve snaze stabilizovat situaci, protože se cítí ohroženi příliš narůstající korupcí či chaosem, což by mohlo ohrozit jejich majetek. V některých případech po rychlém úspěchu v podnikání hledají novou zábavu a slávu – ta může být v politice větší než v byznysu. Ke vstupu do politiky motivuje většinu oligarchů v Česku pravděpodobně snaha snížit výdaje za korupci a opojení ze záře světel ramp.

PZ: Myslíte si, že premiéra Sobotku jeho postup poškodí, nebo mu dodá na vážnosti?

V této chvíli, tedy po všech peripetiích s demisí-nedemisí a po podání návrhu na odvolání ministra financí, ho to u veřejnosti poškodí. A nejen jeho, ale i sociální demokracii. Nestává se často, že premiér vyvolá vládní krizi. I když ministerstva dál pracují, vláda jako kolektivní orgán je nefunkční. Vládní krize je ve fázi premiérova návrhu odvolat místopředsedu vlády z hnutí ANO…

PZ: Což je flagrantní porušení koaliční smlouvy... 

…a zjevná snaha vynutit si pád celé vlády. Je to tah učiněný poté, kdy prezident po prvním návrhu-nenávrhu na demisi naznačil, že počítá s výměnou premiéra, ale také se zachováním zbytku vlády. V této situaci se korunním princem při rekonstrukci vlády stává ministr zahraničí Lubomír Zaorálek jako letní premiér, který o svůj mandát s největší pravděpodobností přijde po volbách plánovaných na říjen. Čistým řešením krize by byla úřednická vláda.

PZ: To ale nezní nelogicky. Proč tedy mluvíte o tom, že z krize vyjde ČSSD s pošramoceným štítem?

Celá akce vypadá špatně připravená. Dlouhodobá eskalace napětí mezi ANO a ČSSD, podněcovaná především, byť ne vždy, z Lidového domu, si žádala nějaké vyústění. Ona demise-nedemise pak narazila na dva problémy: média a prezidenta. Oba tyto problémy ale byly předvídatelné. Především prezident nikdy nedal najevo, že by Bohuslavu Sobotkovi odpustil jeho podíl na trapném nezvolení v roce 2003. Mnohem pravděpodobnější než spolupráce bylo, že prezident nastaví vidle, na které si premiér naběhne – a to i za cenu, že to poškodí jeho vlastní, tedy prezidentův obraz. Představa, že Miloš Zeman bude pomáhat premiérovi v útoku na Babiše – no to je horečnatý sen z říše fantazie. V daném případě nejde o ústavní zvyklosti, ale o politické zákonitosti, které platí i v Kocourkově.

Zbořil: Pozor! Lidi už začínají mít politiků a jejich politiky plné zuby

PZ: A média? V čem vidíte problém pro Sobotku a sociální demokraty?

Od počátku hlavní média premiérův tah s demisí zpochybňovala, ba dokonce zesměšňovala. Dílem si to zavinil sám, protože nebyly jasné další postupové kroky. Výchozí matematika ale je přece jasná: hlavní média, především ta veřejnoprávní, tradičně fandí pravici, především TOP 09, ODS a KDU-ČSL. Když jim dáte šanci, s radostí nechají ANO a ČSSD vykrvácet ve vzájemném souboji. Mediální grilování ČSSD a hnutí ANO poleví jen tehdy, když se objeví skutečná priorita pražské kavárny: prosazení pravicového kandidáta na Hrad. Útok na Miloše Zemana má přednost před vládní krizí.  

PZ: Myslíte, že všechna média se takto chovají?

Hlavní proud. Základní model je prostý: téma hodné pozornosti a zorný úhel na něj musí být v České televizi. Jejich zpravodajství sice má menší sledovanost než NOVA a někdy i Prima, ale pořád si udržuje – což je absurdní – statut nejvěrohodnější obrazovky. Tištěná média se pak vezou na vlně, která se takto vytvoří. Když má ČT zájem o Čapí hnízdo, mají jej všichni; když tento zájem ztratí, vytrácí se toto téma i z ostatních velkých médií. V lepším případě zůstává na internetu, který má ale řádově mnohem nižší sledovanost a věrohodnost.

PZ: Teď mám pocit, že zjednodušujete. 

To máte správný pocit, vymezení podstaty je zjednodušením. Mluvím o modelu, který má jak mnoho variací, tak i mnoho výjimek. Podstatné ale je, že novináři navzájem opisují. Podívejte se do knihy „Psychologie davu“, jejímž autorem je  Gustave Le Bon, jeden z velikánů francouzské sociální teorie přelomu 19. a 20. století. V této knize jsou zvláštní kapitoly věnované zločinnému davu, porotnímu davu, voličskému davu a parlamentnímu davu. Myslím, že kdyby Le Bon psal svoji knihu dnes, přidal by ještě dvě velmi důležitá davová uskupení: burzovní makléře, jejichž dav má v některých okamžicích globální rozměr, a novináře. Mainstreamoví novináři též mají řadu skupinových rysů, které jsou vlastní davu, a to včetně řízení jejich emocí zručnými demagogy.  

PZ: Pojďme ale zpět k hemžení v české politice. Dovedete si představit, že by premiér ve svém snažení uspěl?

Zkusme si představit racionální model. V něm by cílem nebyla reorganizace vlády, která bude ve funkci půl roku. Skutečným cílem musí být takový úspěch ve volbách, který zaručí zásadní podíl na budoucí vládě. To si žádá nejen zisk ČSSD, ale i okrojení volební základny hnutí ANO. To je možné jen za předpokladu, jak správně řekl na začátku tohoto hemžení Sobotka, že vládní krize neudělá z Babiše hrdinu. Tohoto cíle se zatím nepodařilo dosáhnout.

PZ: To vidíme, ale jak by se toho dalo dosáhnout?

Na to nestačí ani prohlášení, ale ani gesta a parlamentní hrátky. Zatím se osvědčil jen „francouzský model“ – vyšetřování problematických kauz musí převzít státní orgány. Předseda strany nepůsobí na voliče konkurenční strany důvěryhodně. Françoise Fillona neporazil Emmanuel Macron, ale dobře načasované vyšetřování podivných toků peněz. Pravdu má Hillary Clintonová – vyšetřování FBI týkající se jejích mailů, které bylo obnovené těsně před hlasováním, ji výrazně poškodilo.

PZ: Máte na mysli vyšetřování korunových dluhopisů, které Andrej Babiš nakoupil od Agrofertu?

Ne, to je jiný problém. V tomto případě vše asi proběhlo v duchu velmi špatného zákona, ale i takovýto účelový zákon, který ohýbá spravedlnost, platí. V takovémto případě mluvíme o morálním deliktu. V této chvíli Babiše více poškozují nahrávky rozhovoru s novinářem, onen „kompromat“, který připomíná francouzskou formu politického boje. Tato nahrávka přibližuje chování oligarchy v politice ve srozumitelné podobě. Hlavně ale mluvím o Čapím hnízdě a podobných podnikatelských aktivitách Andreje Babiše. To jsou delikty, které se ztratí v podnikání, ale v politice jsou velmi riskantní, protože se někomu hodí. Kolika nadějným politikům v USA zničilo kariéru to, že kdysi za své hispánské sluhy neplatili daně! Ale znovu opakuji, spory na úrovni politických stran elektorát hnutí ANO nezmenší. Předsedové politických stran nejsou pro voliče jiných stran důvěryhodní. Obviněním dává věrohodnost až zásah státních orgánů. V této fázi se zdá, že vládní krize zmenší i volební základnu sociální demokracie.

PZ: A dá se s tím ještě něco dělat, může sociální demokracie chytit druhý dech?

ČSSD je zvláštní federace okresních a krajských organizací. Poslední sjezd ukázal, že uspokojit místní zájmy stačí pro udržení vedení. Jenže sociální demokracie potřebuje nové ideje a lidi, ne parlamentní hrátky a uspokojení okresních zájmů. Sobotkovi se postupně podařilo odstavit všechny lidi, kteří měli jiný názor a přímé spojení s Hradem. Teď tito lidé chybí, aby v diskusi předcházející činům představili alternativní možnosti. Jen tak se může ČSSD vyvarovat nebezpečných chyb. Sociální demokracie si pustila krví v nejméně vhodnou chvíli.

PZ: Je v celé té situaci pro ČSSD něco pozitivního?

Může se utěšovat tím, že se snížil povolební koaliční potenciál hnutí ANO. Ale není všem dnům konec.

PZ: Myslíte si, že je situace pro ČSSD ztracená?

Po demisi-nedemisi získala sociální demokracie čas. A čas je v politice velký kapitál! Musíte s ním jen umět naložit. V Evropě snad neexistuje méně oblíbený a bezradnější politik než francouzský prezident François Hollande – „projekt Macron“, na němž se podílel, byl ale téměř bezchybný. ČSSD se teď nesmí utopit v bojích o nástupnictví. Nepříjemné věci se mají dělat rychle.

 (Jiří Kouda, prvnizpravy.cz)

Uverejnené so súhlasom prof. Oskara Krejčího, foto (ap)

Priemer: 4.8 (19 hlasov)
     
Reklama
Reklama

Blogy a statusy

Reklama
Top Mobilné telefóny
Reklama
Reklama