Jiná Evropa je možná

Londýnská deklarace vyzývá britské voliče k hlasu pro setrvání v EU se záměrem Evropu změnit. Nelze ponechat budoucnost země v rukou zpátečnických politiků a skrytých zájmů, které se pokoušejí mluvit za ostatní.

Britové se mají za necelé čtyři týdny rozhodnout, zda chtějí odejít z Evropské unie, ale jasné vodítko od politické reprezentace jim chybí. Proces se vymkl z rukou tradičních stran, což může být příležitost pro hlubší změny.

Konzervativní strana je rozdělena, bitva se odehrává mezi premiérem Davidem Cameronem, který se zoufale snaží zabrzdit, co sám rozpoutal, a jeho vnitrostranickým protivníkem, bývalým londýnským starostou Benem Johnsonbem, který ucítil krev a žene se za skalpem předsedy vlády. Británií se bude zabývat až potom.











Fotozdroj:
http://www.indymedia.ie/article/64861

Ani labouristé nenabízejí jasnou argumentaci, kterou by se voliči mohli řídit. Ocitli se v mrzuté situaci, kdy mají společně se zelenými a liberály podporovat vládu. To je může obrat o jejich volební potenciál, zejména když ve finiši mají strhnout hlavně váhavce a mladé. Kdo se v tom má vyznat? List Guardian zachytil vnitřní analýzu tábora „V EU bude Británie silnější“, podle kterého jen polovina labouristických voličů pochopila, že jejich strana chce v Unii zůstat. Druhá polovina si myslí, že labouristé naopak podporují Brexit.

Veřejnost se obrací s tázavým výrazem na ty největší mozky v zemi. A tak musel nastoupit do první linie - jako slepý král Jan u Kreščaku – astrofyzik Stephen Howking, totálně upoután na vozíček a propůjčeným hlasem syntetizátoru. Dokáže však nahlédnout do nitra černé díry, uvidí tedy i to, co se rýsuje v jeho vlasti?

Velký fyzik mluví jasně, nechce izolaci. Argumenty přirozeně hledá hlavně ve světě vědy. Poukazuje především na to, že členství v EU usnadňuje mobilitu lidí, například mezinárodní výměnu studentů. V imigraci tedy vidí příležitost. Ještě důležitější je to ve výzkumu, protože pohyb vědců urychluje přenos nových postupů a obohacuje práci myšlenkami z různých prostředí. A pak tu jsou finanční důvody. Evropská výzkumná rada ERC poskytuje velké granty pro britské instituce, které tuto mezinárodní vědeckou spolupráci podporují a usnadňují.

Většina britských vědců se s Hawkingem shoduje – ale ne všichni. Příslušníci tábora Brexitu tvrdí, že EU představuje spíš zátěž, neboť zvyšuje náklady a byrokracii. Přitom izolace nehrozí, v době internetu nelze výměnu myšlenek zastavit. A špičková úroveň britských výzkumných univerzit nepřestane přitahovat světové vědce, takže těch tam může jen přibývat.

Zástupci Brexitu obvykle opakují argument, že Británie víc dává, než dostává, takže odchod z EU zvýší domácí zdroje. Jenže za těmito výpočty obvykle najdeme hrdinskou představu, že zatímco proud peněz z Británie se zastaví, proud peněz dovnitř bude pokračovat. Bezstarostně tak započítávají i příjmy Británie z toho, že je členem…

Když to shrneme, Hawking vidí možnosti, ale jeho odpůrci poukazují na to, jak jsou špatně využívány. To nemusí jít proti sobě. Pozitivní stránkou referenda o Brexitu je právě příležitost detailně probírat nejzákladnější věci. Ale z toho vyplynula i jiná kampaň, která odmítá Brexit s argumentem, že „jiná Evropa je možná“. Její základnu tvoří stránky http://www.anothereurope.org/.

V sobotu se ohlásila „londýnskou deklarací“ s parametry nové evropské levice. Jedním z vůdčích duchů je Yanis Varoufakis, autor populární studie o finančním Minotaurovi, který požírá občanské svobody. Do jádra hnutí patří také labouristický stínový ministr financí John McDonnell, znárodňovací drsňák, pravá ruka nového šéfa labouristů Jeremyho Corbyna. Jsou tam britští zelení, hodně novinářů a akademiků a podpora listu Guardian.

Deklarace vychází z faktu, že vyjadřuje názor lidí s různou historií, z různých politických stran a hnutí. Tyto síly se nyní spojují, aby vyzvaly britské voliče k hlasu pro setrvání v EU se záměrem Evropu změnit. Odmítnutí odchodu označují za hlavní úkol progresivních sil, které se teď mobilizují. Nelze ponechat budoucnost země v rukou zpátečnických politiků a skrytých zájmů, které se pokoušejí mluvit za ostatní.

Podle autorů výzvy je britské referendum první krokem v zásadním boji za návrat demokracie nejen v Británii, ale v celé Evropě. Je co napravovat. Poukazují na to, že Evropskou unii trápí demokratický deficit a chyby hospodářské politiky, které způsobily deflaci a v řadě zemí pokles. Z toho pak těží nacionalismus a xenofobie. Vznikající hnutí proto hlásá širší cíl - odmítá jak Brexit, tak stávající podřízenost Bruselu.

Je to výzva ke spojení napříč stran a hranic k budování otevřené a demokratické Evropy, která působí ve prospěch všech občanů. Jiná Evropa je možná, ale musí se na tom pracovat, volá trochu utopicky. Ale kde by lidstvo bylo bez utopií a snů o lepším světě?

K jaké Evropě máme směřovat?

Objevuje se argument „suverénního evropského lidu“, což naznačuje posun od dosud dost formálního „dvojího občanství“, tedy národního a evropského, které však lze přímo uplatnit jen ve volbách do dost bezzubého Evropského parlamentu, zatímco nepřímo vytváří neprůhlednou a nebezpečnou moc Evropské komise.

Navazuje poukaz na podmínku opravdové svobody - sociální práva a osvobození od vykořisťování. Navazuje požadavek mírové Evropy, která mírem žije a mírově působí. To je odvrat od válečných dobrodružství, do kterých je vytrvale strhávána. A Evropy udržitelné, která je vůdcem přechodu k ekonomice budoucnosti schopné vycházet s omezenými zdroji planety.

Je jiná Evropa opravdu možná? Taková otázka je – slovy klasika – špatně položena. Je třeba se ptát: Má šanci Evropa, která nechce být jiná?

(Autor je žurnalista, v minulosti dlouholetý šéfredaktor časopisu Ekonom)

Uverejnené v rámci spolupráce s českým názorovým portálom Vaševěc.cz