Kniháreň – september 2016

Milan Syruček: Michail Gorbačov. Uchránil Prahu od krveprolití? | Boris Zala: Slovo ľavičiarom súcim na slovo. Cesty a blúdenia ľavice | Anthony B. Atkinson: Ekonomika nerovnosti | Byung-Chul Han: Vyhořelá společnost. Společnost únavy, Společnost transparence, V digitálním roji, Agonie Erótu

Milan Syruček: Michail Gorbačov. Uchránil Prahu od krveprolití?

Autor knihu bude prezentovať na Medzinárodnej konferencii o problémoch európskej bezpečnosti, ktorá sa koná v Prahe 16. až 18. septembra 2016; pôvodne sa na nej mal zúčastniť aj Michail Gorbačov, ktorý do knihy napísal úvod.
       M. Syruček: „To je kniha o událostech z roku 1989. A ten otazník je tam proto, že mírová úsilí Gorbačova, který se chystal do situace zasáhnout, nebyla potřebná, měla ale velký ohlas. „Sametová revoluce“ začala hromadným vystoupením studentů 17. listopadu. Československá armáda, policie a bezpečnostní služba se připravovaly na potlačení těchto demonstrací. Už 20. listopadu zaslal Michail Gorbačov na velvyslanectví SSSR v Praze a velení Ústřední skupiny sovětských vojsk v Československu dopis, s nímž měli sovětští představitelé obeznámit naše vedení. Byly v něm dvě hlavní teze. Za prvé, sovětské orgány působící v Československu zabrání všemi možnými způsoby eventuálnímu krveprolití, aby nedošlo v Praze k tragedii podobné té, která se odehrála na náměstí Nebeského klidu v Pekingu. Kdyby bylo třeba, museli sovětští vojáci dislokovaní v Milovicích klást dokonce odpor českým silovým strukturám, aby se, opakuji, neprolila krev. Za druhé, dal Gorbačov pokyn velvyslanectví SSSR, aby zastavilo veškeré kontakty s tehdejšími stranickými a státními činiteli, navázat styky s opozičním hnutím a podpořit vládu, která z něho vznikne a bude legitimizována v důsledku demokratických voleb.
       V mé knize je také mnoho jiných zajímavých detailů. Vždyť v r. 1987, kdy navštívil Gorbačov Prahu, poštěstilo se mi doprovázet Raisu Maximovnu, tlumočit jí při návštěvě Aněžského kláštera a v průběhu její besedy se studenty. Přihodilo se mi shodou okolností být přítomen všem summitům Gorbačov-Reagan, byl jsem v zákulisí těchto schůzek a stal jsem se fakticky svědkem toho, jak se vyvíjel proces uvolňování napětí a etapovitého jaderného odzbrojení, které se stalo vlastně zárukou dalších kladných demokratických změn.“
Zdroj: cz.sputniknews.com

Boris Zala: Slovo ľavičiarom súcim na slovo. Cesty a blúdenia ľavice

Posledné roky sa celosvetovo vzdúva nebezpečná vlna tradicionalizmu, nacionalizmu, antieurópanstva, zasiahla mnohé vrstvy ľavice aj časť jej intelektuálov, a u nás doma i Smer. Zreteľne vidím zmätenosť, blúdenie, nedôslednosť a stratu jasne vymedzených sociálnodemokratických cieľov aj hodnôt. A to v chvíli, keď sa nám tu pred očami rodí protofašizmus a v župných úradoch , na námestiach a vo vlakoch už aj fašizmus. Nespravodlivosť je citeľná: hmotná, ale aj tá pred zákonom, ktorý je iný pre privilegovaných a iný pre tých ostatných... Áno, tento stav si vyžaduje radikálne riešenie. A tak som sa pokúsil formulovať, ako je možná radikalita v sociálnodemokratickej politike. A o aké hodnoty sa musí opierať, pokiaľ chce zostať demokratickou a antifašistickou...
Kalligram 2016, 240 strán

Anthony B. Atkinson: Ekonomika nerovnosti
 

Nerovnost je jedním ze současných nejpalčivějších problémů v sociální sféře. Po druhé světové válce se ji dařilo držet na uzdě, ovšem v poslední době se s velkou vehemencí vrací. Všichni o rozsahu tohoto problému vědí, ale jen málo bylo doposud řečeno o tom, co se dá dělat, když si nechceme jen zoufat. Podle uznávaného ekonoma Anthony Atkinsona je možné nerovnosti čelit mnohem více, než si skeptikové dokážou představit. Atkinson je již dlouho jedním z čelních představitelů výzkumu nerovnosti a do řešení různorodých problémů, které se nerovnosti týkají, vkládá veškeré své teoretické i praktické zkušenosti. Nyní představuje široký soubor opatření, která mohou skutečně způsobit změnu v distribuci příjmů ve vyspělých zemích. Jak Atkinson ukazuje, problémem není pouze to, že se bohatí stávají stále bohatšími. Nedaří se nám vypořádat se s chudobou a celá ekonomika se mění takovým způsobem, že většina lidí v ní ztrácí. Chceme-li snížit nerovnost, nesmíme se spokojit s pouhým ukládáním nových daní bohatým lidem, jimiž budou financovány stávající programy. Potřebujeme nové nápady. Proto Atkinson doporučuje ambiciózní opatření v pěti oblastech: technologie, zaměstnanosti, sociálního zabezpečení, sdílení kapitálu a zdanění. Vyvrací běžné argumenty a výmluvy, jimiž se omlouvá nečinnosti: že by zásah způsobil pokles ekonomiky, že globalizace znemožňuje udělat s nerovností cokoliv a že si nemůžeme dovolit zavést nová opatření.
BizBooks 2016, 376 strán

Byung-Chul Han: Vyhořelá společnost. Společnost únavy, Společnost transparence, V digitálním roji, Agonie Erótu

Německy píšící filozof korejského původu Byung-Chul Han, jehož knihy byly přeloženy do téměř dvaceti jazyků, přináší pronikavou diagnózu doby. Každé historické období má své typické choroby. Jestliže charakteristickými onemocněními dneška jsou deprese, porucha pozornosti s hyperaktivitou, hraniční porucha osobnosti nebo syndrom vyhoření, nejedná se o nahodilý, pomíjivý či dočasný fenomén, nýbrž o jev vypovídající o zásadní a zřejmě nevratné proměně, kterou západní společnosti od konce studené války prošly a kterou ještě neumíme správně pojmenovat. Proč tomu tak je?
       Uplynulé století bylo věkem, který Han nazývá imunologickým. Byla to epocha, pro niž byly ještě příznačné hranice, ploty, prahy, přechody a zdi, v níž se striktně rozlišovalo mezi vnitřkem a vnějškem, mezi přítelem a nepřítelem, mezi vlastním a cizím. Lidé se mobilizovali proti vnějšímu vetřelci, ať už jím byl cizinec, virus nebo nepřátelská ideologie. Člověk se obával jinakosti a cizosti, na něž reagoval aktivizací imunitního systému. V dnešním čím dál více transparentním, zasíťovaném a globalizovaném světě, založeném na univerzálním procesu směny a výměny, „bezbariérovém“ sdílení a permanentní informační přesycenosti, v němž je vše obnažováno a vystavováno, veškerá jinakost postupně vymizela. Vymizení jinakosti, jejíž místo zaujala pouhá odlišnost, znamená, že žijeme v éře, která odbourává veškerou plodnou negativitu. Tak jsme se paradoxně ocitli v situaci, kdy příčinou patologických jevů, s nimiž se dnes potýkáme, není negativita, nýbrž naopak teror pozitivity, která plodí nové podoby násilí a proti níž se nedokážeme bránit. Deprese, syndrom vyhoření, hyperaktivita, chorobná těkavost a neschopnost udržet pozornost se tak endemicky nešíří proto, že jedinci čelí překážkám, zákazům nebo omezujícím příkazům či represi, nýbrž proto, že žijí ve společnosti, která jim vštěpuje, že člověk náleží pouze sobě, má se sám utvářet a seberealizovat, sám sebe navrhnout jako nějaký projekt. Kdo této výzvě k seberealizaci nedostojí, propadne depresi. Povzdech depresivního jedince, že nic není možné, je možný jen ve společnosti, která věří, že nic není nemožné. Deprese je symptomem vyčerpání z přemíry možností a také z přemíry tolik velebené činorodosti. Psychická onemocnění dnešní společnosti nejsou ničím jiným nežli patologickými projevy této paradoxní svobody.
       Disciplinární společnost, tak jak ji popsal Michel Foucault, je minulostí. Svět špitálů, ústavů pro choromyslné, žalářů, kasáren a fabrik již není světem dneška. Jeho místo už dávno zaujala společnost fitness center, kancelářských věží, bank, letišť, nákupních galerií a genetických laboratoří. Dnes žijeme ve společnosti výkonnosti. Subjekt výkonnosti není podroben žádné instanci vnější nadvlády, je sám sobě pánem a suverénem. Není tedy podřízen nikomu, respektive je podřízen jen sám sobě. Tím se odlišuje od subjektu poslušnosti. Zhroucení instance vnější nadvlády nevede ke svobodě, jejím důsledkem je spíše splynutí svobody a nátlaku. Subjekt výkonnosti se tak odevzdává do náručí nutkavé svobody nebo svobodného nutkání maximalizovat výkon. To je efektivnější než vykořisťování cizí mocí, protože je provázeno pocitem svobody. Vykořisťovatel je zároveň vykořisťovaným. Jakožto podnikatel svého vlastního já je člověk pánem i rabem zároveň.
     Han analyzuje celou řadu jevů a procesů, které nelze uspokojivě objasnit nástroji tradiční psychologie a psychoanalýzy.
Naše vydání obsahuje pět esejů, které autor původně publikoval jakožto samostatné knihy. Jestliže se v textech Společnost únavy a Vyhořelá společnost zabývá vyčerpaností z přemíry pozitivity, v eseji Společnost transparence se zaměřuje na neblahé, devastující důsledky všudypřítomného tlaku na transparentnost, kterou mylně považujeme za žádoucí společenský jev. V textu V digitálním roji analyzuje civilizační regres spjatý s příchodem homo digitalis a nástupem digitální kultury. V Agonii Eróta se soustřeďuje na téma vymizení erotického prožitku ve světě ovládaném narcismem, jemuž za oběť nepadá pouze láska, nýbrž samotné myšlení.
       Byung-Chul Han (nar. 1959 v Soulu) se v osmdesátých letech 20. století přestěhoval do Německa, kde absolvoval studia německé literatury a katolické teologie. Na Freiburské univerzitě obhájil dizertační práci o Martinu Heideggerovi. Od roku 2000 působil na filozofické fakultě při Basilejské univerzitě, kde získal habilitaci. V letech 2010 až 2012 přednášel na Staatliche Hochschule für Gestaltung v Karlsruhe, kde působil jako profesor filozofie a mediálních studií. Od roku 2012 vyučuje filozofii a kulturální studia na Univerzitě umění v Berlíně. Je autorem šestnácti knih a desítek článků a statí. K jeho nejznámějším dílům patří: Todesarten. Philosophische Untersuchungen zum Tod, 1999; Duft der Zeit: Ein philosophischer Essay zur Kunst des Verweilens, 2009; Müdigkeitsgesellschaft, 2010 (Společnost únavy); Transparenzgesellschaft, 2012 (Společnost transparence); Agonie des Eros, 2012 (Agonie Eróta); Im Schwarm. Ansichten des Digitalen, 2013 (V digitálním roji) a Psychopolitik: Neoliberalismus und die neuen Machttechniken, 2014.

Rybka Publishers, 2015, 288 strán
Ukážka TU