Mír navzdory barbarským politikům a novinářům

Počet zobrazení: 4185

o._krejci_480.jpgPřekvapuje mě militantnost některých českých politiků a novinářů. To, jak s rostoucí šancí na mír radikalizují své atavistické postoje, říká v exkluzivním rozhovoru pro Prvnizpravy.cz profesor Oskar Krejčí.


PZ: Uplynul rok od masakru na kyjevském náměstí Nezávislosti, slavném Majdanu, při němž zahynulo více než 50 protestujících a tři policisté. Kdybyste se ohlédl zpět, co vás na uplynulých měsících v souvislosti s událostmi na Ukrajině nejvíce překvapuje?

Asi bych jmenoval dva jevy. Především se zatím vždy potvrdily nejhorší prognózy. Když jsem před půldruhým rokem popisoval varianty možného vývoje na Ukrajině, byla tam občanská válka uvedena jako nejméně pravděpodobná možnost. Dnes se už jen přeme, zda v ní zatím zahynulo pět tisíc nebo dvacet tisíc lidí.

Ovšem v tuto chvíli si myslím, že za celou dobu války nebyla větší naděje odbočit na cestu k míru, než je tomu po minských úmluvách v normandském formátu.

 PZ: A ten druhý jev, který vás v souvislosti s Ukrajinou nejvíce překvapuje?

Militantnost některých českých politiků a novinářů. To, jak s rostoucí šancí na mír radikalizují své atavistické postoje. Je z nich cítit, že jim mír vadí. Že chtějí dodávat zbraně, že chtějí, aby minské úmluvy selhaly, že chtějí větší vojenské výdaje. Že chtějí válku.

Nechce se mi věřit, že militaristická vystoupení některých českých politiků vypovídají o jejich osobním názoru. Doufám, že jde o stylizaci, kdy se k obrazu pravicovosti v našich krajích jako povinnost počítá i rusofobie. Což je samozřejmě nesmysl, protože jádro pravice u nás představuje liberalismus, který ve své autentické podobě není ani rusofobní, ani antisemitský, ani antimuslimský. Tyto fobie lze nalézt jen u konzervativismu, ale i tam – zvláště u konzervatismu, který není anglosaský – v potlačené podobě. Nemluvě o tom, že vláda v Moskvě není levicová.

Netuším, zda nezodpovědný postoj redaktorů snad ve všech mainstreamových médiích, a to včetně veřejnoprávní televize, je vynucen vedením, nebo je dán tupým opisováním z amerických médií, či prostě nevzdělaností. V zásadě je ale tento barbarský, válkychtivý postoj některých politiků a novinářů projevem krajní nezodpovědnosti, nedostatku představivosti a pohrdáním českými národními zájmy.

PZ: Dodávky zbraní na Ukrajinu se ale jeví jako logický krok pomoci vládě, která na bojišti prohrává.

A je to tu zase! Takže počítejte se mnou. Podle srpnového prohlášení ukrajinského premiéra Arsena Jaceňuka se takzvané Antiteroristické operace na východní Ukrajině, což je v terminologii povstalců „kárná operace“ proti vlastnímu lidu, účastní přibližně 50 tisíc vojáků a gardistů. Různé údaje z druhé poloviny minulého roku uvádějí, že povstalců ve zbrani je 10 až 20 tisíc. Vzhledem k intenzifikaci bojů můžeme předpokládat navýšení, ale asi jen o polovinu.

Prof. Krejčí: Ukrajina je výsledkem strategické slepoty Západu

Ukrajinská armáda má podle oficiálních údajů 232 tisíc vojáků, podle jiných 160 tisíc. Gardistické bataliony, které si vytvořily paralelní štáb, čítají 600 až tisíc příslušníků – a jelikož jich je 13, pak se jedná přibližně o deset tisíc bojovníků. V zásadě platí, že vojákům se bojovat nechce. Kdo by chtěl umírat kvůli oligarchům v boji proti svým příbuzným, přátelům, kolegům, známým? Nucená mobilizace a rotace přivádí kromě neochotných vojáků i vojáky nezkušené. Tuto skutečnost žádné odhodlání neprofesionálních gardistů nemůže kompenzovat.

Proti nim stojí dobrovolníci, kteří mají pocit, že chrání život vlastních rodin. Navíc se ukazuje, že mají talentované velitele, kteří dokážou vhodně zvolit směr hlavního úderu a udržovat protivníka v napětí, že zaútočí i jinde – což nepřítele nutí decentralizovat síly a odrazuje jej od přísunu záloh. Výsledkem je například prohra v Debalcevu. To je bezesporu pro profesionální vojáky nedůstojné, zvláště  když, jak poznamenal Vladimír Putin, porážka přišla od „bývalých horníků a traktoristů“. Ale také do značné míry zákonité. Jen na první pohled se zdá, že navýšení počtu vojáků a zbraní na bojišti může tuto situaci změnit.

PZ: Proč? Porazit 20 tisíc povstalců se nemusí jevit jako nepřekonatelný problém.

Válka se nevede jen na frontě, ale i v týlu. Ekonomická situace Ukrajiny je katastrofální, sociální napětí stoupá. A v této situaci se přirozeně štěpí i kyjevská politická elita, v níž jsou zastoupeni lidé s různými ideologiemi, odlišnou psychickou výbavou, křížícími se zájmy i vizemi dalšího postupu.

Nasazovat větší počty vojáků na frontu je obtížné pro obecnou – a zcela oprávněnou – nechuť bojovat. Lze jen zesílit dálkové bombardování zázemí povstalců, tedy ukrajinských měst a vesnic. Jenže je možné navyšovat i počty povstalců, třeba o další dobrovolníky z Ruska. Totéž platí o zbraních: můžete dodat zbraně z USA či NATO, ale stejně tak může dodat zbraně povstalcům i Rusko…

PZ: To by ale bylo prý porušení mezinárodního práva. Dodávky vládě v Kyjevě jsou legální, avšak podporovat povstalce je v rozporu s právem.

V chaosu, který v mezinárodním právu nastal po agresi NATO vůči Jugoslávii, lze připomenout, že národněosvobozenecké hnutí je subjektem mezinárodního práva a povstalci na Ukrajině hájí svoji národní svébytnost.

Navíc právě tento týden Spojené státy oznámily, že budou spolu s Tureckem cvičit 1200 příslušníků umírněné opozice pro boj s vládními jednotkami v Sýrii. Umírněná ozbrojená opozice – to jsou ti, kteří zabíjejí, ale chtějí se, na rozdíl od bojovníků tzv. Islámského státu, kamarádit s Washingtonem.

PZ: Má tedy vůbec nějaký význam uvažovat o dodávkách zbraní na Ukrajinu? Jaké mohou být motivy takovýchto návrhů?

Dodávky zbraní na Ukrajinu mohou konflikt vyostřit a prodloužit. Tak, jak se to podařilo v Afghánistánu, Iráku, Libyi, Sýrii. Mimochodem, právě OSN zveřejnila nové údaje o válce v Afghánistánu. Loni tam stoupl počet zabitých civilistů o 22 %, počet zabitých afghánských vojáků a policistů dosáhl též rekordních výšek – téměř pět tisíc. Takhle má vypadat Ukrajina podle cynických scénářů: nové místo, kam lze dodávat nadbytečné zastaralé zbraně,  kde lze testovat nové zbraně, plus argument pro výzkum a výrobu nových  zbraní. 

A třeba se prodloužením a intenzifikací občanské války podaří přinutit Rusko k přímému vojenskému zásahu na Ukrajině. Což by ohrozilo jeho postavení ve světě. Mimochodem – ruská armáda je přibližně čtyřikrát početnější než ukrajinská. Nemluvě o kvalitě výzbroje a velitelských kádrů.

PZ: Při takovémto stavu ve světě se ale nelze příliš divit některým politikům a novinářům, že volají po zvýšení vojenského rozpočtu.

Proboha proč?

Hysterie, která vypukla kolem občanské války na Ukrajině, je do značné míry vyvolána vojenskými byrokraty, kteří, jako ostatně všichni byrokrati, chtějí co nejvíce peněz a co nejvíce podřízených. Válečnou psychózu taktéž živí obchodníci se zbraněmi.

Pojďme znovu počítat. První čísla o loňských vojenských výdajích ve světě dodal londýnský Mezinárodní institut strategických studií. Podle nich činily v roce 2014 vojenské výdaje USA 581,0 miliard dolarů a Ruska 70,0 miliard. Rusko bylo se svými výdaji ve světových tabulkách čtvrté – před ním jsou ještě Čína (129,4 miliard) a Saúdská Arábie (80,8 miliard). Součet vojenských výdajů Velké Británie (61,8 miliard), Francie  (53,1 miliard) a Německa (43,9 miliard dolarů) je více než dvojnásobek ruských vojenských výdajů. Přidáte-li k oněm třem evropským mocnostem USA, jste na desetinásobku ruských vojenských výdajů.

Opravdu je to málo?

Málo je to jenom tehdy, když zjistíte, že nemůžete porazit oněch přibližně 1600 strategických jaderných náloží, kterými Rusko disponuje.  A to opravdu nelze. Jakákoliv snaha zablokovat ruský strategický arzenál například výstavbou Národní protiraketové obrany USA, vede jen k modernizaci ruského arzenálu.

PZ: Tím ale jen připomínáte, že Rusko též zvyšuje vojenské výdaje. A chlubí se nejmodernějšími zbraněmi na světě!

Na chvíli si představte, že sedíte v generálním štábu v Moskvě. Máte před sebou výše uvedená čísla. A mapu, na které je znázorněno patnáct let trvající rozšiřování NATO na východ a budování amerických vojenských základen stále blíže u hranic s Ruskem. Jak důvěryhodní se vám budou jevit partneři z Washingtonu a Bruselu? Po bombardování Jugoslávie a převratu na Ukrajině?

PZ: Jak v takovéto situaci postupovat? Dostane mír šanci? 

Poměr sil mezi Ruskem a Západem je asymetrický, ale patový. Obecně i na Ukrajině: vojenskou cestou zvítězit nelze. Je třeba uvažovat v jiných kategoriích, než je vojenské vítězství. Uvažovat ne o tom, co je geopoliticky výhodné pro Washington či Rusko, ale co je prospěšné pro obyvatele Ukrajiny. Vidět, že kooperace Ruska a Západu je pro obě tyto entity mnohem výhodnější než vojenská konfrontace. Byť by to byla třeba i obchodní kooperace, která je vždy plná nejrůznějších konfliktů. Ale konfliktů, které není třeba řešit na poli válečném.

Myslet v jiných než vojenských kategoriích je nutné i proto, že válka může vypuknout, přestože nikdo nevěří ve vítězství. Je tu to, čemu se někdy říká sarajevský syndrom: ani po stu letech nevíme přesně, proč vlastně 1. světová válka vypukla.

(Jiří Kouda, prvnizpravy.cz)
Uverejnené so súhlasom prof. Oskara Krejčího

Facebook icon
YouTube icon
RSS icon
e-mail icon

Reagujte na článok

Napíšte prosím Váš text.

Blogy a statusy

Píšte a komunikujte

ISSN 1336-2984