Reklama
Reklama

Piráti útočí

Počet zobrazení: 2060

Pirátský poslanec a místopředseda Sněmovny Parlamentu ČR Vojtěch Pikal se na facebooku omluvil za to, že jeho strana podpořila nominaci komunistického básníka Karla Sýse na státní vyznamenání. A o něco později se omluvil i za to, že piráti nepodpořili návrh na vyznamenání českých pilotů, kteří bojovali v RAF za druhé světové války.

V rámci své druhé omluvy pronesl také něco v tom smyslu, že ho nenapadlo, že by dětský básničkář mohl být politicky v nepořádku, čímž se sám korunoval na vykastrovaného samce tura domácího.

Tenhle jednatřicetiletý posluchač magisterského programu na Palackého Univerzitě v Olomouci (kde dosáhl jen na bakalářský titul) a organizátor her pro mládež i dospělé, o Sýsovi nepochybně v životě neslyšel. Což jistě není jeho vina, protože tady jsou na vině české školství, literární kritika a média – po listopadu 1989 už podruhé normalizované. Ale že si není schopen ani vygooglovat příslušné heslo na počítači, kde by zjistil, že Sýs nikdy nebyl žádný „básničkář pro děti“, to už svědčí jen o jeho neschopnosti a hlouposti.

Karel Sýs byl koncem šedesátých let považovaný za nejtalentovanějšího mladého českého básníka té doby. Občas byl dokonce označovaný za opožděného příslušníka nové básnické generace 60. let, generace Antonína Brouska, Jiřího Gruši, Josefa Hanzlíka, Petra Kabeše, Ivana Wernische a Pavla Šruta. (Podobně jako Miloslav Topinka.) Na rozdíl od většiny jmenovaných mu však za normalizace nikdo nešlápl na hrdlo, mohl dál publikovat a stal se nejznámějším a nejoceňovanějším členem generace tzv. Pětatřicátníků, kteří byli svého času v mimořádné oblibě u čtenářů a v podezíravé neoblibě u představitelů první literární normalizace. Ovšem jen do té doby, než si stáří, nemoci a někdy i smrt začaly mezi zmíněnými normalizátzory vybírat svou daň.

Noviny, časopisy a nakladatelství totiž potřebovaly novou krev, takže někteří „pětatřicátníci“ byli v 80. letech postupně a váhavě připuštěni k vedoucím funkcím v časopiseckých a nakladatelských redakcích, ve volených orgánech Svazu českých spisovatelů i jinde. Ano, usnadňovalo jim to publikování a přineslo jim to i různé literární ceny. Ale řečeno jen nepatrně parafrázovanými slovy Jiřího Grossmanna „nechtěli slávu zadarmo“ (Grossmann mluvil jen o slevě). Každý po svém se snažili léčit „dobu vymknutou z kloubů“, obcházet zákazy, zmírňovat diskriminace a v dobách pokročilé perestrojky vracet vyřazené knihy zakázaných autorů zpátky do knihoven, protlačovat jejich nové rukopisy do edičních plánů nakladatelství a dramaturgických plánů divadel a chystat jejich opětovné přijetí do SČS.

Jenže čas oponou trhnul a změněn byl svět. Za jejich snahu se jim dostalo ostrakizace a skandalizování. A to i od kritiků, kteří je předtím vynášeli do nebe. Jak by mohl nějaký nepříliš úspěšný student Pikal vědět, že pykali a pykají za kariérismus, zbabělost a nedovzdělanost jiných, včetně mnohých pedagogů!

Ale že považuje české letce RAF z dob druhé světové války za pouhé vykonavatele rozkazů svých velitelů, za to můžou zase jiní – ti, kteří dopustili, aby česká armáda zdegenerovala v jednotky profesionálů, kteří nebojují ani tak za svou vlast, jako za nadnárodní zájmy.

Mimochodem, Karel Sýs je pro mne něco jako Mozart české poezie, tedy Mozart v Puškinově, Shafferově a Formanově pojetí: malý, ješitný, urážlivý, posedlý erotikou a často agresivní. Ale přitom všem geniální! Říkal jsem to už jednou v České televizi, ale musím to tu opakovat znovu!

Sýs ovšem není jen básník. Je to také břitký a silně subjektivní publicista, s jehož názory nemusí každý souhlasit a tudíž s nimi může i tvrdě polemizovat. Ale státní vyznamenání se dávají za činy anebo dílo, ne za názory či erotiku. To ovšem pseudodemokratické rychlokvašky, které si pletou demokracii s jednosměrným autoritářstvím, nejsou schopné pochopit.

Takže: se Sýsovými názory mnohdy nesouhlasím, někdy i polemizuji, ale skandalizovat jeho dílo a popírat jeho básnický talent nikdy nebudu. A to ani z autorské žárlivosti či závisti. Naopak – proti primitivním pirátům, námořním lupičům, jejichž mořem je internet, ho budu vždycky hájit! A proti nenávistným (protože zamindrákovaným) jedincům také. Třeba i nezvykle osobními verši:
 

podpis_cejka_180.jpgNěkteří pokrytci, Karle,

zatají, že mají varle,

a mnohý kleštěnec z pralesa,

že gorila je jeho metresa.

Horší než básnické střevo

je srdce, jež bije vlevo!
Priemer: 4.8 (21 hlasov)
     
Reklama
Reklama

Blogy a statusy

Reklama
Reklama
Reklama