Prezident nebo rezident?

Počet zobrazení: 5117

Už to tak vypadalo, že politickým hitem, který se v Čechách a na Moravě hned tak neomrzí, je kritika Miloše Zemana za to, že se nestal prezidentem všech, jak sliboval, že občany nespojuje, ale rozděluje. Což je ovšem ukázkový nesmysl, jak lze téměř exaktně dokázat.

Vyjděme třeba z lidové moudrosti, která říká, že ještě se nenarodil člověk ten, aby se zavděčil lidem všem. Ale to si snad uvědomuje i bez lidové moudrosti každý. Všem lidem se zavděčit prostě nelze. A to nejen v politice, ale ani ve sportu, umění, zábavě, gastronomii – prostě v ničem. Naneštěstí, nebo spíš naštěstí, jsme my lidé už takoví. Někdo má rád holky, někdo vdolky.

Ale raději zanechám lidových moudrostí, abych nedopadl jako teta Kateřina ze Saturnina, a posloužím si příklady z historie. Příklady historických osobností, které se sice nezavděčily všem, protože to prostě nejde, ale kterým se na jistou dobu podařilo sjednotit velkou většinu svých národů. Tady jsou jejich jména: Čingischán, Napoleon, Hitler, Stalin, Mao Ce-tung.

Neříkám, že to jsou všichni. Podobných příkladů by se našlo víc. Tedy příkladů lidí, kteří dokázali sjednotit masy lživými sliby, probouzením falešných nadějí, ale také šířením strachu a nenávisti.

Marně však pátrám v paměti po skutečných osobnostech, které by vždy a za všech okolností občany sjednocovaly. Často je spíš rozdělovaly. Jindřich VIII. Angličany, Lincoln Američany, Robespierre Francouze, Tito Jugoslávce.

Dokonce ani v českých luzích a hájích nenecházím nikoho, kdo by dokázal většinu lidí sjednotit na dobu delší, než po jakou vydrželo jejich revoluční či vlastenecké nadšení. Masarykovi se podařilo sjednotit většinu národa proti Rakousku-Uhersku, ale nepodařilo se mu získat a integrovat německou a maďarskou menšinu a měl své odpůrce i mezi Slováky. A také – přestože se to dnes úspěšně zamlčuje – mezi průmyslovým a zemědělským proletariátem. Dokonce i politicky zlikvidovaní zastánci setrvání v habsburské monarchii a ortodoxní katolíci ho nikdy nepřijali za svého prezidenta. Dubčekovi se sice podařil husarský kousek a sjednotil více než 90 % národa pod praporem socialismu s lidskou tváří, ale nebýt vojenské intervence Varšavské smlouvy, dočkal by se s pravděpodobností hraničící s jistotou toho, čeho se dočkal i Václav Havel a čemu se trochu eufemisticky říká blbá nálada. Také Havlovi se podařilo sjednotit národ jen na historicky krátkou chvíli po dobu sametové revoluce a několika následujících měsíců nadějí a slibů. Důkazem toho, jak už po pár letech občany rozděloval, byla vajíčka, která po něm házeli v Bratislavě ani ne dva roky po převratu, a skutečnost, že bylo zapotřebí zavřít nechvalně známého republikánského politika a poslance Miroslava Sládka, aby absence jeho hlasu v parlamentu umožnila znovuzvolení Václava Havla českým prezidentem.

Takže teď budu hodně subjektivní – nestojím o prezidenta, který by národ sjednocoval! Navíc nevěřím, že by něco takového dokázali pánové Halík či Horáček, nebo kdokoli jiný, kdo by na to nešel přes lži a falešné sliby – o šíření strachu ani nemluvě. Takoví uchazeči o prezidentský úřad mi můžou být ukradení. Těm svůj hlas nedám ani omylem.

Já stojím o sebevědomého a přitom empatického prezidenta, který má nezbytné politické zkušenosti a který se nebojí v soudobých hilsneriádách hájit nespravedlivě obviňované a umí se postavit za uražené a ponížené. Který nepodlézá bohatým a mocným, nepohrdá chudými a slabými a nechová se jako rezident cizích rozvědek. A konečně takového, který si váží opravdových přátel natolik, že se jim nebojí říkat nepříjemné pravdy do očí.

Jenže kde ho vzít? Bojím se, že takoví politikové už patří na seznam ohrožených druhů. Ale žijeme v době konsensů a kompromisů, takže bych se spokojil i s kandidátem, který se mým představám alespoň blíží. Hlavně nesmí být vazalem žádného Velkého Bratra ani žádné Velké Sestry a na druhou stranu nesmí trpět mesiášským komplexem.

Nu co, třeba se do roka někdo takový najde. Naděje umírá poslední.

Nakonec jsem si nechal to nejzábavnější. Nově zvolený americký prezident Donald Trump (neukáznění volitelé už na jeho zvolení sotva co změní), který Američany rozdělil jak zákon káže, ocenil podporu Miloše Zemana, pozval ho k návštěvě USA a přislíbil svou návštěvu ČR, načež většina Zemanových politických rivalů otočila jak na obrtlíku a hlasitě se raduje ze slíbené Trumpovy návštěvy.

Ne že bych neměl vůči českému prezidentovi žádné výhrady, ale takovou satisfakci mu přeji. Stejně jako jeho odpůrcům to obtížně stravitelné sousto, které museli spolknout a které teď budou muset i strávit.

Facebook icon
YouTube icon
RSS icon
e-mail icon

Reagujte na článok

Napíšte prosím Váš text.

Blogy a statusy

Píšte a komunikujte

ISSN 1336-2984