Reklama

Prezidentů jako blech v kožichu

Počet zobrazení: 1420

V jednom z čísel humoristického týdeníku Dikobraz ze šedesátých let XX. století se objevila velká pravda. (Jeden urousaný historik po roce 1989 odsoudil tento týdeník k věčnému spánku, až nám po něm dodnes tuhnou tváře.) V něm byly tehdy na titulní straně nakreslené zástupy lidu, a zelo zde oslovení: „Soudruzi, ministři!“

hradcany.jpg

Připomíná mi to nynější hemžení, kolik hrdopýšků se na našem dvorečku nyní uchází o prezidentský stolec.

Hradu by se jim zachtělo.

Svého dávného času, když se ze zahraničí vrátil do rodné vlasti Tomáš Garrigue Masaryk, aby usedl na Pražském hradě, zděsil se, když hrad byl rakouskými mocipány zplundrován a starožitný nábytek odlifrován do Vídně. Měl chuť na pečenou husu, musel si ji nechat zajít, na hradě nebyl ani kastrol na pečení.

Byl jsem jako novinář u toho, když se po prezidentské volbě, zásluhou většiny poslanců KSČ a těch, kdo zastupovali Národní frontu, dostal do staroslavného hradu českých králů sametový Mesiáš. Likvidoval se svými kumpány samou radostí hradní mobiliář. Konkrétně se rozbíjel prezidentský servis s pětiznakovým erbem ČSR po Masarykovi, rozbíjeli jej hosté, oblečeni většinou ve svetrech.

Obrovský šok zažil další nově zvolený prezident Václav Klaus, když přebíral po svém předchůdci pestře pomalovanou pracovnu, odmontované vypínače ve tvaru srdíček a zástrčky a musel čekat na renovaci svých prezidentských místností.

Nic takového nyní nehrozí.

Ale – co když se přece jenom objeví s novými nadcházejícími přímými prezidentskými volbami kariérní osobnosti s monarchistickými či havlovskými sklony a začnou na Hradčanech větrat?

Nebo si jejich plebejci zopakují hradní jízdu na koloběžce, jak se také stalo.

Ještě před několika měsíci se kasali touhou po moci opití politici, prý s nejsilnějším mandátem. Opírající se jenom a jenom o demokratické strany a zásady, než splakali nad hořkým výdělkem.  

S lítostí někdy vzpomínám na hulvátské výroky opentleného uniformovaného nacistického německého činitele, který donekonečna opakoval, že když slyší slovo kultura, sahá po pistoli. Tehdy sahal s určitostí po zbrani s výrobním číslem České zbrojovky a v holínkách vyrobených u Bati.

Něco podobného mne hodně často napadá, když slyším z kolovrátku mluvidel českých politiků, majících plná ústa demokracie a svobody. Moje maminka by určitě takové hejsky napomenula hanáckým rčením: „ Abe jim ta hoba neopadla!“

Halasně vyřvávají na lesy, že jsou ochotni spolupracovat jenom s demokratickými stranami „napříč politickým spektrem“. – Aniž jsou ochotni přiznat, že demokracii jako vládu lidu, stále hlouběji a hlouběji už sami zakopali.

Soudruzi, pánové, ogaři, horní chaso – tedy prezidenti, je vás v pořadníku na prezidentské křeslo Pražského hradu nyní jako blech v kožichu. Šavle hore a dejte se do boje.

Neprohloupíte, když se dáte do litého zápasu i s vlastní hloupostí a prostořekostí. Važte slova o tom, jak jste velcí, demokratičtí, silní v tahu na branku, opusťte své mesiášské komplexy

Opravdu – my z podhradí už nejsme opravdu žádné stádo!

Ilustrační foto: Autor

Priemer: 4.8 (27 hlasov)
     
Reklama
Reklama

Blogy a statusy

Reklama
Top Mobilné telefóny
Reklama
Reklama