Reklama

Tak aby bylo jasné, co mám pod sukní: Jsem ženská

Počet zobrazení: 1973

Když jsem tu zprávu četla poprvé, zarazila jsem se a pomyslela si cosi o hoaxu. A víc jsem tomu nevěnovala pozornost. Pak jsem na ni ale za pár dnů narazila znovu. A hned z několika zdrojů a v různých jazycích.

glosar_m_sichtarove.jpg    Glosa vyšla v Literárních novinách 11. 2. 2017

To už mi to začalo vrtat hlavou. Že by to nakonec nebyl hoax…? Třeba je to „jenom“ novinářsky špatně pochopená a zveličená zpráva…?

Ale ona se pořád opakovala. To už mi to nedalo. A zdroj jsem si vyhledala. A opravdu. Na oficiálních stránkách https://www.bma.org.uk najdete (ke dni 2.2.2017) zcela oficiální 14stránkový dokument v pdf pod názvem „A guide to effective communication: inclusive language in the workplace“. Perlí od začátku do konce, ale inkriminovaná pasáž je na straně 6. A pod ní je dojemně nastajlovaná ilustrace muže držícího v náručí dítě.

Že ještě pořád nevíte, o čem mluvím? Jde o dokument Britské lékařské asociace (BMA). Její členové – tedy prakticky všichni pracovníci v britském lékařství - by napříště neměli těhotné matky nazývat „těhotnými matkami“. Mohlo by to totiž být urážlivé vůči těhotným transsexuálům, kterých se už v Británii vyskytl celý jeden exemplář.  Namísto toho by zdravotníci měli mluvit o „těhotném člověku“.

Byla by ale věčná škoda neprostudovat si dokument celý, protože velmi inspirativní perly se vyskytují i jinde. Na jiném místě se třeba doporučuje, aby se namísto slov „maminka“ či „tatínek“ používalo genderově neutrální slovo „rodič“. A namísto tradičních slov „manžel“ či „manželka“ se má používat neutrální a moderní slovo „partner“, v němž není ani náznak po takové sprosťárně, jako je tradiční svatba. A mohli bychom pokračovat.

Legrační? Ne tak docela, řekla bych. Já jsem obyčejně docela splachovací, když mi ten a onen nadává do oslů a jiných hospodářských zvířat. Koneckonců co čekat od virtuálního prostoru, že? Zato mám ale vyvinutý obstojně citlivý vnitřní radar na jakékoliv pokusy mocí státní mě spoutat, svázat, omezit, ohloupit a zmanipulovat. A tahle snaha o manipulaci z genderově vyvážených člověků - lékařů doslova čiší.

Jazyk vždy byl ohromně mocným nástrojem. V některých situacích může být mocnější než zbraně. To v jazyku a ve způsobu jeho používání se skrývá moudrost lidstva. Zničme či pozměňme jazyk – a zničíme část tradice a vědění.

Zlikvidujme v jazyku slova jako manžel – manželka, a za pár let civilizace dokonale zapomene, že dřív existovalo něco tak podivného jako svatby. Děti se o nich budou už jen učit v dějepise. A tradiční rodina přestane existovat.

Zničme slova jako žena - muž, a nová generace skutečně uvěří, že jsme všichni středního rodu, jenom někteří zcela náhodně vypadáme nazí trochu jinak – asi jako když jedno hermafroditní štěně se narodí bílé a druhé černé. Že k rození dětí není potřebný sex, nýbrž umělé oplodnění. Že prostě jsme všichni až na pár nepodstatných vnějších znaků stejní. Ano, stejní, to je, oč tu běží. To je, o co jde těmto socialistickým experimentátorům – nejsou rozdíly mezi národy, mezi barvou kůže, mezi pohlavími. Jsme všichni jednolitá masa bez rozdílu.

Zničme slova jako máma – táta, a zapomeneme, že děti patří mamince a tatínkovi. Děti začnou patřit státu a z biologických rodičů se stanou pouzí pěstouni, kteří mají budoucí daňové poplatníky od státu jen dočasně svěřené za účelem výkonu přesně naplánované výchovy.

Zdá se, že lidstvo začalo zatraceně pálit dobré bydlo. Když jsme si v našem evropsko-americkém prostoru už dost dlouho neužili válku (s výjimkou „lokálních“, jako byla ta na území Jugoslávie), začali jsme si vymýšlet problémy jinde. Lidstvo, zdá se, problémy potřebuje. Takže jsme si vymysleli genderový pseudoproblém. Jeho podstatou je, že menšina začala šikanovat většinu. Abychom totiž jako většinová společnost náhodou „nešikanovali“ transsexuály, raději se začneme jako transsexuálové chovat sami. Ovšem společnost, v níž menšina ovládá většinu, už není ani svobodná, ani demokratická.

Ovšem tím neříkám ani slovo proti menšinám! Ať jsou to homosexuálové, transsexuálové, nebo třeba middle-sex, tedy lidé vykazující znaky obou pohlaví – je naprosto a dokonale v pořádku, když na ně většinová společnost hledí bez rozdílu cítění vůči „většinovým“ mužům a ženám. Co není v pořádku, je stav, kdy zcela samozvaní sociální inženýři ohýbají pod pouhou záminkou služby vůči menšinám většinovou společnost tak, aby se změnila. Aby zapřela svou odlišnost a většinovost. Ve skutečnosti totiž o žádné menšiny nejde – ty jsou brány jen jako rukojmí. (V konečném důsledku i tyto menšiny budou v realitě poškozeny, protože ani homosexuál se nechce cítit bezpohlavním.) Skutečným cílem je zmanipulovat většinovou společnost tak, aby zahodila veškeré tradice a přijala novou ideologii, skrze niž ji bude možno ovládat.

Je to neskutečně nebezpečný trend. Něco jako pokus vyhrát neviditelnou válku bez jediného výstřelu, společnost spoutat, rozbít její tradiční struktury. A dost lidí se už nechalo nachytat. Je mi úplně jasné, že nemálo bude těch, kdo mi budou spílat, že jsem se nechala svést ruskou propagandou, že žádné takové doporučení ve skutečnosti neexistuje. A nemálo z nich bude jistě zaměstnáno v neziskových organizacích prosazujících genderová témata a štědře financovaných z evropských peněz.

Neuráží mě sice, když mi dáma či pán nesouhlasící s mým názorem sdělí své přesvědčení, že jsem slepice. Koneckonců psychologové tvrdí, že útočíme-li podobným způsobem na někoho konkrétního ve svém okolí, nevyjadřujeme tím vlastně nic o adresátovi útoku, nýbrž jen sami o sobě; o svých schématech myšlení. A tak si jen pomyslím cosi na téma, ze které drůbežárny asi dotyčný pochází. Ale mluvit o mně v oficiálních veřejných dokumentech jako o osobě středního rodu, jako o rodiči bez chuti a bez zápachu, kterému stát jen svěřil dítě k výchově – to by mě urazilo a rozzuřilo do nepříčetnosti. Popíralo by to totiž celou mou biologickou podstatu. Anihilovalo by to část mé bytosti.

Takže abychom si rozuměli: Jsem ženská. Nebo baba. Nebo holka. Nebo cokoliv chcete. Lidové „baba“ nepatrně preferuju nad extra-slušným „žena“, protože „žena“ mi zní až podezřele moc úředně, ale jinak je to vlastně vcelku jedno. Ale hlavně to na mě nezkoušejte s těhotnou osobou. Mohli byste mě dost zásadně urazit nevyřčeným, ale naznačeným předpokladem, že jsem snad jakýsi válečný invalida, jelikož mi některý z příslušných orgánů spojených s rozmnožováním nahoře či dole chybí. Mohu vás ubezpečit, že je mám všechny, a fungují obstojně, díky za optání, neb jsem pětinásobnou matkou.

Priemer: 4.9 (47 hlasov)
     
Reklama
Reklama

Blogy a statusy

Reklama
Top Mobilné telefóny
Reklama
Reklama