Tragédii migrantů Evropská unie nevyřeší

Počet zobrazení: 4373

o._krejci_480.jpgJe třeba přiznat, že si Evropská unie problém s migranty do značné míry vytvořila sama, a tady nepomůže charita, ale radikální změna politiky Západu, říká v rozhovoru pro Prvnizpravy.cz politolog Oskar Krejčí.



PZ: V posledních týdnech v Česku, ale vlastně v celé Evropské unii vyvolává bouřlivé spory otázka migrantů. Lze očekávat, že toto téma bude dominovat i na blížícím se unijním summitu. Do jaké míry pokládáte také tento problém za významný?

Migrace je globálním problémem už dlouho. Několik let vidíme na obrazovkách světových televizních sítí srdcervoucí scény z oblasti Pacifiku, desetiletí cloumá toto téma politikou ve Spojených státech a teď si migrantů všimla i Evropa. Statistiky Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) hovoří jasně: koncem loňského roku bylo ve světě 59,5 milionů běženců. Je to nový smutný rekord – nikdy po 2. světové válce nedosáhl počet uprchlíků takového čísla. Zároveň UNHCR upozorňuje, že na řešení tohoto problému nejsou připraveny prostředky.    

PZ: To opravdu zní hrozivě a nikterak to nesvědčí o zvládnutí globalizačních procesů. Ale jak se tato globální čísla týkají Evropy?

V mnoha rozměrech. Především pohled na podrobnější statistické přehledy ukáže, že aktuální nárůst migrace ve světě je vyvolán hlavně růstem počtu uprchlíků z oblastí kolem Evropy…

PZ: Tím myslíte současnou vlnu migrace, na kterou reaguje Evropská unie?

Ano, ale jen v případě, když si uvědomíme, že současná migrační vlna nezačala letos, ale před třemi lety. Evropská unie, přesněji řečeno Evropská rada a Evropská komise reagují opět s trestuhodným zpožděním. Tak jako na zadlužení některých členských států, na krizi eura, na nebezpečí války na Ukrajině a podobně.

PZ: Myslíte, že se tato migrační vlna dala předvídat?

Nejen, že se dala předvídat. Její počátky byly velmi zřetelně zaznamenány ve statistických přehledech například agentury Frontex, což je Evropská agentura pro řízení operativní spolupráce na vnějších hranicích členských států EU. Výroční zprávy této unijní  instituce – příznačně nazývané Annual Risk Analysis – uvádějí, že k nárůstu nelegální migrace došlo mezi roky 2012 a 2013. V roce 2012 bylo napočítáno 72,4 tisíc ilegálních migrantů do Unie, loni to bylo 283,5 tisíc. Jen slepý nevidí, že se něco stalo. Unijní politici ale nereagovali na analýzy, ale až na mediální rozruch kolem utonulých letos v dubnu. Teprve pak se sešel mimořádný summit.

PZ: Proč až do loňska nebyla tato otázka mediálně zajímavá?
 
Vlastně byla. Liberální média přece milují krev a skandály. A zase – čísla byla jasná a veřejně dostupná. Například Mezinárodní organizace pro migraci, která sídlí v Ženevě, ve svých zprávách uvádí, že v letech 2000 až 2014 zahynulo při pokusu dostat se do Evropy 22,4 tisíc lidí. Loni na cestě za štěstím v Evropské unii zemřelo 3,5 tisíc lidí. To, že takováto tragédie zůstala mimo pozornost médií, muselo být rozhodnutí. Rozhodnutí o embargu na informace. Přece nebudeme kazit evropskému měšťákovi odpolední siestu! Dovedete si představit, jak by takzvaná svobodná média vyváděla, kdyby se něco podobného dělo na ruské nebo čínské hranici?

PZ: Možná trochu pozdě, ale přece se pokouší Unie tento problém řešit. Pokládáte opatření, ať již přijatá, či diskutovaná, za dostatečná?

Především je pokládám za nesrozumitelná. Například ony kvóty, které vyvolávají vášně dokonce na úrovni státníků. Osobně se domnívám, že jižní státy, které byly vzedmutou vlnou migrace zasaženy, si zaslouží solidární pomoc ze strany ostatních států Unie. Nelze se těšit z bruselských dotací, a zároveň odmítat pomáhat. Jenže, čeho se kvóty týkají? Všech běženců, nebo jen legalizovaných běženců? Jejich včerejšího počtu, nebo zítřejšího počtu? Logicky vzato by mělo jít o procentuální kvóty, které by pomáhaly nejen včera, ale i zítra. Jenže podle agentury Frontex by letos mělo do Evropské unie proniknout půl milionu až jeden milion nelegálních běženců. Něco takového nedokáže Unie vstřebat. A to ani tehdy, když bude přijato politické rozhodnutí o nějakých kvótách. Budou chybět prostředky na začlenění. Výsledkem nutně musí být nárůst xenofobie, mezikulturních konfliktů a popularity pravicových nacionalistických stran.   

Znova opakuji: dosavadní postup Evropské unie nevede k řešení.

PZ: To jsou silná slova od teoretika, který nenese odpovědnost za rozhodování. Jak by tedy podle vás měla Unie postupovat?

Především Evropská unie si nesmí myslet, že nějaký globální problém vyřeší sama. V daném případě by měla hledat spojence v dvojím rozměru. Při hašení aktuální krize by si měla vzpomenout, že od roku 1994 se vedl tzv. Středomořský dialog. V roce 2008 přece vznikla Unie pro Středomoří. Ta zahrnuje státy Unie a dalších 15 středomořských zemí od západní Afriky po Balkán, a to včetně Izraele, Turecka plus Balkán od Albánie po Bosnu a Hercegovinu. Libye má v této organizaci statut pozorovatele, Sýrie z ní vystoupila z pochopitelných důvodů v roce 2011. Unie pro Středomoří má dokonce stálý sekretariát, sídlí v Barceloně, a svého generálního tajemníka. Ovšem v době migrační krize zůstává tato organizace Evropskou unií zcela nevyužita. Měla by přece být nejvíce zaangažovanou institucí, místem pro jednání se středomořskými partnery. Vždyť právě přes zmíněné státy proudí migranti do Evropské unie! S trochou zlomyslnosti by se dalo říci, že se jedná o problém uvnitř Unie pro Středomoří.

PZ: Tato otázka je často diskutovaná. Přes které státy jde nejvíce uprchlíků do Evropy?

Údaje za loňský rok jsou volně k dispozici. Z celkového počtu ilegálních migrantů do Unie tvořili uprchlíci z východu 0,5 %. Jihovýchodní pozemní trasa vedoucí z Balkánu a Turecka zaznamenala meziroční nárůst o 34 %. Mořské trasy jsou uváděny tři – východní z Turecka do Řecka a Bulharska, centrální z Blízkého východu až po Tunis směřuje především do Itálie. Západní z Alžírska a Monaka míří do Španělska. Někdy se přidává i západoafrická trasa směřující na Kanárské ostrovy, které patří Španělsku. Meziroční růst ilegálních migrantů po mořských trasách byl 266 %.

Nejvíce ilegálních uprchlíků po pozemní trase pocházelo z Kosova, téměř 22,1 tisíc lidí, při meziročním nárůstu na 248 %. Na mořských trasách to byli Syřané – 66,7 tisíc při meziročním nárůstu o 294 %. Výrazný růst na obou trasách zaznamenali Afghánci a především Afričané, kteří představovali většinu migrantů. Letošní rok bude ale na všech trasách mnohem dramatičtější.

PZ: Mluvil jste o dvojím rozměru daného problému. Kromě potřeby využití Středomořské unie – co jste měl na mysli?

Nabízená řešení přicházejí pozdě a týkají se důsledků, nemíří na příčiny. I když se mluví o nestabilitě, která vyhání lidi, chybí otevřená analýza důvodů této politické a sociální nestability a realistický návrh řešení. Evropská unie musí sebekriticky přiznat, že se její členské státy aktivně podílejí na vytváření oné nestability. Mám na mysli obecně známý chaos vytvořený díky bombardérům NATO v Libyi, který vedl k průsaku obrovského množství zbraní i nenávisti do okolí, především do Subsaharské Afriky. Totéž platí o Sýrii, přesněji řečeno o celém pásu od Sýrie do západního Pákistánu. Připomínám, že většina ilegálních migrantů ze Sýrie přichází z Turecka, tedy členského státu NATO. Turecko loni zaujalo první místo mezi státy světa jako destinace pro uprchlíky – je tam přibližně 1,6 milionů běženců. Problém řeší, jak patrno, i na úkor Unie. A nelze zapomínat na příval ilegálních běženců z Kosova – neživotaschopného státu, vytvořeného právě EU/NATO. Je třeba sebekriticky přiznat, že si Unie problém s migranty do značné míry vytvořila sama. Takové přiznání je jediná cesta, jak se v budoucnu vyvarovat obdobných chyb.

A pak je tu úkol přispět ke stabilizaci a rozvoji zemí, ze kterých většina uprchlíků pochází. Což samozřejmě nemůže zvládnout Evropská unie sama. Západní politici se musejí zbavit geopolitického uvažování a hledat řešení problémů Afriky a Středního východu ve spolupráci s asijskými mocnostmi, především Čínou, ale i Latinskou Amerikou a s Ruskem.

PZ: To se mi zdá příliš naivní…

Globální problémy nelze řešit jinak. Je třeba společně hledat zdroje.

PZ: Tento týden se v médiích objevil údaj, že loni ztratila světová ekonomika díky válkám 14,4 bilionů dolarů. Nemohly by tyto peníze být zdrojem pro řešení sociálních problémů?

Údaj, který uvádíte, pochází z výzkumné zprávy Institutu pro ekonomiku a mír, který sídlí v Austrálii. Tyto ztráty způsobené násilím představují 13,4 % světového hrubého produktu. Což je ekvivalent součtu ekonomik Brazílie, Kanady, Francie, Německa, Španělska a Británie. To by mohlo pro začátek stačit. Jen je třeba dodat i rozum a dobrou vůli.

PZ: Média často upozorňují na tragický osud dětí-migrantů, na internetu lze ale často narazit na zpochybnění či přímo bagatelizaci tohoto problému. Jaký je podíl dětí mezi migranty?

Podle agentury Frontex tvořili loni nezletilí 15 % nelegálních migrantů. V globálním měřítku to podle UNHCR však bylo 51 % celkové populace běženců, což představuje meziroční nárůst o 10 procentních bodů.

PZ: To není zrovna lichotivé pro současnou civilizaci.

Loni se díky válkám a persekuci nově zařadilo mezi uprchlíky 13,9 milionů lidí. K tomu přidejte, že podle nejnovější zprávy Světové organizace pro zemědělství a výživu 795 milionů lidí trpí podvýživou. A globalizace umožňuje alespoň části těchto lidí hledat naději v zemi zaslíbené někde na západě severní polokoule. Tyto problémy žádné kvóty nevyřeší. Migrantům z nové vlny nemohou pomoci ani žádné lidskoprávní organizace se svou charitou. Zdroje pro takovéto množství běženců nejsou k dispozici. Je nutná radikální změna politiky Západu směrem od hledání nadvlády ke kooperaci. Když ne z humanistických důvodů, tak z prostého pudu sebezáchovy – i v tomto případě na své chyby Západ tvrdě doplatí. A to i v případě, když současnou migrační vlnu zastaví násilím.

(Jiří Kouda, prvnizpravy.cz)

Uverejnené so súhlasom prof. Oskara Krejčího

 

Facebook icon
YouTube icon
RSS icon
e-mail icon

Reagujte na článok

Napíšte prosím Váš text.

Blogy a statusy

Píšte a komunikujte

ISSN 1336-2984