USA a Čína v resetu: Trump se v Pekingu setkal s nejmocnějším mužem planety

Prezident Donald Trump absolvoval v Číně třídenní státní návštěvu, která dostala název „state visit-plus“. Nejednalo se totiž jen o běžnou návštěvu zahraničního politika v Číně, ale o mimořádné setkání představitelů dvou největších světových ekonomik, včetně osobního rozměru setkání. Masová média v USA šla dokonce tak daleko, že psala o tom, že se prezident Trump v Pekingu setkává s nejmocnějším mužem planety, tedy s čínským prezidentem Si. Nemusíme hodnotit, kdo je nejmocnějším politikem na to, abychom uznali, že se jedná o setkání, která může mít zásadní význam nejen pro USA a Čínu, ale také pro celou globální ekonomiku. Navíc v situaci, kdy nevypočitatelná prohlášení amerického prezidenta již od volební kampaně zpochybňovala ekonomickou a politickou spolupráci USA a Číny.


Foto: Official White House Photo by Shealah Craighead – Public domain

Přestože Trumpova návštěva bude ještě dlouho a podrobněji analyzována, je zřejmé, že jádro sporu, který Trump formuloval, lze vystihnout jeho slovy: „Neférový a neudržitelný obchod.“ Je ale pro USA skutečně tak neférový a neudržitelný? Vždyť Čína vyrábí pro USA a další země mnoho výrobků prostřednictvím velmi levné pracovní síly, takže by spíše Čína mohla hovořit o neférovém obchodu, který je výhodný pro USA. Kdyby se tyto výrobky vyráběly v USA, jejich cena by kvůli drahé pracovní síle v USA a dalším velkým výrobním nákladům byla daleko vyšší. Ostatně kdyby to tak nebylo, nehnaly by se dlouhá desetiletí zahraniční firmy do Číny za levnou pracovní silou.

Trump argumentuje tím, že obchod mezi USA a Čínou není v rovnováze, neboť americký vývoz do Číny činí jen čtvrtinu celkového obchodního objemu mezi USA a Čínou. To je sice pravda, ale situaci nelze hodnotit takto zjednodušeně. Mnoho výrobků se totiž v Číně sice kompletuje, ale jejich části jsou do Číny dováženy z USA a dalších západních i nezápadních zemí. Tím se samozřejmě americký obchodní deficit vůči Číně značně snižuje, zhruba o polovinu, a zahrnuje do této problematiky také řadu dalších zemí.

Čína by však nakupovala od USA v řadě odvětví ráda více, zvláště v oblasti nových technologií, ale nemůže, protože USA to svými politickými zákazy omezují. USA to zdůvodňují svými bezpečnostními zájmy, kvůli kterým nechtějí, aby se v jiných zemích využívaly některé technologie.

Ohledně nevyvážené obchodní bilance je navíc třeba započítat fakt, že Čína má z výroby různých výrobků jen malý finanční podíl. Například z výroby poslední verze iPhonu má Čína pouhé 1 %, (zhruba 6,5 USD), zatímco američtí prodejci zhruba 70 %, neboť výrobek v USA prodávají přibližně za 600 USD. Kdo tedy na čínské výrobě skutečně nejvíce vydělává?

Je však pravda, že Čína v minulých dekádách prosperovala prostřednictvím svého skromného finančního zisku krok za krokem, postupně pomalu díky masové výrobě. V masovém měřítku se stává i malý zisk velkým přínosem. Zvláště když je poté dobře investován a distribuován mezi občany. Žádná země světa ještě nebyla schopna vyvést z chudoby skoro miliardu lidí za pouhých 40 let. Západním zemím to od začátku průmyslové revoluce trvalo několik staletí. Nejde však jen o odstraňování chudoby, ale také o velmi rychlý rozvoj země a životní úrovně stovek miliónů lidí daleko nad úroveň chudoby. To uznal při své návštěvě Pekingu i Donald Trump: „Neobviňuji Čínu. Koneckonců kdo by mohl obvinovat zemi, která využije výhod jiné země ve prospěch svých občanů.“

Jak víme již už od Hegela a Marxe, podstatnou věcí zde však je, že pán se stává závislý na rabovi, který dříve nebo později převezme situaci do svých rukou a zvrátí nespravedlivé vztahy. Že by to už předpokládala i americká masová média, když mluvila o setkání Trumpa s nejmocnějším mužem planety?

Nicméně význam čínské levné pracovní síly v posledním období stále více klesá, neboť platy v Číně rostou. Některé zahraniční firmy se kvůli tomu už přesunuly do Vietnamu a dalších levnějších zemí. Čínská ekonomika se stále více orientuje na služby a výrobu s vyšší přidanou hodnotou. Rozhodující se stává už ne jen kvantita, ale také kvalita. Exemplárním případem je automatizace. USA sice mají v současné době více robotů ve výrobě než Čína, ale Čína je i tak na jednom z předních míst v počtu robotů. Mimochodem v posledních letech proto už příliš neplatí Trumpův argument, že Čína bere USA pracovní místa – 88 % ztracených pracovních míst v USA vymizelo právě kvůli automatizaci výroby. Hlavní věcí ovšem je, že nákup nových robotů roste v Číně nejvíce ze všech zemí světa. Bude jen otázkou několika let, kdy bude mít nejvíce robotů ve výrobě právě Čína. Zvláště proto, že to není jen nahodilost trhu, ale plánovaný záměr čínské vlády a čínských firem.

Další rozdíl v kvalitě je, že Čína chce být světovým lídrem v ekologické výrobě. Už dnes vyrábí nejvíce solárních panelů na světě a investuje do dalších zelených technologií. Na rozdíl od Trumpovy administrativy se postavila kladně k pařížské klimatické konferenci a rozvíjí a aplikuje její závěry.

Můžeme se ptát, jaký je výsledek Trumpovy návštěvy Číny. Hovoří se o tom, že se jedná o historický „reset“ vztahů mezi USA a Čínou. V USA se řadě politických komentátorů zdá, že Čína vyhrála. Nejen kvůli tomu, že Trump částečně „vzal zpátečku“. Návštěva umožnila formulaci nových strategických obchodních a politických koncepcí. Možná, že si Trump a jeho obchodní delegace a poradci také neuvědomují, že může dojít k nové etapě nejen ve vztazích mezi USA a Čínou, ale také ve vývoji Číny samé. Čína se ekonomicky a politicky dostala do stádia vývoje, z něhož se nyní bude snažit dostat na vyšší stupeň, jak o tom hovoří nový strategický plán do let 2021 až 2049. Samozřejmě zatím nevíme, do jaké míry se ho podaří naplnit. Jde o ambiciózní projekt pro novou éru spojený jak s vnitřním vývojem v Číně, tak i se zahraničním vývojem v rámci nové hedvábné cesty (Iniciativy pásma a cesty). Pokud by se naplnil ve stejné míře, v níž Čína rostla v posledních dekádách od změn v roce 1978, byla by to epochální proměna. Nástrah a výzev bude však na cestě nemálo.

Trumpa jistě uspokojí především krátkodobé ekonomické vyhlídky, o kterých bude moci napsat pár tweetů a potěšit své fanoušky. Během jeho návštěvy Pekingu se podepsaly smlouvy v hodnotě přibližně 250 miliard USD. Boeing prodá do Číny 300 letadel a další americké firmy získaly řadu dalších zakázek a čínské firmy též. Většina těchto firem jsou však transnacionálními korporacemi, které mají jen malou loajalitu vůči USA. Mají ji jen v míře, která jim zajišťuje zakázky. V éře globálního kapitalismu nelze triviálně počítat firmy podle toho, kde zrovna sídlí jejich vedení. Mají zájmy a zisky v řadě zemí. Navíc (kromě zbrojařských firem) se jejich vedení za pár měsíců může přesunout na Kajmanské ostrovy nebo do jiných daňových rájů.

Trumpova návštěva Číny obsahovala rovněž další důležité body, nejen nerovnováhu obchodní bilance. Zásadním z těchto bodů bylo řešení politicko-vojenské krize se Severní Koreou. V tomto bodu se Čína s USA v řadě aspektů shodne, neboť Trump už také ubral na konfrontační síle vůči KLDR, což se však naneštěstí může opět změnit. Čína na rozdíl od KLDR neusiluje o vojenskou eskalaci nedorozumění, ale o diplomatické řešení.

Trumpovi se muselo ulevit, když se mu po ustavičných sporech, které zažívá na domácí půdě v USA, dostalo v Číně uctivého přijetí. V Pekingu v Zakázaném městě byl přijat i do prostor, v nichž žádný západní politik od založení Čínské lidové republiky ještě nebyl. Zjevně to na něj udělalo dojem. Na závěr své návštěvy prohlásil: „Chtěl bych poděkovat za vřelé přijetí. Těším se na mnoho let úspěchu a přátelství.“ Jelikož ale víme, jak často mění své postoje, nelze jeho slova přeceňovat. Promluví činy. Nejen jeho, ale hlavně systému, v němž se ocitá.