Výhled pro 21. století: Spor mezi USA a zbytkem světa

Recenzia knihy Georgea Friedmana z roku 2009 uverejnená v roku 2013
Počet zobrazení: 2664

Americký politolog George Friedman založil a vede prestižní privátní analytickou a prognostickou firmu Strategic Forecasting (Stratfor) zabývající se především otázkami v oboru působnosti ozbrojených a zpravodajských služeb. Svou knihu s podtitulem Předpověď pro 21. století vydal sice již před čtyřmi lety, ale vzhledem k jejímu názvu Příštích sto let je zřejmé, že na kritickou recenzi je stále poměrně dost času.

friedman_nove_storocie.jpgGeorge Friedman: Příštích sto let. Předpověď pro jednadvacáté století
(The Next 100 Years: A Forecast for the 21st Century, Doubleday 2009)
Dokořán & Argo, Praha 2010, 324 stran

Friedmanův přístup i výsledek bude zajímavé srovnat s více než 15 let starou geopolitickou analýzou a předpovědí Zbigniewa Brzezinského Velká šachovnice. Už jenom pro tehdejší podtitul K čemu Ameriku zavazuje její globální převaha a s přihlédnutím k nedávné Brzezinského práci Strategic Vision: America and the Crisis of Global Power (Strategická vize: Amerika a krize globální moci). My se spokojíme pouze s touto povinnou zmínkou, práce to však bude pro odborníka politologa. A bude velmi zajímavá, zejména vezme-li v úvahu datum, kdy pustil knihu do tisku Friedman (2009) a kdy Brzezinski (2012), a co všechno se mezitím stalo.

Friedmanův postoj je založen na geopolitických danostech, ale ideologie z něj čouhá jak sláma z bot. Friedman hlásá, že při ohlédnutí zpět je nutné konstatovat, že zdravý rozum se mýlí. (Kdo by na konci roku 2000 tušil, v jaké situaci bude svět na konci roku 2001?) To mu šikovně umožňuje otevřít pole pro poměrně svévolnou argumentaci. Friedman odmítá rozeznávat dějinné cykly. To mu však nezabránilo svou knihu v určitých cyklech pojednat.

friedman_nove_storocie_detail.jpg
 

Zásadní teze

Friedman postuluje, že po rozpadu SSSR se všechno točí okolo USA a už to tak zůstane. Celé 21. století bude poznamenáno základním sporem mezi USA a „zbytkem světa“. Ten se bude snažit z „druhotných velmocí“ slepit koalici, která by „zkrotila a kontrolovala“ USA. Ty budou „jednat preventivně“ (!), aby tomuto úsilí zabránily. Klíčovou okolností bude, že objem transpacifického obchodu se vyrovná transatlantickému. A kdo ovládá oceány, ovládá globální ekonomiku. Proto USA nikomu nedovolí vybudovat srovnatelné námořnictvo a ovládnout vesmírný prostor.

friedman_ikar_storocie.jpgSlovenské vydanie
George Friedman: Nasledujúcich 100 rokov. Prognóza na 21. storočie
Ikar 2009, 296 strán

Námořnictvo USA kontroluje všechny oceány na světě a každá loď se pohybuje pod kontrolou amerických satelitů. Friedman tvrdí, že každá plavba je povolena – nebo odmítnuta – na základě vůle námořnictva USA. Taková námořní dominanci nikdy dosud v historii nenastala. Proto mohou USA provést invazi kdekoliv na světě, kdežto žádná země nemůže podniknout invazi do Spojených států amerických. Námořnictvo se stalo základem americké bezpečnosti a blahobytu.

Zásadní vztahy v 21. století se budou odehrávat mezi USA, Japonskem, Tureckem a Polskem. (Nelze nezmínit protagonisty podle starší předpovědi Brzezinského: Francie, Německo, Čína, zatímco Velká Británie a Japonsko výslovně nikoliv!)
 

Infantilní Amerika

Friedman soudí, že americké výkyvy nálad znemožňují charakterizovat skutečný význam USA na počátku století. Velkou roli hraje skutečnost, že většina průmyslových velmocí prožila ve 20. století zničující válečný konflikt. Zabralo jim čas, než se z toho zotavily. Nikoliv USA – ty se díky válkám rozvíjely.

Friedman tvrdí, že je nutné si zapamatovat rozdíl mezi americkou psychikou a geopolitickou realitou. A to ze dvou důvodů:

  • za prvé to odhaluje nevyzrálost americké moci;
  • a za druhé její obrovskou sílu.

Psychologicky jsou prý USA bizarní směsicí nadměrného sebevědomí a hluboké skleslosti, což přesně odpovídá charakteristice adolescentní mysli. (Přetrvávají-li však tyto příznaky v dospělosti, můžeme hovořit o maniodepresivní psychóze, která nemívá dobrou prognózu.) Amerika je podle Friedmana „barbarská“, což používá jako popis, nikoliv morální hodnocení, a přirovnává tento stav Evropě 16. století.

(Nelze se vyhnout srovnání s jiným „civilizačním skluzem“, a to islámského světa oproti Evropě – má jít o skluz sedmi století. Střet USA s islámským světem je tedy souboj historických mastodontů, kterým trpí celý civilizovaný svět. Takový popis, jakkoliv drsný až neuctivý, začíná ovšem dávat smysl!)

Americká kultura se dosud nevytvořila, konstatuje Friedman. Americká vůle je však silná a její emoce vystřelují různými a protichůdnými směry. Američané se barbarsky domnívají, že „zvyky z jejich vesnic jsou zákony přírody a že každý, kdo žije jinak než oni, je opovrženíhodný a zasluhuje si spasit nebo zničit“. (To není citace z manifestu al-Kájdy, ale vyhodnocení prestižního, hubatého analytika.)
 

Pět strategických cílů

USA zanechaly po první světové válce v Evropě časovanou bombu, která jim zaručila moc po další válce, píše Friedman. Tou bombou byla Versailleská smlouva, která sice ukončila válku, ale neřešila podstatu konfliktu. Friedman se tu dotýká tabuizovaného tématu, jímž je ekonomické pozadí druhé světové války. Má pravdu, má strašnou pravdu!

Evropané tím podle Friedmana ztratili svoji říši. Částečně z vyčerpání, částečně z neschopnosti nést náklady na její obnovu – a také proto, že USA „prostě nechtěly, aby si ji Evropané nadále ponechali“!

USA jsou podle Friedmana historicky „válečnickou zemí“. Jsou v neustálém válečném stavu. Války jsou pro americkou zkušenost ústřední a jejich frekvence stále narůstá. Válka je zabudovaná do americké kultury a hluboce zakořeněná v americké geopolitice. Amerika se zrodila z války, pokračuje v boji až do dnešního dne a vojenské tempo se stále zrychluje. Americké strategické cíle a americká rozsáhlá ambiciózní strategie mají svůj původ ve strachu. USA mají nyní pět strategických cílů:

  • Mít rozhodující vliv v Severní Americe.
  • Eliminovat jakoukoliv hrozbu pocházející ze západní polokoule.
  • Udržet ovládání světových moří.
  • Ovládnout mezinárodní obchodní systém.
  • Preventivně zabránit komukoliv, kdo by chtěl ohrozit americké globální námořní síly.
     

Proměnlivé regionální aliance

Proto USA hodlají zaměstnávat potenciální nepřátele pozemními konflikty, aby museli vydávat prostředky na budování pozemních vojsk, takže na námořnictvo jim už nezbude. Za tímto účelem budou USA podnikat i jemnější, preventivní kroky vůči všem eurasijským mocnostem (včetně takzvaných spojenců).

USA budou neustále vytvářet různé a velmi proměnlivé regionální aliance, aby zabránily vzniku regionálního hegemona. Jsou totiž odhodlány zablokovat vzestup kohokoliv kdekoliv.

USA zabránily vzestupu Iráku, zablokovaly Srbsko. Nyní je na pořadu Írán, napadne každého, ačkoliv o něm Friedman téměř nemluví. Je to vůbec velmi zajímavá, až podezřelá okolnost. Pro Friedmana Írán není téma. A Čína je pro něho „papírový tygr“. Velmi osobité!
 

Rusko

Dle Friedmana Rusko bude neustále ve zmatku a vlastně prý ani nebude důležité. Alespoň zpočátku století. Velmi brzy však prý USA začnou být Ruskem posedlé! Jeden Friedmanův výrok je třeba si zapamatovat: „Ruské akce se v budoucnu budou jevit jako agresivní, i když budou vlastně obranné.“

Je údajně „samozřejmě“ absurdní, že by NATO představovalo pro Rusko hrozbu. Rusové ale prý přemýšlejí v 20letých cyklech (?!) a „dobře vědí, jak rychle se absurdní může stát skutečným“. Z ruského hlediska je totiž rozšiřování NATO směrem k Ukrajině ohrožením zájmů, srovnatelným snad s rozšířením Varšavské smlouvy do Mexika. Rusové jsou – prý nepochybně – paranoidní, aniž by to však současně podle Friedmana znamenalo, že by neměli nepřátele, nebo že by byli šílení.

Friedmanovy pointy jsou, jak vidno, leckdy překvapivé. Věta začne v dobře známém propagandistickém duchu, pak se mu tam ale nějak dostane pravda. Je dobré číst Friedmana pozorně!
 

Překvapivá strategie

USA podnikly invazi do islámského světa. Jejich cílem však podle Friedmana nebylo vítězství! Ono by prý ani nebylo jasné, co by takové vítězství znamenalo. Skutečným cílem prý bylo pouze rozložit islámský svět a postavit jej proti sobě, aby nemohla vzniknout islámská říše.

„Spojené státy nepotřebují vyhrávat války. Stačí jim jednoduše rozložit řád věcí, aby druhá strana nemohla vybudovat dost velkou sílu, která by jim mohla oponovat.“ A dále to Friedman píše ještě polopatičtěji:

„Výše uvedené nám dovoluje porozumět americké reakci na islámské útoky a další události. Spojené státy systematicky dosáhly svých strategických cílů, takže posledním cílem bylo zabránit vzniku nějaké výrazné velmoci v Eurasii, která by mohla ohrozit americké zájmy. Vzešel z toho následující paradox: Cílem těchto intervencí nikdy nebylo něčeho dosáhnout – ať už byla politická rétorika jakákoliv –, ale něčemu zabránit.
Spojené státy chtěly zabránit stabilitě v územích, kde by se mohla rozvinout nějaká nová velmoc. Jejich cílem nebylo stabilizovat, ale destabilizovat. A to vysvětluje, jak Spojené státy reagovaly na islámské zemětřesení – chtěly zabránit vzniku velkého mocného islámského státu. Když pomineme veškerou rétoriku, prvořadým cílem Spojených států vůbec není dosažení míru v Eurasii.
Spojené státy také nemají zájem, aby naprosto jednoznačně vyhrály válku. Stejně jako ve Vietnamu nebo v Koreji je účelem těchto konfliktů prostě blokovat moc nebo destabilizovat region, nikoliv nastolit pořádek. V příhodnou dobu je dokonce přijatelná i přímá porážka... Nikdy se tyto intervence nevyvinou tak, aby dosáhly alespoň nějakého přibližného ‚řešení‘, a budou se vždy provádět s omezenými vojenskými silami, aby nebyly rozhodující.“

USA podle Friedmana vedou politiku, kterou lze považovat za lehkomyslnou. Její výsledky jsou pro mnoho zemí bolestné, ba zničující. USA se však rozvíjejí dál a vzkvétají. Dotyčné národy stojí bezmocně tváří v tvář americkým akcím, a z této bezmoci se rodí zášť a zlost a odpor. A velmi to motivuje teroristy.
 

Tendence

Jakou roli budou hrát Polsko, Turecko a Japonsko, nechť si čtenář vyhledá sám. Dočte se, že Japonsko možná okolo poloviny století z vesmíru napadne USA, Turci budou válčit s Poláky a přeženou se za tím účelem jen o fous vedle nás (chudáci Slováci!). Dozví se o zvyšující se roli populační imploze, o klíčových změnách v imigrační politice a o nezadržitelném vzestupu Mexika na konci 21. století.

Čím dále do budoucnosti, tím šprýmovnější čtení, fantazie puštěná na špacír. Ale ani to není špatné cvičení, cíleně se snažit uvidět některé zákonitosti z jiného úhlu, a zbavit se stereotypů. Nejhodnotnější částí knihy však zůstane poměrně drsně otevřená analýza stavu a současných tendencí USA.

Řeknu to také naplno. Zamrazilo mě při té četbě. Když k nám, leckdy v podobném smyslu hovořili komunističtí propagandisté, posílali jsme je k šípku. Nyní je poctivé nezavírat oči a položit si otázku: Byli to propagandisté, nebo velmi dobří analytici?

(Zdroj: Výhled pro 21. století: Spor mezi USA a zbytkem světa)

Facebook icon
YouTube icon
RSS icon
e-mail icon

Reagujte na článok

Napíšte prosím Váš text.

Blogy a statusy

Píšte a komunikujte

ISSN 1336-2984