Reklama

Zavedení nepodmíněného základního příjmu

Počet zobrazení: 3260

zakladny_prijem.jpgV Slove sa viackrát venovali objasňovaniu nepodmieneného základného príjmu a kampane v krajinách EÚ za to, aby sa o ňom rokovalo v Európskej komisii a na verejnom rokovaní Európskeho parlamentu. Pri článku z Klubu Nového slova Dozrel čas na základný európsky príjem pre všetkých? nájdete v rubrike SÚVISIACE odkazy na ďalšie články na túto tému. Informácie o kampani a možnosť podporiť iniciatívu obsahuje stránka Iniciatíva európskych občanov za nepodmienený základný príjem. Nasledujúca stať je zhrnutím najčastejších otázok, prípadne argumentov pre a proti o nepodmienenom základnom príjme v Českej republike, kde je diskusia naozaj rozsiahla. Keďže u nás diskusia takmer neexistuje, stať ju môže aspoň čiastočne zasuplovať. Jej autori sú aktívni účastníci Iniciatívy európskych občanov za nepodmienený základný príjem v Českej republike.

V současné době probíhá kampaň za nepodmíněný základní příjem ve všech zemích Evropské unie. Jedná se o jednu z největší celoevropských akcí uspořádanou občany za poslední dobu. Iniciativa evropských občanů za nepodmíněný základní příjem usiluje o projednávání základního příjmu na evropské rovině, v Evropské komisi a ve veřejném slyšení v Evropském parlamentu. Cílem je zavedení práva na základní příjem v zemích Evropské unie.

Iniciativa v jedné zemi by mohla selhat. Když se ale občané spojují napříč celou unií, vytvářejí veřejné diskuse a silný tlak na politickou reprezentaci a jejich snahy o prosazení práva na všeobecný základní příjem by mohly uspět. I kdyby nakonec nepodmíněný základní příjem zavedly pouze některé země EU, byl by to dobrý začátek a příklad a inspirace pro další země v následujícím období.

Posledních deset let se zabýváme zavedením nepodmíněného základního příjmu, diskutujeme o něm s aktivními lidmi v občanské společnosti, politické veřejnosti a sociálních vědách a na univerzitách o něm debatujeme se studujícími. Je zřejmé, že návrh na zavedení nepodmíněného základního příjmu vyvolal vlnu nejrůznějších reakcí. Rádi bychom se o ně podělili s dalšími občany, neboť je důležité poznat otázky a názory, které se často uvádějí ve jménu základního příjmu i proti němu. Opíráme se přitom nejen o naše vlastní poznatky, ale také o rozbory našich kolegů a kolegyň z různých oborů sociálních věd.

Stručně je možné říci, že v diskusích o nepodmíněném základním příjmu se občané nejvíce ptají na to, jaké výhody a nevýhody základní příjem obsahuje a co by přinesl jednotlivým skupinám osob. Občané přitom vědí, že v různých zemích se budou moci lidé nakonec sami demokraticky rozhodnout pro různé pojetí základního příjmu, pro jeho různou výši a pro různé zdroje jeho financování. S pluralitou názorů se setkáváme již nyní v diskusích během současné celoevropské kampaně za základní příjem a jistě o nich uslyšíme daleko více v příštím roce, kdy by se měly vypracovat různé verze zavedení základního příjmu.

Nyní zde předkládáme naše odpovědi na nejčastější otázky, které padly v diskusích, jež jsme vedli s mnoha lidmi.

Diskuse o nepodmíněném základním příjmu

Co je nepodmíněný základní příjem?
Nepodmíněný základní příjem je finanční dávka, kterou každý občan a každá občanka dostává od státu v pravidelných intervalech. Základní příjem platí všeobecně, tedy pro všechny občany a občanky daného státu. Každý z nich má právo pobírat tento základní příjem bez jakýchkoli podmínek. Přitom může mít další příjmy ze svého zaměstnání a sociální dávky. Základní příjem tvoří materiální základ, který každému umožňuje založit dobře svůj život.

Může zavedení nepodmíněného základního příjmu zvýšit svobodu občanů?
Ano. Svoboda je totiž založena nejen na právech a možnostech, ale také na prostředcích, jak jí dosáhnout. Proto jsou příjmy, které lidé dostávají, důležité. Z tohoto důvodu je pro zvýšení svobody lidí vhodné zavést nepodmíněný základní příjem. Lidé pak budou moci využít příležitosti, které by jinak využívat nemohli. Navíc, pokud má být zvýšena především svoboda těch, kteří mají v současné době nejmenší reálnou svobodu, měla by být výše základního příjmu na co nejvyšší udržitelné úrovni. Základní příjem tak představuje materiální předpoklad svobody.

Znamená to tedy, že by se zvýšila nejen svoboda, ale také rovnost občanů?
Zavedení všeobecného základního příjmu by zvýšilo rovnost občanů. Pokud by byl zaveden v dostatečné výši, všichni občané by skutečně mohli mít rovně naplněno jedno ze základních ústavních práv, právo na život a také právo na důstojný život, což bohužel zatím všichni lidé nemají, neboť například bezdomovci v zimě umírají venku mrazy a mnozí lidé žijí ve velmi nedůstojných podmínkách v chudobě.

Řeší zavedení základního příjmu nezaměstnanost?
Dosud většina politiků zkoušela problém nezaměstnanost řešit tím, že se snaží vytvářet nová pracovní místa, nebo tím, že sníží počet pracovních hodin v týdnu a tím práci přerozdělí mezi více lidí. Tato řešení se však nikdy zcela neosvědčila, protože mohou problém nezaměstnanosti vyřešit jen částečně. A to z toho důvodu, že vychází z nepochopení důvodů nezaměstnanosti. Nezaměstnanost v současné době totiž nelze považovat pouze za problém ekonomický, ale také za problém kulturní či společenský.

Na začátku průmyslové éry si lidé přáli, aby stroje pracovali za ně. Proto zaváděli mechanizaci a automatizaci. Výsledek se povedl, technologie do velké míry nahradila lidskou práci. Právě proto se však dnes potýkáme s velkou nezaměstnaností. Lidé by mohli být spokojeni, kdyby zisky z práce strojů byly rozděleny rovnoměrně mezi ně. Skutečnost je však jiná, neboť zisky jsou koncentrovány do rukou úzké ekonomické elity.

Protože není na ubývání práce zatím pohlíženo z kulturních či společenských hledisek, řada lidí si možnost narůstající svobody neuvědomuje a současnou situaci zatím vnímá negativně. Zavedení nepodmíněného základního příjmu by umožnilo ocenit skutečnost, že stroje pracují za nás, a proto už naší mechanické práce není tolik třeba. Přesněji řečeno, díky základnímu příjmu se můžeme věnovat jiné činnosti, která doposud nebyla placena. Jde především o činnost, kterou lidé budou provádět raději a v níž se mohou seberealizovat. Mohou se zaměřit na cennou práci v občanské společnosti, na tvořivou práci v kultuře, mohou trávit čas se svými dětmi, seniory a dalšími blízkými apod. Je zapotřebí změnit pocity bezvýchodnosti, které jsou spojeny s rostoucí nezaměstnaností, v kladné pocity narůstající svobody lidí a jejich osvobození od nepříjemné práce. Můžeme vstoupit do společnosti, v níž budeme moci více uplatnit svoji tvořivost a zaměřit se na solidární vztahy mezi lidmi.

Není základní příjem zaměřen proti těm, kteří tvrdě pracují, a neupřednostňuje naopak lenochy?
Ne, protože pracující budou mít pořád mnohem vyšší příjem, než ti se základním příjmem – budou kromě základního příjmu přeci dostávat i příjem za práci.

Pracující mohou požadovat vyšší příjem pouze tehdy, pokud neužívají více nedostatkových zdrojů společnosti, než činí rovný podíl. Jen v takovém případě by pracující neměli být více zdaňováni. Ale vzhledem k tomu, že jsou v ekonomickém systému moderních společností pracovní místa jedním z nejvýznamnějších nedostatkových zdrojů, je možné říci, že ti, kteří tyto zdroje obsadili, dostávají na jejich základě fakticky něco navíc než ostatní.

Neměl by se ale tedy základní příjem vyplácet pouze těm, kteří jsou nedobrovolně nezaměstnaní?
To by byla diskriminace ostatních. Tím by se totiž upřednostňovala jen určitá představa o životě, a to představa těch lidí, jejichž zaměření se upíná k nedostatkovému kapitálu (v tomto případě k pracovnímu místu). Ti, kteří z jakýchkoliv důvodů svůj podíl na tomto kapitálu nemají (jsou tedy nezaměstnaní), a přenechávají tudíž jeho část jiným lidem, by však neměli být zbaveni svého spravedlivého podílu na něm. Obě skupiny – jak ti, kteří se na tomto kapitálu podílejí více, než činí jejich rovný podíl, tak i ti, kteří se na něm podílejí méně, než činí jejich rovný podíl – by měly mít možnost mít svůj podíl na nedostatkovém zdroji a uskutečňovat svoji představu o vlastním životě.

Jen tehdy, pokud někdo užívá zdroje s dostatečnou nabídkou, může legitimně uplatňovat nárok na celý jejich výnos. Pokud však užívá zdroje s nedostatečnou nabídkou, což je také případ pracovních míst, tento nárok uplatňovat nemůže. Nemůže si proto ani stěžovat na to, že se mezi ostatní osoby spravedlivě rozděluje hodnota nedostatkových zdrojů, které si nadměrně přivlastnil.

Zdá se být zřejmé, že zavedení základního příjmu přinese více svobody. Je ale s podivem, že se lidé bojí větší svobody? Jaký k němu mají vztah zaměstnanci a zaměstnavatelé?
Zaměstnavatelé se obávají, že pro ně bude obtížnější najímat pracovníky na horší nebo méně placenou práci. Po zavedení základního příjmu totiž budou mít pracovníci větší svobodu takovou špatnou nebo špatně placenou práci nepřijmout, nebo odejít ze zaměstnání, které jim nebude vyhovovat.

Zaměstnanci se přitom obávají, že garantovaný příjem by mohl vést zaměstnavatele ke snížení mezd, nebo politiky ke zvýšení daní. Potenciální příjemci se obávají, že výše jejich příjmu by mohla záviset na politických rozhodnutích a rozpočtových omezeních.

Mnozí zaměstnanci si ale již uvědomují výhody základního příjmu. Jeho zavedení by totiž mělo pozitivní význam ve změně mocenské rovnováhy v kapitalistické společnosti. V současném ekonomickém rámci kapitalismu by zavedení základního příjmu umožnilo větší přesun moci na stranu zaměstnanců.

Lidé by se mohli věnovat ne-zbožní formě práce – především péči o děti, seniory, handicapované, umění, politice a rozmanitým službám v rámci jednotlivých společenství. Jak víme z praxe, lidé by tyto aktivity nezřídka rádi vykonávali i za relativně nízkou mzdu. Základní příjem by jim umožnil tyto aktivity vykonávat.

Zaměstnancům, kteří mají uzavřenou běžnou zaměstnaneckou smlouvu, by základní příjem usnadnil odchod ze špatně placených zaměstnání, o která není příliš zájem. Zavedení základního příjmu by tak vedlo zaměstnavatele ke zvyšování mezd a zlepšování pracovních podmínek, a to především u nekvalifikované práce, kde jsou mzdy nejnižší a pracovní podmínky nejhorší. Jednalo by se o požadovanou humanizaci práce.

Je tedy možné nepodmíněný základní příjem chápat také jako ocenění práce osob, které pečují o děti, nemocné nebo seniory?
Ano, základní příjem je možné vnímat jako ocenění činnosti těchto pečujících osob. Mnoho pečujících osob dnes svoji práci nemá zaplacenu a jejich práce dokonce často na trhu práce není vůbec uznána jako práce. Jelikož většinu této péče provádějí ženy, základní příjem pomůže především jim.  

Zavedení základního příjmu má navíc tu výhodu, že by jejich práce, která často obsahuje cenné citové vazby k blízkým, byla takto ceněna a nemusela by být do velké míry vůbec zatahována na odcizený trh práce. Takové ocenění práce pečujících osob vychází z porozumění solidárních vztahům mezi lidmi, tj. z uznání skutečnosti, že jsme všichni v určitých životních obdobích (v dětství, ve stáří a v nemoci; někteří lidé dokonce po celý život) závislí na péči druhých lidí. To je zároveň součástí širšího argumentu, že vyplácení nepodmíněného základního příjmu je založeno na vzájemném uznání občanů jako lidských bytostí, kterým náleží základní práva.

Jaký je vztah základního příjmu a sociálního státu?
Pojetí základního příjmu by nemělo nahradit poskytování specifických služeb a statků sociálním státem. Vzájemně by se doplňovaly. Základní příjem by měl pro různé osoby různý přínos, neboť lidé jsou schopni tento příjem aplikovat při uplatňování svých svobod různým způsobem. Např. zdravotně postižení potřebují na zajištění stejných svobod více zdrojů než ostatní. Pokud by lidé pečující o postižené chodili do zaměstnání, potřebovali by za sebe náhradu a prostředky na její zaplacení.

Zavedení základního příjmu by proto mělo být doprovázeno současným garantováním sociálního zabezpečení nejdůležitějších svobod (včetně lékařské péče a veřejného vzdělání od předškolní výchovy po vysokoškolské vzdělání) a tím, aby zdravotně postižení měli pro své sociální zabezpečení garantovánu možnost využívání dalších programů.

Různé prvky sociálního státu by přitom měly plnit svou funkci nejen na národní rovině, ale také na mezinárodní úrovni. Proto by redefinice mezinárodních institucí měla vést k větší podpoře evropského sociálního modelu.

Snížilo by zavedení základního příjmu výdaje na byrokracii?
Ano, poskytování základního příjmu všem občanům by pomohlo snížit finanční výdaje na administrativní zjišťování adresnosti sociálních dávek vybraným jedincům. Také by mohlo odstranit nepříjemné a ponižující procedury, které nevyhnutelně provázejí byrokratické zjišťování skutečnosti, „zda potřební mají potřeby“.

Donedávna v České republice existovala progresivní daň, kterou pravicová vláda zrušila a zavedla rovnou daň. Nesnižuje rovná daň příjmy státu, které jsou třeba na zavedení základního příjmu?
Rovná daň je výhodná pro bohaté občany, rozevírá příjmové nůžky mezi majetnými a nemajetnými. Progresivní daň dříve umožňovala, aby byly skupiny osob s velkými příjmy daněny více než ti, kteří mají menší příjmy. Progresivní daň je nástrojem solidarity a sociální spravedlnosti. Opětné zavedení progresivní daně by umožnilo získat další potřebné finanční zdroje na financování nepodmíněného základního příjmu.  

Samozřejmě je možné udělat celkové změny státního rozpočtu tak, aby se mohl dobře financovat základní příjem. To by ale bylo těžší prosazovat. Je možné udělat nějaké menší, ale zásadní změny, které by uvolnily finance na základní příjem?
Zásadní změnou, která by se dala zavést jedním malým opatřením, by mohlo být zavedení hmotné odpovědnosti politiků. Dnes je běžné, že ministr učiní rozhodnutí, které stojí daňové poplatníky částky v řádu stovek miliónů nebo dokonce miliard, a pak se ukáže, že to byl omyl, a politik nemusí nic zaplatit. Přitom běžný pracovník, například pokladní v supermarketu, musí svůj omyl – například špatně namarkované zboží – zaplatit ze svého.

Dalším potřebným opatřením by bylo důsledně stíhat korupci, včetně tzv. politických obchodů, které se dnes tolerují a politici a podnikatelé tuto patologii považují za běžnou součást každodenního jednání. Zabraňování této patologii by se ušetřilo také mnoho peněz.

Konečně významným opatřením by bylo změnit pořadí důležitosti výdajů ve státním rozpočtu. I při zachování současným příjmů do státního rozpočtu by bylo možné učinit racionální změny, které by méně potřebné a zbytečné výdaje omezily a naopak by zvýšily zdroje na nepodmíněný základní příjem.

Jsou ale mnohé další zdroje, například ekologická daň, Tobinova daň na finanční transakce nebo zisky státně (spolu)vlastněných firem.

Souvisí nějak základní příjem se životním prostředím?
Zelené hnutí dlouhodobě upozorňuje na to, že znečištění životního prostředí je ve velké míře způsobeno produktivismem průmyslové společnosti, která požaduje stále větší růst výroby a spotřeby. Zaměřuje se na kvantitu zboží.

Zavedení nepodmíněného základního příjmu by vedlo lidi naopak k zaměření na kvalitu, na nekonzumní přístup k životu, který by vedl k udržitelné společnosti s lepšími vztahy nejen mezi lidmi, ale také mezi lidmi a životním prostředím. Překonávalo by se tak chladné odcizení člověka od ostatních lidí a od životního prostředí. Základní příjem by lidem také umožnil více se zapojit do zelených aktivit občanské společnosti a věnovat se životního prostředí.

Rovněž by bylo třeba více zdanit znečišťování životního prostředí. Podobně jako na Aljašce lze tyto finanční zdroje použít na financování základního příjmu.

Když někteří lidé se zavedením nepodmíněného základního příjmu váhají, neměl by se zavádět postupně, aby lidé zjistili, co pro ně může znamenat?
Nyní navrhujeme plné zavedení základního příjmu, ale v případě, že by ho občané chtěli zavádět postupně, je to možné. Existují i takové varianty. Lidé by si tak na něj mohli pomalu zvykat, zjistit jeho velké přednosti a přijmout ho jako běžnou věc. Jednou z variant, jak jej zavést, by bylo rozšířit okruh osob, jež mají v současné době nárok na tzv. „participativní příjem“, který není nepodmíněný, neboť závisí na vykonávání určité činnosti, jež nepodléhá zákonům trhu (dnes jsou těmito osobami např. studentky a studenti se stipendii apod.). Jednalo by se o tzv. třetí sektor, tj. např. o dobrovolná svépomocná družstva, organizace občanské společnosti atd.

Další možnou variantou je přeměnit dnešní podmíněný příjem, jenž je vázán na poměrně přísnou proceduru testování prostředků, na příjem, který by byl spjat s méně přísnou procedurou.

Další možností by bylo, aby byl základní příjem v prvním období vyplácen pouze v určitém omezeném časovém období (např. v celkovém rozsahu 10 let života člověka). Každý občan by na něj měl nárok po dosažení plnoletosti a čerpal by jej vždy například po dobu nejméně půl roku, kdy by neměl práci, nebo kdy by se potřeboval či chtěl věnovat svým dětem a rodičům, nebo si chtěl odpočinout od vysokého tempa v práci, nebo se věnovat práci pro komunitu nebo nějaké kulturní činnosti.

Znamená zavedení základního příjmu jen jedno z mnoha drobných opatření, nebo přináší zásadní změnu ve společnosti?
Zavedení nepodmíněného základního příjmu bude zásadní společenskou inovací, podobně jako bylo zrušení otrokářství, nebo zavedení všeobecného hlasovacího práva. Někteří jednotlivci i skupiny osob se proto mohou zprvu cítit nejistě z nového společenského uspořádání, v němž je zaveden nepodmíněný základní příjem a v němž příjem z vykonané práce začíná hrát menší roli.

Je důležité si uvědomit, že během dvou staletí existence průmyslového kapitalismu se vytvořila představa, která klade důraz na práci a na nesamozřejmé přesvědčení, že nezávislost je možné zajistit jen na základě pracovní smlouvy a mzdy za práci. Tato historická představa částečně přetrvává i za současných proměn ekonomiky, kdy se stále více ukazuje, že ekonomika není schopna zajistit plnohodnotnou placenou práci všem občanům. Proto je třeba, aby se o základním příjmu dostatečně diskutovalo na veřejnosti a aby lidé mohli zjistit, jaké má velké výhody. Zavedení základního příjmu by bylo jen jedním z mnoha možných menších právních úprav, ale svým obsahem by mohlo být skutečně zásadní přelomovou civilizační změnou, která by mohla být významným krokem k daleko spravedlivější a více tvůrčí společnosti, než v jaké dosud žijeme.

Text je delší verzí článku, který byl publikován v Literárních novinách č. 35, 29. 8. 2013, s. 10 – 11.

--------------

Marek Hrubec, filosof a sociální vědec, organizátor Iniciativy evropských občanů za nepodmíněný základní příjem v České republice

Martin Brabec, sociolog a filosof, člen Iniciativy evropských občanů za nepodmíněný základní příjem v České republice

------------

Doporučená literatura

Více se lze dozvědět v naší knize: Philippe van Parijs, Marek Hrubec, Martin Brabec a kol., Všeobecný základní příjem: právo na lenost, nebo na přežití? Praha, Filosofia 2007. Dále viz například knihy belgického profesora filosofie a ekonomie Philippe Van Parijse: Qu´ est-ce qu´une société juste? Paris, Le Seuil 1991; Arguing for Basic Income. Londres–New York, Verso 1992.

Akce

Iniciativa evropských občanů za nepodmíněný základní příjem  pořádá v sobotu 14. září demonstrace za nepodmíněný základní příjem v Berlíně. Sjedou se tam lidé ze všech zemí Evropské unie, aby vyjádřili snahám o zavedení základního příjmu podporu. Průvod se vydá centrem Berlína a bude zakončen projevy a diskusemi.

V pondělí 16. září začne celoevropský Týden za základní příjem, během něhož se budou v zemích EU pořádat mnohé semináře a další veřejné akce se sběrem podpisů na petiční archy.

V České republice se 16. září od 17 hod. bude konat tisková konference a mezinárodní seminář v rámci Pražské školy alternativ. Místo konání: Dům techniků, Novotného lávka 976/7 (vedle Karlova mostu), Praha 1, sál 414.

Semináře se zúčastní:

Marek Hrubec, filosof a sociální vědec (Praha)
Alena Wagnerová, spisovatelka a publicistka (Saarbrücken)
Ladislav Hohoš, filosof a futurolog (Bratislava)
Moderování semináře: Jiří Silný (Praha)

Po příspěvcích bude následovat diskuse. Seminář nabídne odpovědi na otázky, co je nepodmíněný základní příjem a co občanům přinese. Zároveň ukáže, jaká je přitom role občanů a politiků.

Petice

Iniciativa evropských občanů za nepodmíněný základní příjem pořádá sběr podpisů od 14. ledna 2013 do 14. ledna 2014. Petice s podpisovými archy se šíří a občané svůj podpis k iniciativě mohou připojit také na webové stránce: http://basicincome2013.eu/ubi/cs/

Priemer: 5 (3 hlasy)
     
Reklama
Reklama

Blogy a statusy

Reklama
Reklama
Reklama