Reklama

Životné jubileum: Valentina Tereškovová

Jak jsem poznal nejenom „Ženu XX. století“
Počet zobrazení: 3025

V roce 1959 jsem si koupil v moskevském GUMu, supermarketu,  fotoaparát „FED 2“ a až do samého konce analogové fotografie jsem s ním fotografoval a zaznamenával svět kolem sebe. Byl kopií německého fotoaparátu „Leica“, s podobnou optikou a mechanismem. V SSSR se vyráběl od roku 1934 a po obnově továrny jemné mechaniky, kterou zničily německé nálety, opět po roce 1945 až do roku 1990. Byl pojmenován po zakladateli sovětské tajné policie Čeka Felixi Edmundoviči Dzerdžinském.

Na koleji, kde jsme bydleli, mne do fotoumění zasvětil Leonid Kuzma Vorobjev, válečný fotoreportér. Dodneška nezapomenu, jak ještě i tenkrát bylo všechno provizórní, namísto leštičky jsme fotografie po vyvolání namáčeli do jedlé sody a sušili je na okenních tabulích.

tri_kosmicti_andele-_alexej_leonov_jurij_gagarin_valentina_tereskovova_cerven_1967._vytvoril_muj.jpgTři kosmičtí andělé, sprava: Valentina Těreškovová, Jurij Gagarin, Alexej Leonov, červen 1967. Vytvořil můj FED.

S tímto kouzelným přístrojem jsem se dostal do blízkosti velkých osobností velké země – byl jsem nablízku hrdinům Velké vlastenecké války nebo jejich potomkům i místům válečného tažení z Moskvy na Berlín. 

Ale nejvíce si cením fotografií prvních sovětských kosmonautů – Jurije Gagarina, Alexeje Leonova, Valentiny Těreškovové (nar. 6. 3. 1937) a dalších průkopníků kosmu – po vypuštění družice Sputnik - cest do vesmíru. Se všemi jsem se na desetiletí seznámil, tehdy jako se svými vrstevníky a prožil jsem s nimi nezapomenutelné chvíle svého mládí.

V roce 1963 s první kosmounautkou světa Valentinou Těreškovovou jsem se setkal nejprve v Praze a později na několika vzájemných mládežnických akcích ve Lvově, na Zakarpatsku, v Moskvě, v Sofii. Podobně tomu bylo i s Jurijem Gagarinem a Alexejem Leonovem, s ním naposledy asi v před pěti lety v Praze.

gagarin_tereskovova_zavadil.jpgautogramy_nad_jine_cenne_-_general_dmitrij_leljusenko_kosmonaute_valentina_tereskova_jurij_gagari.jpgPrvní kosmonaut světa Jurij Gagarin, první kosmonautka světa Valentina Těreškovová a Miroslav Zavadil, předseda ÚV Československého svazu mládeže v červnu 1967 v Zakarpatsku na Ukrajině, v SSSR. Bylo tehdy i hodně veselo... 






Autogramy nad jiné cenné: generál Dmitrij Leljušenko, kosmonauté Valentina Těreškovová, Jurij Gagarin.
Byli nejšťastnějšími, když se mi podařilo prchnout s některým z nich třebas na okamžik ze světa osvětlených ramp a prožít s nimi anonymní chvíle, kdy je ani myška na ulici nepoznala. Chovali se někdy jako malé děti, v nestřeženém okamžiku se radovali třebas u oroseného půllitru a u pomazánky z olejovek, cibule, pivní pěny a tvarůžku ve staropražské hospodě U kocoura v pražské Nerudově ulici. Nebo třebas mezi štamgasty hospody v Pyšelích, navlečeni do tepláků. Nebo při soukromých procházkách Prahou či Bratislavou nebo Nitrou.

Měl jsem velké štěstí poznat tyto mladé (dovolím si poznamenat krásné) muže a jednu slavnou ženu jinak, než jakými byli před stejně velkými českými a slovenskými osobnostmi, vzpomenu například Jana Wericha. Stejně jako když byli vystaveni často mnohatisícovému davu, který je chtěl spatřit a vyjádřit jim svou přízeň.

Se všemi, kterých nyní vzpomínám, jsem prožil v červnu 1967 několik dnů v Zakarpatsku. Později ještě ve Lvově, v Nitře, Bratislavě a v Sofii. Kde se dalo, jsem se snažil je zachytit na film svého fotoaparátu FED 2. Jeden ze snímků na mou prosbu pořizoval Jurij Gagarin a můj fotoaparát mu vypadl z ruky, poškodil se pádem na kameny, rozbil se závit objektivu na výměnné filtry. Dostal za to pořádně vynadáno, jak to jenom Rusové umějí, od sličné koelgyně kosmonautky Valentiny. Sám reagoval rovněž jako Rus: „Čert to vem, vždyť se zase tak moc nestalo!“ Nakonec se mi vykoupil, daroval mi pozlacené hodinky se značkou vysoké kvality – Poljot. Natahují se podnes pohybem ruky a snesou ponor do piva, vína i vodky – pouze však při vzpomínkových exhibicích.

Jak už to v životě někdy chodí.

Všechno toto krásné se pro mne odehrálo do 21. srpna 1968.

Pak se mi i moje krásné zážitky zamlžily v důsledku mých postojů na tento běh dějin uprostřed domácího prostředí – všelijakých pohovorů, prověrek, ponížených trestů a výčitek, pochybné principiálnosti a věrnosti ideálům, představám jiných o tom, jaký jsem byl a jaký jsem měl být. A také ve světle nejrůznějších dokumentů, v nichž se objevovala jména a přijmení – i to moje.

Znovu jsem si opakoval Gagarinova slova: „Čert to vem!“

znamka_v._tereskovova.jpgPríležitostní známka, 1963.

Štěstí mi přálo, trojice kosmonautů mne nezahnala do křoví, jako to dokázali moji krajané. Poznal jsem, že jsme se v mládí trvale zkamarádili a nedali na sebe dopustit. Dokonce bych si dovolil tvrdit, že mne měli i rádi. A já měl rád i všechny dohromady.  

Jednou z nich byla i první kosmonautka světa Valentina Těreškovová.

Brzy bude slavit, 6. března 2017, životní jubileum, a tak bych ji chtěl nejen poděkovat za přízeň, ale především za kamarádství. I za to, že jsme se nepřestali mít rádi a vážit si jeden druhého. Přese všechno, čím nás naše životy vláčily. Díky, živote. Jsi hodně krátký, jsi krásný.

Foto autor a jeho archiv.
Úvodný obrázok: Ruské centrum vedy a kultúry v Bratislave
.

tereskovova_rcvk.jpg
 

Priemer: 5 (28 hlasov)
     
Reklama
Reklama

Blogy a statusy

Reklama
Top Mobilné telefóny
Reklama
Reklama