Zpráva z Fortalezy

Počet zobrazení: 3391


brics.jpg

Zapadlá zmínka v deklaraci pěti zemí BRICS na vrcholné schůzce v brazilské Fortaleze sděluje, že Vladimír Putin (v textu je samozřejmě jen „Rusko“) byl pochválen za vedení skupiny G 20 v roce 2013. Potvrzuje se tak odmítnutí sankcí a ostrakizace Ruska, které se pokouší posadit EU a USA. Rýsuje se útok na dolar. Má charakter příprav společné exportní banky BRICS, ve které budou hrát větší roli jiné měny, zejména čínský jüan. To může pomoci i postavení eura jako mezinárodní obchodní měny.

Nejdůležitější rozhodnutí summitu BRICS v brazilské Fortaleze spočívá založení společného rezervního fondu BRICS (Contingent Reserve Arrangement CRA) s počátečním kapitálem 100 miliard dolarů, jehož role je mnohem širší než případné krátkodobé doplnění chybějící hotovosti. Jedná se o krytí „měnových swapů“, tedy obchodování v národních měnách, které dolarový fond jen zajišťuje. Současně bude založena i vlastní rozvojová banka. Jsou to tedy dolary, které jsou namířeny proti dominanci americké měny v mezinárodním obchodě a finančních operacích. Nepatrná částka (drobeček, ubohých dva biliony korun, půlka HDP ČR) slouží na hraní a vytvoření potřebných nástrojů. Tady tiká bomba.

Není to jediná silná zpráva z Fortalezy.

http://netindian.in/news/2014/07/16/00029818/sixth-brics-summit-%E2%80%93-fortaleza-declaration

Rostoucí zapojení rozvojových zemí a nových ekonomik zejména (levicově orientované) Latinské Ameriky, udržitelnost, inkluzívnost (proti různým formám vyloučení), to jsou signální slova z deklarace, kterou se uzavřela šestá vrcholná schůzka těchto pěti nových mohutných ekonomik. To, čemu jsme říkali třetí svět, nabírá sílu a po únikovém manévru Ruska v reakci na ukrajinskou krizi, získává i na strategickém potenciálu. Nejde jen o rakety, ale hlavně o začátek skutečné integrace přehlížené většiny planety, vznik nových obchodních partnerství a potenciálně i vlastního finančního systému. V deklaraci se mluví o propojení trhů, finanční integraci, budování potřebné infrastruktury a nakonec i o pohybu lidí.

Základní argumentace pěti zemí, které se sešly krátce po skončení fotbalového šampionátu v zemi smutného organizátora pohřbu vlastních nadějí na titul, je na první pohled shodná se hrou vítězů – obrana vychytala někdejší slabá místa, stažená záloha je infrastrukturní základnou kombinace a odebírání míčů pro překvapivé útoky vycházející z dlouhých přesných přihrávek do křídel.

Oněch pět zemí tvoří Brazílie, Ruska, Indie, Číny a Jižní Afriky seřazené tak, aby zkratka BRICS pěkně zněla, ale fakticky s jasným vedoucím postavením Číny. Oslovená slabá místa uspořádání mezinárodní scény tvoří to, co bylo zdrojem globální finanční krize, dále trvalá politická nestabilita a konflikty na horkých místech planety a nakonec i nekonvenční hrozby, jako jsou klimatické změny. BRICS se nabízí jako „významná síla, která chce prosazovat postupné změny a reformovat současné instituce k tomu, aby byly reprezentativnější, rovnoprávnější, schopné generovat inkluzívnější globální růst a podporující stabilní, mírový a prosperující svět“.

Rovnoprávnější, inkluzívnější, to je pravý opak nekoloniálních praktik, které jsou rozvojovkám vnucovány, aby v potu tváře přispívaly na blahobyt vyspělých ekonomik. Je to tedy namířeno proti nám? Ne tak úplně. I v těch vyspělých ekonomikách slouží růst jen někomu. Už jsme psali o tom, že dokonce i v USA reálné průměrné mzdy stagnovaly nebo klesaly i v době hospodářského růstu. Čtvrtina přírůstku příjmů pak skončila u nepatrného zlomku jednoho procenta populace. Inkluzívnější, tedy zasahující proti narůstání nerovností a vyloučení, je tedy signální slovo s univerzálnějším dopadem.

Ale řekněme, že jde o politiku, říká se to, co lidé rádi slyší. Zdůrazňování inkluzívnosti má stmelovat. V tuto chvíli se jedná o vytváření nových souvislých území pro integrační snahy BRICS. A tyto přesné rozehrávky do křídel jsou usnadňovány chybami soupeře.

Ukrajinská krize ze dne na den zprůchodnila nedůtklivé hranice mezi Ruskem a Čínou. Ale ty se otevíraly a uzavíraly i v minulosti. Neméně velké hry se však hrají i jinde. Deklarace z Fortalezy výslovně zmiňuje záměry v Jižní Americe, pro kterou je charakteristické zřetelné odpoutání od někdejší mocenské závislosti na USA. Proto také levicové vlády přestávají být výjimečnými epizodami a dostávají trendový charakter. Oživily také dávné integrační sny, které mají nyní podobu Unie jihoamerických národů (UNASUR), v protikladu k vyčpělé „četnicky“ orientované Dohodě z Ria (OAS).

Přehlížená Afrika sní také o integraci, které však chybí kvalitní politická reprezentace a peníze. Je možné, že dobře investované peníze do rozvojových projektů usnadní i lepší definici národní zájmů. Peníze investuje hlavně Čína, nyní mohou být tyto aktivity koordinovány i ve společné rozvojové bance. Zvyšuje se také šance úspěšnosti projektů. V posledních patnácti letech se začalo zlepšovat africké školství. A je tu také zklamání z plenění Cílů Milénia, bezzubé mezinárodní akce OSN proti chudobě, které Deklarace z Fortalezy výslovně zmiňuje. I kdyby šlo jen o ryze pragmatickou zmínku, je odrazem toho, že Afrika hledá nové partnerství.

Praktické kroky BRICS:

  • Posílení schopnosti domluvit se – spolupráce v oblasti statistiky, společné ročenky, vytvoření „rady moudrých“ (rady „think tanků“ členských zemí).
  • Využití skupiny G 20, která přerůstá v klíčový globální koordinační orgán a překonává tak omezení zastaralého OSN. Země BRICS žádají i makroekonomickou koordinaci v G 20. Samy rostou nepoměrně rychleji než zbytek světa, a tak roste i váha jejich slova.
  • Rozhodnutí o vzniku Nové rozvojové banky (NDB) a společného měnového rezervního fondu CRA. Spolupráce národních exportních a garančních bank a v oblasti pojištění (usnadnění exportu a investic do nejistých rozvojovek).
  • Úvahy o společné hospodářské strategii.
  • Významná role státních podniků a suverénních fondů (odmítnutí privatizačního náboženství).
  • Podpora zdanění v místě působnosti, odmítání daňových rájů (agenda G 20).
  • Požadavek rovnoprávného zastoupení v MMF, které by respektovalo skutečnou velikost ekonomik (jedná se hlavně o Čínu).

A na co by měla mít Čína nárok?

Porovnávání čínského a amerického hospodářství je zajímavé cvičení s dynamickými veličinami. V čem to budeme vyjadřovat? V dolarech? Jak dlouho s tím vydržíme? Poměr směnitelného čínského jüanu a dolaru se v každém případě mění a logika věci naznačuje, že masívní přebytky čínské obchodní bilance s USA musí působit směrem k posilování čínské měny. To se přitom může prudce zrychlit, pokud by se Čína pokoušelo vyprostit z tohoto zvláštního sevření jednostranného vlastního bohatství a dolarová aktiva snižovat. Společná banka BRICS to může značně usnadnit.

Pak je tu inflace, která je v rostoucích ekonomikách obvykle vyšší, ale rozdíl je tu překvapivě malý.

Je tu pochopitelně i věcný obsah hospodářského růstu, který teď nebudeme posuzovat, ale třeba astronomické příjmy společnosti prodávající ve světě pouhé právo na užívání hnědé břečky pro výrobu jedné limonády, jsou zranitelné pro zdroj i jeho okolí. Stačí, aby se spotřebitelé na výrobce rozzlobili, třeba jako na symbol americké rozpínavosti, a kácí se nejen centrála, ale i podstatná část reklamního průmyslu. Nejpodstatnějším obsahem podobných produktů a služeb je totiž iluze, kdo a co je na světě nejlepší, a výroba a šíření takového snu může představovat polovinu podnikových nákladů.

Když se v květnu britský časopis The Economist pokusil odhadnout, kdy Čína dohoní ve velikosti HDP v tržních cenách Spojené státy, viděl to dost blízko, i když použil rozumně konzervativní hodnoty. Čínský reálný růst 7,75 procenta ročně (po odečtu inflace 4 procenta) plus posilování jüanu o 3 procenta ročně znamená, že Spojené státy s ročním reálným růstem o 2,5 procenta (je to dost, ale ještě se třeba vzpamatují) při inflaci 1,5 procenta (i tu musí Fed trochu našlehat) budou dohoněny roku 2019. Komu se tato čísla nelíbí, může si dosadit svá do interaktivní tabulky na internetovém vydání tohoto nejvlivnějšího ekonomického časopisu.

http://www.economist.com/blogs/graphicdetail/2014/05/chinese-and-american-gdp-forecasts

Před necelými deseti lety jsem zažil podobnou debatu ve skupině evropských ekonomických novinářů na velice fundovaném semináři o Číně na jihu Francie, a tenkrát jsem byl jediný (snad že jsem byl kdysi v deníku jako zahraničář specialistou na tuto oblast), kdo očekával, že něco takového nastane roku 2030. Ostatní soudili, že to nenastane nikdy.

Mezinárodní postavení Spojených států je samozřejmě nesrovnatelně silnější, vědí dobře, proč dávají na ozbrojené síly čtyřikrát větší podíl HDP než jiní – a v absolutních číslech víc než zbytek NATO. Avšak doba, kdy to bylo zárukou monopolárního světa, je pryč. Probouzí se Evropa, a pobouření z napíchnutých telefonů se nutně promítne do urychlení úvah o dosud neviditelné společné bezpečnostní politice, probouzí se BRICS, kde aktivní roli Ruska urychlila ukrajinská krize, blíží se doba sebevědomějšího Blízkého východu s obnovenou rolí Íránu, který bude potřeba pro kontrolu skutečných fundamentalistických teroristů.

Nejen fotbal, i zahraniční politika a hospodářské manévry využívají klíčových šancí v chybách druhých. A chyby – jak by mohla fotbalová Brazílie vyučovat – jsou drahé. Nebylo by od věci, kdybychom častěji hráli víc „na zanďoura“ a s jasnější perspektivou.

Uverejnené v spolupráci s českým názorovým portálom vaševěc.cz

Facebook icon
YouTube icon
RSS icon
e-mail icon

Reagujte na článok

Napíšte prosím Váš text.

Blogy a statusy

Píšte a komunikujte

ISSN 1336-2984