Tu máš – a vyber si!

Po pátečněsobotním iniciačním rituálu na Hradě je věru proměna stromové husy v želvu tím opravdu posledním, co by zasvěcence okultních nauk sněmovních i senátních ještě mohlo překvapit. Prezidentská volba transmutovaná ve výběr mezi monetaristou a monetaristou a následně v dohadování o církevních záležitostech, kolorovaná navíc sporem o to, zda kandidát má být obecenstvu servírován v šípkové omáčce nebo se zelím – toť, občane, vrcholný výkon české politiky. Nemyslím si, že by bývalý prezident Václav Klaus v čele Centra pro ekonomiku a politiku byl v zahraničí výrazně méně slyšet než osoba zastávající ústavní funkci – spíše naopak. Jeho názory na „takzvané globální oteplování“ by se patrně již neradikalizovaly; ovšem o to více by mohly zesílit jeho kritika „evropského superstátu“ a kontakty s mimoparlamentními politickými subjekty podobného zaměření. Nejsem si tedy vůbec jist, zda chci raději Klause v CEPu, nebo na Hradě. Spory o správnost či nesprávnost kupónové privatizace mohly být zajímavé před deseti lety, byť ani tehdy se už nedalo očekávat, že by vedly ke zpochybnění alespoň těch nejproblematičtějších majetkových převodů. Dnes mají význam čistě marketingový: Slouží k odlišení apolitického ekonoma Švejnara od jednoho z otců kupónové privatizace Klause. Na stavu věcí ovšem nemohou změnit zhola nic. Výrazné rozdíly mezi oběma kandidáty v záležitostech, které budou brzy rozhodovány, jsem naproti tomu bohužel nezaznamenal. Ani jeden nepovažuje za vážný problém, že vláda chce v rozporu s názory 70 procent občanů podepsat s USA smlouvu o radaru – smlouvu, která má být poté ve Spojených státech amerických přijata formou „executive agreement“, což jinými slovy znamená, že po podpisu G. W. Bushe nebude následovat ratifikace Kongresem. Odlišnosti ve věci „NGOismu“ podle mého názoru musíme podřadit těmto otázkám: Je přijatelné, aby prezident souhlasil s podkopáváním demokratické legitimity zásadních zahraničněpolitických rozhodnutí v ČR? A je přijatelné, aby ho nezajímalo narušování rovnováhy mezi výkonnou a zákonodárnou mocí u našeho největšího spojence? Tady už totiž nejde o nějaké strašidlo NGOismu, ale o slábnutí demokracie a ústavního systému v praxi. Prezidentská volba se vyznačuje komplexností a nelze tedy očekávat, že by jí dominovalo jedno jediné téma. Je však příznačné, že otázka plánované americké základny byla uložena k ledu obdobně, jako před parlamentními volbami v roce 2006. V obou případech jde nejspíš o monstrosní znamení vzniklé zahleděním mateřských kandidujících stran do jedné mocné lobby. Stojí tedy druhý díl hradního seriálu vůbec za to, abychom jej sledovali? Zatím totiž celá věc připomíná starý židovský vtip. Praotec Adam prý poté, co mu přivedli Evu, uslyšel výzvu Stvořitele: „Tu máš – a vyber si!“ Článok uverejnil internetový denník Britské listy