Návraty do budoucnosti aneb tak to zase vyhrál Evo čili latinskoamerická renesance a autopoiesis

Souběžně, následně i prolnutě se směrováním Latinské Ameriky doleva, probíhá logicky emancipace a kulturní stmelování původního obyvatelstva, los pueblos originários, které nachází nyní možnosti sounáležitosti beze ztráty identity, ale právě naopak posílením této identity a skrze zesílené kolektivní vědomí a zvýrazněnou původnost.
Počet zobrazení: 4168
10_Evo Morales_,CB-m.jpg

Postupné dobývání skutečné svobody vede k vytvoření nového lidství a kvalitativne odlišné společnosti. Tato vize proto poskytuje přesnější pochopení toho, co je v naší době v stávce.
Gustavo Gutierrez


Souběžně, následně i prolnutě se směrováním Latinské Ameriky doleva, probíhá logicky emancipace a kulturní stmelování původního obyvatelstva, los pueblos originários, které nachází nyní možnosti sounáležitosti beze ztráty identity, ale právě naopak posílením této identity a skrze zesílené kolektivní vědomí a zvýrazněnou původnost. Tradiční i zbytnělý neo-liberalistický kapitalismus nemohl tato společenství dostatečně důrazně, trvale a trvanlivě, pokud vůbec, deformovat či intoxikovat. Především díky spirituální imunitě, odlišné kosmické vizi, archetypální mythologii snadno vzdorující mythologii kontrolní, nedobovým a naddobovým osvědčeným strukturám a esenciální logice sociální a kulturní organizace; nenarušené dostatečně dvojí racionalitou Západu, akumulovanou „profit oriented“ racionalitou, definovanou a legitimizovanou v protestantismu, kulturnější rozsažnou racionalitou historického katolicismu ( která se zde stala spíše doplňujícim faktorem), ani egologickou racionalitou cartesiánsky podmíněnou; a díky malé zasažitelnosti následnou globalizující, z větší části McDiesney (sběrnou) binární monokulturou a použitelnými prostředky manipulace, kulturní kontroly a dominance.

Proto má toto hnutí vzorový charakter přesahující záměr a vlastní, stanovený, bezprostřední cíl. Zjevně, do jisté míry, to platí i pro značnou část těch ,,Ameríndios,, kteří jsou částí průmyslového proletariatu a žijí mimo vlastní pospolitost, velmi často v degradujících podmínkách. Současně s Ameríndios se napřimují Afro-Latinos t.j. Afros a ostatní podprivilegovaní. Dalším nutným elementem umožňujícím setrvalou životnost a historickým přínosem pro současnost jsou principy spirituality, která umožnuje transcedenci nepopírající zeměstřednost a vztah ke zduchovnělé přírodě, který je opakem zvěcňování a kořistění. Racionalita, která není instrumentální a podřízená znevolňující a desakralizující limitované užitkovosti, z toho vyplývající životná, odolná, psychohistoricky a kulturně historicky funkční náboženskost.

Konec Monroeovy doktriny
V nedaleké budoucnosti se ukáže, jaký životní význam má naše schopnost sloučit v jedinou vizi hlubokou moudrost tradičních kultur a vědeckou a intelektuálni sílu a průkaznost moderního světa.

Nedostatečná, podřazená a zúžená, administrovaná a distribuovaná západokřesťanská racionalita bez vlivu spirituální racionality křesťanského Východu, od něhož byla odkrojena, a Dálného Východu, který nemohla osvětlit, nesouhlasná vůči etickým základům vyplývajícím z úcty k životu a vnoření do oslňujícího mysteria bytí, končí v mechanice znehodnocené reality a shluku neúplných, osamocených jedinců mimo společenství, domov i cestu. I poutníky a nomády v krajinách západního intelektu nahradili na místě přešlapujíci běženci. Naddeterminované dovršení předdějin jehož jsme svědci, přivádí na scénu a bojiště prvopočátek. Pospolitosti, vize, rituály, platnost a aktivizace kolektivního nevědomí, osvobozující vědomí sounáležitosti v podobě původního nejúčelnějšího a primárně neúspěšnějšího lidského zřízení, nebo v současné transformované podobě umožňující zpřízněnění určením i volbou, vystupují jako zárodečná skupenství do blížícího se počátku skutečně lidských dějin.

Takřka spengleriánský, avšak podbízivý mythopoetismus ,,čirého chaosu“ Samuela P.Huntingtona vyžadující ,,střet civilizací,, z luxusu a pro snažší kontrolu, hegemonii a dominanci mondiální megamašinérií, přehlédl podstatné.

Ve sféře chladných realistů a pragmatiků „je jistě více než postačujícím doporučením, že CIA charakterizovala nejednou sociální hnutí původních obyvatel ( the native people, los pueblos originários ), jako hlavní výzvu t.j. nebezpečí pro „US hegemony“. Council on Foreign Relations ve své zprávě v květnu 2008 dokonce konstatuje, že éra, ve které měli Spojené státy americké dominující vliv v Latinské Americe, končí, a Monroeova doktrína je mrtva. Po diplomatických a vojenských ztrátách, uváznutí v Asii a finanční krizi už velký bratr ze Severu není schopen vynucovat si poslušnost. Dokonce i ekonomický vliv USA ubývá. Kupříkladu Španělsko, které je z přízně, má dnes v některých oblastech mnohem více investic. V minulosti byly vždy v rezervě vojenské junty a lampasácké diktatury poslušné domácích i zahraničních oligarchií. Armády však ztratily na užitečnosti a použitelnosti, nezdá se, že by chtěly setrvávat ve své ponižující roli a navracet se do minulosti. Dokonce i Full Spec-trum Dominance ztrácí na přesvědčivosti. Strhující je příklad EZLN -Ejercito Zapatista de Liberatión National a charismatického Subcomandante Marcose, kteří rozbili myšlenkové skleníky stratégů klasických malých válek i poloprovozní testované výsledky válek postmoderních, stejně jako ideologická klišé přehlédnutelných komintern. „...Rand Corporation a vojáci studují EZLN nový způsob konfliktu – NETWAR, ve kterém protagonisti závisí na využití forem organizace, doktriny a strategie a technologie networku !“ Nejen klasické nasazení armády i antiguerilové strategie a taktika proti EZLN se ukázali být naprosto neužitečné, ale i možnosti psychologicke války a ideologické intoxikace byly značně omezené a neúčinné vzhledem k vyhraněnosti, bezpodmíněnosti a důležitosti cílů, plně demokratické organizaci, morální strategii, nedogmatické a antidogmatické, ideologicky nepolapitelné podstatě zapatismu. Klasické nasazení armády i antiguerilla strategie a taktika proti EZLN se ukázali být naprosto neužitečné. Na čem se všichni shodují radostně či hořce...

„Hierarchies have a difficult time fighting network...“

Konec hierarchií
Hierarchicky organizované, centralizované systémy, megastruktury i samotné potlačovací, státní i nadstátní aparáty selhávaji ve střetu s novými formami sociální organizace. To se do značné míry týká i aparátů ideologických, především monologických a vyhraněných monokratických; a ostatních pilířů hegemonie, přestože možnosti monopolizovaných masmédií, center kulturního průmyslu, týmů a bratrstev kulturních kontrolorů a denominátorů i McDiesney & McWorld teledemokracie se zdály být bez hranic. Zatímco ve 20. století se podařilo Kapitálu a kapitalismu vnutit odpůrcům ,,zbraně”, pravidla, strategii i ,,bojiště “– ve 21. století už na to tak jednoduše a jednoznačně nestačí – naopak je nucen pro svou obranu přijmout to, co samou svou povahou je pro něj do značné míry destruktivní. Mocenská centra IWC ( Integrated World Capitalism) jsou nucena přijmout dokonce i ve vojenství, oslabující a destruující organizační princip a strategii protivníka, pokud cílem jejich útoku či obrany není základní a/nebo nevojenská funkce války, ale pouhé zničení, oslabení a/nebo integrace nepřítele. Přisluhující znalci varují, že nelze kopírovat protivníka, pouze se od něj učit formujícim principům, které jím byli poznány a účinně uplatněny...! Tvrdí mnozí.

Zapatistické hnutí, ukázalo v jednoduché a snadno čitelné formě na osvobozující možnosti resistence vůči memetickým kontrolním systémům a strukturám binární reality unilaterárního světa. EZLN a Chiapas se staly laboratoří resistence, vzorkem a jedním ze stimulů globalizace resistence a konspirace naděje v jedné z důležitých etap ,,4.světové války!“

Vztahy mezy USA a Latinskou Amerikou přibývají na významu. Georg Wilhelm Friedrich Hegel ve svém vidění historie zdůrazňuje roli antagonismu, který v budoucnu nastane mezi oběma Amerikami. Tento antagonismus vyjeví podstatný element světových dějin, který může zastínit vztahy USA vůči ostatním zemím. Symptomů přibývá. A také důvodů k podezíravosti.

V listopadu 2008 poslalo zhruba 400 členů prestižní Latin American Studies Association (LASA) dopis Baracku Obamovi, ve kterém vyjadřují naději, že změní politiku USA vůči Latinské Americe. Prozatím však vláda ,,demorepublikánského duopolu bez závoje,, i osobně prezident Obama a Hillary Clintonová s chotěm v pozadí, poskytují spíše důvody ke skepsi. Jde sice jen o drobnou mozaiku v politické každodenosti, ale zdá se i z této strany, že Hegelův čas nadchází.

Latinská Amerika se dala do pohybu, nabírá tempo a dobývá pozice na velké šachovnici, využívá mátožení protivníka, největší krizové vyvrcholení půltisíciletí kapitalismu, i časovou tíseň ve které se ocitl. Bolívarova idea Gran Patria - velké vlasti - i jeho obavy z budoucí hegemonie USA nabyly po 180 letech na aktuálnosti. Čas severoamerického a evropského komandování pro Latinskou Ameriku bezesporně končí.

Dvacátého třetího května 2008, tedy ještě před nezpochybnitelným zviditelněním velké krize, v Brasília, hlavním městě Brazílie proběhlo setkání zástupců dvanáctích jihoamerických zemí - Argentiny, Bolívie, Brazílie, Čile, Kolumbie, Ekvádoru, Guayany, Paraguaye, Peru, Surinamu, Uruguaye a Venezuely. Hlavním předmětem jednání byla integrace zemí Latinské Ameriky. Byla projednána Konstituční dohoda jihoamerické jednoty národu, „Tradado Constitutivo da Uniăo dos Naçoes Sul-Americanas“ (UNASUR španělsky, UNASUL portugalsky), neboli South American Union of Nations Constitutive Treaty. Výsledkem je Ústava UNASUL, kterou se vyhlašuje vytvoření Unie Jihoamerických národů, jak říká první článek této ústavy: „Ústav UNSASUR – UNASUL Účastnícke státy této smlouvy se rozhodli vytvořit Unii Jihoamerických národů (UNASUR) jako entitu s mezinárodní právní povahou...“

Zjednocování kontinentu
První prezidentkou UNASUL - UNASUR se stala Michelle Bacheletová, prezidentka Čile. UNASUR/UNASUL má přes 300 milionů obyvatel. Muselo být odloženo jednání o společné Radě obrany, vzhledem k tzv. Andské krizi 2008. Poté co ekvádorský prezident Rafael Correa vznesl pochybnosti o legalitě amerického (t.j. USA) dluhu (v Ekvádoru byl po určitou dobu udržován jako měnová jednotka americký dolar), zrušil stálého zástupce Světové banky v Ekvádoru a prohlásil, že nemíní obnovit základnu USA v Manta, dochází 1.března 2008 k invazi Kolumbie na Ekvádorské území. USA byly dokonce označeny za spolupachatele poskytnutím základny Manta. Počet zabitých byl uváděn různě, s největší pravděpodobností šlo nejméně o 24 osob. Mezi nimi legendární Raúl Reyes, vlastním jménem Luis Edgar Devia Silva, jeden z velitelů FARC - Fuerzas Armadas Revolucionarias de Colombia (Ozbrojené revolučné sily Kolumbie, pozn. red.), představitel jejího umírněného křídla a stoupenec jednání, který se měl v džungli severního Ekvádoru setkat s mexickými universitními studenty. Ekvádor protestuje proti porušení suverenity, je odvolán velvyslanec z Bogoty a vyhlášena vojenská pohotovost na hranicích s Kolumbií. Venezuela se solidárně plně připojuje. Brazilie je tak na straně napadených. Kolumbie věrna bushovské škole trapně a banálně tvrdí, že v táboře FARC byly nalezeny dokumenty dokazující kontakty mezi nimi a ekvádorským prezidentem, jakož i Chávezova finanční podpora povstalců. Válka byla přede dveřmi. Krizi se nakonec podařilo vyřešit jednáním. Dokonce OAS - Organizace amerických států tentokrát odmítla panáčkovat, být služebně poslušna „rozkazu pána” a útok Kolumbie odsoudila. Correa obvinil USA z kontroly ekvádorské bezpečnostní a informační služby prostřednictvím vyšších důstojníků. Provádí čistku v armádě a policii, zbavuje se ministra obrany. Rovněž prohlásil, že jednání o propuštění politických vězňů, zajatců a rukojmí, včetně Ingrid Betancourtové na svobodu bylo téměř ukončeno před kolumbijským útokem1.března. Předkládaný příběh o jejím osvobození po dlouhodobém usilovném vyjednávání náleží nejspíše do filmotéky úsměvů a dojetí. Pro kolumbijskou vládu byla, statečná, sympatická, kritizující, opoziční prezidentská kandidátka Ingrid Betancourtová pravděpodobně vždycky užitečnější v džungli.

Šestnáctého prosince 2008 se však představitelé členských států UNASUL – UNASUR nakonec usnesli i na vytvoření Rady obrany, tedy Conselho de Defesa. Členskými státy jsou República Argentina, República de Bolívia, República Federativa do Brasil, República de Chile, República de Colombia, República de Equador, República Cooperativista de Guiana, República de Paraguai, República de Peru, República do Suriname, República Oriental de Uruguai a República Bolivariana de Venezuela. Pozorovateli jsou Panama a Mexiko. Současně proběhlo jednání integrované ekonomické organizace Mercosul - Mercosur, jehož se zúčastnil i kubánský prezident Raúl Castro. Washington byl nucen Radu obrany akceptovat.

UNASUR je pochopitelně ve stavu značné nesourodnosti, kupříkladu Kolumbie coby závislý realizátor politiky USA může brzdit tempo integrace Jižní Ameriky i budování a tvorby socialismu pro 21.století, ale současně je v situaci, kdy její vláda nemůže nedbat zájmů lokální buržoazie drcené zesurovělým zahraničním a nadnárodním kapitálem formovaným do megacorps a potřebuje tedy být zaštítěna kooperujícím společenstvím, které je zesíleno socialismem ...a “demokratizovanou demokracií”. Napětí a nedůvěra mezi Kolumbii a sousedními státy však po Andské krizi zcela odstraněna být nemohla. Kultura teroru intoxikovala zemi. Zájmy stínových mocenských centrál, mezinárodních sítí organizovaného zločinu, architektů hybridního tzv. gangster kapitalismu a geopolitiků chaosu, kteří mají své ustálené projekty, etapy a osvědčené rošády, nejsou snadno odvolatelné, obzvláště nakolik se staly žádoucími, nebo nutnými pro metabolismus globalizujícího se systému v krizi.

Naše Amerika
Možnosti koexistence, pluralismu, či “zapatizace” povstaleckých armád, především FARC, neporažené po téměř půlstoletí bojů, zatím jasné nejsou. Za jakých podmínek? Jaké záruky bude FARC požadovat ? Mírový proces už tady byl v osmdesátých letech. Tehdy byla vytvořena strana Unión Patriótica, obdoba politického křídla Irské republikánské armády Sinn Fein, nebo palestinské PLO. Členové této strany byli vražděni téměř masově, přesný počet není znám, ale šlo o tisíce. Takřka politická genocida, přestože vláda dala roku 1984 straně UP i FARC-EP plné záruky bezpečnosti ,,v souladu s Ůstavou a zákony!“ Nedá se tedy ze strany FARC ani ostatních povstaleckých hnutí očekávat žádná dobrácká důvěřivost. Venezuelský prezident Hugo Chávez zůstává nepochybně a bezpodmínečně stále potřebným, nenahraditelným nepřítelem a plakátovým arcilotrem, přinejmenším v přípravné fázi pro případné přenesení bezkonečné války (OIW – Operation Infinite War), do Jižní Ameriky – zadního dvora USA. Forem a prostředků, které jsou dílem procesu dekolonizující a emancipující integrace je nemálo. Spolu s UNASUR existuje několik dalších institucí, 8. prosince 1986 členské země Contadora Group zakládají Rio Group (Skupina z Ria). Dnes tato organizace zahrnuje většinu zemí Latinské Ameriky a Karibiku, včetně Kuby. Důležitou institucí je Organización de Estados Iberoamericanos, Organizaçăo dos Estados Ibero-americanos, The Organization of Ibero-American States for Education, Science and Culture (Organizácia iberoamerických krajín pre vzdelanie, vedu a kultúru, pozn. red.). O hospodářskou kooperaci, integraci a obranu usiluje ALBA – Alternativa Bolivariana para los Pueblos de Nuestra América, Bolivarian Alternative for the People of Our America, neboli Bolivariánská alternativa pro lid Naší Ameriky (Nuestra América – Naša Amerika, je termín, ktorý zaviedol kubánsky básnik a politik José Martí, pozn. red.).

Málo úspěšná byla FTAA, t.j. Free Trade Area of Americas vzniklá z inciativy USA. Důležitý je MERCOSUR – Mercado de Común del Sur (španělsky ), MERCOSUL – Mercado Comum do Sul ( portugalsky ), ŃEMBY ŃAMBU (guaraní), Southern Common Market (anglicky). Všeříkající striktní motto ,,náš Sever je Jih” činí další výklad nadbytečným. Alternativou IMF (International Monetary Fund, Mezinárodní menový fond) a amerického dolaru má být Fondo Monetario del Sur – Fundo Monetário do Sul (Menový fond Jihu) a jednotná jihoamerická měna prozatímně zvaná PACHA. BancoSur ( Banco del Sur, Banco do Sul), umožňuje uvolnění z vlivu a nátlaku World Bank a Inter-American Development Bank. Bylo rozhodnuto, že sídlo Jihoamerického parlamentu bude v Bolívii. Další organizace, které působí jako integrující jsou TeleSur a RadioSur, vyrovnávající informační nerovnost a mediální monopolizaci. V oblasti energetiky nabývají na významu PetroSUR a PetroCARIBE. Existují rovněž společné soudní instituce. Výčet je neúplný a pouze ilustrativní.

Změna epoch
Mezi další události, které nemohou být podceňovány patří, Světové sociální fórum, které se konalo v brazilském městě Belém od 27. ledna do 1.února 2009. Vzhledem k současné epochální krizi kapitalismu, funerálním tancům světových banksterů, hnutí původních obyvatel Ameríndios, tedy jihoamerických Indiánů, takřka explosivní latinskoamerické renesanci, nezahlušené a neoslabené humanizující autopoiesis i nekompromisnímu úmyslu vymanit se ze subcivilizačního a neokoloniálního postavení, byly předměty jednání jednoznačně dány. V Latinské Americe žije okolo 400 původních etnických společenství, především v Bolívii, Ekvádoru, Paraquay, Peru, Guatemale, Kolumbii a Mexiku. Hovoří neméně než tisícem jazyků. Nejrozšířenější jsou Kečua, Guaraní, Nahuatl a máyské jazyky. V Ekvádoru to je čtyřicet procent Ameríndios a deset procent Afroecuatorianos. Třináctého listopadu 1986 byla založena první národní politická organizace CONAIE - Confederación de Nationalidades Indígenas del Ecuador, zastupující společenství Shuar, Achuar, Siona, Cofán, Huaorani, Záparo,Chachi, Tsáchila, Awá, Epera, Manta, Wancavilca a Quichua. Výčet je uveden pro ozřejmení situace v zemi s přibližně 14 miliony obyvatel. Dalšími významnějšíni organizacemi tohoto druhu jsou Confederación de Nacionalidades Indígenas de la Amazonia Ecuatoriana, a FENOCIN - Federación Nacional de Organizaciones Campesinas, Indígenas y Negras. V Bolívii je 67 procent obyvatelstva „los pueblos originarios“, z nich 2,5 milionů mluví Quechua, 2,1 milionů mluví jazykem Aymara, několik set tisíc mluví Guaraní. Oficiálně bylo uznáno 36 kultur a jazyků. Jejich nejvýznamnější organizací je CIDOB - Confederación de Pueblos Indígenas de Bolivia. Ústavní reforma v roce 1997 prohlašuje Bolívii za mnohonárodnostní a mnohojazyčný stát. Organizací původního obyvatelstva je dnes v Jižní Americe nemálo a nejsou přehližitelné.

Ústavní referendum v Bolívii se konalo 25. ledna 2009. Původně se mělo konat v květnu 2008 a poté 7. prosince. Již druhého července 2007 bylo zvoleno Asamblea Constituyente, Ústavní resp. Ústavodárné shromáždění. Nejsilněji bylo zastoupeno MAS - Movimiento al Socialismo, 137 poslanci z celkového počtu 255, z toho bylo 64 členek MAS. Návrh připravovaný už v roce 2007 byl předložen tímto Shromážděním 14. prosince 2007 Národnímu Kongresu, který rozhodl o konání národního referenda.

Novou ústavu lze nazvat ,,Ústavou pro budoucnost!“ Přes pět století útlaku a pozvolné genocidy, kolektivistická mentalita Ameríndios a Afro-Latinos, pospolitost, která není omezena pouze na osoby, přežila diktatury lidí, věcí, bídy i individualismu. Je to kultura, jejíž kosmická vize, sociální organizace, rituály, léčitelství, zemědělství, umění, jazyk ji uchovaly v neporazitelnosti. Utajovaný lid láme mříže dějin. Rafael Correa, od čtvrtého prosince 2006 padesátý šestý ekvádorský prezident, vzdělán v USA a západní Evropě, prohlásil: „Nežijeme v epoše změn, ale ve změně epoch“. V roce 2005 byl v Bolívii výraznou a naprosto neobvyklou většinou, hned v prvním kole zvolen prezidentem Evo Morales, Ameríndio z lidu Aymara. Morales předkládá vizi komunitárního socialismu založeného na reciprocitě a solidaritě, spojení humanity a Pachamama, ze srdce And, z Jihu pro celý svět!“

Ve svém projevu na zasedání Spojených národů v září 2008 předkládá ,,Desatero“ pro záchranu planety, života a humanity. V tomto Desateru je ozřejmováno jako nutnost odstranění kapitalistického systému, který je příčinou válek, vytvoření světa bez kolonialismu a imperialismu, respekt vůči přírodě – Universu - Pachamama, uznání základních služeb jakožto lidských práv, odstranění nerovnosti mezi lidmi, umožnění diverzity kultur, ekonomiky a života, který není na úkor ostatních. V Bolívii, kde byla vážným problémem privatizace vody v letech 2000 - 2004, si předvídavě uvědomují důležitost práva na vodu. Jistou inspirací pro ostatní může být i ekvádorská Ústava schválená 28.září 2008. Obě Ústavy mají mnoho společného v oblasti sociální, politické, administrativní i spirituální.

Zde je ekvádorská Ústava uvedena, jen neúplně a skicovitě, pouze v některých bodech.

Ústava vyhlašuje zásadní kontrolu strategického průmyslu, těžby, telekomunikací, Centrální banky, ochranu biodiverzity, redukci monopolů, prohlášení části zahraničního dluhu za nelegitimní, agrární reformu, zákaz geneticky modifikovaných semen, právo na zdravotní péči pro všechny, právo na vzdělání pro všechny, tj. zdarma, zajištění bydlení státním programem, všeobecné sociální zabezpečení, penze pro matky v domácnosti, rovnoprávnost zdravotně postižených, uznání různých typů rodiny, práva žen, včetně ocenění práce v domácnosti. Logicky a eco-logicky v odporu vůči zvěcňování a znehodnocování lidského života a v souladu s principy úcty k životu souvisí ústavou uznavané právo na život od okamžiku početí. Zde došlo k neshodě s částí feministického hnutí a těmi, kteří zaměnují ecosocialismus s egosocialismem.

Dále je ústavně zakotveno, v Jižní Americe životně důležité právo na nezávadnou pitnou vodu a zdroje potravin. Privatizace vodních zdrojů je zakázaná. Ústava rovněž prohlašuje posvěcení přirodních kolektivních práv. Smíšený ekonomický systém je založený na solidaritě. Zaručuje se právně přístup k masmédiím a právo komunit na vlastní veřejné sdělovací prostředky. Omezuje se autonomie branných sil a zakazují cizí vojenské základny. Integrace Latinské Ameriky, především formou UNASUR je ústavně stanoveným úsilím. Stát nesmí přebírat soukromé dluhy.

Návraty do budoucnosti se konají v Latinské Americe.

Vypráví se, že když se Henry Kissinger v roce 1979 setkal s Chou-en Laiem, zeptal se ho během rozhovoru, co si myslí o výsledku a významu Velké francouzské revoluce. Na odpověd je ještě trochu brzo, bez zaváhání odpověděl bystrozraký Chou.

Referendum ve Venezuele 15. února 2009 vyhrál Hugo Chávez. Naděje nemá na co umřít.

A v Brasílii se chystáme na karneval.
Medzititulky Slovo

Facebook icon
YouTube icon
RSS icon
e-mail icon

Reagujte na článok

Napíšte prosím Váš text.

Blogy a statusy

Píšte a komunikujte

ISSN 1336-2984