Amerika v roce prezidentských voleb III.
Ve volební kampani hrají finance pochopitelně velmi důležitou úlohu, ve Spojených státech amerických možná větší než jinde. Aniž jdeme do podrobností, konstatujme, že zákonné předpisy rozlišují např. mezi „tvrdými“ a „měkkými“ penězi (tj. příspěvky jednotlivců a organizací – korporace a odborové organizace přitom nesmějí kampaně podporovat), přímou podporou primárek a volebních kampaní atd. Také stát může přispívat podle jistých pravidel kandidátům, pokud se této podpory nevzdají. Peníze a média V každém případě musí kandidáti na získávání finanční podpory vynaložit značné úsilí. Nejde zdaleka pouze o pokrytí nákladů na volební štáb a poradce, vysoké bývá např. cestovné, největší část výdajů pohlcuje televizní reklama. Protože federální volební komise vyžaduje, aby za každý měsíc kampaně kandidáti veřejně oznámili, jaké částky získali, sleduje veřejnost prostřednictvím sdělovacích prostředků tyto údaje a odhaduje i podle nich úspěšnost jednotlivých kandidátů. Příklad nejčerstvější: za únor 2008 získal Barack Obama ohromujících 55 milionů dolarů, čímž v týdnech vedoucích k důležitým primárkám v Pennsylvanii (22. dubna) daleko předčil Hillary Clintonovou. Pro srovnání: senátor McCain získal ve stejné době pouhých 11 milionů. (V lednu 2008 přispělo Obamovi na kampaň více než 250-tisíc jednotlivců – dosud jen v letošním roce přes 400-tisíc. Celkem získal v lednu 32 miliony, Clintonová v témž měsíci pouhých 13,5 milionů, McCain, jenž zaměstnává pro získávání příspěvků 32 lobistů, v lednu jenom 12,6 milionů. Za celou dosavadní kampaň přispěli McCainovi jeho sympatizanti pouze 65 miliony.) Finančně jsou významné i skupiny, zakládané ve prospěch jednotlivých kandidátů. Jde o neziskové organizace, obvykle peněžně sponzorované bohatými jednotlivci, kteří se takto snaží získat přízeň kandidátů pro vlastní konkrétní cíle. Internet sice značnou měrou revolucionizoval tzv. sponzoring, nicméně v současné prezidentské kampani sehrály velmi důležitou úlohu „staromódní“ televizní reklamy a marketing. (Poradenská firma Borrell odhaduje podíl televize na reklamním rozpočtu kampaně na 60 procent, 17 procent připadá na tištěná média a jen 0,5 procenta na internet.) Nejviditelněji se to projevilo před tzv. superúterým 5. února, kdy 24 amerických států a teritorií mělo současně svoje primárky. Televizní diváci byli zasypáni přibližně 160 tisíci reklamními šoty zhruba za 150 milionů dolarů. Nejčastěji šlo o 30-vteřinové „portréty“ kandidátů s krátkým, jednoduchým „poselstvím“. Souhrnné náklady celé prezidentské kampaně až do listopadu jsou organizací Campaign Media Analysis, jež televizní reklamy sleduje, odhadovány na 1 miliardu dolarů. Média věnovala kandidátům rozdílnou míru pozornosti. Zpočátku nebyl příliš v jejím hledáčku McCain, jehož šance až do podzimu byly považovány jen za průměrné. Mnohem více se sdělovací prostředky zaměřovaly nejprve na Hillary Clintonovou, poté – v souladu s rostoucí oblibou — Baracku Obamovi. (Pomíjíme kandidáty, kteří mezitím odstoupili.) Nejen proto, že jde o kampaň prezidentskou, nýbrž i proto, že letošní je v mnoha ohledech mimořádná, věnují média neobyčejný prostor každé, i méně významné události ve snaze odhalit „senzaci“. Pochopitelně zanikají v této záplavě „informací“ témata skutečně důležitá a zejména v televizních debatách jde častěji o osobní útoky moderátorů i vzájemné napadání kandidátů. Do sjezdů je ještě daleko Třebaže se počet uchazečů o nejvýznamnější státní funkci ve Spojených státech amerických scvrkl na tři, je výsledek otevřený. To platí více pro demokraty než republikány – republikánu McCainovi nehrozí soupeření a je nepochybné, že sjezd jeho strany jej nominuje. U demokratů jsou nejen kandidáti dva, tato strana je navíc do značné míry rozpolcena a jak Hillary Clintonová, tak Barack Obama jsou odhodláni bojovat do poslední minuty. Nejenže v deseti státech se mají ještě odbývat primárky (první v tomto pořadí 22. dubna v Pennsylvánii, poslední 7. června v Portoriku), jež zvolí 690 delegátů a jeden ze dvou uchazečů může získat výrazný náskok. Jde také o voličskou základnu, jejíž významná část si přeje v mnoha ohledech radikálnější postoj strany, mimo jiné i v souvislosti se sklouzáváním ekonomiky do hlubší krize. Jednou z otázek, jež si vedeni demokratů klade, je i možnost odcizení té části základny, jež by byla frustrována volbou jednoho kandidáta proti druhému: Afroameričané, zvláště mladí, by nesli nelibě, kdyby nebyl nominován Obama, voličky naopak, kdyby se tak stalo Hillary. Kromě toho je McCain vážným protivníkem: průzkum veřejného mínění z 24. března ukazuje, že že McCain by mohl oba demokratické kandidáty v listopadových volbách předhonit. Jeho náskok by byl vůči Baracku Obamovi 50 procent ku 41 procentám, vůči Hillary Clintonové 48 procent ku 43 procentám. Celostátně by jej favorizovalo 55 procent voličů (nepříznivě ho posuzuje 42 procent). U Obamy se tyto údaje jeví jako 46 resp. 52 procent, u Clintonové 45 resp. 52 procent. (Rasmussen Reports, organizace, jež tento průzkum provádí, se v něm táže voličů, ke komu mají větší důvěru u problémů životního prostředí, potratů, sociálního pojištění, války proti terorismu a ochrany soukromí.) Vzhledem ke skutečnosti, že Irák ustoupil v povědomí voličů do pozadí, není už tím klíčovým momentem, jenž by ještě před rokem radikálnějšímu (ve srovnání s republikány) postoji demokratů významně napomohl k vítězství. Na druhou stranu, bude-li se zhoršovat hospodářská situace (což je velmi pravděpodobné), oslabila by McCaina – voliči obvykle viní vládnoucí stranu z ekonomických potíží. Jedním slovem: nikdo si netroufá dnes předpovídat, kdo by v listopadu mohl zvítězit. A s touto nejistotou – kromě jiných – musí americký volič žít ještě několik měsíců. Evropskému pozorovateli se tato situace jeví přinejmenším napínavá. Ve chvíli, kdy toto číslo Slova jde do tisku, je situace ve volební kampani nejenom přehledná, nýbrž vyhrotila se natolik, že sice formálně zůstávají tři kandidáti – republikán McCain a dva demokrati, Barack Obama a Hillary Clintonová – ale kromě skalních senátorčiných sympatizantů sotvakdo uvažuje o její nominaci. Barack Obama vede v počtu delegátů na stranický o více než 200, toto číslo prakticky nemohou zvrátit zbývající primárky. Obama je tak jen o krůček od své nominace a ve snaze sjednotit demokraty pro podzimní volby je nyní velmi smířlivý vůči své stranické rivalce. Také jeho finanční zázemí je pevnější, získává více příspěvků na kampaň, jak ve srovnání s Clintonovou (jejíž kampaň má dokonce dluhy), tak s McCainem. Podle nejnovějšího průzkumu veřejného mínění by v podzimních volbách mohl porazit McCaina o 8 bodů. Spojené státy americké se tudíž zdají i v tomto ohledu být před historickým zvratem: od příštího roku by v jejich čele mohl stát“černý“ prezident. Autor je česko-americký publicista a časŤ roka žije v USA
