Z newyorského zápisníka

Letos to byl už sedmý ročník filmového festivalu, nazvaného podle místa konání Tribeca. Fanoušci vědí, že jméno je zkratkou – jde o první slabiky tří slov TRIangle BElow CAnal Street (Trojúhelník pod Kanálskou ulicí)...
Počet zobrazení: 1142

Letos to byl už sedmý ročník filmového festivalu, nazvaného podle místa konání Tribeca. Fanoušci vědí, že jméno je zkratkou – jde o první slabiky tří slov TRIangle BElow CAnal Street (Trojúhelník pod Kanálskou ulicí), jimiž je označen okrsek dolního Manhattanu v New Yorku, zhruba od Canal Street na jih po Chambers Street a od řeky Hudson na východ k Broadwayi. Festival proběhl mezi 23. dubnem a 4. květnem. Tribeca se jako pospolitost vyznačuje skutečností, že v ní žije mnoho známých osobností, zejména filmových hvězd – například Scarlett Johanssonová, Harvey Keitel, Meryl Streepová, Kate Winsletová, ale také dramatik Edward Albee nebo Yoko Ono. Když se po útoku z 11. září 2001 zazdálo, že – jako vůbec v New Yorku – vitalita života zde klesá, napadlo o rok později Robertovi de Niro (který tu rovněž žije) spolu s filmovou producentkou Jane Rosenthalovou, že by mohli založit filmový festival. Jeho účelem mělo být „ekonomicky i kulturně znovu oživit dolní Manhattan výroční oslavou prostřednictvím filmu, hudby a kultury.“ Prvý a hned úspěšný Již první ročník Tribecy, po pouhém čtyřměsíčním plánování a s pomocí 1300 dobrovolníků, byl úspěchem u kritiků i diváků. Těch bylo 150-tisíc, místní obchodníci zaznamenali tržby za více než deset milionů dolarů a kromě toho proběhly premiéry významných filmových děl (Hvězdné války, Epizoda II nebo Liga výjimečných). Projekce byly rozděleny na soutěžní sekce dlouhých, dokumentárních a krátkých filmů, sérii „restaurovaných klasiků“, „To nejlepší z New Yorku“ v péči Martina Scorseseho, součástí byl i celodenní „rodinný festival“. Hned od druhého ročníku – s počtem návštěvníků 300-tisíc a rozšířenou nabídkou nezávislých filmařů – se festival začal rozrůstat a jeho provozavatelem se stala samostatná společnost. Předloni a vloni nabídl více než 160 celovečerních a řadu dokumentárních filmů, celkem s více než 1000 projekcí. Letos se obě festivalové ředitelky, Paola Freccerová a Nancy Schaferová, rozhodly ke změnám: snížily sice počet filmů celovečerních na 125 a dokumentárních a krátkých na jedenáct programů (celkem z 31 zemí), uzavřely však dohodu se sítí biografů AMC a ačkoliv je jméno festivalu zachováno, není už lokálně tak omezen (třebaže jsou projekce místně blízko sebe). Takřka metaforický byl pro letošní ročník dokumentární film Jamese Marshe Muž na drátě (Man on Wire) o Philippu Petitovi, který 7. srpna 1974 ve výšce 430 metrů přešel osmkrát během 45 minut mezi oběma věžemi Světového obchodního střediska (než jej policie přinutila sestoupit). Umělecký ředitel festivalu Peter Scarlet se domnívá, že i filmový festival Tribeca „dokázal takto vybalancovat umění a komerci.“ Přehlídka, ocenění, odměny Zatímco podzimní newyorský filmový festival – starší bratr Tribecy, konaný už od roku 1963 – přináší především například nejlepší filmy z Cannes před jejich americkými premiérami, Tribeca předvádí díla vyznamenaná v Berlíně, Torontu, na Sundance apod. Při počtu uváděných filmů lze pochopitelně zdůraznit jen některé. Dva – jež jsem naštěstí mohl zhlédnout – byly mimořádné: francouzský film Abdellatifa Kechiche, tady pojmenovaný The Secret of the Grain (Tajemství zrna, v zemi původu odměněný čtyřmi Césary a roku 2007 vyznamený v Benátkách), pozoruhodný příběh přistěhovalecké rodiny s podtextem nejenom rodinných vztahů, a známé dílo Andrzeje Wajdy Katyń. (Stojí z zaznamenání, že žádný z těchto dvou nenašel amerického distributora. Na závěr byl 4. května uveden Speed Racer (česká premiéra o čtyři dny později) a soutěžní poroty odměnily tyto režiséry: Švéda Tomase Alfredsona za „průzkum osamění a odcizení mistrovským odhalením upírského mýtu“ ve filmu Vpusťte toho pravého (nejlepší celovečerní příběh), Turka Husejna Karabeje, jenž v turecko-dánsko-britské koprodukci ve filmu Můj Marlon a Brando „zdařile spojil dokumentární styl s příběhem lásky“ (nejlepší nový filmový vypravěč), Američanku Gini Retickerovou, jejíž film Odmodli ďábla do pekel zobrazuje mírové úsilí liberijských žen (nejlepší dokument, a Španěla Carlose Carcase za film Starý muž Bebo, v němž dokázal, že „máte-li skutečně umění v těle i duši, najde cestu do světa.“ Vítězové, vybraní z 12 celovečerních a 12 dokumentárních filmů z 18 zemí, byli každý odměněni 25-tisíci dolarů. Autor je česko-americký publicista a časť roka žije v USA

Facebook icon
YouTube icon
RSS icon
e-mail icon

Reagujte na článok

Napíšte prosím Váš text.

Blogy a statusy

Píšte a komunikujte

ISSN 1336-2984