Archív článkov
Kolik politiků si v poslední době naříká, jak jsou vysílení svou náročnou prací pro národ, pro službu své milené vlasti. Stěžují si, jak jsou napadáni ze všech stran, jak jsou obviňováni z „komoušství“, jak jsou osočováni i z jiných neuvěřitelných důvodů a činů.
Někdejší předseda vlády abdikoval na poslanecké křeslo a prohlásil, že se musí dát konečně...
Byl z rodu nejryzejšího. Batelovský rodák. Syn kováře. Zdeněk Mahler.
Kdyby byl mladším, byl by to opravdový prezident pro chatrnou zemi v ještě ohroženějším a chatrnějším světě. Chovali jsme k sobě navzájem velkou úctu. Vykali jsme si. Vážnost nelze sdělit ani připodobnit. Ničím a nikdy. Znali jsme se dávno – od nepaměti – osobně i z knížek...
Před námi se denně rozprostírá prapodivný svět.
Kdysi Karel Čapek poznamenal, že se starými lidmi prý starý svět odchází, s mládím nový svět přichází.
Stejně jako Karel Čapek napsal, že existuje život před psem a se psem.
To už je přece jenom laskavější.
Můj přítel Egon Bondy napsal a sdělil mi, že nad světem jednou pevně zavládnou nedospělci, v ...
Politička Miroslava Němcová nepřekypuje rozvážností, kterou by se měl v nynějších, slušně honorovaných poměrech český politik vyznačovat.
Pochází z mého kraje a vůbec si ji nevážím.
Jednou jsem doprovázel Čestmíra Císaře při návštěvě předsedy poslanecké sněmovny v budově Parlamentu ve Sněmovní ulici a při náhodném...
Kdo chvíli stál, stojí opodál? Nikoliv. To není pravda. Jsou mezi námi tací, co nikdy nestáli. Co se vždy otáčeli. Rozpoznávali, odkud vítr vane.
Jednou tak a podruhé zase jinak.
Momentálně teď jakoby šlo jenom o Zdeňka Ondráčka. No přece o tu „mlátičku“ s pendrekem! Obušku z pytle ven! Ondráčka do koše....
Podlehl jsem závislosti na knihách, padají na mne. V každé volné chvíli čtu, čas nestačí. Ještě před několika lety jsem se při denní cestě za prací radoval, že v MHDlidé pořád knihy čtou. Ten čas skončil, všichni již mají po většině v rukách chytré mobily.
Šokující však byla před týdnem pro mne událost na pražské ulici; na procházku do parku...