Archív článkov

Navzdory probíhajícím protičínským vichrům a vánicím, bouřím a povodním, zdaleka ne všichni jim jako mouchy sedají na lep. Ještě jsou a žijí statní jonáci. Když americký ministr zahraničí Mike Pompeo nedávno pronesl v Senátu Parlamentu České republiky projev hodný opravdového protektora a varoval Čechy, Moravany a Slezany hlasitou vábničkou před případnou účasti Číny nebo Ruska na dostavbě...

Nemizející trauma dějin.

Dvaadvacátého srpna 1968 jsem jel vlakem z Prahy do Bratislavy; přespal jsem v mládežnické ubytovně YMCA; všichni zde byli v ilegalitě. Poznal jsem mezi nimi i ředitele Slovenské televize. Ostatní byli k nepoznání. Dalšího dne jsem se ocitnul v Bánské Bystrici.

Z pověření Ústředního výboru...

„Když pliveš vzhůru, zakryj si tvář.“
Z oděského mudrosloví
 „Neznalost neznalosti je nemocí ignoranta.“
A. B. Alcott

 

Můj třídní profesor češtiny, literatury a lehký atlet, běžec na 400 m a 800 m Jaroslav Točík si 17. listopadu 1989 oblékl nové sako.

Ještě rok před majetkovým převratem se před...

Vzájemně se známe dlouhé roky a přitom se pořád poznáváme. Velmi často se naše poznání odehrává ve špatné, křivé rovině. Poláci veřejně sdělují, že my Češi patříme k těm, k nimž oni hoří největší láskou.

Vztah k Polákům my Češi tak hlasitě neproklamujeme.

O nás se pak šíří veřejná zjištění, že my Češi jsme podobný...

Herečka Věra Schránilová, manželka herce frakmena, šviháka Raoula Schránila, který jako syn diplomata hrával tenis v Plané nad Lužnicí s prezidentem Edvardem Benešem, mne často uctivě nabádala. Přikazovala, že je dobrým společenským imperativem jednou za šest let umět si vyměnit své některé přátele a nahradit je jinými. Totéž jiní mohou udělat ze své vůle s námi.

...

To se tedy máme opravdu čím chlubit!

Mrákotínská žula patří k nejcennějšímu národnímu stříbru české, moravské, slezské a slovenské krásné země. Je jedním z mála míst nerostného bohatství kraje pod horou Javořicí, které jsme ještě nikomu za humna neprodali.

Z této žuly postavil vděčný národ a společná republika Čechů...

Mám rád trpaslíky; opovrhuji však slabými a malými tvory s napoleonským komplexem. Pracoval jsem v instituci, ponořené do zahraničního kapitálu, kde malí měli dokonce i svůj klub. Jednou v týdnu měli poradu a pro své  jednání a chování obdrželi vypracovaný manuál, morální kodex.

Dostali jej dokonce přeložený do češtiny ze zámoří. Podle šéfa jeho účinnost vyzkoušeli Spojené státy...

Kamarádím s Číňanem Cai Zhiyiem. Je profesorem šanghajské univerzity, žije u nás už více než pětadvacet let, založil u nás rodinu. Živí se, co den dá a jako vzdělaný v oboru textilního designu – i prodejem konfekčního textilu. Fotografuje. S manželkou, stejně odborně vzdělanou, mají nesmírně vzdělaného a skvělého syna, hudebního virtuosa a ještě nadanějšího...

Na všech nádražích se vždycky kradlo, krade se a bude se krást! Z Ruska k nám se to špióny vždycky jenom hemžilo, hemží a bude stále hemžit.
 

Pravda je to odvěká
 

O tom jsem se přesvědčil i sám na sobě. V  tomto tisíciletí jsem byl na krakovském nádraží při nástupu do vagónu směrem Katovice okraden; podle policie a její kartotéky...

Byl jsem 17. listopadu 1989 na pražské Národní třídě  – od začátku do konce. Vloni jsem si na humpoleckém náměstí na propagandistických tabulích pod fotografiemi „lídrů sametu“ v  blízkosti tamního muzea přečetl, jak v Praze na Národní třídě tekla v ten den před třiceti lety proudem studentská krev. Za studií v zahraničí jsem se skamarádil se skvělým mladým černošským studentem, s Kubáncem...

Vypravil jsem s báglem a s Nikonem na Pražský hrad – do sídla českých králů a prezidentů – den před ukončením povinného veřejného rouškování, ústenkování, náhubkování. Pod nebeskou klenbou. Vešel jsem do míst, kterými pochodovaly dějiny mé vlasti. Po kolikáte to bylo – už ani nevím.

Skoro tu nebylo ani živé nohy, dvě hospody od Loretánského...

Výrok doby přisuzovaný tomu, komu záleží na jediné pravdě vítězů režimu, který se dříve nebo dnes dobral k moci.

V roce 1938, kdy byla zakázána činnost Komunistické strany Československa, předala československá policie kompletní seznamy jejich členů německému gestapu a německé tajné službě abwehru. Ještě předtím totéž ČSR učinila se seznamy...

Obrázků byl
                Velký Maestro
 /nosil jméno Karel Hájek, 1900, Lásenice  – 1978, Praha/
 Dal mi fotku
                 na památku
 Na záda té podobence napsal slovo
               do růžence:
 „Rudoarmějec –
                 jakých málo bylo“

 

Foto: Karel Hájek


 

Povolenou procházkou jsem se v májovém dopoledni 2. května 2020 vypravil do okolního pražského lesoparku; ten park skoro zcela v posledních letech zahynul hřmotnou masivní developerskou výstavbou. Rezidenční budovy v pražských ulicích Novomeského a Jurkovičově jsou z poloviny obydleny, zejí na rozdíl od „králíkáren“ prázdnotou, jejími místnostmi se prohání již skoro dva...

Kvetoucí třešeň, kvetoucí šeřík,
roušky, náhubky, COVID-19,
Koněv i Kolář, senát  i nesenát,
Ludvík Svoboda a Karel Klapálek,
stavění pomníků a jejich bourání,
hodní i darebáci, a taky lotři,
skromní i po moci lační.
Rusko nebo Čína?
Nepožádá Putin o exhumaci
padlých rudoarmějců a uložených na hřbitovech Československa,
jako to Stalin udělal s...

Měli třídní boj pod kůží! Zalezl jim do duše a do těla. Pevně se přisál, natrvalo. Bylo to dávno, v září 1989. Zpod podloubí naproti Orloji na Staroměstském náměstí jsem se chtěl rozeběhnout do redakce Světa v obrazech v Pařížské ulici. Na rynku, kde se popravovali čeští páni, se demonstrovalo. Před očima mi zamávali známí milicionáři z ústředních úřadů. Mávali svými...

Vyléčili jsme písní a smíchem Plačtivou princeznu, vyléčíme a zdoláme i koronavirus COVID-19. Jsme přece národ geniálních tvůrců – Jaroslava Haška a Franze Kafky. Jakuba Arbese, Ignáce Hermanna. Bratří Čapků! Josefa Lady a Františka Bidla, Ondřeje Sekory a Otakara Mrkvičky. A před nimi Karla Havlíčka Borovského a Egona Ervína Kische.

První na...

Jenom málo k nám přicházejí informace o tom, jak si svět pomáhá, jakou pomoc jeden stát nabízí druhému. Důvod tohoto stavu nedokážu selským rozumem pochopit, i když jeden politik za druhým po selském rozumu volá, zdá se, že některý neví, co říká.

Od jisté doby nemají někteří činitelé selský, ale již zcela jiný – farmářský rozum, naplněný často...

S povděkem sleduji televizní zprávy a informace představitelů Státních hmotných rezerv Slovenské republiky, do jednoho chráněných ochrannými rouškami a respirátory, o tom, že z Číny dorazí na Slovensko miliony kusů tohoto preventivního zdravotního materiálu. Toto množství pokryje potřeby celé slovenské populace. Informace je doprovázená ujištěním, že Čína tak vrací...

Zemi jménem Afghánistán jsem navštívil jako novinář dvakrát ve svém životě. Zážitek na věčnost. Pobýval jsem v zemi, s níž jsme měli jako Československá republika od jejího založení jenom dobré a přátelské vztahy. Dováželi jsme k našemu podnikání důležité suroviny pro textilní průmysl, stavebnictví i pro těžké strojírenství. Obchodovali jsme s důležitými potravinářskými...

Stále častěji se dozvídám, že odesilatele elektronické zprávy, která se bouří proti nápadu pražských radních přejmenovat prostory v okolí pražského velvyslanectví Ruské federace – nesoucí po staletí název Pod kaštany – na Náměstí Borise Němcova, si platí Rusové sami.

Na přejmenování pražského Náměstí Borise Němcova podle strůjců přijedou do...

Skoro do dna vyschla studánka české – a, žel, i slovenské poezie. Bral jsem si z ní energii a sílu. Moudrost i lásku k životu svému. Posledním slovenským básníkem, kterého jsem vroucně objal na břehu Dunaje, byl básník a překladatel Viliam Turčány. Po skoro třicetileté odmlce – pri zbrusu nové návštěvě Slovenska, Bratislavy – jsem se vydal s Rudou Belanem do jejich ulic...

Dilema být na poštovní známce je často otázkou chuti po moci.

Pro její tvůrce je to naopak velká příležitost uplatnit autorskou kresbu, rytinu a dokonalý tisk. Propojení mezi československými bankovkami, platidly, ceninami a poštovními známkami je nezpochybnitelné a má od roku 1918 svou velkou tradici. Ani po roce 1989 úroveň tohoto oboru v ...

„To (zda oficiální) prohlášení mě taky zarazilo a pocítil jsem stud. Jako kdyby nepodali potřebnému hůl. Nebo chléb a sůl.“
                                                                                                                             František Uher, český spisovatel
 

Poprvé ve svém životě se setkávám s něčím, co jsem zatím ještě nikdy nepoznal!...

Psal se rok 1988
 

Na svatého Cyrila a Metoděje, v den svátku dvou velkých slovanských věrozvěstů, slaví Bulhaři svátek literatury. Světem lomcuje Gorbačovova pěrestrojka. V někdejším Paláci kultury v Praze mne při bulharské oslavě odvádějí dva vysocí českoslovenští papaláši pod těžký závěs a kladou otázku:

„Kdo za tebou stojí, když si...

Stránky

Píšte a komunikujte

ISSN 1336-2984