Reklama
Reklama

Archív článkov

Byl jsem 17. listopadu 1989 na pražské Národní třídě  – od začátku do konce. Vloni jsem si na humpoleckém náměstí na propagandistických tabulích pod fotografiemi „lídrů sametu“ v  blízkosti tamního muzea přečetl, jak v Praze na Národní třídě tekla v ten den před třiceti lety proudem studentská krev. Za studií v zahraničí jsem se skamarádil se skvělým mladým černošským studentem, s Kubáncem...

Výrok doby přisuzovaný tomu, komu záleží na jediné pravdě vítězů režimu, který se dříve nebo dnes dobral k moci.

V roce 1938, kdy byla zakázána činnost Komunistické strany Československa, předala československá policie kompletní seznamy jejich členů německému gestapu a německé tajné službě abwehru. Ještě předtím totéž ČSR učinila se seznamy...

Obrázků byl
                Velký Maestro
 /nosil jméno Karel Hájek, 1900, Lásenice  – 1978, Praha/
 Dal mi fotku
                 na památku
 Na záda té podobence napsal slovo
               do růžence:
 „Rudoarmějec –
                 jakých málo bylo“

 

Foto: Karel Hájek


 

Kvetoucí třešeň, kvetoucí šeřík,
roušky, náhubky, COVID-19,
Koněv i Kolář, senát  i nesenát,
Ludvík Svoboda a Karel Klapálek,
stavění pomníků a jejich bourání,
hodní i darebáci, a taky lotři,
skromní i po moci lační.
Rusko nebo Čína?
Nepožádá Putin o exhumaci
padlých rudoarmějců a uložených na hřbitovech Československa,
jako to Stalin udělal s...

Zpívali jsme z plných plic, když nám nad hlavami vlály prapory, zpívali jsme, že jsme Slované, a černé čižmy nosit budeme! I kdybychom neměli na chleba ani na sůl. Pěli jsme, když nad námi pořád ještě visel Damoklův meč nesnášenlivosti, nenávisti a zášti jednoho kmene a také národa proti druhému.

Vždycky, a nikdy tomu nebylo jinak! Jednou hůře...

Móda je proměnlivá a nepřizpůsobivá; patřím ke konfekční generaci. Náleželi jsme v oblékání k  jakémusi šedému moru, jemuž se nikdo z minulé populace nemohl vyhnout. Jako dospívající kluci jsme byli dospělými častování hanlivým pojmem „potápky“, na sebe jsme si navlékali úzké obepnuté nohavice s vysokými manžetami. Nechyběli ani kvalitní manšestráky či pevné štruncové...

Můj tatínek Jakub Hrabica se narodil do velké moravskoslovácké rodiny. Přišel na svět v Poštorné u Břeclavi. Nikdo z bratrů ani ze sester neměl na vybranou; většinou třeli bídu, nebo našli místo u Bati. Dokonce se ve zralém věku od sebe značně odlišovali, jako voliči volili někteří vždy tu stranu, která jim nabízela práci a obživu. Narodili se do monarchie. Všichni...

V Juditině věži na konci Karlova mostu bydlel ještě před desetiletím od roku 1939 někdejší pasíř, umělec Eda Šmejkal. Vyřezával z různých dřev, hodně rád z tují, ale i z lípy, ptáčky a čeští malíři je pro něho pomalovávali do svých výtvarných kabátů; vzniklo jich několik stovek. Ve všech výtvarných proudech a směrech. Rozletěli se do celého světa. U Šmejkalů v pokoji s ...

Před námi se denně rozprostírá prapodivný svět.
Kdysi Karel Čapek poznamenal, že se starými lidmi prý starý svět odchází, s mládím nový svět přichází.
Stejně jako Karel Čapek napsal, že existuje život před psem a se psem.
To už je přece jenom laskavější.
Můj přítel Egon Bondy napsal a sdělil mi, že nad světem jednou pevně zavládnou nedospělci, v ...

Autor