8. říjen – Památný den sokolstva

Náš český priaznivec a občasný autor Otakar Mach nám poslal príspevok s týmto úvodom: „Po Mnichovu vznikla na Slovensku 6. října 1938 autonomní Tisova vláda. Ta dala rozpustit slovenskou organizaci, její majetek zabrala Hlinkova garda. Byly to sokolovny s hřišti a jejich vybavením. V následujícím článku bych rád seznámil slovenské čtenáře s osudy sokolů v Protektorátu.“

Památný den sokolstva 8. říjen byl usnesením parlamentu a senátu zařazen mezi významné dny České republiky. Proč je tento říjnový den Památným den sokolstva a proč byl zařazen mezi významné dny České republiky?

Pro objasnění událostí, které proběhly tento den, se musíme vrátit do minulosti, do roku 1941, do doby německé nacistické okupace. Činnost Sokola byla zastavena 12. dubna 1941.Sokolký majetek byl skofiškován ve prospěch německých organizací.

Foto: Sokol Židlochovice

Činnost odbojového hnutí v Protektorátu vzrůstala, zejména po napadení SSSR v červnu 1941. To se týkalo hlavně sabotáží ve zbrojovkách, což ohrožovalo dodávky zbraní na frontu.

Hitler považoval situaci za velice vážnou, a proto si povolal na kobereček do hlavního stanu von Neuratha a K. H. Franka. Frank informoval Hitlera, že největším nebezpečím pro Říši je sokolská organizace. Cituji: „ ... Tyto skutečnosti – vedle četných dalších, které byly zjištěny a které jsou mi neustále  hlášeny – dokazují, že sokolská organizace stala se shromaždištěm otevřeného i tajného odporu proti Říši. Další činnost tohoto spolku není proto nadále snesitelná, neboť odporuje zájmům Říše.“ 

Rozhodl se poslat do Prahy jako zastupujícího říšského protektora generála SS Reinharda Heydricha, třetího muže Velkoněmecké říše.

Vůdcova směrnice pro Heydricha byla: V tomto prostoru jednoznačně a se vší tvrdostí zajistit, aby obyvatelstvo české národnosti pochopilo, že se nelze vyhýbat realitě příslušnosti k Říši a poslušnosti vůči Říši.

Dne 27. září Heydrich dorazil do Prahy. Během několika hodin byl zatčen ministerský předseda generál Eliáš a uvězněn.

Heydrich okamžitě po příchodu do Prahy prohlásil na shromáždění nacistických pohlavárů svůj program: Řekl, že potřebuje v tomto prostoru klid, aby český dělník věnoval svou pracovní píli německému válečnému úsilí. Českým dělníkům musíme dát tak „nažrat“, aby mohli konat svou práci. Tento prostor musí být definitivně osídlen jen Němci, Čech tady nemá co pohledávat. Musíme provést rasovou inventuru. To bude konečné řešení české otázky, rasově dobří zůstanou, budou poněmčeni, o ty ostatní bude „postaráno“.

Následující den 28. září na svátek sv. Václava vyhlásil stanné právo. To bylo první stanné právo.

Stanné soudy začaly ihned svou „práci“. Byly jen tři druhy rozsudků – poprava, koncentrák, osvobození. Rozsudek byl vykonán týž den, odvolání nebylo.

28. září byli popraveni genrálové Bílý a Vojta.

Náčelník Československé obce sokoslké Augustin Pechlát.byl popraven 30. září v Ruzyni. (Po Augustinu Pechlátovi převzal vedení sokolského odboje František Pecháček, autor sletové skladby mužů Přísaha republice na X. všesokolském sletu v roce 1938. Sokolové svou přísahu plně splnili.)

Dvanáct československých generálů bylo popraveno 2. října v Ruzyni. Každý den v novinách a na plakátovacích plochách byla zveřejňována jména ten den popravených osob, často to byly celé rodiny. Velice dobře se na to pamatuji, chodil jsem kolem nich do školy.

Výnosem Heydricha z 8. října 1941 byla rozpuštěna Česká obec sokolská a její majetek byl zabaven.

V noci ze 7. na 8. října proběhla „akce Sokol“, ve které podle připravených seznamů byli zatčeni sokolští činovníci z ústředí, žup a dokonce i z jednot. Byli uvězněni v Osvětimi. MUDr. Stanislav Bukovský (starosta ČOS a ministr ve vládách gen Syrového ) a řada dalších bratrů byli umučeni již v roce 1942.

Podle zprávy Reinharda Heydricha o „Akci Sokol“, zaslané 11. října 1941 Hitlerovi do Berlína, bylo zatčeno asi 5000 lidí. V Čechách pouze muži, na Moravě i ženy. V roce 1945 se jich vrátilo 46! Statisticky řečeno 0,92%!

Všichni byli uvězněni bez soudu, bez důkazu provinění, jen proto, že byli činnými členy Sokola!

To byla předem plánovaná řízená likvidace, sokolský holokaust, tak to můžeme nazvat. Byla to vlastně Bartolomějská noc sokolů, české elity!

Sokolové stáli u zrodu legií, bojovali za republiku v roce 1919 proti Maďarům a v roce 1938 v oddílech Stráží obrany státu proti henleinovcům a Freikorpsu. Vždy byli oporou Hradu, prezidenti Masaryk i Beneš spoléhali na jejich pomoc. Všichni, kteří zahynuli v koncentrácích, Československé republice chyběli po osvobození v roce 1945.

Rozhodnutí odstranit Heydricha jako největší nebezpečí pro náš národ vzniklo v Londýně velice brzy po popravě skupiny československých generálů a Akci Sokol. Tyto činy přesvědčily zahraniční odboj v Londýně, že situace doma je velice vážná, že Heydrich představuje pro Čechy smrtelné nebezpečí. Došlo k rozhodnutí Heydricha odstranit.

Následuje další kapitola odboje, akce Anthropoid, ve které sokolové sehráli významnou roli.

Významnou roli sehráli sokolové z Župy Barákovy, zejména zVysočan, Proseka, Libně a Karlína.

Akce Sokol bojovou morálku sokolů nezlomila, to se Heydrichovi nepodařilo. Stálo ho to život!

V Norimberském procesu při výslechu vypověděl von Neurath, že pro Němce představoval Sokol nejbětší nebezpečí, neboť byl dobře organizován, byl fyzicky zdatný a měl vysokou bojovou morálku. Proto jsme museli proti sokolské organizaci tvrdě zasáhnout.

Z těch pěti tisíc zatčených se po válce z koncentráku vrátilo čtyřicet šest, mezi nimi otec spisovatele Jiřího Stránského, který to uvádí v jedné ze svých posledních knih.

Akce Sokol byl signál, že nacisté to mysleli s holokaustem českého národa naprosto vážně.