Víťazstvo bez fanfár

Vzhľadom na výsledky volieb do Snemovne českého parlamentu sa Jiří Paroubek po piatich rokoch pôsobenia na čele Českej strany sociálnodemokratickej vzdal funkcie jej predsedu. Takmer mesiac odmietal poskytovať novinárom rozhovory, až teraz uverejnil na svojom blogu v internetových novinách Aktuálně.cz rozsiahly článok, v ktorom analyzuje príčiny súčasného stavu ČSSD. Slovo prináša jeho podstatnú časť.
Počet zobrazení: 1202
27-28-010-18_19-ilustracna foto-www msperoutkova cz-m.jpg

Vzhľadom na výsledky volieb do Snemovne českého parlamentu sa Jiří Paroubek po piatich rokoch pôsobenia na čele Českej strany sociálnodemokratickej vzdal funkcie jej predsedu. Takmer mesiac odmietal poskytovať novinárom rozhovory, až teraz uverejnil na svojom blogu v internetových novinách Aktuálně.cz rozsiahly článok, v ktorom analyzuje príčiny súčasného stavu ČSSD. Slovo prináša jeho podstatnú časť.

Sociální demokracie ve volbách zvítězila. To je pro ni pozitivní zpráva. Negativní ovšem je, že toto vítězství je před druhou stranou těsné a v souhrnu tři pravicové strany (Občanská demokratická strana, TOP 09 a Věci veřejné) získaly ve sněmovně neuvěřitelných 118 mandátů. Všechny tradiční strany výrazně (jen KSČM jako strana protestu mírně) oslabily oproti volbám před čtyřmi lety: ODS o 15 procent, ČSSD o 10, KDU-ČSL ani Strana zelených se nedostaly přes 5 procent odevzdaných hlasů a nejsou tak již v sněmovně zastoupeny. Lidé hledali změnu, to jsme věděli dlouho před volbami ze sociologických průzkumů. Po pečlivé sociologické analýze jsme od závěru minulého roku věděli, že v naprosté většině jevů, které působí na konečný volební výsledek stran, lidé vnímali ČSSD jako kompetentnější stranu nežli ODS. S jedinou významnou výjimkou, a tou bylo řešení problémů schodků státního rozpočtu a veřejného dluhu. Nejpozději od počátku tohoto roku měla ČSSD ve všech svých sděleních zcela důsledně ukazovat nekompetentnost poslední vlády pravice. Tedy vlády Mirka Topolánka, Miroslava Kalouska a Petra Nečase, pokud jde o deficit státního rozpočtu. Od začátku roku jsme se měli soustředit právě na toto téma. Kolik procent voličů na konci května vědělo, že více než třetina deficitu veřejných rozpočtů (420 mld. Kč) byla vytvořena v letech 2007 až 2009, tedy vládou pravice?

Řecká karta pravice

Žádal jsem po volebním štábu, aby se této problematice věnoval, ale zřejmě ne dost důrazně. Naši zahraniční poradci se zkušenostmi vedení desítek volebních kampaní přicházeli s doporučeními dobrých dílčích kroků v tomto směru, ale ne s několikaměsíční strategií věnované deficitu a jeho řešení vedené až do voleb a vrcholící argumentačně ve dvou posledních týdnech před volbami. Tuto strategii naopak velmi dobře, zcela cynicky rozpracovala ODS a v koordinaci minimálně s TOP 09 a zejména s některými ke všemu ochotnými médii (Mladá fronta Dnes, Lidové noviny a Hospodářské noviny) ji důsledně uplatňovala. Cílem bylo neustálým opakováním vytvořit dojem napros­té rozpočtové neodpovědnosti, nekompetentnosti a vlastně nebezpečnosti návrhů sociální demokracie pro stát. V posledním měsíci před volbami média situaci hysterizovala řeckou kartou. Veřejnoprávní média, ale i další diskusní pořady v televizi a v rozhlase, neustále toto téma rozvíjely. Slabost odborného zázemí so­ciální demokracie se projevila právě v této otázce. Toto odborné zázemí produkovalo výborné pozitivní ekonomické programové dokumenty. Ale zejména v závěru volební kampaně především tištěná média odsabotovala zveřejnění inovovaného výtečného zásadního ekonomického programového materiálu. Řecko bylo pro pravici manou nebeskou. Hrozba státního bankrotu hysterizovaná médii všechna další sociální demokracií výborně rozehraná volební témata prakticky překryla a eliminovala (boj s korupcí, řešení zdravotnictví, boj s nezaměstnaností), podobně jako když v mariáši trumfové eso v posledním „štychu“ přebije jiné vysoké karty.

Brutální tlak médií

V každé západoevropské zemi existuje v médiích převaha pravicových médií, a to zejména v tištěných. Není to však převaha dramatická. Veřejnoprávní média jsou ale v západní Evropě přísně politicky vyvážená. V naší zemi není však žádné médium, které by sociální demokracii otevřeně a plně podporovalo. Naopak, část médií, a to těch nejvlivnějších, které čte dost potenciálních voličů sociální demokracie (Blesk a MfD), nenapsalo v posledních pěti letech o ČSSD nic pozitivního. Byla to každodenní štvanice vedená především vůči mně osobně. V podvědomí veřejnosti se působením médií vytvářel dojem, že volit ČSSD je něco zcela nepatřičného. A osobní útoky na mě neměly hranice a vlastně kontinuálně pokračovaly i po volbách. Veřejnost byla každodenně masírována, že hrozí spojení ČSSD a komunistů a návrat normalizačního režimu. Cíl byl jednoduchý a znali jsme jej dlouhé týdny před volbami. Nejpozději od odchodu Topolánka z vedení ODS bylo zřejmé, že tato strana rezignovala na pozitivní volební kampaň, na své volební vítězství. A že ji půjde jenom o destrukci volebních šancí ČSSD. Šlo o to, aby se v médiích neustále vytvářeným tlakem podařilo od naší strany odtlačit část jejich voličů k jiným stranám. A část voličů ČSSD natolik znechutit a znejistit, aby zůstali počas voleb doma. Nikdy bych nevěřil, že část veřejnosti si nechá v demokratické zemi takto vymýt mozky. Za starého režimu bylo vymývání mozků jaksi z donucení, teď bylo dobrovolné. Co je ještě smutnější a zcela v práci médií ostudné, je, že jakýmsi viníkem štvanice na so­ciální demokracii byla prý ČSSD samotná. Její údajná vulgarita, agresivita a lži. Jako by to byli sociální demokraté, kdo napadali mítinky jiných politických stran. A jako by sociální demokraté ve své inzerci nabádali své odpůrce, přijďte na nás útočit na naše předvolební akce. Dnes je řada voličů TOP 09 a zejména VV překvapena, co chystá budoucí pravicová vláda. Nemálo pravicových studentů jistě „uvítá“ zavedení školného…

Šloufova a Zemanova strana

Podle analýz, které jsme si dělali ještě před volbami, zhruba třetinu voličů strany Miroslava Šloufa a Miloše Zemana tvoří bývalí a tedy i potenciální voliči ČSSD (to je nejméně 1,5 % ztráta) a zhruba pětina voličů VV (více než 2 %). A odhadem nejméně 1,5 procenta voličů uprchlo od ČSSD ke straně Janě Bobošíkové. Celkem tedy k těmto třem stranám přeběhlo 5 až 7 procent potenciálních voličů ČSSD. Jak řekl Topolánek trefně na své přednášce Americké obchodní komory tři a půl měsíce před volbami, projekt Strany práv občanů zemanovci (SPOZ) vznikl, aby poškodil ČSSD, odebral jí hlasy ve volbách. Není těžké odhadnout, o co šlo. V případě, že by se SPOZ dostala ve volbách do sněmovny (a odebrala hlasy ČSSD), cenou za to by byl prezidentský úřad pro Zemana. Desítky milionů korun do volební kampaně, které zajistil Šlouf své straně, jsou něčím neobvyklým u neparlamentní strany. Kde se asi vzaly tyto peníze? Dovolím si tvrdit, že přišly od zájmových skupin, které měly interes na tom, aby ČSSD nesestavila vládu. Je jich velmi dlouhý seznam. Budoucí pravicová vláda, ostatně to již naznačuje ve zcela jasných konturách, bude představovat neuvěřitelné spojení významné části velkého byznysu a politických byznysmenů (Bárta, Kalousek, Šnajdr ad.). Jsou to zkrátka peníze asi tak stejně „čisté“ jako Bakalovy miliony rozdané třem pravicovým stranám. Topolánek v projevu v Americké obchodní komoře charakterizoval stranu VV jako „mafiánský projekt pražské ODS“. Podnikatelsky, tedy manažersky, organizačně a zejména marketingově skvěle připravený projekt jsme zcela podcenili. Stejně tak i já osobně jsem podcenil Radka Johna. Ten se osvědčil jako brilantní, přitom nestoudný a demagogický populista. Je zajímavé, že se nikdo z investigativních žurnalistů nezabýval jeho působením v TV Nova, zj. zavedenou korupční praxí jeho pořadu Na vlastní oči. Ty největší nehoráznosti, které sděloval veřejnosti prostřednictvím médií, byly přijímány jako zlatá slova nasvědčující o politické genialitě. S vidinou pravicové koalice tak česká média i největší hlouposti z jeho úst tolerovala. Ignorance, nekompetentnost, demagogie a aso­ciálnost, tak lze charakterizovat Johnov intelektuální výkon. VV dokázaly skloubit velmi zajímavý potenciál novosti, neotřelosti (erotické fotografie několika pohledných kandidátek) a své kampaně proti dinousaurům jako volání po společenské změně, po níž dvě třetiny české veřejnosti touží. Ucelený program tato strana nemá, voliče levice dokázala oslovit rovnostářským, sociálně vnímavým jazykem. Teď VV podpoří všechny pravicové reformy bez mrknutí oka.

Útok na předsedu

To, že pravice a s ní spojená média použijí na mě stejné taktiky každodenního presinku, brutálních útoků osobních (a na mou rodinu) a lží, jsme věděli. Věděl to i Ústřední volební štáb. ČSSD se bohužel příliš nepodařilo nalézt účinnou protizbraň. Škoda, že naši zahraniční poradci nenalezli ze svých bohatých zkušeností analogickou situaci z minulosti v jiné zemi. Anebo to volební štáb v Lidovém domě nedokázal realizovat. Dominantním faktorem kampaně před těmito sněmovními volbami byla média. Nevzpomínám si, že by se o mně některé z médií za poslední rok a půl vyjádřilo pozitivně nebo alespoň neutrálně. Neustálé zpochybňování mé osoby, podprahové i brutální osobní útoky a lži, vyvolávání nenávisti. Byl tak zcela systematicky destruován můj obraz ve veřejnosti, na druhé straně neustálé zdůrazňování toho, že jsem fakticky jistým příštím premiérem, nutně negativně ovlivnilo konečný volební výsledek ČSSD. Udržet se za této situace na žebříčku popularity vysoko se rovnalo zázraku. Lidé tak dostávali poselství: nechoďte k volbám anebo volte někoho jiného nežli ČSSD, nejlépe pak menší politickou stranu. Neboť ČSSD a Jiří Paroubek jsou připraveni přivést republiku na cestu Řecka, ke státnímu bankrotu. Ta emoce přerostla v posledních čtrnácti dnech před volbami v hysterii a téma státního bankrotu překrylo všechna témata ostatní, na něž jsme v programové debatě spoléhali.

Jaké byly slabiny ČSSD?

Sociální demokracie tedy nebude ve vládě. Pravicoví publicisté rádi píší o nízkém koaličním potenciálu ČSSD. Je to nesmysl, prostě proto, že česká pravice a priori nemá zájem o spolupráci s ČSSD. Programy ČSSD a stran české pravice jsou neslučitelné. Je to celkem přirozené. V západní Evropě jsou spíše výjimečné situace, kdy spolu dvě hlavní politické strany levice a pravice spolupracují na vládní úrovni. Po mém odchodu z funkce předsedy ČSSD někteří lidé v této straně začali fabulovat, že náš volební výsledek ovlivnil např. „bojkot“ médií či můj údajný nevýkon ve dvou závěrečných televizních duelech a rozhlasové debatě s lídrem ODS Nečasem. Po prvé debatě podle sociologické analýzy 57 procent diváků považovalo za vítěze duelu na TV Prima mě. A z diváků, kteří debatu v TV Prima viděli, u 42 procent respondentů přispěla k tomu, aby ve volbách podpořili ČSSD a jen 22 procent se rozhodlo pro ODS. Hysterie kolem Řecka a údajného státního bankrotu, trvalá štvanice médií vůči ČSSD, to byly rozhodující faktory, které ovlivnily konečnou úroveň volebního výsledku. I kdyby naše strana měla svou volební kampaň obratněji připravenu na eliminaci „řeckého problému“, tedy již od počátku roku a s gradací v závěru kampaně, nemohla by eliminovat plně útoky pravicových médií. Není nepodstatná ani únava občanů ze stran politického establishmentu, vytvářená medii, která vynesla do popředí dva nové subjekty a zcela zatratila dva dosavadní. K posílení pozice ČSSD je také potřeba silné ODS. Při oslabení ODS řada voličů ČSSD prostě nevolila sociální demokracii a po nabádání ze všech stran volila menší politické strany, či zůstala doma. Volební výsledek ČSSD je sice vítězstvím, ale konečné rozdělení mandátů neumožňuje sestavit sociálně demokratickou vládu. V sociální demokracii je celá řada problémů, které je teď možné – ihned po podzimních volbách – řešit a nezavírat před nimi oči. Po čtyři roky bude v republice vládnout pravicová vláda, což dává sociální demokracii jisté politické možnosti. Získat pozice v senátu a alespoň blokovat či komplikovat některé asociální návrhy nové vlády. Na úrovni krajů pak očekávaná asociální opatření vlády Petra Nečase dají možnost udržet politické pozice sociální demokracie a vytvořit tak dobré východisko k vítězství ve volbách za čtyři roky.

Autor je poslanec Poslaneckej snemovne Parlamentu ČR za ČSSD

Facebook icon
YouTube icon
RSS icon
e-mail icon

Reagujte na článok

Napíšte prosím Váš text.

Blogy a statusy

Píšte a komunikujte

ISSN 1336-2984