Reklama
Zľavy na reštaurácie v Bratislave
Reklama

Český variant volieb

Výsledky voleb do Sněmovny parlamentu České republiky vyvolávají na Slovensku dvě velké otázky: Je obdobná překvapení možné i zde? Může strana Smer – sociálna demokracia obdobně jako Česká strana sociálnědemokratická zvítězit a nezískat možnost stavit vládu?
Počet zobrazení: 932
24-010-27-ilustracna foto-SITA AP Photo Petr David Josek-m.jpg

Výsledky voleb do Sněmovny parlamentu České republiky vyvolávají na Slovensku dvě velké otázky: Je obdobná překvapení možné i zde? Může strana Smer – sociálna demokracia obdobně jako Česká strana sociálnědemokratická zvítězit a nezískat možnost stavit vládu? Napodobit české volby je na Slovensku nemožné. Jejich výsledek byl totiž dán neopakovatelnou kombinací faktorů. Především to byla celá řada chyb, kterých se dopustilo vedení české sociální demokracie. Vše začalo už v den vyhlášení výsledku sněmovních voleb roku 2006 – vedení ČSSD nezvládalo přeměnu z vládní na opoziční stranu. Chaotický přechod do opozice byl pojen s tím, že sociální demokracie využívala potenciál 100 levicových mandátů k tomu, aby usilovala o vytvoření velké koalice s ODS. Řečeno jinak, snažila se použít hlasy KSČM proti KSČM. Výsledkem byly velké rozpaky nad věrohodností ČSSD. K dovršení zmatků obsadila post šéfa Sněmovny „dočasným“ kandidátem – Lubomírem Zaorálkem, který nedokázal využít možnosti k precizaci opoziční politiky a v nejméně vhodnou dobu ještě stranu zdiskreditoval. Organizovaný přechod do opozice by umožnil, aby v čele Sněmovny stanul předseda strany, který by tuto funkci mohl využít k revitalizaci obrazu ČSSD. Klaus a Zeman Ve velkou chybu sociální demokracie se změnily prezidentské volby. Animozita některých vedoucích představitelů ČSSD vůči Václavu Klausovi vedla k tomu, že sociální demokracie podpořila kandidáta, kterého nikdo neznal. Místo, aby ČSSD v prezidentských volbách, v nichž měla prohrát, využila situaci k postavení kandidáta propagujícího ideové principy, dělala kompromisy s pravicovou Stranou zelených. Navrhovat na nejvyšší post ve státě Jana Švejnara, který nebyl odzkoušen v politických konfliktech – to není riziko, to je nedostatek státnické odpovědnosti. Jediné, čím se kandidát ČSSD politicky projevil, bylo to, že se obklopil lidmi z pravicové Unie svobody. Takovýto přístup odradil od ČSSD řadu levicových intelektuálů. Nemluvě o tom, že pro mnohé z nich není Klaus pouze problematický ekonom. Je také politik, který nejen svojí snahou hájit národní zájmy, ale i osobní odvahou přesahuje narůstající provinčnost české politiky. Což je patrné zvláště v době zahraničněpolitických krizí. Fakt, že v okolí předsedy ČSSD Jořího Paroubka narostl vliv lidí, kteří se naučili využívat jeho slabiny pro vlastní prospěch, se projevil i ve zcela zbytečném rozchodu s Milošem Zemanem. V rozmíškách, kdy bylo možné snadno dosáhnout kompromisu, vítězily emoce a sobecké zájmy. Výsledkem bylo, že ČSSD při volebním účtování přišla přibližně o sedm procentních bodů – v případě jednoty by si mohla přičíst nejen 4,33 procenta, které získali Zemanovci, ale navíc další procenta vyrůstající ze společného úsilí. Strategická chyba: pád vlády Chybou strategického rozměru bylo svržení vlády Mirka Topolánka. Pád pravicové vlády umožnil, že se ODS vyvinila z témat, jako je placení poplatků u lékaře, ale i ze dvou po sobě jdoucích zbabraných rozpočtů či korupce na vládní úrovni. Přitom právě takováto témata vytvořila podmínky pro zdrcující vítězství ČSSD v krajských volbách roku 2008. Výsledkem byla předvolební kampaň, která neměla dominantní sociální konfrontační linii. Volební souboj navíc proběhl v době velké popularity Fischerovy vlády, která byla tak trochu stínohrou velké kolice – zbaběle uhýbající před jakýmkoliv problémem, na jehož řešení neměly zájem mocné ekonomické skupiny. Předražená kampaň se tak soustředila na konflikt bilbordů, na kterých dominovala dlouhodobě médii znevažovaná tvář předsedy ČSSD. Telekracie místo demokracie? Jen na první pohled lze však úbytek téměř 574-tisíc hlasů pro ČSSD ve srovnání se sněmovními volbami roku 2006 spojit s těmito chybami – ještě vyšší ztrátu, konkrétně téměř 835-tisíc hlasů, zaznamenala i ODS. Žijeme v době, kdy se zmenšuje váha stranické agitace a roste význam propagandy, a to především prostřednictvím televize. V podmínkách nadvlády České televize se z politiky jako souboje zájmů stala více či méně zábavná „tólkšou“. A ČT změnila strategii. Před čtyřmi lety zúžila volební kampaň na souboj dvou lídrů. Výsledkem byla nebývalá gravitační síla ODS a ČSSD, která vytáhla výsledky dvou stran nad 30 procent – což je v podmínkách poměrného volebního systému jev vzácný. Letos se Česká televize soustředila na pěstování plurality. To v konečném důsledku vyznělo jako podpora dobře připravených menších pravicových stran. Proto nižší, nebo „normální“ výsledek sociálních i občanských demokratů. A proto ve vládě zasednou dvě strany, které jsou více podnikatelským projektem, než tradiční stranou mající partnery na evropském ideově-politickém trhu. Tendence proměnit demokracii na mediokracii či telekracii je všudypřítomná. A nebezpečná. Autor je prorektor Vysokej školy medzinárodných a verejných vzťahov v Prahe, politológiu prednáša aj na Univerzite M. Bela v Banskej Bystrici

Facebook icon
YouTube icon
RSS icon
e-mail icon
     
Reklama
Reklama
Reklama

Blogy a statusy

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama