ANO 2013: „Yes, we can“

Černý kůň kampaně, jejich skokan v sedmimílových botách, je Andrej Babiš. O tom není sporu. V Čechách má své velké širé (nikoli rodné) lány i drzé čelo lepší než poplužní dvůr. To mu velí slibovat ustavení minimálního platu dle mínění lidu – na právě probíhajícím mítinku.

Úspěšný podnikatel odhodil nepotřebnou programovou přítěž a jeho nafouknutá bublina laciného populismu stoupá rychle vzhůru. Vystupuje jako tribun lidu, podbízející se hlavně občanům, jejichž představa o politice snoubí neporozumění, pohrdání a strach. Především jim jsou určeny „Babišovy dobroty“. Poselství z reklamních panelů, že lid je pilný, nadaný, pracovitý, dobrý a vůbec fajn. Ovšem komanduje ho a ze společného krajíce ujídá banda bezuzdných flinků čili politických nemakačenků. Obchodník se nyní tuplovaným zákazníkům podbízí nastokrát, neboť tím voliče de facto vyvazuje ze spoluodpovědnosti za vývoj, kterého byli nespornými aktéry. Zpravidla mlčenlivými účastníky, jež mnohokrát neudělali ani to nejmenší, aby se obránili. Jen se pak opravdu, ale opravdu divili – a frustrovaně kleli.

Nikdo nepřekročí svůj stín. Ve stále strukturovanějším prostředí se potřeba zaťaté pěsti vůdců rozhodně nezmenší. Poroste. Viděli jsme to po desetiletí v třetí největší ekonomice eurozóny, Itálii. Ani region střední Evropy nezaostal. Své miliardářské zboží na sousedním politickém trhu úspěšně vyložil "Team Stronach pro Rakousko". Na Slovensku měl jiný mediální magnát, Pavol Rusko, parlamentní partaj ANO (ano!) a zdá se, že také Češi (vedeni Čechoslovákem) začínají čenichat stopu…

Vhodnou příležitost pro velkorysejší projekt, než byly průhledné, ovšem vcelku plodné snahy Vladimíra Železného o získání imunity, ozřejmil Babišovi Bárta. Centrální mozek lidstva čili CML z ABL, jenž ze sebe snad již naposledy dělá blázna ve spolku se senátorem Okamurou.

Úspěšná nevybarvenost dělá novému podnikatelskému projektu nepřátele, kam se podíváš, vpravo i vlevo. ODSka a TOPka kvůli němu ztrácejí hlasy a sociální demokracii by mohla zneklidňovat občas vyprávěná představa, že upeče koalici obdobnou Spolku roku 2010.

Ale to asi není úplně racionální obava. Občanští demokraté jsou perfektně rozvrácení a vstupem do vlády by ihned odešli do věčných modrých lovišť. Sám Andrej Babiš, který jistě touží respektovat především své třídní vědomí, nechá proto „nejlepšího ministra financí“ Kalouska s marionetou Schwarzenbergem bez povšimnutí. Skončil by totiž dřív, než by začal. Investice do špičkových amerických poradců, koupě tisků, tváří a všeho kolem nesmí přijít nazmar.  

Jenže kdo ví. Češi snesou všechno, mají své historické vybavení. Nakonec na sobě nechají pařezy štípat, a nadto si namluví, jak se svou zbabělostí zabodovali. Nemusíme chodit daleko. Kupa procent našich občanů výzkumníkům říká, že nespokojenost s demokracií a kapitalismem hodlá léčit firemním řízením. Tvrdou osobností (velko)kapitálu.

Článek vyšel v Parlamentních listech