Alexandr Lukin: Čína a Rusko – nové sblížení

Recenzia novej knihy o současných vztazích mezi Ruskem a Čínou
Počet zobrazení: 1805

Nakladatelství Filosofia právě vydalo český překlad knihy Alexandra Lukina „Rusko a Čína: nové sblížení“. Kniha původně vyšla v roce 2018 v britském nakladatelství Polity Press v anglickém jazyce. Českému čtenáři se tak kniha dostává jen s mírným zpožděním.

Alexandr Lukin je profesorem moskevské Vysoké školy ekonomické a specializuje se na mezinárodní vztahy, konkrétně na vztahy mezi Ruskem a Čínou. Svoje Ph.D. dokončil Lukin v roce 1997 na Oxfordské univerzitě ve Velké Británii a v roce 2017 byl jmenován profesorem na ruské Vysoké škole ekonomické v Moskvě. Lukin je autorem celé plejády odborných článků a také knih a běžně publikuje jako uznávaný odborník na Západě, v Číně a samozřejmě také doma v Rusku.

lukin_obalka.jpgAlexandr Lukin: Rusko a Čína: nové sblížení,
Filosofia: Praha 2021, ISBN 978-80-7007-688-0.

Vztahy mezi Ruskem a Čínou nabývají v posledních letech na stále větším významu v rámci současných proměn mezinárodních vztahů. Rusko i Čína jsou dnes zastánci nového uspořádání mezinárodních vztahů, tj. mezinárodního řádu, který by odpovídal jejich významu a také jejich odlišnostem – tj. obě země vidí jako odpovídající řád nikoliv americkou hegemonii či unipolaritu, ale multipolární pořádek vícero světových center či pólů. Kromě toho nejsou obě země v žádném případě irelevantní: Čína pro svoji stále větší ekonomickou sílu v globálním smyslu a Rusko pro svoji strategickou polohu a rozlohu i vojenský a nerostný potenciál. Jejich spolupráce je potom nepřehlédnutelným faktorem mezinárodní politiky. A o to je důležitější se v ní takříkajíc „vyznat“.

Lukinova kniha v první části mapuje celkové souvislosti, ukazuje na proměny v mezinárodních vztazích jako na kontext, který do značné míry ovlivňuje nebo ukazuje směr pro vztahy mezi Ruskem a Čínou. Tato část je věnována vztahům mezi třemi aktéry, kteří mezinárodní vztahy formují, mezi Západem, Ruskem a Čínou a dále konsolidaci nezápadních center a cestě k tomu, co autor považuje za „postbipolární svět“.

V dalších částech knihy se Lukin na vztah mezi oběma sousedy a nezápadními velmoci podíval ze dvou hledisek. Jednak je sleduje z pohledu ruského a jednak z pohledu čínského, aby tímto způsobem ukázal obě dimenze vzájemných vztahů Číny a Ruska v posledních třiceti letech, tj. v době po skončení studené války. Tento přístup je nesmírně důležitý, protože umožňuje vidět vztahy obou zemí z ruského a čínského hlediska a pozorovat tak jejich sbližování v rámci dialogu postojů a zájmů obou zemí. Zvolení této metody práce Lukinovi umožnila jeho výborná znalost ruského i čínského kontextu (včetně čínského jazyka).

Kniha tak díky znalosti kontextu i citlivosti vůči (kulturním) nuancím překračuje běžná, často i dost ideologicky laděná, vidění vzájemných vztahů mezi Ruskem a Čínou, které dnes masmédia a někteří politici vidí jako „alianci autokracií“. Při četbě Lukinovy knihy ale taková argumentace neobstojí. Autor vidí sbližování Ruska a Číny spíše jako systémový či strukturální problém, který do značné míry stojí na pragmatické spolupráci, hledání společných zájmů a také na relativně tradiční diplomacii, které ale neznamenají úplnou synergii zájmů. Lukin svojí studií vyvrací i další dost zavedený mýtus, tj. mínění, že se Rusko s Čínou sbližuje jenom v reakci na svůj spor se západními zeměmi (který kumuloval ukrajinskou krizí v roce 2014) a tedy i představu, že je Čína jakousi (dočasnou) náhražkou Západu v ruské zahraniční strategii. Příčiny a motivy ruského „pivotu do Asie“ vidí jako proces s mnohem delším vývojem.

V dalších dvou částech své knihy profesor Lukin sleduje historický vývoj vztahů mezi Ruskem a Čínou, který vidí jako cestu od normalizace vztahů až k současnému strategickému partnerství. Lukin tak dává do souvislostí vzájemné vztahy Moskvy a Pekingu od rozpadu SSSR, ukazuje na způsoby, jak se oběma bývalým rivalům podařilo překonat historický balast ve svých vztazích a normalizovat je. Kniha je také výborným zdrojem informací o obsahu rusko-čínské spolupráce. Mimo jiné se publikace věnuje otázce vztahů Ruska a Číny v oblasti Střední Asie, kde přes očekávání řady analytiků, nedošlo mezi oběma hráči ke konfliktu o vliv na zdejší středoasijské vlády. Naopak Rusko a Čína zde relativně úspěšně kooperují v rámci Šanghajské organizace pro spolupráci a také bilaterálně bez toho, aby zde docházelo ke scénářům známým z východní Evropy. Lukin se nevyhnul ani otázce čínského demografického tlaku na ruský Dálný východ, který vidí jako další mýtus. Na druhou stranu se kniha nevyhýbá otázce potenciálních oblastí neshod mezi Moskvou a Pekingem, protože, jak Lukin píše: „Jak Čína, tak Rusko staví svoji politiku na vlastních zájmech“ (str. 287). Tato skutečnost znamená, že obě velmoci se v rámci zahraniční politiky zájmově setkávají jen v některých oblastech a v jiných nikoliv (nebo jen částečně). Lukin také zdůrazňuje, že Čína je (na rozdíl od Ruska) ekonomicky propojená se západními trhy, což předurčuje její kvalitou jiný zájem na vztazích se Západem.

Poslední kapitola knihy se zaměřila na význam i na další budoucnost rusko-čínských vztahů. Lukin dochází například k závěru, že: „To, čeho se Moskva a Peking snaží dosáhnout, nejsou sféry výhradního vlivu, kde budou moci dělat, co se jim zlíbí, a to bez jakéhokoli zasahování z vnějšího světa, ale mezinárodní shoda na novém souboru pravidel, jež by vyhovovala nejen zájmům USA a jejich spojencům, ale také dalším významným mezinárodním hráčům, a která by byla proto dodržována všemi stranami“ (str. 297).

Českému čtenáři se do rukou dostává velmi zajímavá publikace, která rozšíří jeho obzory a která díky znalosti kontextu a rozdílů konfrontuje některé zavedené mýty a ideologicky dané předsudky o vztahu těchto dvou nezápadních zemí v rámci proměn v mezinárodních vztazích.

(Text uverejňujeme v spolupráci s českým webovým časopisom !Argument)

 

Facebook icon
YouTube icon
RSS icon
e-mail icon

Reagujte na článok

Napíšte prosím Váš text.

Blogy a statusy

Píšte a komunikujte

ISSN 1336-2984