Reklama
Zľavy na reštaurácie v Bratislave
Reklama

Co se u nás děje?! Aneb pandemické příběhy ze 13 zemí Evropy, Asie a Ameriky, zaslané redakci KN od 13. do 17. března

Počet zobrazení: 1476

foto_tomas_koloc.jpgRedakce Kulturnich novin oslovila zahraniční čtenáře našich novin a přátele naší redakce, aby popsali běžný život kolem sebe v těchto dnech. Výsledný chronologicky sestavený kaleidoskop dává dohromady svrchovaně důležitou, zajímavou i poučnou zprávu z italské Lombardie i Marche, Horního i Dolního Rakouska, německého Vestfálska i Saska, Slovenska, Polska, Irska, Francie, americké Kalifornie i Minnesoty, Indie, Španělska, Finska, německého i francouzského Švýcarska a Británie. Foto: Tomáš Koloc.



 

Michaela, Lombardie, Itálie, pátek 13. března

My jsme vlastně v ohnisku, tady třeba vedle ve vesnici 17 kilometrů od nás už jsou dva lidi mrtví na koronavirus. Chtěla bych vám říct zkušenosti, které se nám vyplatily. U vás je 60 lidí pokud vím, ale začne to strašně růst, pokud se neudělá žádné opatření. Nám zavřeli školy dost pozdě, lidi chodili do práce dlouho a dělali si z toho srandu, my jsme se tomu před dvěma týdny taky smáli a brali jsme to na velice lehkou váhu, ale tím, že začaly růst počty nakažených, intenzivní péče se začínají moc plnit a není personál, doktoři a sestry onemocňují. Tady lidi, kteří mají nějakou moc, prosí, aby lidi nevycházeli z domu, protože to je jediná možnost, jak zastavit tenhle virus. Od předvčerejška celá Itálie je červená zóna. My z naší vesnice nemůžeme přejít do další vesnice. Máme tady policajty, kteří se ptají, kam jedeš a musíš mít k tomu povolení – nejdřív byly zavřené regiony, teď už jsou zavřené i vesnice. Je to moudré, protože je třeba si uvědomit, že jeden nakažený bez roušky v autobuse může nakazit třeba 15 lidí, ti pak zase nakazí další. Děti většinou přežívají výborně ve smyslu, že nemají příznaky, ale jsou nositelé, ale neměly by se dostat do kontaktu se staršími lidmi. My jsme asi byli vedení Pánem, ale když se začaly zavírat školy, udělali jsme si nákup na měsíc a půl, dali jsme do toho všechno, co jsme mohli, abychom vydrželi, naštěstí máme večer půsty, takže se to dá. Udělali jsme to mnohem dříve, než to bylo nařízeno, dnes už může chodit nakupovat jen jeden člen rodiny či komunity, i proto, že když se uzavřela Itálie, lidi začali kupovat co mohli, jsou kilometrové fronty, nákaza se zvyšuje. Udělali jsme si i zásoby Paralenu, Mucosolvanu a vitamínu C a samozřejmě všech léků, které potřebujeme. Potom jsme si nakoupili samozřejmě dezinfekční prostředky jako je Savo a alkohol. Když přijdeme domů z venku, myjeme si ruce 40 sekund (naučte se nějakou písničku) jakýmkoli mýdlem a pak se vydezinfikujeme a přejedeme si dezinfekcí obličej. Nezdravíme se rukou, dezinfikujeme kliky, všechno ze železa, čeho se člověk dotýká. Jsou to takové malé věci, aby člověk ochránil svoji rodinu. My jsme tady tři týdny před váma, školy tady zavřeli pozdě, vy už je máte zavřené, což je perfektní, měli by zavírat i práce, ekonomicky to bude hrozné, ale je to lepší než umřít. Samozřejmě venku používáme i roušky, které už nejsou a lidi si je šijou i doma na stroji, nákup se dělá v rukavicích. Lidi to už dodržujou, mají roušky, když mluví se sousedem. Není to žádní strašení, je to něco víc, než dnešní moderní doba dokáže pojmout, takže se k tomu musíme postavit i my. Nemáme mše a nebudeme je mít určitě měsíc, ale snažíme se vymýšlet nové věci, být v kontaktu s lidmi přes telefony, mše budou přes YouTube, ale zase se scházíme na společné modlitby jako rodina. Modlíme se, aby vysvobození z toho přišlo dřív, On má všechno v ruce, ale my musíme být zodpovědní. To, co nám říkají vědci, má obrovský dopad. Až to přijde blíž k vám, nevycházejte z domu, maximálně na procházku, ale bez kontaktu s lidmi. V Číně už to pomalu zastavili jenom tímhle způsobem, taky nám odtud poslali jeden tým doktorů, když zatím máme úmrtnost větší, než co zatím kde je.

Isabella Poppani, Marche, Itálie, pátek 13. března

Mohu jen říci, že nesmíme chodit ven, dokud si nebudeme muset koupit léky nebo jídlo. Můžeme jít na krátkou procházku, ale sami, a ne ve skupině. Když jsme venku, musíme udržovat vzdálenost 1 metr jeden od druhého. Opravdu nevíme, jak se to bude vyvíjet. Možná za měsíc bude všechno vyřešeno, možná ne. Na osobní úrovni jsem v pohodě, jsem v klidu, jsem zdravá. Cítím jen, že žiji ve velmi podivném snu, který bych si nevymyslela. Pokud jde o virus, pravděpodobně je infikováno mnoho lidí, víc, než se ví, protože jsou asymptomatičtí. Někteří na to reagují bez viditelného efektu, jiní mají příznaky, jako je tomu u běžné chřipky, jiní onemocní, jiní dostanou pneumonii a potřebují podporu pro dýchání, a nakonec další zemřou. Všichni reagujeme velmi odlišným způsobem. Ale máme zde velmi dobrý zdravotní systém a v tom ohledu se cítím v bezpečí. Je třeba nepoddat se strachu, protože by to ještě více snížilo náš imunitní systém. Já osobně beru doplňky stravy, které pomáhají mému imunitnímu systému, ale vždy to dělám, i bez koronaviru. Beru vitamín C a homeopatické léky, jako je Oscillococcinum. Opravdu nevím, co se děje, a to nemá nic společného s Itálií, ale s celým světem. Itálie je podle mého názoru dobrým příkladem. Ostatně v tomto světě všichni zemřeme. Ale zdá se, že konečně přicházejí dobré zprávy. Uvidíme. Dlouho jsme si nepsali, přeju ti hodně lásky, krásný, bezpečný a pokojný život.

Ivo Vršan, Melk, Dolní Rakousko, sobota 14. března

Pracuji v bioobchodě, zelenina, ovoce i z Itálie, Španělska. Vozíme i do Vídně, Lince, St. Pölten. Včera jsme s kolegou konečně oslovili šéfa ohledně prevence a (nejen jeho) odpovědí bylo že, nemáme panikařit, že roušky nepomůžou a vlastně že se nedá nic dělat, pouze udržovat pozitivní mysl. Všichni byli včera jak u vytržení, protože se v obchodě prodalo jako nikdy. Přestože si uvědomují důležitost podniku (zásobujeme domovy pro seniory, nemocnice i zemskou vládu), nepřijali žádná preventivní opatření (nikomu se v rouškách pracovat nechce). Argument, že rouška zabrání již infikovanému virus šířit, taky neprošel. Nevím, jak dlouho na produktech virus vydrží, ale osobně už bez rukavic nepracuji. Prokurista (v báječné náladě z množství prodaného zboží) zmiňoval matku Terezu a její imunitu vůči lepře díky víře. Taky zmínil, že věří v naši uvědomělost, že nikdo z nás nepůjde někam do davu, na párty atp., ovšem neřekl to nikomu než nám dvěma, kteří s ním mluvili. Všichni Poláci, co mohli, raději odjeli domů do uzavřeného Polska. Naše rodina, která bydlí daleko od civilizace, nakoupila zásoby trvanlivých potravin, vitamínů, dostupných léků, gumových rukavic už před cca třemi týdny, tehdy se nám všichni smáli. Ostatní teď už nakupují taky. Z naší strany jde o dobrovolnou karanténu, ne o paniku, jak mnozí tvrdí. Dnes je poslední možnost nakoupit v zahradnictví nůžky a balzám na řez ovocných stromů, od pondělí bude vše krom potravin a lékáren zavřeno. Snad jim u nás v práci ta dobrá nálada vydrží, já sám ale váhám co dělat. Možná v pondělí přijdu v roušce.

Bernhard Riepl, Kaplice, Jihočeský kraj, rodina v hornorakouském Sandlu, sobota 14. března

Já bych se asi přes hranice nějak dostal a třeba bratr si u mě objednal z obchodu v Kaplici barvu na natírání dřeva, tu barvu jsem mu sice včera ještě koupil, s tím, že jsem odřekl kurz češtiny, který mám v Sandlu, a tak jsem se tam večer nedostal a on tu „českou“ barvu dostane později, což prý není problém. Budu na zahradě a pracovat doma u počítače, týden dva mi to nevadí, mám konečně trochu času, ale samozřejmě bude pak nutné zase vydělat, už teď se dá předvídat, že ekonomická komplikace bude obrovská. Viděl jsem dnes ráno v Kaplici už policii kontrolovat, jestli obchody podle zákazu vlády nic neprodávají. Docela mě to šokovalo, protože na druhé straně se lidé ve městě pohybují a druží se možná více než jindy, takže mezi nimi se ten virus může vesele přenášet… Horší to mají moje české studentky, které pracují kousek za hranicemi v Rakousku na pumpě, prý se tyto případy budou řešit. Ale skutečná hranice je hlavně to riziko nákazy, moje kolegyně z protiatomového spolku Slunce a svoboda, která má umírající maminku a byla s ní v posledních týdnech skoro každý den, ji teď už nemůže ani navštívit, protože se bojí, aby ji neinfikovala. Je to prostě katastrofa a vývoj je každý den nový a každá osobni zkušenost je další hodinu už neaktuální a zastaralá.

Klára Hurková, Cáchy, Severní Porýní-Vestfálsko, Německo, sobota 14. března

Tady je nálada docela klidná, i když včera v drogerii už neměli mýdlo a dezinfekci na ruce. Lidi hodně nakupují. Ve škole nás informovali každý druhý den, co je nového, a dali nám číslo hotline, kam máme zavolat kvůli testování. Školy se zavírají od pondělka. Lidi jsou vyzýváni ke kázni a solidaritě. Hranice jsou dosud otevřené, stejně tak obchody – ale to se může změnit každým okamžikem… V Německu už bylo celkem 6 úmrtí.

Markéta Prachařová, Witten, Severní Porýní-Vestfálsko, Německo, sobota 14. března

Narvané hospody, studentské kluby, nikdo nic neřeší.

Maria Rabowa, Hnězdno, Polsko, sobota 14. března

Můj manžel, který pracuje v Německu (Pozn. red. Je německý občan, Lužický Srb, který byl průvodcem našich reportáží z Lužice a východu Německa. Jeho odpověď je k dispozici níže.) se musí zítra vrátit do práce v Německu. Kontaktoval svého šéfa po rozhodnutí o uzavření polských hranic – Německo nepředvídalo žádné výjimečné situace, hranice neuzavřelo. Zřejmě by – coby můj muž – mohl jet později, byl by tu dva týdny, ale co když se za dva týdny (až se zas bude vracet) školky otevřou a já budu muset do práce? Ale je také možné, že už ho sem nepustí, takže budeme od sebe, na jak dlouho nevíme, protože virus nikomu neřekl, do kdy u nás bude hostem. Tuhle situaci neřízení neřeší a dozvídám se, že „manžela z Německa jsem si vybrala sama“.

Jan Hodina, Cork, Irsko, sobota 14. března

Jsou zavřené školy, zrušené veškeré akce vevnitř od 100 lidí výše a venku od 500 výše. Poprvé za 258 let historie pořádání St. Patrick‘s Day jsou veškeré průvody a oslavy zrušeny – a to i ve Spojených státech, kde Irové dali na radu evropských soukmenovců.

Robert Šefl, Vic en Bigorre, Francie, sobota 14. března

Francouzská vesnice hlásí ospalý klid, v obchodech prázdné regály a fronty na benzínkách. Na ulicích poměrně vymeteno, ale například sobotní trhy probíhají alespoň zatím normálně, s bohatou účastí. Překvapivý postřeh ze včerejška: co se týče dodržování karanténních opatření, jsem s údivem zjistil, že Francouzi s arabskými kořeny jsou mnohem ukázněnější v jejich dodržování, než ti původní.

Petr Olmer, San Francisco, Kalifornie, USA, sobota 14. března

Z práce nás pustili ve středu. Školka se měla zavřít, nakonec se rozhodlo, že se nezavře, aby se další den rozhodlo, že se zavře. O školách se říkalo, že se zavřít nesmí – minimálně proto, že sociálně slabší rodiny jsou závislé na školních obědech zdarma. Nakonec se včera rozhodlo, že se všechny školy zavírají. Dneska přišla zpráva, že se za tři hodiny zavřou knihovny, takže jsem tam ještě běžel a půjčil dětem asi šedesát knížek. Knihovny se zavírají, protože se přeměňují na „emergency youth care centers“ (pro sociálně slabé, děti doktorů apod.) a že ty obědy pro děti snad nakonec budou, komunita se domlouvá na distribuci. Sousedská nálada dobrá, na ulicích ale téměř nikdo není, restaurace prázdné. Z obchodů mizí maso, toaletní papír a sušené mango. Všichni nakupují. V testech jsme nesmírně pozadu, nejsou. V pondělí jsem byl u zubaře, neměli žádnou extra ochranu, jenom běžnou roušku. Kamarádi, kteří žertovali, najednou mlčí. Federální pandemický tým byl před dvěma roky rozpuštěn.

Vlasta Špičková, Vrindávan, Indie, sobota 14. března

Byli jsme poslední, Indie už zrušila víza pro ty, co chtějí sem jet. Když jsme přiletěli, tak na hranicích každému měřili teplotu a vyplňovali jsme nějaký dotazník, v kterých zemích jsme v posledních týdnech pobývali. Jinak tady je boží klid, Indové jsou v klidu, zpívají mantry, jsou plné chrámy. Tančí a zpívají v kostelech a nezdají se být vystrašení. Možná je v tom jejich velká víra v Krišnu a další božstva. Jsme tady ve sladké nevědomosti a s překvapením zjišťuji co se děje u nás. Tady je na ulicích plno a obvyklý ruch. Pár lidí s rouškami na ulici a občas na nás bělochy děti pokřikují „koronavirus“.

Věra Hatlapatková, Sankt Gallen, Švýcarsko, sobota 14. března 

U lékáren jsou vývěsky: „roušky nejsou“. Pracuji v sociální oblasti s postiženými. V práci nám už před týdnem rozeslali opatření jak se chovat: nepodávat si ruce a držet si odstup. Klienti jsou velmi vynalézaví: zdraví buď nohou, nebo loktem – prostě kontakt potřebují.

Jedna klientka si před každým podáním ruky obleče rukavici a pak ji zas vysvlékne. Máme v práci spoustu dezinfekce.

Švýcarsko na měsíc zavírá restaurace a všechny shromažďovací a setkávací místa. U nás v ústavu se též ruší všechny volnočasové aktivity. Při podezření na nemoc je v další vesnici doktor, který přijde klientům odebrat vzorek. Zaměstnanci mají moznost se jít k němu otestovat sami. Ústavu velí krizový štáb, který se skládá z vedení. Co nejdříve máme oznámit, kteří klienti a kteří zaměstnanci patří do rizikové skupiny, a ty se mají chránit obzvlášť. O rouškách nikde žádná zmínka. Momentálně se čeká na výsledky jednoho pracovníka, zda je nakažen (budou zítra), do té doby celá jedna skupina v karanténě. Každý sociální asistent ví, co je to za umění postižené klienty udržet v karanténě, nebo jim to zkusit vůbec vysvětlit. Vedení se dnes zasmálo (možná to byl smích hysterický – jako že neví, jak v danou chvíli na danou poznámku ode mne reagovat), když jsem zmínila, že pro Českou republiku je Švýcarsko považováno za rizikovou zemi, z níž se příchozí musí hlásit a jít pod hrozbou vězení do karantény. Já mám až do čtvrtka volno a budu na zahradě. Některé domovy důchodců zavřely úplně. Pracovnici s příznaky nachlazení nebo chřipky mají zůstat doma, i pokud je nakažen někdo z rodiny. Od pondělí se mají zavřít školy. Potkala jsem známou učitelku a ta říkala, že mají krizové sezení. Rodiče musí nahlásit, kdo má problémy s hlídáním a pokusí se to nějak vyřešit. Babičky a dědečci patří do rizikové skupiny, a tak se nedoporučuje, aby hlídali. Všechny akce nad 100 lidi se ruší. V restauracích se smí zdržovat maximálně 50 lidí i s personálem. U vlakových spojení je napsáno, že kvůli koronaviru můžou mít vlaky zpoždění, což mne trochu pobavilo. Já jsem teď byla doma na Moravě a jen jsem přijela, na stránce pro Čechy ve Švýcarsku se objevilo, že skoro všechny spoje s domovem byly zrušeny. Potkala jsem kamarádku, psycholožku pracující v nemocnici. Jejich virolog jim udělal minulý týden miniškolení. Podle něj se s virem počítá cely rok a připravují se na nejvyšší narůst případů v květnu–červnu, podle toho, jak se bude chovat obyvatelstvo. Další známá, která má na starost operační sály a jejich vybavení, říkala, že všechny nezbytné operace jsou naplánované ještě na další týden, a pak se operovat nebude, aby byl prostor pro infikované. Když má někdo příznaky rýmy, musí okamžitě na test, a když někdo z týmu onemocní, musí všichni na 14 dní do karantény.

Pavel Sokol, Lausanne, Vaud, Švýcarsko, neděle 15. března

Tento týden jsme ještě hráli 3× s kamarády muziku, tři různá seskupení, zobcové flétny, cemballo, violoncelo, příští týden už jsme si všechno odřekli. Před 14 dny měla vnučka narozeniny, je narozená 29. února, pozvané přátelské děti, rodiče, tak 30 lidí. O viru se mluvilo a já, když mi někdo chtěl podat ruku, jsem „zavtipkoval“: přijel jsem z Číny, tak vám ruku podávat nebudu. Děti jsem nepolíbil, chápaly to dobře. Nicméně jiná babička vzala vnoučka do náručí a „přece mi nějaký virus tě nezakáže políbit“. Manželku jsem tento týden nepustil na nákup, byl jsem nakoupit sám, myslím, že by se s přítelkyní, se kterou obvykle chodí nakupovat, „zakecala“, zatímco já beru nákup a pryč. Před vstupem do auta vydezinfikuji ruce, doma se převléknu, venkovní šaty dám stranou a vypereme je každé 2–3 dny. Samozřejmě si „pořád“ myji ruce, je to jak za mala, slyším svou maminku: „Jdi si umejt ty ruce“. Nákup, co nejde do lednice, jsem nechal ve sklepě, ať si je pár dní v „karanténě“ (informace o životě viru na předmětech nejsou jasné). Lidé se inspirovali Itálií, v jejíchž médiích se píše: „Dnes v 9 hodin večer, minutu na balkónu či z okna, zatleskat pracovníkům v nemocnicích a uklízecím četám, které dezinfikují veřejné a jiné prostory“. Dnes mě napadlo, že by nás tahle hrozná situace mohla PROBUDIT. Že to v čem žijeme, a jak pěkně – samozřejmě, jak kdo – vůbec není samozřejmé. Dávejte na sebe pozor, myjte si ruce, mezi lidi nechoďte, půjde-li to. I když u vás je zatím u vás infikovaných asi desetkrát méně než ve Švýcarsku. A švýcarská čísla budou hluboce pod skutečností – jako byla z počátku v Číně – protože není systematická kontrola na virus, protože není dostatek kontrolních sad, a ty, které jsou, nevystačí ani na kontrolu pracovníků ve zdravotnictví. To jsou opravdoví hrdinové dneška…

Soňa Tomašových, Pezinok, Slovensko, pondělí 16. března

Som doma s chorou mamou (starecké diagnózy, slabšie srdiečko, cukrovka…) v pondelok na pohotovosti kvôli EKG, lebo výjazdy nechodia, iba záchranka, ale tá berie rovno do špitálu. a to mama nechcela. EKG zhoršené, febrilácia predsiení, na druhý deň lieky upravované telefonicky internistom (známym), dovtedy som odbiehala z práce a od štvrtku už s ňou doma. Do Lidlu a Tesca s rúškom, rúška najskôr nenosil nik, od piatku sa to zmenilo a dnes mala v Lidli rúško väčšina kupujúcich, aj pokladník, iba jeden chalan tovar vykladal bez rúška, autobusy chodia takmer úplne prázdne, naša nemocnica pod zámkom, okrem pacientov sa dnu cez víkend nedostala ani blcha. Pacienti nemajú samozrejme návštevy, ani priepustky, Esbééskári (ostraha) v rúškach, ako maskovaná pešia jednotka. Dnes poobede som vybehla na kratšiu túru s priateľkou, v aute sme si dali rúšky a potom v prírode už voľne. Bola to úľava. zajtra idem ráno do práce a zistím, aká je v nemocnici realita. Pripravujem dokumentáciu pre externý audit, ktorým sa máme recertifikovať, ale či prebehne, to netuším, zrejme sa odloží, ako aj daňové priznania? Všetci zamestnanci museli oznámiť cestovateľskú anamnézu (aj svojej najbližšej rodiny), 14 ľudí hneď ostalo v karanténe doma. Budú chýbať…

Barbora Vondroušová Halová, Londýn, Spojené království, pondělí 16. března

Bydlím v jižní části vnějšího Londýna, nazývané Epsom. Jsem tu jako au pair přibližně půl roku. Opatření tady zatím nejsou tak drastická jako ve zbytku Evropy, ačkoli co jsem zaznamenala, je momentálně kolem 500 indikovaných případů koronaviru v celém Spojeném království. Část londýnských firem zavedla buď částečné, nebo úplné home office, i když už se zvažuje případné zavírání škol a restaurace, kavárny, fitness centra, bary jsou stále otevřené, a i já jsem byla naposled tento víkend si sednout s kamarády na drink. Samozřejmě jsou všude informační tabule o rostoucím výskytu koronaviru a zvýšené potřebě dbát na hygienu. mluví se o tom v rádiích, ve zprávách, a když přijdete do posilovny, uslyšíte další upozornění. Já osobně jsem zatím nezaznamenala, že by nebylo v nemocnicích dostatek volných míst pro narůstající počet nemocných. Myslím si, že zdravotnická střediska a nemocnice situaci zatím zvládají docela dobře. Co se pohledu na život a vztahy mezi lidmi týče, myslím si, že každý problém aspoň částečně semkne lidi blíž k sobě a koronavirus není výjimkou, ačkoli lidé, se kterými se o koronaviru bavím já, hodně začínají řešit ekonomickou stránku věci: Jak moc pandemie ovlivňuje, a ještě ovlivní výrobu, prodej, mezinárodní obchod, jak moc se to dotkne jednotlivých odvětví hospodářství…

Marco Raab, Sasko, Německo, pondělí 16. března

Příkazy se zostřují. Zkouší se leccos, ale jak to bude fungovat… V současné době máme situaci, kdy nikdo nic přesně neví a od středy budou v Sasku uzavřené školky a školy. Bude to vážně komplikované.

Veronika Sušová-Salminen, Jakobstad, Finsko, pondělí 16. března

Ani nám se to nevyhnulo. Finsko vyhlašuje stav nouze. Poprvé v dějinách. V úterý bude projednán parlamentem, V daný moment se navrhuje (a zřejmě dojde) k uzavření všech škol, většiny veřejných služeb a úřadů (kromě těch nutných k boji s virem), dále přijdou na řadu muzea, galerie, divadla, opery, zakazují se shromáždění s více než 10 lidmi, zavírají se také knihovny všeho typu (i mobilní), kluby, sportoviště, bazény a podobně. Církvím a podobně se doporučuje jednat stejně. Lidem se doporučuje omezit aktivity, firmy, kde to jde, zavádějí práci z domova. Vedle toho vláda rozhodla o přípravě k uzavření hranic země - v souvislosti s tím proběhl včera osobní telefonát na úrovni prezidentů Finska a Ruska, Rusko dnes, tuším, hranice uzavřelo. Stav nouze má platit od 18. března zatím zřejmě do 13. dubna.  Není to ale předem odhlasováno v parlamentu, čili tam asi může dojít k nějakým menším změnám. P. S. Stát se postará o školní péči pro děti lidí, kteří pracují v profesích nutných pro boj s koronavirem, hlavně ve zdravotnictví.

David D. Koloc, Lino Lakes, Minnesota, USA, pondělí 16. března

V Minnesotě je asi 20 případů Covidu (Minneapolis a St. Paul). Všechny kromě několika jsou v metropolitní oblasti Twin Cities. Informace týkající se přesné patologie nebo průběhu případů jsou povrchní, předpokládám z důvodu ochrany soukromí. Všechny případy kromě několika se týkají lidí, kteří cestovali do zahraničí, byli na lodích nebo byli v úzkém kontaktu s lidmi, kteří cestovali nebo se plavili. Jeden případ je závažný a oběť zůstává hospitalizována. Je ironií, že byl nejmladší z těch, kdo onemocněli touto chorobou, třicetiletý, zcela bez jakýchkoli již existujících zdravotních problémů. Mám zprávy o čtyřech případech, které se vyskytly na dálném západním Wisconsinu, hned přes řeku Saint Croix River, která je hranicí mezi oběma státy. Navzdory jejich těsné blízkosti Twin Cities nemám o těchto případech ze státních případů žádné podrobnosti. Pro ty, kteří chtějí vstoupit do země se na dvou hraničních přechodech mezi americkou Minnesotou a provincií Ontario v Kanadě, z obou stran provádí měření vysokých teplot (a jsou prováděny zdravotní „pohovory“). Guvernér Minnesoty dnes oznámil uzavření škol od školek po maturitní třídy alespoň na další dva týdny. Celostátně musí být uveden do praxe do středy (18. března). Zpoždění je dáno snahou umožnit rodičům, aby si našli péči o mladší děti, ale mnoho školských obvodů toto uzavření provádí okamžitě a dva největší okresy státu (Minneapolis a St. Paul) budou uzavřeny v úterý, o den dříve než ve státě. Vysoké školy a univerzity již minulý týden oznámily přechod na online studia, čímž vlastně studenty odvolali z jarních prázdnin k počítačům, což jim přišlo lepší. Ubytování studentů a některé (spartánské) služby zůstávají otevřené těm, kteří potřebují útočiště, potraviny a další potřeby. Rovněž pozastavili vystěhování a uzavírání plynu, elektřiny a vody dlužníkům. Tím se sníží finanční břemeno, které bude po dobu této krize představovat nezaměstnanost a další ekonomické potíže. Přímo po oznámení o ukončení školy byla zřízena pracovní skupina, jejímž úkolem je zajišťovat a poskytovat péči o dětem zdravotnických pracovníků ve státě, aby byly schopny vyhovět jakémukoli nasazení či podmínkám, které mohou vzniknout. Minnesotská legislativa vyčlenila počáteční 1,5 miliardy dolarů (státních) peněz na pokrytí různých nákladů, které může virus a související problémy představovat. To je navíc k federálním penězům, které by měly být asi deset miliard dolarů a budou k dispozici v příštích několika týdnech. Minnesotská firma 3M rozšiřuje a urychluje výrobu lékařských obličejových masek. Byl vytvořen celostátní registr všech lékařských ventilátorů, který sleduje jejich umístění a dostupnost. Větší výroba „nakopla“ i dalšího výrobce zdravotnických prostředků v Minnesotě. Podobný logistický program se zavádí pro výstavbu téměř 600 nových jednotek intenzivní péče ve státě. Velká shromáždění lidí, i když to zákon zatím nezakazuje, jsou dobrovolně odložena nebo zrušena. Profesionální, kolegiální a středoškolské sportovní akce byly pozastaveny až do dalšího upozornění a další zábavní (veřejné) prostory byly uzavřeny se nebo omezují na méně než 250 účastníků. Mall of America v Bloomingtonu je stále otevřený, ale je z velké části prázdný. Lidé stále chodí do tří kasin v této oblasti, ale ve sníženém počtu. Obchody, které byly otevřeny celou noc, zkrátily svůj čas na noční úklid a doplňování věcí, které lidé hromadili. Jednalo se převážně o papírové výrobky, čisticí prostředky a doplňky potravin, jako jsou mražené předměty a některé konzervy. Doposud muselo dojít k významnému přerušení dodávek čerstvého masa a mléčných výrobků. Rád bych řekl, že tato pandemie zásadně změní lidi, jejich perspektivy nebo základní povahu, ale nevidím, že se to děje. Ještě ne. Vidím mnoho ohromujících a povzbuzujících akcí a postojů, které se od ní odvíjejí, ale obávám se, že jako každá smysluplná změna se to projeví až poté, co se naučíme tvrdé lekce. Dobro, pomoc a naděje, které vidím, jsou rozhodně méně politické a více místně-sociální povahy. Nepůjdu do politiky, kromě toho, že řeknu, že doufám, že se lidé poučí z bezohlednosti a pošetilosti, s níž si zvolili prezidentem takového nezralého narcistického debila. V této chvíli je úkolem zmírnit škodu, kterou Trump způsobuje tím, že klopýtá od jednoho nevědomého výroku k druhému, a ujistit naše skutečné vůdce, tedy ty na státní a místní úrovni, o nichž mnozí lidé nikdy neslyšeli, že se nemusí v ničem cítit omezeni dělat to, co stejně udělat musejí.

Petr Kadlec, Salobreňa, Andalusie Španělsko, úterý 17. března

Tady žádná zvláštní opatření nejsou, jen doporučení zůstat doma, ale lidi se můžou volně pohybovat i mezi provinciemi. Jsou zavřené úřady, muzea, knihovny, ale obchody, benzínky, tabák a určité restaurace, kde se vaří obědy, zůstávají otevřené. Doporučená vzdálenost mezi lidmi je 1 metr a lidi si mají často mýt ruce. Jinak se může normálně do práce, nakoupit do obchodu anebo venčit psy, protože zvířata ten virus nepřenáší. V případě potřeby se hotely přemění v nemocnice a vláda v Madridu přebírá veškerou koordinaci, provincie se musí podřídit. Vojsko je v pohotovosti.  Dnes španělský premiér prohlásil, že po tom co předvedla Evropská unie (která na to, že je v Evropě nějaký koronavirus přišla až poté, co si státy všechno zařídly samy, a ještě kritizuje zavírání hranic a prodej repirátorů bez certifikátu EU) tak se na nějaká její doporučení kašle, je zákaz prodeje španělských akcií cizincům a Evropské centrální se nebude vracet dluh bance, protože premiér řekl jasně, že nehrozí, aby lidi trpěli stejně jako za poslední krize, kdy se kvůli vrácení peněz z půjčky evropský centrální bance dělaly škrty i ve zdravotnictví. Řekl že nedopustí,aby následná ekonomická krize stála víc životů, než samotná pandemie viru. Nemusí se platit hypotéky, ani nájem a je garantováno, že nikomu neodstřihnou světlo,vodu, plyn ani internet, dokud lidi nebudou mít na zaplacení. Dokud nepomine stav nouze, budou všichni, co nemají příjem nebo o něj přišli, navíc pobírat podporu, na to premiér uvolnil 200 milionů euro. Teď se mluví o tom, že to může trvat ještě 3 měsíce, za tu dobu se toho ještě hodně změní. Možná to byla ta poslední kapka tohoto systému, uvidíme.

Polské a anglické texty přeložil Tomáš Koloc.

Facebook icon
YouTube icon
RSS icon
e-mail icon
     
Reklama
Reklama

Blogy a statusy

Reklama
Reklama
Reklama