Farizejství po česku

Na střední Evropu připadá letos hrst podzimních voleb. Začne se v Německu, pokračovat bude v Rakousku, v říjnu přijde velká chvíle České republiky.

Německé výsledky jsou patrné předem. Přes přesvědčivější televizní vystoupení sociálnědemokratického vyzyvatele Steinbrücka vyhraje CDU/CSU kancléřky Merkelové. S programem, jenž se od programu SPD dvakrát neliší. A zvažován je vznik velké koalice.

V Rakousku jsou rozdíly víceméně kosmetické. Lepší vyhlídky má sociálnědemokratický kancléř Werner Faymann, v závěsu za ním jsou pravicoví lidovci a pokračování koaličního partnerství dvou místních „titánů“ nemá reálnou konkurenci.

U západního i jižního souseda dominuje v kampaních nuda a například „cesta do Řecka“ se zmiňuje věcně. Stran podpůrných peněžních toků, protože oba sociální státy se mají slušně.

Česko s předčasnými volbami, to je jiný tabák. Ani po letech vládnutí „nejhoršího ministra financí“ Miroslava Kalouska nám šálek helénské kávy dosud nehrozí, ale přesto v srdci Evropy značíme unikum: jediní nemáme kondici. Ač pojednou dostáváme statistické prášky na uklidnění, že jsme z nejhoršího venku…

Tematických tahounů předvolebního boje je i tady málo, drtivé většině občanstva stačí bohatě ono neurčité, že budou hlasovat proti takzvané „trojkolce“. Významnému zdroji úpadku české ekonomiky, střelhbitého růstu veřejného dluhu, leč zejména demokratické kultury.  

Konsekvence těchto či dalších fenoménů zasáhly jejich stěžejní původce různorodě. LIDEM existuje výhradně teoreticky a „VeVerky“ pohlcuje Úsvit. Za vousem schovaný Petr Nečas se hodlá uklidit na CEVRO Institut za dalšími „perlami“, Langrem a Vondrou. Samotná ódéeska si může gratulovat, neboť Klaus konal pouze průzkum bojem. „Superklausovskou“ municí přesto ODS slušně poškodil, takže dezorientovaní „modří“ vyškrabují poslední zbytky kádrů a invence. Tenze v jejich nitru jsou skoro hmatatelné, pročež výstupem se stalo skupinové šílenství se symptomy kodexu partajního chování, prolongace kandidátek, kreslení kosočtverců nebo Miroslavy Němcové v úloze (pražského) superlídra.    

Lépe by občanští demokraté pořídili s jihomoravským předákem Petrem Fialou. Autoritou polistopadové politologie, úspěšným rektorem Masarykovy univerzity a solidním ministrem školství. Neokoukaným nástupcem svého „nejlepšího“ porevolučního předchůdce, z hnutí Pro sport a zdraví zčerstva vyštípaného Dobeše. Profesor Fiala má totiž zjevně cit pro pravý okamžik. Začínal sice na pozici prohabsburského monarchisty (!), ministerskou seslí se spíše promyšleně promlčel, leč chytře zvolená taktika spasitele Občanské demokratické strany mu umožní projet kdysi neprostupnou strukturou jako nůž máslem. Nouze o něj zvýšila zájem, víc než o jiného profesionálního skokana, Jakuba Jandu.

Příznačně daleko výhodnější pózu než ODS zaujímá struktura s orwellovským názvem Tradice, Odpovědnost, Prosperita. Její vůdce Kalousek hlásí, že on nic, on obránce demokracie proti „Vůdci“ Zemanovi. Bývalí přátelé tím stojí proti sobě, ale protože protiklady se, jak známo, protínají v nekonečnu, oba pílí k témuž cíli. Oslabení České strany sociálně demokratické, prý hlavního konkurenta topky. 

Něco tu falíruje. Je-li Miloš Zeman vážnou časoprostorovou zkratkou, červí dírou do stalinské Moskvy, neměl by Karel Schwarzenberg burcovat své voliče, aby podepřeli Bohuslava Sobotku? Jedině to jej uchrání nařčení z další cizelované licoměrnosti. Farizejství po česku.

Vyšlo v Parlamentních listech