Reklama
Reklama

Jan Kavan o knihe Petra Prouzu Na hraně dnů

Miroslav Pavel: Vzpomínková kniha ukazuje, že osudy lidí nejsou černobílé
Počet zobrazení: 1531

Pár dní predtým, ako sme v rubrike Kniháreň uverejnili anotáciu knihy Petra Prouzu Na hraně dnů, venoval jej status na svojej facebookovej stránke Jan Kavan, disident, bývalý predseda Valného zhromaždenia OSN a exminister zahraničných vecí Českej republiky. A pripomeňme, že aj signatár slovenskej iniciatívy Zjednotení za mier z roku 2015. Jeho status a odporúčaná recenzia Miroslava Pavla je naša dnešná knižná polička

* * *

jan_kavan_2015_zjednoteni_za_mier.jpgJan Kavan v júni 2015 počas debaty v Inštitúte ASA a Klube Nového slova o iniciatíve Zjednotení za mier.
 

Rád bych přátelům doporučil poslední knihu spisovatele Petra Prouzy „Na hraně dnů“, a to nejen protože tam prezentuje mou práci jako ministra zahraničí v pozitivním světle (což není tak časté), ale především proto, že je skvěle napsaná a čtenář se v ní dozví mnohé o zákulisí ministerstva zahraničních věcí, tamějších intrikách a vztazích, což není obyčejnému smrtelníkovi běžně přístupné. Skalní obdivovatele bývalých ministrů Cyrila Svobody či Karla Schwarzenberga musím trochu varovat, ale ostatní Prouzovy vzpomínky jistě potěší i pobaví. Prouza evidentně nesmírně těžil ze zážitků a zkušeností jeho ženy Aleny, která na MZV roky pracovala, až se s ní ministr dost bezohledně rozloučil. Knihou procházejí i Prouzovi přátelé, mezi něž patří i plejáda významných osobností, například Karel Kosík, Ludvík Vaculík, Milan Kundera, Eva Kantůrková, Petr Pithart, Bohumil Hrabal a další, především Jaroslav Šabata, skvělý, čestný a statečný člověk, vynikající politolog, který nesmírně ovlivnil i můj život. Vezměte si knihu na letní dovolenou a jistě mi dáte za pravdu, že čas s ní strávený, nebude promarněný. Jednu recenzi přikládám.

(Pozn. redakcie: Jej autorom je Miroslav Pavel, vydavateľ českých Literárních novin.)
 

Vzpomínková kniha Na hraně dnů Petra Prouzy ukazuje, že osudy lidí nejsou černobílé

Autorům vzpomínek hrozí trojí nebezpečí. Zaprvé bývá dost komplikované si na vše ze svého života vzpomenout. Za druhé, lidé, kteří zákonitě vzpomínkami proplouvají, mají většinou život dost složitější, nebo jinak řečeno méně černobílý, než se může autorovi vzpomínek na ně zdát. A konečně za třetí mohou být vzpomínky někdy po chvíli čtení i nudné, přestože je autor intenzívně prožíval.

na-hrane-dnu.jpgMusím hned úvodem konstatovat, že se Petr Prouza svojí vzpomínkovou knihou Na hraně dnů těmto nebezpečím dokázal vyhnout. Zřejmě si dělal dost poznámek, ze kterých potom mohl čerpat. Musím ovšem podotknout, že naše životy se do určité míry protínaly, pracovali jsme poměrně dlouho společně ve vydavatelství Mladá fronta, takže důvěryhodnost vzpomínek na tuto část jeho života i na zmiňované osoby mohu potvrdit.

Nedá mi to dokonce, abych je o něco nerozšířil. Když připomíná šéfredaktorku Mladého světa Olgu Čermákovou, nazývá redakci luxusním ghettem, které strážila. Možná i s tichou podporou svého manžela, který byl šéfem Federálního úřadu pro tisk a informace. Ať už byla jaká byla, Mladý svět byl velmi kvalitním časopisem s kvalitní redakcí, což byla i její zásluha. Prokmitla se mým profesním životem. Přestože jsem neprošel prověrkami v sedmdesátém roce, mohl jsem jako řadový redaktor pracovat dál. A když mne Československá televize Brno chtěla použít jako moderátora pořadu To nechce klid (v té době jediný kritický pořad), žádali o souhlas vedení stranické organizace Mladé fronty. A její předsedkyní byla právě Olga Čermáková. Souhlas dala.

Petr Prouza pak v epilogu zdůrazňuje, že osudy i konání lidí, se kterými se setkával a potkával, opravdu nejsou černobílé. Ať to byli Milan Kundera, A. J. Liehm, Jan Cimický, Karel Kosík, Ladislav Fuks, Jaroslav Šabata, Eva Kantůrková, Bohumil Hrabal, Petr Pithart, Jiří Mucha, Jan Zrzavý, Ludvík Vaculík i třeba zmiňovaná Olga Čermáková. A mnoho dalších.

A třetí nebezpečí? Na hraně dnů určitě není nezajímavá, nudná kniha. Pro generaci autora v žádném případě, protože a si může svoje zážitky z té doby i její hodnocení konfrontovat s jiným pohledem. A pro ty, kteří se o té době chtějí něco dovědět, je to téměř studijní materiál. Navíc zvolil Petr Prouza zajímavou technologii psaní, kterou se dovedně vyhnul zrádnému nebezpečí nudy.

Určitým protipólem jeho života se stala Erika Vorbach, která Prouzu oslovila jako spisovatele. Jedna jeho románová postava ji natolik zaujala, že mu napsala. Vyvinula se z toho dlouholetá komunikace, která v knize vlastně tvoří dvojběh životů. A že ten život Eriky Vorbach byl opravdu zajímavý, k tomu je prostě třeba si knihu přečíst. Tečkou, hodnou antické tragédie, je neuskutečněné poslední setkání spisovatele a Eriky, protože u staré paní zaúřadoval covid.

Knihu vydalo Nakladatelství Šulc-Švarc, 2022

SLOVO už môžete čítať aj na novej webovej adrese, stačí kliknúť:

www.noveslovo.eu
 

Facebook icon
YouTube icon
RSS icon
e-mail icon

Reagujte na článok

Napíšte prosím Váš text.
CAPTCHA
This question is for testing whether or not you are a human visitor and to prevent automated spam submissions.
     
Reklama
Reklama

Blogy a statusy

Reklama
Reklama
Reklama