Je posláním novinářů zabíjet pravdu?

Zírám nad debatami a nad rozmíškami, co nás to vlastně všechny rozděluje, zneklidňují mne bláboly i o příčinách rozdělení celého národa, Evropy a světa. Odpověď je nasnadě. Generace filozofů, ekonomů, utopických a reálných socialistů i kapitalistů to dávno před námi rozluštila. Mnohdy jenom v obrysech. Dokonce se o odpověď zasloužila i mnohá náboženská učení. Fanatik Adolf Hitler napsal Mein Kampf. Milióny čtenářů mu skočily na vějičku. Před 200 lety napsali Karel Marx a Bedřich Engels Komunistický manifest. Z jejich pera vyšel Kapitál.

I v českých zemích jsme se o mnohé pokoušeli, v teorii i v praxi.

Z knihoven díla o předmětných otázkách rozdělení společnosti zmizela; po roce 1990 se dokonce na trakařích vozila k ohňům při pálení čarodějnic.

Václav Havel nazval Bedřicha Engelse ješitným filozofem, ač ten byl průkopníkem – více přírodovědcem a ekonomem. Emanuel Bernstein psal ve své Bibli revizionismu, abychom nechali vyrůst i jiným květinkám, než jenom ze zahrádky Marxovy. Aleš Hrdlička z Humpolce se pokusil o definici rodů a o definici rasového rozdělení a také o to, co nás všechny spojuje. 

Novinář John Swinton, bývalý vedoucí redaktor amerického listu New York Times v roce 1890 odpověděl v přípitku proneseném v New York Press Club na otázku, proč se veřejnost určité informace nikdy nedozví z novin:

„V současné době neexistuje taková věc, jako je nezávislý tisk. Víte to stejně dobře, jako dobře to vím já. Není mezi vámi ani jeden novinář, který by se odvážil upřímně vyjádřit svůj vlastní názor. Víte předem, že kdyby to udělal, nikdy by se to neobjevilo v tisku. Jsem týdně placen za to, že své upřímné mínění nezveřejňuji v novinách, pro něž pracuji. Vy ostatně jste placeni za stejnou věc a kdo z vás by byl tak pošetilý, aby napsal svůj upřímný názor, brzy by se ocitnul na ulici a hledal by si jiné zaměstnání. Kdybych dovolil, aby se v jednom čísle mých novin objevil můj poctivý názor, do dvaceti čtyř hodin bych přišel o místo.

Prací žurnalistů je zabíjet pravdu; bezostyšně lhát, překrucovat pravdu, hanobit; plazit se u nohou mamonu a prodávat svou vlast a rasu za svůj denní chléb.

Vy i já víme, že věřit v nezávislost tisku je bláznovství. Jsme nástroji a vazaly bohatých mužů za scénou. Jsme skákající tajtrlíci, oni tahají za drátky a my tancujeme. Naše talenty, naše možnosti a cíle, naše životy jsou vlastnictvím těchto mužů. Jsme intelektuální prostituti.“

Nebuďme ani kašpárky nikoho a pro nikoho!

O mnoha novinářích – v Československu a nyní v České republice to, bohužel, platilo včera a o to více stejné platí dodneška. Bude to všechno platit potud, dokud i je budou mocní schopní kupovat a za lež těm nejslabším vysoko platit. Jsem rád, že to zatím ještě neplatí ani zdaleka o všech. Zatím ještě ne!

Kresba: Radek Fetters