Reklama
Reklama

Jezuité jako vzor

Čínská národní obrana v nové éře
Počet zobrazení: 1436

Politolog Oskar Krejčí ukazuje na základní principy čínské doktríny obsažené v nové Bílé knize zveřejněné v Pekingu. Zároveň pro potřeby porozumění doporučuje více empatie při dialogu s Čínou. 

Minulý týden novináři opět dostali příležitost ukázat svoji pravověrnost: Státní rada ČLR vydala Bílou knihu Čínská národní obrana v nové éře. Publicisté z oficiálního informačního proudu reagovali, jak je v kraji zvykem: povětšině vytrhli z kontextu ty myšlenky, které by mohly vyznít konfliktně, a s nimi se jali strašit veřejnost. Znovu byla propásnuta šance zkusit pochopit, co vlastně Peking chce a kam Čína směřuje. Přitom porozumění Číně je velmi důležitý a nesnadný úkol – sama Čína se opatrně hledá v nové pozici supervelmoci, do které vrůstá. To vše ve chvíli, kdy se někdo na hongkongských ulicích pokouší zpochybnit politiku „jedna Čína, dva systémy“ a na pražském magistrátu politiku jedné Číny.

cinska_armada.jpg
Foto: kremlin.ru
 

Ohniska napětí
 

Většina komentátorů oprávněně poukazuje na to, že Bílá kniha kategoricky formuje odhodlání nepřipustit separatismus. Ostří onoho dokumentu míří proti těm, kdo volají po „nezávislosti Tchaj-wanu“, „nezávislosti Tibetu“ a nově i po vytvoření „Východního Turkestánu“. Zvláště pasáže o tom, že Čína čelí a bude čelit odtržení části Ujgurské autonomní oblasti Sin-ťiang přitahují pozornost. Je to tak nová priorita propagandy. Využít se dá ledacos. Čína se stala předmětem útoků kvůli údajnému porušování lidských práv v této autonomní oblasti. Sin-ťiang je citlivý region nejen tím, že zde žijí významné národnostní menšiny, přičemž k tradici některých z nich patří islám. Je to také oblast, která mimo jiné hraničí s Afghánistánem, Pákistánem a Indií. Že odtud proniká do Číny extremismus a terorismus, to asi nikdo nezpochybňuje. V Bílé knize se uvádí, že od roku 2014 armádní policie asistovala vládě autonomní oblasti při eliminaci 1588 teroristických skupin a zajetí 12 995 teroristů. To není málo. Není však pravděpodobné, že by se ve světě našla nějaká funkční vláda, která by uvolnila prostor separatistům v oblastech, jako je Tibet či Sin-ťiang, nebo se zřekla území, které počítá ke svému geopolitickému jádru, jako je tomu v případě Tchaj-wanu.

Bílá kniha Čínská národní obrana v nové éře je důležitá z jiného důvodu. Je to desátý dokument tohoto typu, který od roku 1998 čínská vláda zveřejnila. Na padesáti stranách ukazuje doktrinální zásady zahraniční i vojenské politiky. Vychází z teze, že „svět ještě není klidným místem“. I když je v současnosti více vybalancován, mezinárodní pořádek je podkopáván stále aktivnější politikou hegemonismu, mocenskou politikou, unilateralismem a dlouhodobými regionálními konflikty a válkami. Úsilí o kontrolu zbrojení a odzbrojení prohrává tváří v tvář snahám obnovit závody ve zbrojení. USA, Rusko, NATO i Evropská unie v tomto duchu upravují své zahraničněpolitické doktríny. Zároveň jsou lidé po celém světě propojeni svými bezpečnostními zájmy a „stávají se členy komunity se sdílenou budoucností“.

Podle této Bílé knihy se Čína nachází v kritickém stadiu dokončení výstavby „středně prosperující společnosti“, přičemž „socialismus s čínskými charakteristikami vstoupil do nové éry“. Peking prostřednictvím tohoto dokumentu sděluje, že i v nové situaci nadále dává přednost partnerství před aliancemi. Čína se znovu přihlásila k pěti principům mírového soužití, které má ostatně zakotveny i v Ústavě. Jako jediná mocnost se Čína opět zavázala v žádném případě nepoužít jaderné zbraně jako první či hrozit jimi nejaderným státům nebo nejaderným zónám. Prohlašuje zároveň, že se nedá zatáhnout do závodů v nukleárním zbrojení a bude udržovat svůj jaderný arzenál na minimální hladině nutné k zajištění bezpečnosti.
 

Čínská armáda
 

Jako první z devíti základních úkolů národní obrany v nové éře uvádí Bílá kniha „odstrašit a odolat agresi“. Kromě standardních cílů v duchu úkolu zajistit suverenitu, jednotu, územní celistvost a bezpečnost země lze v tomto výčtu také nalézt zajištění čínských námořních práv a zájmů či bezpečnostních zájmů Číny ve vesmíru, elektromagnetickém prostoru a kyberprostoru. V seznamu priorit je i úkol chránit zájmy Číny v zámoří či podporovat udržitelný rozvoj země. Ony poslední čtyři úkoly by si jistě zasloužily zevrubnou veřejnou diskusi.

Podle citovaného dokumentu Čínská lidová osvobozenecká armáda (ČLOA) v současné době stále „výrazně zaostává za předními světovými vojenskými silami“. Kromě urychleného pokroku v informatizaci by ČLOA měla do roku 2035 komplexně pokročit v modernizaci vojenské teorie, organizační struktury, vojenského personálu, zbraní a vybavení v souladu s modernizací země. Do poloviny 21. století by Čína měla „plně transformovat ozbrojené síly na síly světové úrovně“. Následující tabulka, převzatá ve zkrácené podobě z Bílé knihy Čínská národní obrana v nové éře, přibližuje dynamiku vojenských výdajů Číny. Růstu sebevědomí Pekingu odpovídá i fakt, že anglické znění Bílé knihy ponechává údaje v čínské měně RMB, v jüanech (¥).

tab_krejci1_cina.png

Odkaz jezuitů
 

A proč je v této souvislosti dobré učit se u jezuitů? Nejde samozřejmě o odkaz pátera Koniáše, který se asi domníval, že knihtisk byl vynalezen k tomu, aby bylo možné testovat 451 stupňů Fahrenheita. Jde o jiné příslušníky Tovaryšstva Ježíšova, o ty, kteří koncem sedmdesátých let 16. století dorazili na jih Číny, aby už začátkem století následujícího začali působit v Pekingu. Mezi řadou vynikajících jezuitských vzdělanců v Číně vynikal italský jezuita Matteo Ricci (1552 – 1610). Ten se v Číně nevěnoval jen převracení pohanů na jedinou pravou víru, ale také pokračoval ve svých výzkumech v oblasti matematiky, mechaniky, chemie, lékařství, medicíny, geografie a kartografie. Ve všech těchto oborech publikoval, a to povětšině čínsky. Jeho pojetí misijní práce se říká „Ricciho metoda“, jejíž podstatou je přizpůsobení se prostředí. Jak píše Vladimír Liščák v knize Mezi tolerancí a intolerancí (Praha: Academia, 2017), tato technika spočívala především „v dokonalém zvládnutí čínštiny, ve znalostech historie čínského národa, jeho světských a duchovních tradic a v navázání dialogu s místními učenci-literáty“. Takto Ricci dospěl nejen k tomu, že se oblékal jako mandarín, ale hlavně k přesvědčení, že čínskou konfuciánskou tradici lze spojit s křesťanstvím. Že „vynikající etická a sociální doktrína konfuciánství by měla být doplněna o metafyzické myšlenky křesťanství“.

Jezuité tehdy pomáhali Západu a Východu překlenout civilizační rozdíly, či udělat z těchto rozdílů vzájemnou výhodu. Americký sinolog John Fairbank v knize Dějiny Číny (Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1998) uvádí, že v 17. a 18. století asi osmdesát jezuitů přeložilo do čínštiny na čtyři sta západních prací, z nichž více než polovina pojednávala o křesťanství a zhruba třetina o exaktních vědách. A nejen to. Ricci počátkem 17. století nakreslil pozoruhodnou mapu světa, která císaři ukázala, že dokonce i Říše středu je relativně malá. Když na sebe čínská a ruská říše narazily na Dálném východě, byli to jezuité, kteří zprostředkovali nejen překlad jednání, ale i sepsání Něrčinské smlouvy (1689) o hranici; jedna z jazykových mutací této úmluvy je v latině.

A jak to skončilo? Nekompromisní znalci jediné pravdy především z dominikánského a františkánského řádu žalovali u papeže, že jezuité jsou nedůslední a schvalují například pohanské obřady uctívání předků. V březnu 1715 papež odsoudil postup jezuitů a přizpůsobování se místním zvyklostem zakázal. Kulturní konvergence skončila. Následně čínský císař v roce 1724 vypověděl křesťanské misionáře do Kantonu – s výjimkou těch, kteří pracovali u císařského dvora. Doplatily na to obě strany, spolupráce se postupně měnila na konfrontaci. V době opiových válek už křesťanští misionáři stáli téměř v jednom šiku na straně evropských interventů.

*          *          *

Život přináší každý den nová a nová témata, ke kterým se musí politici a novináři vyjádřit. Nelze být odborníkem na každý nový námět a povětšině nebývá čas na podrobnější seznámení se s překotně se valícími podněty. Odpovědný státník i žurnalista by však měl mít určitou hierarchii hodnot seřazenou podle významu či velikosti obsaženého rizika. Vývoj Číny, a to včetně jejího vojenského potenciálu a strategie, by měl patřit mezi témata na vrcholu významové pyramidy. Vyžaduje nadstandardní pozornost. Od pasu střílené komentáře k takovým dokumentům, jako je Bílá kniha Čínská národní obrana v nové éře, jsou přinejmenším promarněnou příležitostí, jak se k pochopení Číny přiblížit. Sdílená budoucnost je nevyhnutelná, ale může také být plná nedorozumění, střetů a válek.

(Komentár vyšiel v českom webovom časopise !Argument 29. 7. 2019)

Facebook icon
YouTube icon
RSS icon
e-mail icon
     
Reklama
Reklama

Blogy a statusy

Reklama
Reklama
Reklama