Jing jang a něco navíc

Počet zobrazení: 2480

Po téměř třicetileté propagandistické řežbě ze všech světových stran uskutečnil Český rozhlas PLUS „reprezentativní“ anketu. 

Po rozhlasových vlnách přenášel dílčí i globální odpovědi na otázku, koho mají Češi rádi (co do národnostního vztahu) – a koho až za hrob nenávidí, nebo koho také mají nenávidět.

Kdo jim je a kdo jim není sympatický.

Ve svobodné a demokratické diskusi je to jistě otevřený problém, jemuž není třeba se vyhýbat nebo jej jakkoliv obcházet. Leč je i sporadický.

Zvláště pokud jej ale hbitě propagandisticky nekomentují i ctihodní sociologové, režimně podjatí organizátoři anket a výzkumů, není se čemu zase tolik podivovat.  

lidak_68.jpg
Ilustrace Haďák, Literární listy 11. 7. 1968

Hned na počátku rozhlasového pořadu – jak se ti líbím a jak jiné nenávidím – jsem si dovolil v mysli uskutečnit svou vlastní prognózu.

Vyšla mi beze zbytku a bez ztráty jediné hvězdičky.

Za nejnenáviděnější národ budou Čechy v konečném výsledku zcela nepokrytě označeni Číňané; pro svou expanzivnost, touhu po ovládnutí světa, pro naplňování všehomíry všude a ve všem. Pro pohrdání s lidskými právy. Pro drancování ruských sibiřských lesů.  

Hned za nimi budou jistě následovat Rusové, které charakterizuje politika síly, agresivity vůči jiným národům, hluboké historické kořeny ruského velkomocenství a samoděržaví. Naplnění prognózy, že jednou budou Rusové konečně poraženi i u Moskvy, vnáší do myslí mnoha naději. Snad sankcemi, které podporujeme, ale stále častěji i zbraněmi, které je odstraší.

Nesympatičtí jsou i Kubánci se svým prokomunistickým režimem; Kubu nemusím!

Potvrdil se předpoklad beze zbytku.

Pokud jde o obdiv a uznání, o obecnou autoritu budou pro Čechy jistě na prvním místě jednoznačně Spojené státy americké – s částečnou negací poslední doby – ve vnucování se do běhu současného světa. Také za šikanování jiných.

Leč utíká někdo z té země zaslíbené, kde zítra již opravdu znamená včera?

Sáhnou – li si Češi do srdíčka, zcela beze zbytku, pak unisono jsou jim nejblíže bratři Slováci. Podle názorů organizátorů ankety je tento niterný vztah i dneska tak hluboký a vřelý hlavně díky prozíravé pozici slovenských politiků – zvláště exprezidenta Kisky a díky nové prezidentce Čaputové.

Od základu se v rozhlasové anketě z projevů respondentů projevila dlouhodobá tendence naší doby, změnil se náš vztah k nejbližšímu a nejmocnějšímu českému sousedovi – k Němcům a Německu.

Kategorický odklon od slovanské vzájemnosti, od někdejšího hejslovanství vytvořil nové podmínky pro využití české pracovitosti a režimu podřízenosti vůči velkému sousedovi.

U části českých účastníků ankety – a to i pod vlivem začlenění České republiky do Evropské unie – se zcela nekriticky a s patřičným obdivem změnily vztahy k menším evropským národům a státům. Platí i vůči téměř bezúhonným skandinávským zemím. K Dánsku, Švédsku, Norsku.

Anketa jing jang zcela pominula sousední Polsko, vůbec se nedotkla vztahů Čechů k občanům sousední Ukrajiny, Maďarska, Bulharska a Rumunska.

Jakoby v podvědomí Čechů tyto národy a státy ani nebyly.

Ani ze zúčastněných geografických politických komentátorů se jich nikdo neopovážil dotknout. 

Přestože o jasných názorech Čechů na Poláky, mínění o polské flexibilnosti, o podlézání Polska vůči EU a USA si už dávno štěbetají vrabci na střechách – a to zcela v duchu jing jang.

O tom, jak tato sousední země ve srovnání s Českem neuvěřitelně stoupá po žebříčku směrem nahoru. 

Kdysi moji kolegové v redakci týdeníku pro ženy Vlasta byli vyzýváni svou šéfovou, že mají vždy psát tak, aby jejich sdělení rozuměla i poslední babička z Jevíčka.

Po anketě rozhlasové redakce PLUSu, které národy světa mají Češi nosit na stříbrném podnosu a povyšovat k nim vztah lásky a obdivu a které mají naopak ponižovat, odsuzovat a ostrakizovat, jsem hluboce přesvědčen, že pokyn o babičce z Jevíčka platí navzdory běhu času dneska ještě mnohem silněji.

Konstatuji, že se po urputné snaze dílo nakonec podařilo. Začínáme myslet dohromady stejně, nebo aspoň jeden vedle druhého podobně.

Koho mít rád a koho nenávidět. Kdo je opravdu ten, který nám pomůže a ten, kdo nám ublíží.

Zdali to bude opět na věčné časy, zůstává však pro mne stále otázkou bez jediné odpovědi!

Kresba: Radek Fetters

Facebook icon
YouTube icon
RSS icon
e-mail icon

Reagujte na článok

Napíšte prosím Váš text.

Blogy a statusy

Píšte a komunikujte

ISSN 1336-2984