Josef Švejk: „Co blbnete, dyť sou tady lidi!“

Počet zobrazení: 1626

Jsem pro okamžité zastavení krveprolévání na Ukrajině. Nechci, aby to byl výkřik. Nepřeji si, aby pokračovala válka mezi Ruskem a Ukrajinou. Bouřím se proti bezuzdnému útisku a proti vykořisťování člověka člověkem Mám rád Zakarpatskou Ukrajinu a velké město Kyjev a Lvov. Stejně jako ukrajinský Černigov.

Plakal jsem nad bídou a nad ponižováním, které jsem tam i v minulých desetiletích při svých návštěvách spatřil na vlastní oči.

Vadilo mi přemalovávání historie.

Jako bych se tam vracel v rouše svého otce, který si tam jako voják odpykával trest za své levicové smyšlení v první Československé republice. Nakonec se do této země zamiloval a tamní lidé si oblíbili jeho.

Do stejného se oblékám dneska i já.

Často se papouškuje – zejména, když se píše nebo mluví o mladém pokolení. Ta prý si pochvaluje étos „devadesátek“, kdy se mohlo skoro všechno, co nebylo zakázáno. Se vzrušením bolestně prožívají mladí se staršími i s pamětníky neobyčejná zvěrstva, která jim z „devadesátek“ defilují před očima v nových televizních seriálech a celovečerních filmech.

Někdejší vietnamští „rákosníci“ se až po dlouhé době vžili do českého národa a do jeho pospolitosti. Klobouk dolů před nimi, obstáli! Vystřídali je Ukrajinci; často od Užhorodu, od Mukačeva, z Jasiny, z Polonin, od Koločavy. Osmahlí, větrem ošlehaní atmosférou ze dvou stran, dřeni do morku kosti – od českých vykořisťovatelů, sprostých zbohatlíků a stejně od vlastních ukrajinských drábů, kterým platili více než desátky.

Styděl jsem se, když se mi tito vyvrhelové bezostyšně velmi často chlubili, že u nás vznikla nová ekonomická jednotka – Pracovní jednotka (PJ) = Ukrajinec. S oběťmi české zvůle jsem rusky rozmlouval a když mluvili ukrajinsky – rozuměli jsme si – při úklidu chodeb, na klozetech, při procházce na pražském Jižním Městě a na autobusových nádražích, zpočátku často s nevyspalými, upracovanými a špatně umytými lidmi.

Od nich jsem věděl, že krátce po roce 1993 byli v České republice v učňovském oboru zedník jenom tři čeští učni. Obor z moci úřední zrušen. Vize byla: nahradí je Ukrajinci.

Pak přišly nové časy, do nebe volající poměry se malinko zlepšily. Chirurga – kopáče přijali v nemocnici na chirurgickém oddělení, děvčata z Jasiny jako zdravotní sestry nebo pomocné síly do Vinohradské nemocnice na traumatologii, zedníka si vzal do party můj kamarád zedník z Luk nad Jihlavou. Věci se daly do pohybu, nad našimi hlavami a nad hvězdami rostly do nebe skleňáky. Postavili je často bez odpočinku i bez volných sobot a nedělí ukrajinští dělníci.

Žádní blbci, neztratili paměť, kdo jim v tom gigantickém tempu, ve kterém museli uživit sebe i své rodiny na Poloninách, tolik ubližoval.

Ale bylo jim pořád lépe, než být a nepracovat doma. Rozvádět důvody se mi nedostává.

svejk_petr_urban.jpg

Vypukla válka, válečných zpravodajů je v českých poměrech nadbytek, „moudrých“ politiků a bohužel i političek přehršel, know-how převzaté odjinud směřuje do každé hlavy. Odsuzuji a jistě společně odsuzujeme zločiny na obou stranách – válku začalo Rusko, válku jsme ale připravovali my všichni. Denně jsme odstrašovali národ Ruskem. Dračí kolony US Army projížděly i naší zemí.

Nic se nedělo, když hořeli lidé na Ukrajině v plamenech.

Je nám všem líto, co se už tolik dní děje. Umírají lidé.

Ale co my?

Slavili jsme Den NATO! Zbavili jsme se docela fungující armády, předvojenské přípravy obyvatelstva a dětí a mládeže, vysílali jsme české chlapce a dívky v přilbách do misí. Rozpustili jsme a jiní za nás rozkradli vcelku dokonalý branný průmysl s velkou tradicí.

Dodneška mají tito loupežnici zločiny za nehty.

I sám jsem si pár kousků z té loupeže z  Army trhů přinesl domů za levný peníz z eráru.

Jsem členem Kamarádů Balkanského Ranče, každoročně máme srazy Jeep Clubů. Máme jeepy, máme gazíky, máme pragovky, máme tatrovky, vétřiesky, vyjíždíme na Spanilé jízdy.

Uspořádali jsme defilé na počest arm. gen. Karla Klapálka a hrdinů od Zborova, Bachmače, Dukly, od Tobrúku.

Parlament se postavil proti Klapálkovu posmrtnému vyznamenání, prý se zapletl s komunisty.

Jsme pevná parta a ani paměť si nikdo z nás nenechá vyzmizíkovat a nahradit klamem a lží, jak si někdo okolo nás myslí.

Ilustrace: Petr Urban

Facebook icon
YouTube icon
RSS icon
e-mail icon

Reagujte na článok

Napíšte prosím Váš text.

Blogy a statusy

Píšte a komunikujte

ISSN 1336-2984