Reklama
Reklama

Jubilárium v součtu desetiletí

Počet zobrazení: 1329

Bilancování je vlastní každému společenskému uspořádání; nasvědčuje a chlubí se jím všichni aktéři, kteří chtějí ukázat nejen své výsledky, ale především i svou velikost.

Jeden ze zakladatelů samostatného československého státu Tomáš Garrigue Masaryk ve svém prvním poselství v roce 1918 uvedl:

„Získali jsme si sympatie spojenců a respekt odpůrců svou organisační dovedností, a tím, že jsme dovedli udělat a uchovat pořádek. A pořádek musíme uchovat i nadále a za všech okolností.“

masaryk_na_koni1.jpgFrantišek Horník: President T. G. Masaryk na koni Hektorovi.

Za prvních deset let Masaryk udělal spolu s těmi, kdo ho obklopovali, účetní závěrku, v roce 1928 vydala jeho vláda republiky tři svazky knihy „Deset let Československé republiky“. S  velkolepou předsádkou pětiznakového barevného, zlatého a stříbrného emblému Československé republiky – Čech, Moravy, Slezska, Slovenska a Podkarpatské Rusi. Tři svazky čítaly 2 017 stran textu, více než  600 fotografií, mapek, tabulek a grafů. Byly v nich oficiální portréty těch, kdo se do díla namočili – vedle Masaryka, Štefánika i Beneše, Švehly, Kramáře, Tusara, najdeme ve třech svazcích  portréty a životopisy všech ministrů prvního desetiletí.

Za tu dobu jednoho desetiletí bylo v čele vlády pět předsedů vlád, od Karla Kramáře po Antonína Švehlu, jedenáct náměstků předsedy vlády, pětasedmdesát ministrů. Místa ve vládě zaujali mimo jiných  – Štěfánik, Tiso, Šrobár, Slávík, Markovič, Hodža, Kallay a další.

Moc zákonodárnou vykonávalo v nové republice národní shromáždění, složené za dvou komor, sněmovny poslanecké a senátu. Obě komory byly voleny přímo lidem a prezidenta volilo národní shromáždění.

Politický systém tvořily občanské strany, strany socialistické a strany komunistické. A také strany národní – slovenské, německé, polské, rusínské a maďarské. Ale i strany židovské.

ČSR předložila svým obyvatelům beze zbytků, co se jí za deset let podařilo vytvořit – od bojeschopné armády, podle speciálních útvarů, po muzea a památníky, po policii, četnictvo, výstavbu státních budov, kasáren, sokoloven, vysokých, středních a měšťanských a obecních škol, věznic až po byty pro zaměstnance a dělníky.

Nechybějí hmatatelné obrazy movitého majetku, který stát ve státě vytvořil.

Pro bilancování dalších deseti let vytvořil i přehledný sborník „Deset let Československé republiky 1928 – 1938“.

Souběžně s tím byl vydán například i „Básnický kalendář 1918 – 1928“.

Této tradici první republiky nezůstalo věrno již žádné další období, které následovalo vznikem tzv. Druhé republiky, Protektorátu Bőhmen und Mähren, Slovenského štátu ani období existence Československa v letech 1945 – 1948, ani 1948 – 1993.

Všechna tato období se omezila ve své většině na ideologicko-propagandistické bilancování – à la má dáti, dal. První Československé republice jsme zůstali v jejím odkazu po všech stránkách hluboce dlužni. Odbyli jsme období národně demokratické revoluce 1945 – 1947 povrchním rozsudkem a v dalším pak již ortelem nad čtyřiceti lety komunistických zločinů, namísto hluboké analýzy; dokonce přijetím zákona o zločinech této doby.

stefanik1.jpgJan Štursa: Pád Ikara, in memoriam M. R. Štefánika.

Jsme na prahu dalšího jubilária, na prahu třiceti let, které uplynou za krátkou dobu od 17. listopadu 1989. Od okamžiku, kdy došlo k pokojnému a předem smluvenému předání politické a ekonomické moci z rukou jedněch sil – do rukou jejich nových nositelů. Nejenom u nás.

Slušelo by se Ministerstvu vnitra České republiky, stejně jako Ministerstvu vnitra Slovenské republiky, aby již imprimovaly mnohoobsažné dílo na téma: „Třicet let České republiky“ a „Třicet let Slovenské republiky“ v duchu nejlepších tradic společného československého státu. Jaké bylo započato na samotném prahu vzniku Československa v roce 1918. Sborníky vydalo tehdejší ministerstvo vnitra.

Samozřejmě, že dnes by šlo již o dílo i s hlubokou politicko-odbornou analýzou nástupnické „České a Slovenské Federativní republiky (1990 – 1992)“, která zakončila svou krátkou existencí svévolným politickým rozpadem a podle následného označení – pokojnou rozlukou. 

Odbytí na „sametovou revoluci“ je dodneška zcela nepřijatelné. I když se omílá a připomíná do omrzení.

Ve stálém očekávání nejenom vůči historické vědě, jejím zařízením – ale i vůči politické scéně je to imperativ dějinného kroku – jež by se stal i zrcadlem například skutečného průběhu devadesátých let XX. století až dodneška. Jejich vnitřních i vnějších příčin.

Tak by se oba národy a stejně tak i budoucí generace zbavily stále trvajících pochybností o pozadí minulých dějinných kroků.

Tato otázka se však naplno dotýká především na prvním místě naší současnosti.

Nevnímat odkaz, jaký nám sdělila existence Československé republiky vždy při některé ze svých jubilejních etap –by podle mého bylo otočením se zády ke slavné a výjimečné tradici.

Možná se mýlím a toužím po nemožném, ale už se těším alespoň na dílčí výsledek, že se koncem letošního roku v listopadu 2019 dočkáme vydání „Básnického kalendáře 1989 – 2019“, k jakému se odhodlal Kmen 1938 vydáním „Básnického kalendáře 1918 – 1938“, tehdy s doslovem Jaroslava Sieferta.

Spoluvytvořili jej Jiří Wolker, Fráňa Šrámek, Josef Hora, Fraňo Král, František Halas, Jožo Nižňanský, Jan Zahradníček, Daňo Okáli, Vítězslav Nezval, Laco Novomeský a jiní.

Nuže, mistři české a slovenské poezie, předstupte nyní do jednoho a všichni dohromady a jednotlivě ohlašte, čím vším jste, svou vysokou notou a ozvěnami svých veršů a slov vyzpívali svůj vděk uplynulému třicetiletému jubiláriu.

Prokážete stejné, co básník básníků Josef Hora vyzpíval v

Nebi nad Slovenskem VIII: 

Dva kroky od pohanské mohyly / a dole zem, jež vzhlíží vzhůru. //Spi, mrtvý Inku, /spi, generále,// hrozno je zemřít včas, / sladko je zemřít včas / a splynout s jmény hor a řek a ruin. //Kamenný oheň svítí chalupám tvé vlasti. //“

Jistě můsy nelenily – ale vy sami také básnili!

Facebook icon
YouTube icon
RSS icon
e-mail icon
     
Reklama
Reklama

Blogy a statusy

Reklama
Reklama
Reklama