Kamarádství s Něžným barbarem

Filozof Egon Bondy
Počet zobrazení: 4150

Rád si povídal o smrti.

Znal dopodrobna své útroby. Zejména prudce pohlížel do svých střev, do slinivky břišní, do žaludku a do ledvin. Bavil se o vyměšování a o příčinách vedoucích ke smrti.

Kromě Jiřího Wolkera s jeho epitafem /„Básník, jenž miloval svět, ... zemřel mlád dvacet čtyři let“/, napsal svůj epitaf spisovatel Jiří Haussmann, který svou smrtí Jiřího Wolkera předběhl, zemřel 7. ledna 1923. /Jiří Haussmann mlád jak kotě, zemřel tady na souchotě.“/

Oba jsem si literárně oblíbil.

e.bondy_843-hrabica.jpg

Se třetí velkou hlavou, s démonem, s filozofem, spisovatelem, překladatelem, historikem, mluvícím desítkami jazyků, ovládajícím čínštinu a sánskrt – PhDr. Zbyňkem Fišerem jsem se sblížil profesionálně a lidsky.

Syna československého prvorepublikového generála jsem poznal už jako Egona Bondyho.

Měl, stejně – jakož dva před ním, také svůj epitaf:

„Na život a na smrt se vyser, tady leží Zbyněk Fišer.“  

Setkávali jsme se u žejdlíku oroseného piva, nejraději tam, kde nás ani jednoho nikdo neznal, třeba na Petřinách, psali jsme si a vyměňovali dopisy a korespondenční lístky. Psal je modře, tužkou, zeleným a červeným inkoustem. Nadávali jsme hlasitě i potichu.

Když přišla padesátá léta XX. století, stal se oficiálně ze Zbyňka Fišera Egon Bondy.

Ostentativně se bouřil proti světa vichrům, – ale nikdy kořenům, ze kterých vzešel, věřit nepřestával. Málokdo znal tak skvěle Karla Marxe, jako jej ovládl Egon Bondy. Z originálu. Všichni ostatní jej poznali z ruských překladů. Měl v hlavě počítačovou paměť.

V letech jásavých písní, stavby Stalinova pomníku nad Prahou, výstav darů pro JVS přišel také Egon Bondy se svým zrnkem do mlýna.

K poémám o Josefu Vissarionoviči Stalinovi přiložil 20. listopadu 1950 kratičkou báseň: „J0 .V. Stalinovi“:

„Náš drahý otče a děde, / jakpak se ti vede /Záříš nám jako táborák / nebo sporák / Než se hodně oslavíš / tak se unavíš.“

V době XX. sjezdu KSSS a Chruščovova projevu o kultu osobnosti Josefa Vissarionoviče Stalina v roce 1956 složil báseň:

„Psáti básně“:

„Kdysi jsem psal básně/ a to velmi krásně/ Meine Freunde schreien mir Ohren: / An dir geht ein Richter verloren! / Dneska už vidím méně krásně / zato trochu více jasně/ Psát básně či nepsat básně/ je v tom rozdíl vlastně?“

Erich Fromm napsal o Egonu Bondym, že patří k největším evropským filozofům.

e._bondy-hrabica-2.jpg

Něžný barbar zastával Engelsovo východisko, že dějinná teorie může být potvrzena dějinnou praxí a zkušeností. Vůbec ne vypoceným myšlením.

Proto filozof Egon Bondy viděl na desetiletí dopředu. V roce 1965 básnil: „Rok 2000“:

„Je to zcela jasný, / za třicet let budem šťastný.“

Když se Československo rozvádělo – odstěhoval se Egon Bondy do Bratislavy. Přijal slovenské státní občanství. Zůstal Čechoslovákem. Bydlel v Laurinské ulici, kde byla kavárna U 7 anjelov. Navštěvovali jsme se střídavě u Dunaje a u Vltavy.

Byl a na věky pro mne zůstal démonem zvrácené a vykloubené doby.

Měli jsme se moc a moc rádi!

Až do konce života mne oslovoval milým soudruhem Zdeňkem, váženým panem Zdeňkem nebo jenom milým přítelem.

Opětoval jsem stejně.

Teď by mu bylo devadesát!

Foto: Autor

 

Facebook icon
YouTube icon
RSS icon
e-mail icon

Reagujte na článok

Napíšte prosím Váš text.

Blogy a statusy

Píšte a komunikujte

ISSN 1336-2984