Reklama
Reklama

Kdyby se takové volby odehrály ve východní Evropě, neziskovky už chystají exilovou vládu

Počet zobrazení: 1189

„Boj s globálními problémy vyžaduje globální spolupráci bez ideologických předsudků.“ Politolog profesor Oskar Krejčí analyzuje výsledky prezidentských voleb ve Spojených státech amerických. Připomíná, že Trump vypověděl smlouvu o kontrole íránského jaderného programu. „Jestli se nový prezident pokusí dohodu obnovit, bude to znamenat nejen nový vztah k Teheránu, ale i k dalším zemím, které jsou na dané smlouvě podepsány – tedy Rusko a Čína, ale i země Evropské unie.“ Profesor konstatuje, že média jsou zaangažovanými politickými institucemi, jenže v Americe pěstují politický aktivismus za vlastní peníze. „To, že v době voleb některá americká média cenzurovala Trumpova vystoupení, svědčí o tom, že někteří redaktoři nabrali odvahu v okamžiku, kdy ucítili, že prezident ztrácí sílu. Inu, do ležících se snadno kope. Nejen ve Spojených státech.“

Když jste hovořil na téma americké volby pro Argument, zmiňoval jste, že Joe Biden bude více předvídatelný než Donald Trump. Pravděpodobně naváže na Obamovu agendu a zájmy Ameriky bude prosazovat přes mezinárodní organizace. Jaká je zvolení Joe Bidena zpráva pro svět? Jakou hlavní změnu v zahraniční politice Ameriky očekáváte?

Orientace na mezinárodní organizace především znamená ústup od unilateralismu, tedy od snahy řešit vše vlastní silou ke svému sobeckému prospěchu. A činit tak dokonce i na úkor vlastních spojenců. Dá se předpokládat, že spolu s Joem Bidenem vstoupí do Bílého domu úsilí získat pro USA vůdčí postavení v mezinárodních organizacích, a to i těch, z nichž Spojené státy za Donalda Trumpa odešly nebo odchodem hrozily. Pak by měla navázat snaha využívat tyto instituce k naplnění strategie Washingtonu.

Pokud jde o samotný obsah zahraniční politiky, dá se říci, že základní změna v její orientaci po studené válce nezačala za vlády Trumpa, ale v druhém volebním období Baracka Obamy. Tím obratem myslím obnovené přesvědčení, že základním protivníkem Spojených států nejsou nevládní organizace typu teroristických skupin, ale státy. Především Rusko, Čína a Severní Korea plus několik dalších. Už za Obamy začal přesun těžiště amerických ozbrojených sil z Atlantiku do Pacifiku.

Můžete být konkrétnější? Kterých států by se měla změna v zahraniční politice nového prezidenta nejvíce týkat?

Zatím můžeme jen hádat podle zvratů, které provedl Donald Trump. Především vypověděl smlouvu o kontrole íránského jaderného programu uzavřenou v době, kdy byl Joe Biden viceprezidentem. Jestli se nový prezident pokusí dohodu obnovit, bude to znamenat nejen nový vztah k Teheránu, ale i k dalším zemím, které jsou na dané smlouvě podepsány – tedy Rusko a Čína, ale i země Evropské unie. Také by to znamenalo posun politiky Bílého domu vůči Izraeli, což by mohlo přispět ke zklidnění tamní vnitropolitické situace. Nemluvě o tom, že se dosavadní politika Washingtonu na Blízkém východě opírá daleko více o iluze spojené s představou, že se všechno dá koupit – jsou ale hodnoty, které na prodej nejsou.

Opačným symbolem by mohla být politika na Korejském poloostrově. Trump po Obamovi zdědil velice napjaté vztahy se Severní Koreou, spory s ní se v nejrůznějších analýzách objevovaly jako nejpravděpodobnější ohnisko budoucí války. Trump dokázal překonat předsudky a vykročil na velice nadějnou cestu k dohodám o míru. Naděje se sice nenaplnily zcela, ale Trumpova politika výrazně přispěla k poznání, že tento konflikt je umělý a přeceňovaný. Bude zajímavé sledovat, zda na tuto Trumpovu politiku dokáže Biden navázat. Mimochodem – „sluneční politiku“ Soulu, která usilovala o kultivaci vztahů se Severní Koreou, prosazovali prezidenti s katolickými kořeny. Mezi nimi je i současný jihokorejský prezident Mun Če-in. Katolíkem je i Joe Biden.

Myslíte, že to bude významné? Že to přispěje ke vzájemnému porozumění?    

Mohlo by. V každém případě by to nemělo být na škodu. Možná si vzpomenete, že už za vlády Baracka Obamy byla kancelář viceprezidenta důležitým zdrojem zahraničněpolitických specialistů pro prezidenta. Nejeden či nejedna z nich absolvovali katolické školy.

Ale v politice bývá konfese málo významným kompasem, když se dostane do rozporu se zájmy. Jediný Bidenův katolický předchůdce v Bílém domě, John Kennedy, odsouhlasil násilné svržení jihovietnamského prezidenta Ngo Dinh Diema, který měl také katolické kořeny. Tehdy byl Jižní Vietnam spojencem USA. Během puče byl tento jihovietnamský diktátor zavražděn. Ale to jen na okraj – politika je vždy konkrétní a nemá ráda analogie.

Prezident Donald Trump, jednoduše řečeno, žádné války na rozdíl od předchůdců nevedl. Hovořil jste o tom, že byl zajímavý tím, že představoval sílu, která by mohla stereotypy překonat, Amerika se stahovala z bojišť, mizel korejský problém. Mohou mít „ideologičtí sluhové vojensko-průmyslového komplexu“ radost ze zvolení Bidena?

Často se říká, že Trump nevedl žádné války, jenže to není pravda. Nezahájil žádnou válku, ale neuměl – přestože tak slíbil – z válek započatých předchůdci vyklouznout. Asi si to upřímně přál, protože náklady lidské i materiální na tyto americké intervence jsou velmi vysoké. Podle údajů Watsonova institutu z Brown University stála takzvaná válka proti terorismu od 11. září 2001 v pásu od Afghánistánu po Sýrii celkem 6,4 bilionu dolarů – a život více než 800 tisíc lidí. Trump nedokázal pro odchod amerických vojáků připravit podmínky na Blízkém východě, ale hlavně doma. Možná že by to dokázal v druhém období, ale to už se nedozvíme. V každém případě po celé období vlády Trumpa rostly jak výdaje ministerstva obrany, tak i vojenské výdaje obecně. Ty se vyšplhaly až na současné 935,8 miliardy dolarů. To nebylo proti zájmům vojensko-průmyslového komplexu.

U Bidena si budeme muset počkat, s čím přijde a co dokáže. Není kam spěchat s hodnocením – vzpomeňte, že Obama dostal Nobelovu cenu za mír hned v prvním roce pobytu v Bílém domě, čímž se norský výbor příliš nevyznamenal. Každý prezident s sebou do Oválné pracovny přináší spoustu osobních závazků a moc nad lidmi jej mění. 

Co říkáte na výrok, že Biden je „trojským koněm socialismu“?

To je úsměvná představa. Joe Biden je pokládán za liberálního intervencionalistu, či chcete-li za globalistu. Během kampaně se musel alespoň částečně přizpůsobit levicovému křídlu voličů Demokratické strany, které reprezentoval jeho protikandidát z primárek, Bernie Sanders. Ten se považuje za demokratického socialistu a sociálního liberála. Hillary Clintonová tento úkrok v minulých prezidentských volbách neudělala, což byl asi jeden z důvodů, proč prohrála. 

Hlavními tématy voleb byl covid, ekonomika, občanské nepokoje. Jak si s tím vším Biden poradí? Může Biden „při vší bídě“ situaci zklidnit?

Biden v souvislosti s novým koronavirem několikrát prohlásil, že dá větší prostor vědcům. Tím se distancoval od dosavadního chaotického, někdy až diletantského jednání Bílého domu. Nezdá se ale, že by mu Trump zanechal příliš mnoho prostoru pro radikální změnu v politice federální vlády. Ve Spojených státech je už příliš mnoho ohnisek nákazy a zároveň volný pohyb lidí. Představa nějakých účinných karantén se nezdá pravděpodobná. Jedinou šancí se zdá masová vakcinace a objevení nových léků. To by měla být záležitost příštího roku. Úspěch ale také vyžaduje odpolitizování boje proti covidu-19, internacionalizaci tohoto zápasu. Je jedno, odkud pochází vakcína, zda z USA, Ruska, Číny nebo z Británie – hlavní je, aby byla účinná. Boj s globálními problémy vyžaduje globální spolupráci bez ideologických předsudků. Až pak se dá seriózně přikročit k modernizaci ekonomiky a ekologizaci životního způsobu.

Pane profesore, vy jste předpokládal problémy i po hlasování, protože americký volební systém má řadu „děr“. Trump během sčítání hlasů prohlašoval, že volby vyhrál, ale vítězství mu během sčítání krade zkorumpovaná mašinerie ovládaná jeho soupeři z řad demokratů. Problém vidí hlavně v korespondenčním hlasování. Už během voleb se soudil. Předpokládáte, že dojde k ústavní krizi?

Vynecháme alespoň na chvíli konspirační teorie, které například říkají, že demokraté zfalšovali obrovské množství hlasovacích lístků, ale soudy zjistí, že ty pravé lístky nechal Trump označit vodotiskem – což někteří konspirátoři v Česku vědí, ale falzifikátoři v USA nevědí… první, co povolební situaci v USA charakterizuje, je velký rozdíl v hlasech voličů a v počtu elektorů mezi Bidenem a Trumpem. To znamená, že situaci nelze zvrátit přepočtením hlasů v jednom státě – jako tomu bylo na Floridě v případě voleb George Bush ml. versus Al Gore roku 2000. Na jiné rozhodnutí neexistuje precedent. To ale neznamená, že se neobjeví.

Samotný průběh hlasování byl ovšem zbytečně protažený na měsíc a kombinoval příliš mnoho pravidel a technik, aby nevyvolal podezření. Kdyby se něco takového odehrálo ve východní Evropě, tak by média a neziskovky na Západě zvedly bouřlivou vlnu odporu a pomalu by chystaly vládu v exilu. Na druhé straně samotné hlasování poštou by neměl být problém. Jeho povahu určila řadu týdnů trvající kampaň Bílého domu, která tuto techniku voleb zpochybňovala. Výsledkem bylo, že poštou hlasovali hlavně příznivci Demokratické strany, zatímco republikáni stáli frontu u hlasovacích místností. Tomu odpovídá náběhová křivka, která hlásila postupný nárůst přízně Joeu Bidenovi. Škoda že se voleb účastnilo málo nezávislých zahraničních pozorovatelů.

Jak velkou ránu s odchodem Trumpa dostal americký populismus? Jaký je to signál pro svět? Jsou populisté na ústupu?

Americký populismus utrpěl porážku, ale zůstává organickou součástí americké politiky. Tou je vlastně od konce 19. století a po většinu toho času byl tak trochu na okraji politické scény; až s Trumpem zažil obrovský úspěch. Nelze v této chvíli říci, jak rychle se z porážky oklepe, ale rozhodně neumírá – vyrůstá z americké reality, na tom se nic nezměnilo. Náboženské a politické sektářství patří k americké politické kultuře právě tak jako přepjatý individualismus. V současnosti navíc dochází k digitalizaci vazeb mezi dříve oddělenými zastánci radikálních názorů či konspirativních teorií, což často utvrzuje lidi v jejich emocích. I proto je stále obtížnější měřit volební chování pomocí výzkumů preferencí – narůstá nedůvěra k veřejným institucím a lidé se uzavírají do skupin a sekt.

Během volebního finále hned dvakrát projevy Donalda Trumpa televizní stanice přerušily. Poprvé, když se prohlásil za vítěze voleb a pak když hovořil o zfalšovaných výsledcích. O čem to svědčí?

Tohle byla specifika prezidentství Donalda Trumpa po celé čtyři roky jeho mandátu. Bojoval proti některým televizním stanicím, a některé stály za ním. CNN, kterou je možné sledovat i u nás, 24 hodin denně útočila na prezidenta, Fox News jej stejným způsobem hájila. Média dávno nejsou strážcem mravnosti demokracie. Jsou zaangažovanými politickými institucemi. Dlužno dodat, že na rozdíl od veřejnoprávní služby v Česku americká média pěstují politický aktivismus za vlastní peníze. To, že v době voleb některá americká média cenzurovala Trumpova vystoupení, svědčí o tom, že někteří redaktoři nabrali odvahu v okamžiku, kdy ucítili, že prezident ztrácí sílu. Inu, do ležících se snadno kope. Nejen ve Spojených státech.

(Rozhovor vyšiel na Parlamentní listy.cz 9. 11. 2020)

Facebook icon
YouTube icon
RSS icon
e-mail icon
     
Reklama
Mobilné telefóny a príslušenstvo
Reklama

Blogy a statusy

Reklama
Reklama
Ringit - oblékni sa do štýlu
Reklama