Kniháreň Slova – jún 2

Clark Christopher: Jak Evropa v roce 1914 dospěla k válce | Bohumila Ferenčuhová a kol.: Milan Rastislav Štefánik a česko-slovenské zahraničné vojsko | Jozef Klempa: Denník československého legionára z rokov 1914 – 1920 | Tomáš Bandžuch: Slovenské vize. Velká válka, krajané a představy o budoucím státu (1914 – 1918) | Ferdinand Uličný: Dejiny Slovenska v 11. až 13. storočí | Michail Gorbačov: Vzpomínky a zamyšlení

Clark Christopher: Náměsíčníci. Jak Evropa v roce 1914 dospěla k válce

Okamžiky, v nichž Gavrilo Princip přistoupil k automobilu, který zůstal bezmocně stát na místě, a zastřelil arcivévodu Františka Ferdinanda i jeho choť, snad patří k nejosudnějším v celém novověku. Teroristický čin ohromující účinnosti dosáhl svého cíle – původně chtěl osvobodit Bosnu od habsburské vlády a nakonec vytvořil silné moderní Srbsko, ale zároveň způsobil pád čtyř významných impérií, smrt milionů lidí a zkázu civilizace. Hrozné následky zřetězení událostí, jež ten čin rozpoutal, jsou dobře známé, zato faktory, jež způsobily, že zdánlivě prosperující a samolibá Evropa nedokázala odolat důsledkům zmíněného atentátu, jsou mnohem méně zřejmé a sporné.

Christopher Clark v knize Náměsíčníci líčí, jak došlo k vypuknutí první světové války a jaké byly její příčiny. Práce čerpá z četných nových pramenů a ukazuje Evropu, jež se velice liší od obrazu, jaký známe, a soustřeďuje pozornost na Srbsko a Balkán. Clark začíná zavražděním srbského krále Alexandra I. v roce 1903 a ukazuje, že tehdejší Evropa nebyla, alespoň jak nám připadá, dnešním ostrovem záviděníhodné stability, nýbrž ji sužovaly chronické problémy. Ve skutečnosti se poté, co Německo roku 1890 odmítlo prodloužit platnost zajišťovací smlouvy s Ruskem, postupně změnila z multipolárního světa 80. let 19. století v bipolární systém rozdělený ve dvě aliance – Dohodu, uzavřenou Francií a Ruskem, k níž se později volně přidružila Velká Británie, a Trojspolek Německa, Rakouska-Uherska a jejich nespolehlivého spojence Itálie – v svět plný terorismu, bojechtivosti a nestability, v němž se „volná síť aliancí na Evropském kontinentu zapletla do konfliktů, jež se odehrávaly na Balkáně“, což dodalo sarajevskému atentátu vpravdě seismickou sílu, a který politicky řídila řada neuvěřitelně neschopných politických představitelů. Autor odhaluje, že se muži, kteří vládli Evropě a pyšnili se svou moderností a rozumností, chovali jako náměsíčníci, potáceli se od jedné krize ke druhé a nakonec sami sebe přesvědčili, že jediným východiskem je válka.

Christopher Clark je profesorem moderních dějin na universitě v Cambridgi a členem správní rady koleje Svaté Kateřiny. Vydal knihy Politika sbližování: Misionářské protestantství v Prusku 1728–1941 a Císař Vilém II. a železné království: Vzestup a pád Pruska 1600–1947.
BB art 2014, 670 strán

Bohumila Ferenčuhová a kol.: Milan Rastislav Štefánik a česko-slovenské zahraničné vojsko (légie). Kapitoly a príspevky z vedeckej konferencie s popularizačným akcentom.

V roku 2014 si pripomíname 100. výročie vypuknutia prvej svetovej vojny. Tento krvavý globálny konflikt poznačil osudy miliónov ľudí a zmenil tvár sveta. Veľká väčšina mobilizovaných Slovákov a Čechov vstúpila do vojny ako bojovníci za Rakúsko-Uhorsko. Česi a Slováci sa však postavili do zbrane aj v opačnom zoskupení. Bojovali na strane Srbska, Ruska, Francúzska, Veľkej Británie, Talianska, Japonska a Spojených štátov amerických s cieľom vytvoriť spoločný česko-slovenský štát. Jedna z ciest na uskutočnenie tohto plánu viedla cez poskytnutie vojenskej pomoci, a to v podobe česko-slovenského vojska, utvoreného z legionárov v zahraničí. Pri jeho formovaní zohral špecifickú a nezastupiteľnú úlohu Milan Rastislav Štefánik.

Ako sa Štefánik pričinil o to, že prvá Československá republika sa ocitla na mierovej konferencii na strane víťazov? Kto sa zaslúžil o nábor do vojsk nazvaných légiami a aké bolo ich postavenie voči armádam dohodových mocností počas prvej svetovej vojny? Aký bol vzťah tohto zahraničného vojska k Armáde Československej republiky po jej vzniku? Čo zostalo z týchto udalostí v našej historickej pamäti? Na niektoré z týchto otázok sa pokúša odpovedať táto publikácia.

Autormi príspevkov sú: Ján Fuska, Bohumila Ferenčuhová, Ferdinand Vrábel, Michal Kšiňan, Miroslav Bilský, Etienne Boisserie, Natália Krajčovičová, Juraj Babják a Peter Macho.
Spoločnosť Pro Historia 2014, 140 strán

Jozef Klempa: Moje skúsenosti za svetovej vojny. Denník československého legionára z rokov 1914 – 1920

Jozef Klempa vo svojom denníku z obdobia prvej svetovej vojny zaznamenáva svoj osud - osud bežného vojaka od narukovania cez zajatie ruským vojskom, angažovanie sa v československých légiách (z čoho vyplývala povinnosť bojovať proti boľševikom) až po návrat do oslobodeného Československa. Ponúka obraz každodenného života v zajatí aj v légiách, politické názory obyčajných vojakov, ich vzťah k boľševikom, bielogvardejcom či vojenskému a politickému vedeniu légií. Zaujímavo tiež informuje o každodennom živote ruského človeka, o jeho zvyklostiach i slabostiach. Denník Jozefa Klempu je o to cennejší, že neexistuje veľa autentických zápisov účastníkov bojov 1. svetovej vojny na ruskom fronte, ktoré by zaznamenali nielen historické udalosti, ale aj osobné pocity vojakov.
Slovart 2014, 196 strán

Tomáš Bandžuch: Slovenské vize. Velká válka, krajané a představy o budoucím státu (1914 – 1918)

Kniha analyzuje vize a úvahy o budoucnosti slovenských zemí, jak je formulovaly v průběhu první světové války, tedy v době uherské sounáležitosti Slovenska, jednotlivé skupiny tamních politických myslitelů. V širším kontextu vychází z popisu předválečných vztahů Slováků s dalšími národy středoevropského prostoru a rozebírá jejich postavení doma i v zahraničí včetně nastínění ideových směrů, z nichž úvahy o začlenění země vycházely. V tomto smyslu se tak věnuje kromě jiného i doposud ne zcela rozřešeným otázkám původu meziválečného čechoslovakismu a případným plánovaným alternativám ke vzniku poválečného státu Čechů a Slováků. Na těchto základech pak autor rozvíjí široký obraz slovenského odboje během první světové války. Klíčové události spolupráce obou národů během let 1914–1918 jsou tak podány z poněkud nezvyklého úhlu, který však může lépe ozřejmit, zdali bylo utvoření česko-slovenského státu v souladu s dlouhodobými slovenskými politickými snahami, zda bylo výlučnou alternativou pro dobovou politickou diskusi či zda se Slovensko mohlo na základě téže logiky po první světové válce stát součástí i jiného státního útvaru.
Akropolis 2014, 160 strán

Ferdinand Uličný: Dejiny Slovenska v 11. až 13. storočí

Profesor Ferdinand Uličný patrí ku generácií slovenských historikov a archivárov, ktorí podstatným spôsobom formovali slovenskú historiografiu, osobitne medievistiku. Ťažisko jeho výskumov spočíva predovšetkým v problematike osídlenia na území východného Slovenska, kde topografickou metódou podrobne spracoval sídliskový obraz na území Šarišskej, Užskej a napokon aj Zemplínskej župy. Ešte predtým sa venoval osídleniu Liptovskej župy, regiónu, z ktorého pochádza. V tomto zmysle patria výsledky Uličného výskumov k tomu najtrvácnejšiemu, čím momentálne slovenská medievistika (osobitne humánna historická geografia) môže disponovať pre ďalšie špecializované výskumy.

V najnovšej knihe sa podujal spracovať syntézu o slovenských stredovekých dejinách s chronologickým vymedzením 11. až 13. storočím (miestami s presahom aj za tieto chronologické medzníky). Monografia sa skladá z dvanástich častí (hlavných kapitol), ktoré sú ešte ďalej členené na kapitoly (podkapitoly). V prvej časti autor sumarizuje staršie názory na slovenské dejiny a sám sa pokúša o ich definíciu, v druhej kapitole definuje Slovensko ako špecifickú oblasť v Uhorskom kráľovstve, tretia kapitola predstavuje cirkevné inštitúcie, štvrtá kapitola charakter osídlenia, piata pojednáva o etnickom vývoji Slovákoch, ďalšie časti už predstavujú sociálnu štruktúru uhorskej spoločnosti – poddaných, duchovenstvo, šľachtu, meštianstvo a iné sociálne skupiny obyvateľstva, napokon v jedenástej časti autor definuje spoločenský systém v krajine ako stavovský a v poslednej, dvanástej časti sa venuje vzdelanosti a kultúre v Uhorskom kráľovstve a na našom území v sledovanom období.

Opiera sa najmä o pôvodné historické pramene, zväčša publikované v kritických edíciách Slovenský diplomatár I., II. (autor Richard Marsina). Rešpektovanie obsahového hľadiska, tak ako ho autor predstavuje čitateľovi názvom svojej práce, úzko súvisí so zvolenou metodológiou, z ktorej vyplýva, že viac ako vlastné dejiny Slovenska (slovenské dejiny) v sledovanom období tu ide o predstavenie špecifických problémov dejín tohto obdobia, čo je samo o sebe veľmi prínosné.

Autor si zvolil pre svoju monografie v slovenskej historiografii netradičný spôsob, keď zvolenú tému skúmal metódou štrukturálnej analýzy. Neskúmal teda dejiny Slovenska chronologicky, ale podľa zvolenej štruktúry, pričom vychádzal zo sociálneho charakteru stredovekej uhorskej spoločnosti. Ide o netradičný, no obohacujúci pohľad.
Veda 2014, 567 strán

Michail Gorbačov: Vzpomínky a zamyšlení

Vzpomínková kniha bývalého sovětského prezidenta Michaila Gorbačova dokumentuje dobu jeho politických začátků i přelomová mezinárodní jednání. Gorbačov se rovněž věnuje soukromým záležitostem, vrací se do dětství, vzpomíná na rodiče i na manželku a uvádí řadu zajímavostí ze svého života.

Ukázka z textu: "V dubnu 1943 zemřela matka mého otce – babička Stěpanida. Umírala dlouho, strašně se trápila kvůli synovi. Nedožila se dopisu, který přišel z fronty několik dnů po její smrti.

Babička Stěpanida porodila dědovi šest dětí. Tři zemřeli při hladomoru v roce 1933. Na rozdíl od dědy Andreje byla hodná a starostlivá, vstřícná k dětem. Její starší dcera – moje teta Nasťa – zůstala sama se třemi malými dětmi, když její manžel odešel na frontu. Babička se těm malým vnoučatům obětovala. Všechna přežila, i když jejich otec zahynul ve válce. Měli jsme s babičkou přátelský vztah. Bylo mi to líto.

Začali jsme dostávat dopisy od otce. Zdálo se, že víc nepotřebujeme: my jsme živi a on také. Matka děkovala Bohu. V těch těžkých časech se většina z nás znovu modlila k Bohu.

Na konci léta 1944 nám byl doručen zvláštní dopis. Po otevření na nás vypadly staré rodinné fotografie, které si otec vzal s sebou na frontu, a krátké oznámení, že staršina Sergej Gorbačov padl v Karpatech."
Ikar CZ 2011, 504 strán