Reklama
Reklama

Kniháreň – december 2015

Počet zobrazení: 3372

Jan Keller: Odsouzeni k modernitě. Co hledá sociologie a našla beletrie | Ondřej Lánský: Je třeba zavrhnout liberalismus? K jednomu problému modernity | Zdeněk Hrabica: Tváře bez retuše | Petr Žantovský: Mediální manipulace a krize v České televizi v roce 2000

keller_obalka_big.jpgJan Keller: Odsouzeni k modernitě. Co hledá sociologie a našla beletrie


Kniha esejů dokládá v jedenadvaceti kapitolách jednoduché tvrzení: Ani moderní společnost se nevyhnula tomu, o čem byli staří Řekové přesvědčeni, že je osudem veškerých dějin. Nevyhnula se pohybu v kruhu. U řady problémů, s nimiž se moderní společnost od svých počátků potýká, se mění pouze vnější kulisy, jejich povaha zůstává stále stejná. Stejná je i bezmocnost, s níž tváří v tvář těmto problémům stojíme. Překvapivě neměnné jsou stesky na krutost lidských osudů, na sociální nespravedlnost, na podlost finančních spekulantů a na zkorumpovanost politiky. Svědectví o odsouzení ke stále témuž nacházíme v románech století devatenáctého i v novelách století dvacátého, stejně jako dlouhou řadu projevů toho, co bývá vydáváno za příznaky takzvané postmoderní společnosti. Diagnóza modernity v dílech literární klasiky se překvapivě shoduje s mnohem pozdějšími a dokonce současnými sociologickými teoriemi. Knihu provázejí ilustrace Borise Jirků.
NOVELA BOHEMICA, 2015, 188 strán

lansky_liberalismus.jpgOndřej Lánský: Je třeba zavrhnout liberalismus? K jednomu problému modernity


Mezi klíčové znaky západní modernity, které charakterizují kulturní formaci, jež se stala základem mnoha současných společností, patří kapitalismus, liberální politika a v historickém ohledu také intelektuální projekt osvícenství. Při hledání odpovědí na současné globální a lokální problémy je třeba zkoumat tyto prvky, které jejich současnou podobu spoluformovaly. Kniha Ondřeje Lánského Je třeba zavrhnout liberalismus? K jednomu problému modernity nabízí kritiku liberalismu na pozadí kritické teorie uznání s využitím dekoloniálního myšlení vzešlého z kulturně civilizačního okruhu Jižní Ameriky.
Filosofia, 2015, 220 strán
Obsah knihy (pdf)

hrabica_tvare_big.jpgZdeněk Hrabica: Tváře bez retuše


Kolik jsi viděl tváří, tolikrát ses setkal s člověkem. Říká se, že po čtyřicítce si za svou tvář můžeme každý sám. Zdeněk Hrabica potkával lidi, a nejen potkával, ale – řečeno hezky po staročesku – s nimi obcoval. Mnozí propadli jeho pamětí, ale mnozí v ní uvízli aspoň drápkem. Mezi nimi najdeme české, slovenské i cizí, občas dokonce cizokrajné politiky, sportovce, básníky, malíře, novináře… Protagonisty i statisty života. Zdeněk se nijak neostýchal pohovořit s Andropovem, upustit na Chruščovovu nohu svůj pověstný klobouk, udělat poslední rozhovor s Indírou Gándhíovou (že pár dní nato podlehne atentátu, samozřejmě netušil). Opil se s Jevtušenkem, doprovázel noční Prahou Nezvala s Erenburgem, hlídkoval před pracovnou Alexeje Čepičky, zpovídal pány i kmány… Před nikým nepadl na zadek, ani před ministry a tajemníky, ani před řediteli zeměkoule, ani před koryfeji, kápy, náčelníky, papaláši, naboby a miliardáři, ani před tajnými agenty všech mocností. Načapal převlékače kabátů při činu, zaznamenával zločiny výprodejců československého rodinného stříbra… A při tom všem se navíc náramně bavil, i když zábava někdy hraničila s děsem nad lidskou hamižností a bezpáteřností. A nakonec mu to vše vydalo na knihu, kterou právě berete do ruky. Ať je, jaká je, její hrdinové, ať už bez bázně a hany, či s fleky na kabátě, nejsou retušovaní. Na to můžete vzít jed!
Dialog, 2014, 200 strán

zantovsky_obalka.jpgPetr Žantovský: Mediální manipulace a krize v České televizi v roce 2000
 

Kniha Petra Žantovského popisuje příběh české „televizní krize“ roku 2000. Zachycuje s vysokou mírou podrobnosti události a činy těch, kdo se v ní angažovali na jedné či druhé straně. Upozorňuje na zákulisní motivy a příčiny celé události a zveřejňuje, v té míře poprvé, fakta a dokumenty dokazující, že „svoboda slova“ byla tím posledním důvodem, proč k oné televizní krizi došlo, přesněji: proč a kým byla úmyslně vyvolána. A také – s jakým důsledkem: rostoucí skepsí veřejnosti k demokratickým pořádkům a procedurám, která nadlouho poznamená veškerý vnitropolitický vývoj v zemi. Kniha patrně vyvolá v postižených kruzích poprask. Ale to jistě nebyl jediný důvod, proč byla sepsána. Tím hlavním je svědectví o události, která by se neměla zapomenout. A nejen proto, že nás od ní dělí letos právě 15 let.
CEP, 2015, 280 strán

Facebook icon
YouTube icon
RSS icon
e-mail icon
     
Reklama
Reklama

Blogy a statusy

Reklama
Reklama
Reklama