Kniháreň – október 2015/2

Ilona Švihlíková: Jak jsme se stali kolonií | Martin Škabraha: Sokrates vrací úder. Eseje z let 2004–2015 | Daniel Šmihula, Blažej Lippay, Jana Gondeková: Diplomatické a konzulárne právo | Jaroslav Čejka: Most přes řeku zapomnění | Jan Keller: Jsme tady doma. Komentáře z let 2008 až 2014

Ilona Švihlíková: Jak jsme se stali kolonií
 

Kam jsme za posledních pětadvacet let došli? V jaké „kondici“ se Česká republika dnes nachází? A především: Kam směřujeme? Renomovaná ekonomka s politologickým vzděláním ve své nové knize s provokativním, leč bohužel přiléhavým názvem Jak jsme se stali kolonií, popisuje cestu, kterou jsme od tzv. sametové revoluce až po dnešek prošli, analyzuje současnou situaci a zároveň načrtává možnosti budoucího vývoje.

Obraz, který nám autorka vykresluje, není příliš radostný, její pohled se ovšem opírá o empirická fakta, nikoli o ideologicky podbarvená dogmata, jimiž jsme – především ze strany mainstreamových médií – dennodenně krmeni. Na rozdíl od většiny „oficiálních“ ekonomů, kteří vývoj po roce 1989 vnímají jako celkově pozitivní, byť s drobnými, odstranitelnými vadami, se Ilona Švihlíková neobává nazývat věci pravými jmény a přímo říká, že jsme od samého počátku postupovali chybně: Česká republika se po roce 1989 začlenila do světové ekonomiky na bázi kolo­nie a v koloniálním postavení zůstává dodnes. Octili jsme se na periferii, a to jak z hlediska ekonomického, tak i politického a myšlenkového. Otázka, jestli to byla souhra okolností, záměr nebo důsledek naší naivity, nebude asi nikdy jednoznačně zodpovězena.
Ilona Švihlíková naši výchozí situaci zasazuje do kontextu proměn ve světové ekonomice, která na konci osmdesátých let minulého století již procházela prohlubující se globalizací spojenou s nárůstem moci velkých nadnárodních korporací, vznikem tzv. globálních hodnotových řetězců a byla již poznamenána sílící financializací. Do světové ekonomiky jsme se začali integrovat za situace, kdy se kapitalismus nalézal ve vážných problémech. Rozpad východního bloku přišel jako „záchrana“– kapitalismu umožnil, aby Velkou recesi odložil o dvacet let. Česko­slovensko, respektive později Česká republika, si vytvářelo svou transformační strategii v prostředí, které opanoval neoliberalismus, vtělený v tzv. Washingtonský konsenzus, jenž prosazoval liberalizaci coby lék na veškeré neduhy světa. Jak ovšem věděli již Němci v devatenáctém stoletím, liberalizace je nástrojem vítězů a je v rozporu s bytostnými zájmy zaostávajících zemí, které potřebují dohnat země ekonomicky silnější a vyspělejší.

Někdejší socialistické země se staly nejen novým vítaným odbytištěm, nýbrž i živou laboratoří, v níž se, za podpory místních elit, testovaly účinky receptů tržního fundamentalismu, jako je deregulace, samoúčelná privatizace, sázka na „láci“, tedy konkurenci cenou (která u nás byla navíc hned na počátku transformačního procesu povzbuzena masivními devalvacemi koruny), fiskální restrikce, nízké mzdy a nízká přidaná hodnota. Pozdější příliv zahraničního kapitálu celkové nastavení nijak výrazně nezměnil, jedním ze zákonitých důsledků působení zahraničních korporací je totiž nejen masivní odliv zisků, ale i celkové prohlubování koloniálního postavení země, která se stává laciným sloužícím. Koloniální postavení má bohužel i své politické a mezinárodní důsledky. Projevuje se v neschopnosti a neochotě elit vnímat, v jakém prostředí se Česko nachází a jaké jsou jeho strategické zájmy, jakož i neschopnosti klást si skutečně důležité otázky.

„Stali jsme se politickou periferií, která v zahraničněpolitické orientaci nemá dodnes definován ná­rodní zájem, protože jen v předklonu plní zájmy upadajícího hegemona. Náš myšlenkový obzor se redukuje na mechanické přebírání vzorů ze Západu… Energie se věnuje margináliím, protože Česká republika je mimo dění, mimo hlavní intelektuální debaty. Hlubší otázky se ani nekladou, protože v podtextu se tuší, že u nás se stejně řešit nebudou, respektive že k nám dojdou jako poslední. Politika se omezuje na nastavení dobré „operativy“, protože strategii už jsme dávno přenechali někomu jinému.“

Ilona Švihlíková ovšem nezůstává u popisu stavu a konstatování faktů a, jak sama uvádí, smyslem její knihy není „plakat nad rozlitým mlékem“. Nastiňuje vizi do budoucna, jakož i strategii, která nám může pomoci, abychom se z postavení kolonie vymanili.

Doc. Ing. Ilona Švihlíková, Ph.D. (1977) patří k našim nejvýznamnějším ekonomům. Profesně se věnuje mezinárodní ekonomii, především aspektům globalizace, energetice a politické ekonomii. V roce 2010 vydala monografii Globalizace a krize, v roce 2014 Přelom. Od Velké recese k Velké transformaci. Hojně publikuje, přednáší v ČR i na Slovensku, vystupuje v rozhlase i televizi. V roce 2010 založila občanskou iniciativu Alternativa Zdola, která podporuje účast občanů na veřejném životě a ekonomickou demokracii.
Rybka Publishers, 23. 10. 2015, 232 stran

Ukážka (v PDF) na stiahnutie: TU

Martin Škabraha: Sokrates vrací úder. Eseje z let 2004–2015
 

Skrze rozličná témata přibližuje filozof Martin Škabraha své pojetí liberalismu jako sociálně a ekologicky orientované politiky, jež by se v době vleklé krize kapitalismu měla umět inspirovat i v marxistické tradici. Kniha je výborem z esejů, které autor publikoval v letech 2004–2015 v Salonu Práva, týdeníku (dnes čtrnáctideníku) A2, Literárních novinách, Sedmé generaci, Britských listech, na portálech Vulgo.net, Téma a Ihned.cz a v Deníku Referendum. Věnuje se v nich například vztahu filozofie a veřejného prostoru, budoucnosti levice, xenofobii, multikulturalismu, vyrovnávání s minulostí, ale také vybraným literárním a filmovým dílům.
Novela Bohemica, 22. 10. 2015, 274 strán

Daniel Šmihula, Blažej Lippay, Jana Gondeková: Diplomatické a konzulárne právo

V súvislosti so spoločenskými zmenami po roku 1989, získaním plnej medzinárodnej suverenity pre Slovenskú republiku v roku 1993, vstupom do Európskej únie a Severoatlantickej aliancie v roku 2004 a vôbec celým procesom globalizácie sa zintenzívnili vzťahy Slovenska so zahraničím. Základné znalosti o fungovaní medzinárodných vzťahov, diplomatického a konzulárneho práva, protokolu, etikety a iných zvyklostí, ktoré vyplývajú z kontaktov s inými štátmi, sú dnes potrebné nielen pre profesionálnych diplomatov, ale aj pre pracovníkov iných orgánov štátnej správy a samosprávy, politikov, manažérov, podnikateľov, vysokoškolských pedagógov, novinárov a v oblasti konzulárnych stykov určite aj pre bežných občanov.

Prvé kapitoly sa venujú základným otázkam diplomacie, ako aj zaradeniu diplomatického a konzulárneho práva medzi ostatné právne odvetvia. Pozornosť je venovaná aj orgánom štátu pre medzinárodné vzťahy, ďalej nasledujú pasáže priamo sa zaoberajúce fungovaním diplomatických a konzulárnych úradov a právnou úpravou tejto činnosti a tiež právnym postavením ich pracovníkov. Záverečné časti poskytujú základnú orientáciu v diplomatickom protokole, etikete a korešpondencii. Tieto témy vo svojej podstate nie sú integrálnou súčasťou diplomatického a konzulárneho práva a prelínajú sa s ním len čiastočne, no pri výklade jeho hlavnej matérie sa im nie je možné vyhnúť. Zvýšená pozornosť sa venuje diplomatickej a konzulárnej praxi Slovenskej republiky.

Text je písaný jednoduchým jazykom, čo je aj cieľom. Je totiž určený aj pre tých, ktorí v danej problematike nie sú odborníci a nemajú ani adekvátne právnické vzdelania.
Wolters Kluwer, október 2015, 300 strán

Jaroslav Čejka: Most přes řeku zapomnění
 

Nejsme jako oni, nebo jsme jako oni? Je opravdu jednooký mezi slepými králem? Autobiografický román, román doznání a vyznání, účet, rekognoskace života, vysvětlivky pod čarou. Nemá smysl si hrát na slepou bábu, osudy Ivana Hartla se až příliš podobají životním peripetiím básníka a prozaika Jaroslava Čejky, plným opakujících se kontrastů. Kdyby si na svou standartu měl vybrat heslo, pak je to jednoznačně Protichůdnost. Začal jako dělník, protože nebyl přijat z politických důvodů ke studiu na vysoké škole, posledních pár měsíců před listopadem 1989 pracoval jako zástupce vedoucího oddělení Ústředního výboru KSČ, mezitím byl projektantem, kulisákem, dramaturgem, novinářem. Poté působil v reklamě, než se stal invalidním důchodcem. Už přišel čas, abychom si přečetli i historky z druhé strany, od těch „poražených“. Ale kdo je ten „vítěz“? Nebojte se nostalgie, lkaní, a nářků, to Čejka neumí. Most přes řeku zapomnění je i mostem přes české rozbouřené vody. Smích a škleb jedno jsou. Společná paměť se skládá z paměti každého z nás... Doslovem doprovodil Milan Uhde.
Novela Bohemica, 24. 9. 2015, 480 strán

Jan Keller: Jsme tady doma. Komentáře z let 2008 až 2014
 

Jan Keller sleduje politické dění velmi pečlivě a soustavně, vyslovuje se bez prodlení a bez servítků. Píše komentáře, jako se jiní věnují osobním deníkům. Rozdíl je v tom, že Keller se nezabývá sebou, ale jde mu o společnost, o to, jak tady v Česku žijeme, kdo a co tady dělá, kdo nám lže a co za tím může být. Kniha Jsme tady doma je uspořádaná do deseti kapitol. Každá z nich představuje některé z klíčových politických témat: od zadlužování k pohledu na to, co je dnes levice a pravice. Jde tak o svéráznou kroniku doby doplněnou slovníčkem vybraných politických aktérů, kteří po sehrané roli často mizí do zapomnění.
Novela Bohemica, 2014, 234 strán