Reklama
Reklama

Marek Obrtel: Politika agresí a její mediální krytí

Počet zobrazení: 4049
Tradičný Vratimovský odborný seminár ­– prvý bol v novembri 1990 –, ktorý zorganizoval OV KSČM vo Frýdku-Místku a Moravskoslezský Krajský výbor KSČM, sa konal 24. októbra na tému: „Média dnes – informují, či spíše manipulují?“ Videozáznamy vystúpení vrátane úvodu hlavného organizátora Karla Klimšu, ktorými sa predstavili pred asi 500 účastníkmi, sme priniesli 29. októbra, nájdete ich tu: Vratimovský seminár 2015.

Postupne uverejňujeme prepis vystúpení jednotlivých rečníkov, dnes to je text Marka Obrtela.

Už uverejnené texty si môžete otvoriť v zozname vystupujúcich:
1. Zahájení semináře - RSDr. KAREL KLIMŠA
2. „Mediální manipulace – nemoc české demokracie po roce 1989“
Doc. Mgr. PETR ŽANTOVSKÝ, PhD., ředitel Česko-slovenského institutu, analytik medií
3. „Informovanosť ako demokratická disciplína“
Doc. Mgr. EDUARD CHMELÁR, PhD., historik, politolog, analytik medii
4. „Jak na přesilovku mediálního švindlu?“
PhDr. JOSEF SKÁLA,  CSc., historik a publicista
5. „Politika agresí a její mediální krytí“
Pplk. v.z., MUDr. MAREK OBRTEL, bývalý vojenský lékař, účastník zahraničních misí AČR
6. „Co dělat?“
MUDr. IVAN DAVID, CSc., psychiatr, bývalý ministr zdravotnictví
7. „Lež jako nový světový řád“
LENKA PROCHÁZKOVÁ,  spisovatelka
8. „Evropa se mění. Bohužel k horšímu“
Prof. PhDr. JAN KELLER, CSc., sociolog a publicista
9. „Jak přežít mediální kapitalismus?“
Prof. PhDr. OSKAR KREJČÍ,  CSc., politolog a publicista
 
 


 

Politika agresí a její mediální krytí – aneb původně: Mediální cesta k vykonstruovaným válečným konfliktům „za lidská práva, demokracii, svobodu a nezávislost“ aneb „Per bona verba venditur mala herba“
 

Dámy a pánové, vážení kolegové, dobré odpoledne nebo vlastně ještě dopoledne. Já doufám, že to umluvím, protože tak jak nejsem zvyklý skoro vůbec marodit, tak mě zrovna teď potkala taková mírná hlasová indispozice. A s tím nic nenadělám, ale doufám, že to zvládnu.

Já jsem si dovolil, když jsme s panem Klimšou dávali dohromady témata, nějaké téma nadiktovat, zní tak, jak vidíte na slidu za mnou. On to trošku zjednodušil v programu tak, aby se tam vešel, a já jsem předevčírem dospěl k názoru, že v tak těžké konkurenci politologů a sociologů, ve které jsem se já jako lékař ocitl, tak jsem přece jenom téma malinkou upravil a zpracoval jsem ho zcela jinak. Bude se však pořád dotýkat toho, o čem bychom tady měli mluvit a to je mediální manipulace. Ale pokusil jsem se ho částečně odlehčit a částečně přitom zůstat u toho, co je mojí životní profesí a co mě celý život baví, u čeho jsem chtěl zůstat a dělat to poctivě. To je lékařská práce.

m._obrtel_1.jpgVšeobecně známé okolnosti, které mne donutily, abych se věnoval tomu, čemu jsem se poslední rok věnoval, mohou také za to, že jsem se ocitl v této skupině. Na prvním slidu jste mohli vidět ještě latinský citát, který měl v podstatě znamenat, že dobré slovo vlastně může vyústit ve zlý čin – „řečí medovou nabízí bylinu jedovou“. Tak nějak bych to řekl v překladu do češtiny. Na tomto druhem slidu jsem si dovolil pak citovat takové motto, které má vlastně ve svém znaku NATO, které říká, že duch se může svobodně rozhodnout. A já jsem to tady potom zdůraznil tím druhým nápisem, tzn., že my si tady řekneme, jak se na podkladě tohoto zhruba dělá válka. To je ta svoboda rozhodování těch členských zemí (tak jak to aspoň vidím já). Na dalším slidu jsem se pokusil zdůraznit, že jak už tady bylo přede mnou řečeno, mediální manipulace není nic nového, ona se začala vyvíjet, dá se říct, historicky někdy kolem roku 1920 a své dokonalosti dosáhla během 2. světové války, kdy mistr manipulace, pan Goebbels to vyřešil tak, že prostě vytvořil v tehdejší říši manipulační institut a vlastně tu mediální manipulaci dotáhl do tehdejší absolutní dokonalosti.

Já jsem se tady pokusil uvést nějakou tu definici, co zhruba mediální manipulace obnáší. To si myslím nemusím číst, můžete si to přečíst sami a všichni to v podstatě víme. A tady dole jsem uvedl to, čím jsem se chtěl původně zabývat a chtěl jsem vás tady zahltit spoustou dat, událostí a různých souvislostí, jak tedy jednotlivé konflikty probíhaly a jak byly započaty. Pak na závěr této přednášky bych ještě zdůraznil, že vždycky byly války započaty určitou mediální kampaní, které se v NATO a v armádách na západ od nás říká PSYOPS (psychologická operace). Je to vlastně institut, který např. v Americe představují ti vojáci, kteří dělají tuto činnost a tito se v podstatě z 99 % rekrutují z vojáků speciálních sil, kteří mají za úkol získat patřičné informace, zabrnkat na citlivé noty, prostě rozjitřit tu situaci tam, kde mají následně vstoupit. Tím si připravit podhoubí k tomu, aby tam mohli úspěšně působit. Tento institut využívá dnes každá armáda. Jde o to, pro co ho využívá. Jestliže se stabilní země z jakéhokoliv důvodu rozvrátí nějakými krizemi (rasovou a etnickou nesnášenlivostí apod.), tak je to samozřejmě špatně. A to je proces, který jsme viděli vlastně ve všech těch operacích min. od toho roku 1999 do současnosti, vlastně v každé jednotlivé válečné operaci NATO (já vždycky říkám Spojených států). Často vysvětluji, jaký je mezi tím rozdíl. Nechci se tady tím dlouze zabývat, ale já jsem osobně pochopil, že NATO slouží Spojeným státům jako zástěrka toho, aby mohli udělat něco, za co pak následně nebudou zodpovědní.

Jenom krátký příklad za všechny. Já vždycky říkám, že jsem sloužil v operaci ISAF v Afghánistánu, která nebyla kupodivu psychologicky náročná, protože naše práce tam byla opravdu čistě lékařská. My jsme tam udělali doufám spoustu dobré práce i ve prospěch místního obyvatelstva, kterému jsme poskytovali humanitární pomoc atd. Říkám to proto, že na stožárech velitelství této operace viselo 23 vlajek. To znamená, že 23 zemí se podílelo na této operaci ISAF. Visela tam také litevská vlajka. Visela tam proto, že se v polní nemocnici nacházeli 4 litevští vojáci. Byli to dva lékaři, jeden záchranář a jeden řidič sanitky. Tito 4 vojáci vlastně představovali kontingent Litvy. Proto měli na stožáru svoji litevskou vlajku, stejně jako tomu bylo u mnoha jiných, kteří tam poslali 5 leteckých návodčích, četu logistiky apod.  Proč to říkám? Protože v okamžiku, kdy se udělá nějaký mezinárodní zločin, tak jak jsme byli svědky třeba v Jugoslávii v roce 1999 nebo v Libyi v roce 2012 a kdekoliv jinde, tak když se pak hledá skutečný viník, tak se obviní Spojené státy. Ale oni řeknou: Jak Spojené státy? Vždyť to byla koalice 23 národů, které podepsaly memorandum of understanding, neboli dokument, který tu zemi naprosto jednoznačně ztotožňuje s tím, co se v té operaci děje. Tzn., že ČR se plně podepsala pod operace, kterých se účastnila. Z toho se prostě nelze vyvinit. A to je celá podstata a vlastně pointa té dnešní podoby NATO, alespoň jak jsem ji viděl já.

Na slidu vidíte konflikty, které jednak proběhly a kterých jsem se z části účastnil. Já vždycky udávám jako naprostý vrchol mediální manipulace v konfliktu, který se mě osobně nejvíce dotknul (Kosovo a Jugoslávie) fakt, že to byl vlastně podvod, na základě kterého se jel Milošević zpovídat do Rambouillet, kde dostal na vybranou: Buď tě zničíme, nebo tě zničíme. A on si měl prostě vybrat. Takže v podstatě k tomu, aby vojska mohla vstoupit, probíhaly takovéto mediální kampaně, které vlastně zajistily, aby si mezinárodní společenství a veřejnost myslely to, co si měly myslet. A stejně to probíhá samozřejmě i v ostatních konfliktech a zemích. Zmínil jsem schválně Afghánistán a 11. září, které k tomu vedlo. Myslím si, že to je taky bombastický prvek mediokracie a mediální manipulace až po současnou Ukrajinu. A toho jsme svědky všichni. Kdo aspoň nenahlédl do Bílé knihy o Ukrajině, která vyšla z popudu těch, kteří už se na to nemohli dívat a faktograficky tam uvedli to, co se které dny stalo, bez jakékoliv omáčky kolem toho (to jsou prostě data a skutečnosti, které proběhly), tak ten bohužel nemůže mít objektivní představu. Otázkou je, jestli jsme opravdu tak hloupí, nebo jsou ti, kteří provádí mediální kampaně opravdu tak šikovní. Já tvrdím, že někdy hloupí tak trochu jsme, ale zjemnil bych to tím, že řada lidí je prostě nevšímavých. Nezajímá je to, jak již můj předřečník řekl, že na to, co se děje, prostě kašlou, pokud se to nedotýká ještě našich domovů, našich dětí, naší kultury atd. Ono už se to i dotýká, ale oni to zatím nevidí, tak je to netrápí. A myslím si, že Goebbels, který nakonec manipuloval samotným vůdcem, by se dnes vůbec nemusel stydět za to, co se děje v mediální manipulaci dnes a denně. 

Důležité je, a tím se dostávám k tomu, proč jsem vlastně změnil svoje téma, že na druhou stranu se můžeme částečně uklidnit, když pochopíme, proč se necháváme manipulovat. Manipulovatelnost je totiž přirozená vlastnost lidské psychiky. Na tomto je vlastně taky mediální manipulace postavena. Manipulovat lidmi je přirozené a jak můžeme vidět na dalším slidu, je tam napsáno, že není velkým problémem lidmi manipulovat, ale spíš je problém se manipulaci bránit.  Vyžaduje to nutnou dávku soustředění, dávat pozor na to, co a jak je vám předkládáno.  Jak už tady bylo řečeno, informace porovnávat a dávat si je do kontextu. Prostě střípky mozaiky skládat do jednoho celku. A jedině tak můžeme docílit toho, že zmanipulováni nebudeme. A já bych si vás teď dovolil trošku interaktivně do mojí přednášky zapojit.  Jestli vás to neurazí a pomůžete mi, tak jsem si pro vás připravil takový test. Nevím, kolik z vás si myslí, že jsou manipulovatelní. Já jsem si to o sobě třeba nemyslel, ale nakonec jsem zjistil, že jsem velmi snadno manipulovaný a to nejen od mojí ženy, která tady v sále sedí také. Která to umí dobře, ale já jsem tomu vždy nakonec rád, ale i z vnějšku. Takže když dovolíte a nebudete se stydět, já bych vás teď poprosil, jestli byste mi dokázali nahlas všichni odpovědět na otázky, které vám dám. Poprosím, kdyby bylo možné, abyste svou odpověď vždy šestkrát zopakovali.

1. Otázka: Když se tady teď říznu do prstu, co mi poteče?
Publikum: krev, krev, krev, krev, krev, krev
Výborně. Takže dávejte pozor na ty otázky, abyste věděli, na co máte odpovídat.
2. otázka: Když se Lenka řízla do prstu, tak ji z rány vyteklo co ?
Publikum: krev, krev, krev, krev, krev, krev
Výborně.
3. otázka: Když si Vašek odřel obě kolena, tak mu z kolen teklo co?
Publikum: krev, krev, krev, krev, krev, krev
Výborně.
4. otázka: Honza se praštil tak strašně do nosu, že mu z nosu 5 minut teklo co?
Publikum: krev, krev, krev, krev, krev, krev
5. otázka: Přes křižovatku projedete na jakou barvu?
Publikum: červenou, červenou, červenou, červenou… (smích)
Takže já se jen zeptám. Prosím vás, zvedněte ruce, kdo projel na červenou. Tak to je ale vcelku úspěch. To jo…. Protože obvykle projede na červenou devět z deseti včetně mě. Takže to máte za 3 body a dva tisíce korun? Takže to byl pokus o test, že i takhle hloupě, když jste na to vlastně připraveni a tušíte, že asi na vás něco chystám, podlehnete úplně jednoduché manipulaci. Protože váš mozek, když slyší tisíckrát opakovanou věc – třeba i lež, tak vlastně nakonec uvěří tomu, co bylo řečeno. Prosím další slide

A tohle je moje druhá hříčka, kterou jsem si pro vás připravil. Já vám tady povyprávím jeden příběh, pak se vás na něco zeptám a pak ten příběh trošku manipulativně změním. Jestli pak uznáte, že by taková propaganda mohla uspět.
test_m._obrtel.jpg

Na obrázku vidíte schéma a já vám řeknu, co znamená: Na břehu řeky vpravo nahoře je mladá dívka, která se zamilovala do mladého muže č. 1 vlevo dole. Ten mladý muž jí ovšem lásku neopětuje, má ji tzv. „na háku“, ale zato ji miluje mladý muž č. 2 a ten by ji velmi rád samozřejmě získal. Uprostřed je řeka a ta se nedá přeplavat. Jestli jsou tam krokodýli, nebo co, nevím, ale přeplavat se prostě nedá. Jediná cesta na druhou stranu je možná jen prostřednictvím převozníka, který převáží z jedné strany na druhou. Ta dívka je v nesnázích, protože nemá příliš prostředků na převoz, tak jde k moudrému muži, který bydlí na stejné straně řeky a říká: „Pověz mi, co mám dělat? Miluji tady toho mladého muže číslo 1, ale on mne nemiluje. Jak se mám dostat na druhý břeh?“ A moudrý muž říká: „Jo, holka, to si budeš muset vyřešit sama, v tom já ti neporadím.“ Tak jde k převozníkovi a říká, že by se potřebovala dostat na druhou stranu, protože miluje mladého muže č. 1. Převozník jí řekne, ať mu dá všechno, co má a on ji tam převeze. Tak mladá dívka odevzdala naprosto všechno, co měla a převozník ji naložil a převezl na druhou stranu. Ona šla k mladému muži č. 1, sdělila mu svoje pocity a on ji říká: „No jo, když já tě nemiluju.“ Ale nakonec řekne, ať tam týden zůstane. Tak tam týden zůstala, on ji nějakým způsobem využil a když už se mu nelíbila, tak ji poslal pryč. A tak, ona nešťastná šla naproti k mladému muži č. 2, tam se chtěla vybrečet, ale on jí řekl, že ne, že když už takhle zradila a měla něco s mladíkem naproti, že už ji nechce. Tak ona šla zpátky k převozníkovi a prosila ho, aby ji převezl zpátky na druhou stranu. Převozník se ptá: „Co mi dáš?“ Ona odpoví: „Nemám nic, už jsem ti dala všechno, co jsem měla. Převozník: „V tom případě máš smůlu, já tě nepřevezu.“ A tady ten příběh končí, dívka zůstává stát na břehu té řeky.

Já bych se chtěl zeptat: Je tady někdo, komu se nejvíce zalíbil např. ten mladý muž č. 2, který si zachoval to svoje dekorum, svou čest a dívku odmítl? Můžete zvednout ruku? A kdo by byl na straně té mladé dívky (chudery)? Dobře. A je tady někdo, komu se líbil postoj převozníka? Dobře. A ještě bych se zeptal na toho moudrého muže…. Je to těžké samozřejmě se rozhodnout, i renomovanému psychologovi to někdy dá práci to vysvětlit. Takže teď jste slyšeli ten příběh, ve kterém vlastně ta mladá dívka reprezentuje určité naše emoce. Ten mladý muž číslo 2 je taková ta věrohodnost, čest, zásady, převozník je typický představitel přes peníze a majetek, muž č. 1 je vlastně touha po dobrodružství, ochota jít do rizika, do neznáma.  A teď bych vám přečetl příběh. Na základě toho, že jste si možná oblíbili některou z těchto (kladných) postav, které jste třeba dali svůj hlas, tak teď vám přečtu příběh z české televize ze zpráv Daniela Takáče:

V provincii Kosovo se opět podle sdělení místních zdrojů rozhořely etnické čistky. V řece byla nalezena těla dvou mladých lidí s četnými poraněními. Mladá muslimská dívka a její pravděpodobný přítel se stali oběťmi brutálního útoku poté, kdy byli podle srbských zdrojů vysláni místní autoritou do uvedené oblasti, aby zde zjišťovali informace a prováděli rozvratnou činnost. Pachatelem se však stal srbský mladík, který neunesl, že dívka dala v lásce přednost jeho muslimskému sokovi. Další detaily této strašlivé události, pramenící z etnické nesnášenlivosti, pro vás budeme i nadále pečlivě sledovat. (Smích publika) Kdybyste to takhle slyšeli od Daniela Takáče večer v televizi, vy co jste fandili tomu „vrahovi č. 2“, jestli byste ho i nadále měli rádi a nebo, jestli byste tu mladou dívku ještě stále chápali (ten její emotivně těžce naplněný osud). Tím jsem se chtěl přiblížit tomu, jak to může být, kdy z naprosto nevinného příběhu, který někde proběhne, kdy víme, jaká situace byla vlastně před válkou v Jugoslávii, dá se říct multietnická pluralita. Žili tam vedle sebe (nespočetněkrát jsem to zažil i osobně) smíšené rodiny apod. a na závěr se přibíjely na vrata v rámci vztahu otec- syn. Takže takhle nějak to prostě je s mediální manipulací.

Na dalším slidu vidíte něco o PSYOPS a to je právě ten prostředek, jak už jsem tady řekl, že to vlastně používají všechny moderní armády světa. A než začne opravdová válečná operace, tak vždycky tomu předchází rozsáhlá mediální a jiná manipulace toho kterého obyvatelstva. Pokud je to na území státu, kam mají přístup ta vojska už předtím, tak je to čistě PSYOPS. Někdy se tomu říká psychologická válka a ta už se vede skutečně na území nepřítele. Třeba diverzní činnosti apod. A úkolem je rozvrátit, destabilizovat, demoralizovat tu složku obyvatelstva i třeba bezpečnostních struktur, aby se nám tam potom lépe bojovalo a cizopasilo. Vojska PSYOPS působí prostřednictvím vlastních aktivit, ale co je horší, je zneužívání domácí infrastruktury. Zneužívají se hromadné sdělovací prostředky, zkompromitovaní politici, novináři a bohužel i ty „falešné“ neziskovky, které tady působí apod. Všechno směřuje k tomu, že ten tzv. „nový světový pořádek“ si nepřeje to, aby lidé cítili svou národní identitu, sounáležitost apod., prostě ten který národ se má vykořenit a celá Evropa se má vykořenit, destabilizovat, rozvrátit tak, aby ta národní nebo slovanská identita úplně zmizela. Abychom se stali tou univerzální hnědou rasou, jak to chce nebo podporuje pan předseda Bělobrádek, který řekl, že by se české ženy měly muslimským mužům podvolit, aby zmírnily to riziko vzniku etnických třenic v budoucnu atd.  

Na závěr bych se chtěl jen krůčkem vrátit k naší iniciativě československých vojáků v záloze, které se tak nějak „neplánovaně“ věnuji od května. Typickým příkladem té mediální manipulace je reportáž české televize, která proběhla a které jsme se podvolili, natočená Lukášem Landou. Marek Volner ji pak přednesl v Reportérech takovým stylem, že pokud si vy všichni myslíte, že už teď jsem masovým vrahem, tak já bych chtěl jen říct, že nejsem. My se necítíme ani jako extrémisté. Bohužel, to natáčení trvalo asi deset hodin a oni z toho udělali dvanáctiminutový sestřih takový, že čekali jen na tu jednu jedinou „blbou větu“, kterou tam bohužel můj kolega vyřkl v kontextu něčeho, co tam říkal. A bylo z toho to, co bylo. Takže pokud jste to někteří viděli, tak tímto bych chtěl uvést na pravou míru, že nejsme až tak militantní, jak to tam vyznělo. Děkuji vám za pozornost.

Facebook icon
YouTube icon
RSS icon
e-mail icon
     
Reklama
Reklama

Blogy a statusy

Reklama
Reklama
Reklama