Meky Žbirka

Meky, Miro byl sluníčkem mého světa.

Mluvil mateřštinou po otci a mateřštinou po mamince.

Nesnažil se být takovým, jako jiní z bezpočtu Slováků kolem mě.

Zpíval, plakal, hrál, mluvil tak, jak už nepromluví do českého prostředí a do kosmopolitního anglosaského světa nikdo jiný.

Slovák, jakých málo, Brit jakých více není a už nikdy ani nebude.

Při maturitním plese našeho vnuka v pražské Lucerně hodil se svou Katkou na parket pár mincí.

Miro, díky! Měl jsem Tě moc rád.

Proč nejsme všichni takoví, jakým jsi stačil být v Praze i po několik posledních roků – nepletu se – jenom Ty?

Kresba: Ľubomír Kotrha