Mirko Raduševič: Miloševićův duch poletuje nad Srbskem

Neil Clark, britský novinář zveřejnil 2. srpna na svém blogu a na ruském serveru rt.com svoji úvahu o tom, že srbský politik byl haagským tribunálem - ICTY zproštěn obvinění ze spáchání válečných zločinů v letech 1992-1995 v Bosně. Vychází z informací dříve zveřejněných americkým novinářem a investigativcem Andym Wilcoxsonem na jeho webu „slobodan-milosevic.org“ (již s datem 18. července) a také jinde.

Americký novinář píše a po něm to Neil Clark opakuje: „ICTY neinformovala o faktu, že Miloševiće zprostila účasti na společném zločinném podniku. Vše jen zakonzervovala v konstatování na 1 303. stránce z obsáhlého soudního spisu o 2 590 stránkách týkajícího se Karadžićova rozsudku. Soud si dobře uvědomoval, že se většina lidí pravděpodobně nikdy nebude obtěžovat to hledat a  číst.“ Dále Wilcoxson dodává, že vrchní soudce O-Gon Kwon z Jižní Koreje byl rovněž jedním z porotců Miloševićova procesu a také ve svém článku píše: „Připomeňme, že Slobodan Milošević skonal za velmi podezřelých okolností. Zemřel na infarkt pouhé dva týdny poté, co soud zamítl jeho žádost o podstoupení operace srdce v Rusku.“

Závažné je také Wilcoxsonovo poznamenání, že zproštění Miloševiće viny v kauze Karadžić může naznačovat to, že přinejmenším mohl být Milošević osvobozen v kauze týkající se válečných zločinů v Bosně. Kdyby Milošević žil, mohl se dočkat takovéhoto výsledku svého procesu. Sice CNN označila proces s Miloševićem za nejzávažnější od Norimberského procesu, ale podle americké právničky Judith Armattaové, která vykonávala dozor nad procesem v rámci organizace Coalition for International Justice si nikdo s Miloševićem nedělal moc velkou hlavu, neboť jeho vina byla již předem určená a byla daná. „Když padne trest a on zmizí v cele, již nikdo se nezvedne a neujme se znovu případu,“ uvedla v roce 2003 americká právnička.

Toto vše jsme přečetli již začátkem srpna a nechtěli publikovat, neboť srbská média v tu dobu tyto zprávy nepotvrzovala a o případu se nevyjadřovala. Z větších zahraničních médií pouze o tom psal server rt.com. Srbové reagovali později a zejména až poté, kdy se objevil článek ( Milosevic 'Exonerated'? War-Crime Deniers Feed Receptive Audience ) v anglické verzi novinářky Radia Svobodná Evropa Gordany Kneževićové. Přitom v srbské verzi byl tento článek publikován již dříve 11.srpna. Srbská novinářka nejprve pracovala jako zástupce šéfredaktora sarajevského listu Oslobodjenje, dále pracovala jako online dopisovatelka agentury Reuters z Kanady a než odjela do Prahy do redakce Svobodné Evropy, pracovala v Torontu pro organizaci Canadian Journalists for Free Expression. Na tomto případu kolem (ne)viny Miloševiće lze pozorovat mediální válku. Kneževićová osočila Wilcoxsona a Clarka, že ohýbají pravdu. Napsala e-mail haagskému soudu a přišla ji následující odpověď, kde se opakuje věta o neexistenci důkazů Miloševićovy viny na společném kriminálním činu v Karadjićově procesu a navíc je zde závěr: „Milošević poskytoval během války pomoc bosenským Srbům, a to jak lidskou tak i výzbrojí.“ Dále v se e-mailu píše, a to podle srbské verze, v anglické je toto uvedeno jen jako komentář autorky: „Soud nedošel k žádnému závěru týkajícího se Miloševiće, během soudního procesu s Karadjićem se nezabýval Miloševićovou vinou. Ve věci Karadjiće nebyl Milošević ani souzen ani odsouzen. Důkaz, že je nebo není součástí společného kriminálního činu, ve kterém nebyl obžalován, nemá žádnou souvislosti s jeho kauzou a jeho vlastní zodpovědností.“

Novinářka Svobodné Evropy k tomu dodá: „Důvod, že kvůli Miloševićově úmrtí v haagské věznici v roce 2006 nebyl s ním proces dokončen, neznamená, že se jeho vina nedá dokázat v jakémkoli jiném soudním procesu.“

Srbské reakce

Jako jeden z prvních srbských politiků reagoval již v sobotu 13.srpna ministr zahraničí Ivica Dačić, který obvinil Západ, že neinformuje o tom, že Milošević byl osvobozen z obvinění pro etnické čistky. „Milošević není vinen, vina není ani na Jugoslávii ani na Srbsku. Byly odhaleny lži o genocidě a válečných zločinech, které se staly základem pro potrestání Srbska a Srbů. Jsem si jist, že se nakonec dojde ke stejnému stanovisku, jako s Irákem, že Srbsko bylo osočováno na podkladě lží a chybných obvinění.“

Začali se ozývat i další politici jako ministr práce Aleksandar Vulin („Haagský tribunál se snažil dostat na roveň všechny země v našem regionu, ale to se mu, jak je vidět, nepodařilo“) nebo předseda liberálně demokratické strany Čeda Jovanović, který prohlásil, že však existují politici, kteří se nyní snaží obhájit svoji špinavou roli v tomto případu. Tím se právě tento politik kriticky obrátil proti ministru zahraničí a ministru práce. Liberálně demokratická strana vydala prohlášení, ve kterém chce upozornit, že někteří srbští politici vytrhávají vše ze souvislosti a laicky si vykládají rozhodnutí z Haagu, aby tak Miloševićův režim vylhali z historické viny, jejíž jsou součástí a omlouvali nacionalistickou válečnou politiku. K tomuto prohlášení se přidala rovněž Liga sociálních demokratů Vojvodiny (LSV), kteří mají Miloševićovi za zlé jeho nacionalistickou politiku vůči Vojvodině a Kosovu. Tato strana uvádí: „Dnes opět jsou u moci všichni protagonisté tragických let devadesátých.“

Strana LSV má však ve zdejším regionu soupeře v Hnutí socialistů, kteří vítají uvedené závěry z haagského tribunálu, na základě kterých, podle nich, nebude muset Srbsko hradit válečné škody.

Na rozdíl od politiků srbští právníci se snaží být ve svých komentářích opatrnější. Jeden za všechny názory uveďme. Advokát Goran Petronijević, který je jedním z právníků obhajujícího Karadjiće v Haagu říká: „Rozsudkem nad Radovanem Karadjićem není z právního hlediska Slobodan Milošević zproštěn viny, ale je sejmuta zodpovědnost ze Srbska za válečné zločiny v Bosně.“

Další právník Toma Fila v deníku Politika upozorňuje na to, že „Milošević by stejně nebyl osvobozen, neboť nebyl souzený pouze pro přečiny v Bosně, ale také v Kosovu. Celý článek k Politice končí konstatováním tohoto advokáta, že haagský tribunál „je monstrum, za které se budou právníci po celý svůj život stydět.“

Vyvolávání nepokojů?

To co se stalo kolem Miloševiće není samo sebou. Neboť ke kauze dochází ve chvíli formování nové srbské vlády a na toto formování je vyvíjen tlak ze Západu i Východu. Tím příkladem může být rozhovor ruského velvyslance v Bělehradě Čepurina pro Sputnik. Ru  nebo současná návštěva amerického viceprezidenta Joe Bidena u premiéra Vučiće ( nyní byl přivítán chlebem a solí, ale přitom právě on stál také za bombardováním Jugoslávie ). Rusko a USA mají zcela odlišné pohledy na řešení Kosova a není potřeba zdůrazňovat, která země více z tohoto aspektu vyhovuje současné srbské politice. Srbsko je stále bráno jako strategická země Balkánu, která dokáže rozhýbat dění nejen na svém území. Všimněme si, že jedna strana poukazuje na skutečnost, že současný srbský establishment, který s největší pravděpodobností zůstane u moci i nadále je napadán jak argumenty, že představuje jen prodlouženou ruku let Miloševićových a na druhé straně je napadána tato tvořící se vláda z toho, že vychází až příliš vstříc požadavkům Západu a EU. Za tím vším je evidentní boj o Kosovo a další budoucnost bosenské Republiky srbské.

Proto není divu, že advokát Goran Petronijević celou situaci charakterizuje slovy: „Jen ten, kdo nemá právní vzdělání, může uvozovat a publikovat různé výklady nebo tímto způsobem chce postupovat ten, kdo má zlé úmysly. Někdo má zlé úmysly a chce u nás vyvolat problémy, rozdělení společnosti, ale také zde na druhou stranu může být záměr vyvolat pozornost a ovlivnit další postup haagských soudců.

Z pohledu druhého dne na srbské servery lze konstatovat podle obsahu jednotlivých deníků, že do určité míry se podařilo tímto tématem vyvolat bouřlivou reakci a zejména dochází k diskuzi mezi socialisty, představované v tomto ministrem Dačićem a demokraty Bojanem Pajtićem nebo Srbskou pokrokovou stranou premiéra Vučiće, kde se nechala slyšet místopředsedkyně vlády Zorana Mihajlićová. Sám premiér se odmítl této diskuze účastnit se slovy: „Vůbec mne již devadesátá léta nezajímají. Žiji a pracuji pro budoucnost Srbska.“

Z uvedeného je vidět, že se Balkán stále ještě nevymanil ze svého neklidného období zaviněného touhami mnohých po určitém geopolitickém řešení a využití toho k osobnímu prospěchu. Nyní se v tomto smyslu bojuje zejména o Kosovo a existují „prognózy“, že půjde o výměnu Krym za Kosovo.

Nová zpráva: Biden prvním vysokým americkým činitelem omlouvajícím se za bombardování

Agentura Reuters publikovala dnes zprávu z návštěvy viceprezidenta USA Joe Bidena v Srbsku a Kosovu. Uvedla, že Biden je prvním americkým vysoce postaveným činitelem omlouvajícím se za bombardování Srbska. Reuters popisuje, že v Srbsku lze zaznamenat stále odpor u místních obyvatel k NATO vzhledem k bombardování, jehož „stopy lze dodnes vidět na zničené budově bývalého ministerstva obrany v centru srbského hlavního města.“

Následovně agentura cituje Joe Bidenovu omluvu: „Chci vyjádřit soustrast rodinám, kdy životy jejich blízkých byly ztraceny ve válce v roce 1990, včetně těch, kteří byli zabiti v důsledku náletů NATO.“

Další: Server stanice Svobodná Evropa dnes zveřejnil rozhovor s Geoffreym Nicem, zástupcem hlavního žalobce ICTY

Geoffrey Nice vysvětluje, že žalobce se „soustředil pouze na kauzu Karadjiće. Tím došlo k tomu, že v tomto nebylo zahrnuto dostatek důkazů o účasti a vině Miloševiće, které však existují." Dále Nice výslovně poukazuje na chyby soudního tribunálu v této kauze, který nezahrnul do případu schůzku srbských lídrů v roce 1995 ohledně Srebrenici. Podrobná analýza by dokázala, že Milošević dobře věděl, k čemu ve Srebrenici došlo.

Úvodné foto: sk.wikipedia.org