Nebouchejte s námi o dlažbu!

Počet zobrazení: 3373

Tak stupidní propagandu a ideologickou umanutost, jakou prožíváme a jaké jsme svědky nyní, jsme snad nezažili, nyní v obráceném gardu, od padesátých let minulého století. Jsme opravdu nepoučitelní. A spolu se svými kormidelníky jsme opět naprosto pro svět nespolehlivými. Americký brouk jako mandelinka bramborová a partyzánský vůdce, maršál Jugoslávie Josip Broz Tito jako krvavý pes a vrah, dostávají pořádně na frak. Když jsem sledoval rozhorlení, jenž si říká ministr kultury, Daniela Hermanna z tribuny Parlamentu ČR o tom, že nebýt NATO, nebyl by nikdy v Evropě po druhé světové válce spravedlivý a trvalý mír, nestačil jsem se divit. Nerad nechávám nejen sebou mlátit o podlahu. Zvláště ne od člověka, který v žoviálním předklonu káže bludy i na mnichovských srazech sudetoněmeckého landsmanšaftu a zároveň se zhrbeným hřbetem nosí kytičku 17. 11. k pražské Hlávkově koleji, v den, kdy došlo k masovému nacistickému zásahu proti českému studenstvu a jejich odvlečení do KT Sachsenhausen.

Volte KDU – ČSL, volte Starosty! S nimi nezabloudíte!

Žijeme v době, kdy se na knižním a literárním veletrhu Svět knihy ve stánku Našeho vojska prodávají za 299, - Kč hrníčky s portréty K. H. Franka, R. Heydricha, A. Hitlera spolu s hrníčky s portréty T. G. Masaryka, E. Beneše, V. Havla, J. A. Komenského nebo Karla IV. Kolem procházely tisícové davy, včetně školní mládeže v doprovodu svých pedagogů a jakoby se nechumelilo. Mezitím se politici hádali a osočovali jeden druhého. Lili splašky na své hlavy a na hlavy jiných.  

Celý život jsem žil ve své  rodné vlasti. Četl jsem noviny i knihy, vyučil jsem se řemeslu, studoval jsem, pracoval jsem – rukama i snad hlavou. Na pražské střední škole seděla vedle mne v lavici Věra Čáslavská, o ulici dál U Půjčovny bydleli Dana a Emil Zátopkovi. Oblékal jsem se a živil jsem se – snad poctivě. Vztekal jsem se a bouřil jsem se proti stupidním manýrům, které život tehdy i dneska přinášel. A co zjišťuji? Zjišťuji, že se mi někdo snaží programově a cílevědomě vnucovat namísto pravdy lež a klam. Včera – a ještě silněji dneska.

moda_za_oponou.jpgNesu si z knihovny nový výtisk knihy Konstantiny Hlaváčkové: „Móda za železnou oponou – Československo 1948 – 1989“ (Grada Publishing, 2016) . Uvozený předsádkou –„ POZOR! Hraniční pásmo. Vstup jen na povolení“. Završený fotografií ČTK z objektivu Karla Mevalda, na níž si pravice podávají v blahém rozmaru rozesmáti Václav Havel spolu s Alexandrem Vondrou, Michalem Kocábem, Michalem Horáčkem a spol. s Ladislavem  Adamcem. I jemu roští pro historii dělají Marián Čalfa, Zbyněk Vokrouhlický, Jindřich Poledník, Miroslav Pavel a jiní, vespolek tuto vzácnou seanci moderuje Oskar Krejčí.

To jenom na okraj. Pokud jde o formu. Kniha popisuje módu zločinné a hodně šedivé doby. Obleky ze šusťákoviny, z tesilu, nylonu, z papíru, náušnice z plastů. Čteno mezi řádky je kniha skvělým dokumentem o době, kdy textilní výroba u nás vzkvétala, někdy i umírala. Zaměstnávala desetitisíce krejčích, švadlen, kresličů, návrhářů. Podle autorky vycházelo několik ideologicky poplatných módních a ženských časopisů.

Když jsem podrobně nahlížel na agenturní snímek o předávání moci po listopadu 1989 mezi Havlem a Adamcem – položil jsem si otázku, kdo oblékal a živil tyto mocenské garnitury, které spáchali bez většiny z nás – Čechů a Slováků - tento kšeft tisíciletí.

Z jedné strany to byly speciální obchody pro vyvolené – tzv. stranické a vládní obchody – z druhé strany nezadbatelná finanční podpora ze strany Západu, pěstovanému disentu a přisluhovačům. Roli zde pro ně často vyplňoval Tuzex. Nikdy nezapomenu na svá setkání s režisérem Otomarem Krejčou a s herečkou Marii Tomášovou v jejich břevnovské vile. K československé měně se oba téměř nedostali, k valutám ano. Získávali je poctivě – svou prací pro druhou stranu, která jim byla doma režimem znemožněna. 

Vycházejí knihy i s jiným port foliem doby, nejenom o módě, nejenom u nás. Jsou to knihy Retro. O tom, co jsme za železnou oponou jedli a pili, jak jsme odpočívali v rekreačních zařízeních ROH, závodních zotavovnách. Jak jsme děti vypravovali do pionýrských a dětských táborů. Nedotýkám se na tomto místě jejich úrovně. Nemlčí o cestovní nesvobodě!

Vyčlením li stravování, vcelku jsme se krmili mnohem hodnotnějším jídlem než máme na talíři dneska. I když nám často chyběli banány a jiné jižní ovoce, někdy i maso a špagety. Měli jsme normy, jaké nám mohl svět závidět.

Jsem zvědav na autora, který jednou s ohledem na minulost zaznamená v retro pohledu současné poměry.

To bude znovu veselo – jako veselo bývalo na Starém Bělidle, když se u babičky sešla chasa.

SÚVISIACE:
Monika Hoření: Je libo khaki Hitler?

Facebook icon
YouTube icon
RSS icon
e-mail icon

Reagujte na článok

Napíšte prosím Váš text.

Blogy a statusy

Píšte a komunikujte

ISSN 1336-2984