Reklama
Reklama

Nesmyslné výdaje NATO

Počet zobrazení: 2598

oskar_krejci_250_x_205.jpgZvýšením výdajů na obranu Česka a Slovenska se jejich bezpečnost nezvýší. Jde o to, kolik nových zbraní zmíněné země nakoupí. Zbraní, které samy nevyrábějí, říká v rozhovoru pro Prvnizpravy.cz politolog Oskar Krejčí.

PZ: V posledních dnech opět narostl počet varování před ruským a čínským nebezpečím. Chystá se summit NATO ve Varšavě, který velice pravděpodobně zopakuje výzvy ke zvýšení vojenských výdajů států, které nesplňují dohodnuté minimum dvě procenta hrubého domácího produktu (HDP) výdajů na obranu – což jistě bude impulz i k masivní kampani u nás. Jsou opravdu vojenské výdaje u nás nízké? 

Cíl vydávat minimálně dvě procenta HDP na obranu je propagandistické zaklínadlo, jehož povaha většině lidí zůstává skryta. Tento cíl byl podle některých autorů zformulován v roce 2002, podle jiných roku 2006. Není ani zcela jasné, kým byl stanoven. Na oficiálních internetových stránkách NATO je tato požadovaná minimální úroveň výdajů na obranu představována především jako „indikátor politické vůle státu přispět ke společnému Aliančnímu obrannému úsilí“.

PZ: Znamená to, že ten, kdo dává méně na obranu, je neloajální člen Aliance? Že podlamuje obranu a nechová se podle mušketýrské zásady „jeden za všechny, všichni za jednoho“?

Požadavek na uvedenou hladinu výdajů není prezentován jako bezpečnostní potřeba, ale jako manifestace oddanosti. Podívejte se na rozptyl výše výdajů u členských států Aliance: loni to bylo od 0,85 % HDP v Maďarsku po 3,62 % HDP v USA; pouze pět států z 28 členů NATO dosáhlo úrovně dvou procent HDP či více. A přidejte povahu rozhodovacího procesu v NATO. Pak je zcela namístě předpokládat, že vize dvou procent HDP byla zformulována jako politický kompromis. A otázka otázek v této souvislosti zní: odpovídá deset či více let starý kompromis dnešním požadavkům na zajištění bezpečnosti?

PZ: A vaše odpověď zní?

V obecné rovině se zdá nepravděpodobné, že by se bezpečnostní situace nezměnila. Už sám fakt, že za onu dobu byly přijaty výrazně pozměněné bezpečnostní strategie států, jako je USA či Rusko, nebo aliancí, jako je NATO, naznačuje, že se něco v této oblasti událo.

Věcně vzato říci, zda jsou dvě procenta HDP moc, nebo málo, nelze bez konkrétní analýzy bezpečnostní situace. Kým jsme ohrožováni? Přívrženci vyšších výdajů na obranu téměř unisono odpoví: Ruskem! Dobře, ale před deseti či více lety, kdy byl stanoven cíl v podobě výdajů na obranu minimálně na úrovni dvou procent HDP, bylo Rusko téměř spojenec, účastník hry zvané Partnerství pro mír. Asi nikdo tehdy netušil, že za několik roků NATO bude bombardovat Jugoslávii a vztahy s Moskvou se zhorší. Když tehdy, před více než deseti lety, stačila dvě procenta HDP, stačí i dnes, kdy se vztahy s Ruskem zhoršily? A když každý na událostech v Sýrii vidí, že se ruská armáda dostala – kvalitou výzbroje i velitelských kádrů – na mnohem vyšší úroveň, než byla v době války v Čečensku.  

PZ: Chcete tím říci, že ona požadovaná dvě procenta HDP jsou dnes málo?

Ale ne! Chci jen říci, že zaklínadlo „dvě procenta HDP“ slouží jako propagandistický nástroj. Odpovědný státník se musí ptát, zda ony miliardy jsou vynakládaný účelně. Zda neplýtváme či nedáváme málo v oblasti, která je nesmírně důležitá a citlivá – na každou změnu musí zareagovat soused či potenciální protivník. Čímž se vyvolá řetězec akcí a protiakcí.

PZ: V prezidentské kampani v USA dotčeně zaznívá, že Evropa se dostatečně nepodílí na společné obraně. Že jsou to Spojené státy, na které je hozeno břemeno obrany Západu. Jsou tyto výtky oprávněné?

Ano i ne. Jak jsem již uvedl, loni dávaly v USA na takzvanou obranu 3,62 % HDP, zatímco průměr evropských států Aliance činil 1,43 % HDP. Podle nejnovější výroční zprávy generálního tajemníka NATO Jense Stoltenberga činil loni podíl Spojených států na aliančních výdajích 72,2 %, zatímco podíl USA na souhrnném HDP států NATO činil 50,4 %...

PZ: Což se opravdu jeví jako neúměrné!

To máte pravdu, ale je tu opět jedna zásadní otázka: jaká je povaha tohoto rozdílu? Dávají evropské státy, ale i Kanada na obranu málo, nebo dávají Spojené státy zbytečně mnoho?  

PZ: Znova tedy – a vaše odpověď zní?

Když si Washington postaví cíl udržet hegemonii nad světem, pak dávají málo. Když bude úkolem ozbrojených sil USA chránit Spojené státy a jejich spojence, dávají zbytečně mnoho. Dokonce se dá říci, že dávají kontraproduktivně moc – vyvolávají nežádoucí reakci u mocností jako Rusko nebo Čína, které kvůli potřebě zajistit svoji bezpečnost v podmínkách růstu síly USA také dávají více peněz na obranu. A bezpečnostní situace se tak komplikuje.

Ve světě dnes není žádná aliance, natož jednotlivý stát, který by dával více na armádu než USA. To ale také znamená, že nikdo ve světě nedává tolik peněz na takzvanou obranu jako NATO. Ani Rusko a Čína dohromady. Podle čerstvě zveřejněné zprávy Stockholmského institutu pro výzkum míru stouply loni světové vojenské výdaje ve srovnání s rokem 2014 o jedno procento, a to na téměř 1,7 bilionů dolarů. Z této částky tvořily 596 miliard výdaje USA, zatímco souhrnné výdaje Číny a Ruska byly přibližně 281 miliard dolarů. Podle britského Mezinárodního institutu strategických studií byl loňský podíl NATO na světových vojenských výdajích více než sedmdesát procent.

PZ: Vy ale sám často zdůrazňujete, že například ruský vojenský arzenál nelze charakterizovat jen aktuálními výdaji a úrovní konvenčních zbraní. Že jsou tu ještě strategické zbraně.

Právě – tato skutečnost ukazuje absurditu zbrojení ještě výrazněji. Především konvenčním zbrojením nelze vykompenzovat sílu strategických zbraní. Řečeno srozumitelně, ani výdaje jakkoliv vysoko nad dvě procenta HDP nemohou státům NATO, které nemají strategické zbraně, pomoci vytvořit rovnováhu s Ruskem. Či dokonce převahu nad ním.

PZ: A jak dnes vypadá jaderný arzenál mocností?

Předně je třeba připomenut, že tyto informace podléhají utajení. Většina analýz, které jsou dostupné, čerpá z otevřených zdrojů a oficiálních sdělení, která mohou být zavádějící. V odborné komunitě se dnes jako nejvěrohodnější berou přehledy, které zveřejňuje dánský analytik Hans Kristensen a jeho americký kolega Robert Norris. Ti dnes pracují pro Federaci amerických vědců a jejich propočty přebírá i zmíněný Stockholmský institut pro výzkum míru. Podle čerstvě aktualizovaných přehledů těchto dvou autorů bylo na počátku roku 2016 ve světě 15 350 jaderných náloží, z nichž přibližně 93 % vlastní Rusko a Spojené státy. Tyto dvě mocnosti mají téměř shodné množství aktivních strategických nukleárních náloží – v případě USA to je 1750, Rusko má 1790 strategických náloží. Pro srovnání: Francie má 280 a Velká Británie 120 strategických náloží. Zmínění autoři odhadují celkový čínský jaderný arzenál – tedy i taktické nálože či nálože v rezervních skladech – na 260 kusů. Jenže nejde jen o tato čísla. Velkým problémem je, že se znovu rozjely závody v modernizaci jak náloží, tak i jejich nosičů.

To podstatné, co chci říci, je, že v dnešním světě nelze vyhrát válku nad žádnou z jaderných mocností. Což do značné míry platí i o Indii (100–120 jaderných náloží), Pákistánu (110–130) či o Izraeli (80 náloží).

PZ: Tak jakou má v tomto případě logiku výzva na zvýšení vojenských výdajů v malých státech NATO?

Onen cíl „dvě procenta HDP“ na obranu obsahuje ještě málo citovaný dodatek – „20 % z oněch dvou procent HDP dát na nákup zbraní a na výzkum“. O to se hraje. Zvýšením výdajů na obranu Česka a Slovenska v současném geopolitickém cyklu nezvýšíte bezpečnost těchto států. Jde o to, kolik nových zbraní zmíněné země nakoupí. Zbraní, které samy nevyrábějí. A podle všeho ani nepotřebují.

Guardian: USA vypálily „první ránu" v závodě ve zbrojení s Ruskem
Expert: Vlivné lobby v USA vráží klín mezi Evropu a Rusko

Stockholmský institut pro výzkum míru zveřejnil přehled obchodu sta největších výrobců zbraní (bez Číny) za rok 2014. Poslední tři roky jejich výnosy mírně klesají, v roce 2014 byly ale o 43 % vyšší než v roce 2002. Společný podíl podniků z USA a západní Evropy na obchodu sta největších zbrojařských firem světa činil 80,3 %. Když tuto stovku firem seřadíte podle velikosti příjmů, první podnik, který není z některé země NATO, naleznete až na 11 místě – je to ruský Almaz-Antey, jehož příjem za prodej zbraní byl 4,2krát menší než příjem americké firmy Lockheed Martin. V rámci sta největších zbrojařských firem byl podíl amerických firem na celkovém prodeji 54,4 %, britských 10,4 %, ruských 10,2 % a francouzských firem 5,6 %.

PZ: Tyto údaje pořád nevysvětlují, proč by měly malé státy zvyšovat výdaje na obranu.

Protože nejde o obranu, ale o kšeft. Když vyrábíte zbraně a munici, zvláště když usilujete o stále modernější zbraně a munici, potřebujete se starých výrobků zbavit – nebo musíte zastavit výzkum i výrobu. Zbraní se můžete zbavit dvojím základním způsobem. Je to spotřební materiál, tak ho spotřebujete. Třeba ve válce. Nebo zbraně prodáte. Ty staré. Někomu, kdo věří, že jeho posvátnou povinností je podílet se na společné obraně Aliance – neznámo před kým – alespoň dvěma procenty svého HDP. Z čehož alespoň 20 % dá na nákup výzbroje a na výzkum nových zbraní. Čí zbraní?

PZ: A někdo tomu skutečně uvěří?

Ale uvěří. Nebo zmlkne. Existuje bruselská a pentagonská subkultura skupin, uvnitř kterých se lidé navzájem přesvědčují o tom, že větší vojenské výdaje jsou z nějakého důvodu nutné a pro příslušníka dané skupiny i osobně výhodné. A že ti venku, mimo danou skupinu, to buď nejsou schopni pochopit, nebo podléhají ruské propagandě. Pak ale ti, kdo nejen nechápou, ale navíc ještě zlobí, dopadnou jako jeden z hrdinů pozoruhodného románu Obchodník se smrtí od Hugha Laurieho: „Vojenskoprůmyslový komplex se probudil z dřímoty, zvedl velkou línou tlapu a zašlápl ho, jako by byl jen obyčejná lidská bytost“.

(Jiří Kouda, prvnizpravy.cz)
Uverejnené so súhlasom prof. Oskara Krejčího, foto (ap)

Ďalšie články:
OSKAR KREJČÍ
 

Facebook icon
YouTube icon
RSS icon
e-mail icon
     
Reklama
Reklama

Blogy a statusy

Reklama
Reklama
Reklama