Reklama
Reklama

O konečném řešení ruské otázky

Počet zobrazení: 5532

o._krejci_480.jpgNěkdy se zdá, že ostřelování Donbasu a okolních vesnic je vedeno představou o konečném řešení ruské otázky na Ukrajině pomocí genocidy a vyhánění původního obyvatelstva, říká v rozhovoru pro Prvnizpravy.cz profesor Oskar Krejčí.


PZ: Konflikt na východě Ukrajiny nebere konce. Každodenní zpravodajství nehovoří  jen o stálé střelbě a o rostoucích počtech mrtvých, ale i o doplňování a přeskupování vojsk či dokonce o přípravě rozhodujícího útoku. Jak vidíte budoucnost tohoto konfliktu?  

Už Carl von Clausewitz napsal, že války se odehrávají v mlze. Myslel tím pohled vojenského velitele zásobovaného špionážními informacemi. A postavení komentátora je ještě komplikovanější: jsou nejen dále od konfliktu samotného, ale kromě kamufláže přímo zúčastněných aktérů zahalují přesný obraz bojů vlny pseudoinformací nejrůznějších agentur, masmédií, ale také internetu s jeho škálou pravdivosti od mínus sta do plus sta procent.

V pozadí konfliktu jsou tři velcí hráči: Moskva, Brusel a Washington. U Moskvy je zřejmé, že by si přála co nejrychlejší ukončení…  

PZ: Ale za jakých podmínek? Jestli rozumím oficiálnímu stanovisku Moskvy, pak při zachování celistvosti Ukrajiny – ale bez Krymu. Při dodržování míru – ale při respektování povstalců označovaných Kyjevem za teroristy. To nevypadá na snahu skončit co nejdříve!

Skončit co nejdříve vyžaduje vyjít z aktuální situace. V diplomatickém jazyce existuje pojem „fait accompli“. Označuje se tím skutečnost, která vnikla nestandardním způsobem, ale je nezvratná či jen velmi těžko změnitelná. Což je například připojení Krymu k Rusku. Z tohoto faktu se musí začít – a třeba požadovat kompenzace, nikoliv změnu, která není dosažitelná. To je politika, jako umění možného. Stejným faktem je i nová reprezentace Doněcka a Luhanska, s níž je třeba o míru jednat. Protože tamní představitele je možné označovat za samozvance, ale jsou reálnými nositeli moci. Tak jako politici, kteří se zmocnili moci po svržení prezidenta Viktora Janukovyče.

Prof. Krejčí: V roce 2015 se mohou spustit konflikty nové kvality

Rusko požaduje uklidnění, protože má před sebou dva roky ztrát. Nejnověji čísla Světové banky uvádějí, že hrubý domácí produkt Ruska letos klesne o 2,9 %, v roce 2016 bude v podstatě stagnovat na úrovni růstu 0,1 %, aby další rok vzrostl o 1,1 %. To nejsou příznivá čísla, ovšem není to propad jako v krizi po roce 2008.

PZ: Světová banka se ale poměrně často mýlí.

To máte pravdu. Ale její údaje jsou dobrou ilustrací aktuálního vnímání Ruska. Ukazují, že původně očekávaný poměrně plynulý růst na úrovni tří procent hrubého domácího produktu se nekoná.

Podle oficiálních údajů vzrostly loni ceny potravin v Rusku o 15,7 %, přičemž nejvíce u cukru – 40 %. U spotřebního zboží vzrostly ceny o 8,1 %. Služby zaznamenaly nárůst o 10,5 %, nejvíce pak zájezdy do zahraničí – o 41,1 %. V pozadí tohoto inflačního pohybu bezesporu stojí západní sankce. Ovšem, jak jsem řekl, je to stále na úrovni sociální snesitelnosti a lze právem očekávat, jak to naznačují i citované údaje Světové banky, že jde o dočasný propad. Třeba i díky rostoucí orientaci ruské ekonomiky směrem k Pacifiku.

PZ: Rusko tradičně doplácí i na svoji malou modernizaci. Což je druhá strana téže mince, kdy doplácí na závislost na cenách za ropu a plyn. A ty klesají. Potom je problém i toto.

Samozřejmě, Rusko přichází o poměrně snadno získávané peníze. Propad cen ropy je oproti loňskému červnu přibližně 60 %. Na nedávném fóru v Moskvě ruský ministr financí uváděl, že při ceně 50 dolarů za barel, bude tento pokles znamenat výpadek příjmů do rozpočtu 45,2 miliard dolarů.

Nelze ale nahlížet na pokles ceny ropy jako na výhradně ruský problém. Venezuelský prezident tento týden dojednával společnou politiku s Íránem a Ruskem. Navštívil i Saudskou Arábii.  V téže době agentura BBC přinesla zprávu, že v důsledku nízkých cen je britská těžba ropy v Severním moři na pokraji kolapsu a ohroženo je 450 tisíc pracovních míst.

PZ: Jenže je tu stará bolest ruské ekonomiky: malá nabídka zboží na export, které by bylo na špičkové technologické úrovni.

Rusko stále ještě dohání Západ. Od Petra Velikého to činí se střídavými úspěchy v přiblížení se a v následné vlně propadu. Už Petr dokázal udělat z Ruska stát s největší výrobou železa v Evropě, Alexander přivedl vojáky až do Paříže, Stalin do Berlína – ale vždy následovala stagnace, někdy i rozpad státu. Putin se snaží založit přirozené kořeny ekonomického růstu, které by rozvoj učinily sebedynamizující. Myslím tím bez závislosti na politických výkyvech.

PZ: Lze něčeho takového dosáhnout?

Nevím. Osobně jsem přívrženec inteligentního státního intervencionalismu. Zvláště v zemích, jako je Rusko.

Asi se opakuji, ale znovu připomínám, že v řadě technologií je Rusko na světové špičce. V Kongresu USA se zrovna připravuje zákon, který by zakázal dovoz ruských raketových motorů. Aby se snížila údajná závislost na Rusku…

PZ: Američané jsou závislí na ruských raketových motorech?

Ale kdež! Jde o jeden typ. Firma Orbital Sciences, jeden z pilířů amerického kosmického programu,  užívá motory RD-181 a nově plánuje nakoupit 60 těchto motorů. Teď budou muset američtí poplatníci zaplatit tři miliardy dolarů na vývoj vlastního motoru. Což bude pro někoho slušný kšeft. Je to plýtvání – dovoz těchto motorů ohrožuje americkou bezpečnost asi tolik, jako ruskou bezpečnost ohrožuje dovoz aut GM do Ruska. Výrobu raketových motorů v Rusku embargo USA také nikterak neohrozí. Moskva chystá letos třicet startů do vesmíru, raketa Angara by měla nahradit rusko-ukrajinskou raketu Zenit v projektu Mořský start. A tak by bylo možné pokračovat.

Především ale nikdy nesmíme zapomínat: zárukou bezpečnosti v 21. století je vzájemná závislost. Autokratické pojetí bezpečnosti, kdy se každá mocnost stará o vlastní štěstí bez ohledu na ostatní, je rostoucím globálním rizikem.

PZ: Zpátky k Ukrajině. Lenka Procházková v nedávno vydaném sborníku Rusko včera, dnes a zítra, který vznikl na základě debaty v Jazzové sekci loni 21. srpna, mimo jiné říká, že to někdy vypadá, jako by „evropští politici ztratili nejen smysl pro realitu, ale i instinkt“. Jaké jsou tedy podle vás zájmy Bruselu na Ukrajině?

Objektivní zájem je jednoznačný: ukončit konflikt. Politika Bruselu je ale mnohoznačná. Někdy konflikt iniciuje, jindy vyvolává nedůvěru Moskvy, často směřuje nesrozumitelně proti vlastním zájmům. Německá kancléřka Angela Merkelová prý prohlásila, že Vladimír Putin žije v alternativním vesmíru, kde bílé je černé a modré je zelené. Což je bezesporu hezká metafora, bohužel ale taktéž naznačuje, že západní politici jsou barvoslepí.

Nikdo už nepochybuje, že sankce proti Rusku se obracejí proti Evropské unii. Přímo, protože ztráty na obou stranách narůstají, a zdá se, že Rusko dokáže unijní trh snadněji nahradit, než Unie ruský. Nepřímo doplácíme i tím, že sankce vůči Rusku dopadnou i na Ukrajinu. Kterou bude muset Unie financovat, nechce-li další rozvrat na své východní hranici. Aktuálně prý Kyjevu chybí 15 miliard dolarů.

V pondělí by měli ministři zahraničí unijních států v Bruselu projednávat další postup vůči Rusku. Dostupné informace naznačují, že Federica Mogheriniová, vysoká představitelka Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, předkládá materiál obsahující návrh vrátit Rusko –v návaznosti na postupné řešení krize na Ukrajině – do společných diplomatických aktivit, obchodu a řešení globálních problémů.

PZ: A co Washington a Ukrajina?

Vlivu neokonzervativců na rozhodování prezidenta Baracka Obamy se už nedá zabránit. A pro neokonzervativce jsou extrémisti v Sýrii či na Ukrajině spojenci, dokud alespoň trochu poslouchají a bojují proti příliš samostatnému státu. Přibližně pět tisíc mrtvých v kárné operaci na východě Ukrajiny, v místech strašných bojů během 2. světové války, ale i statisíce mrtvých v pásu od Pákistánu po Sýrii, jsou projevem takovéhoto chápání mezinárodních vztahů.

Někdy se zdá, že ostřelování Donbasu a okolních vesnic je vedeno představou o konečném řešení ruské otázky na Ukrajině pomocí genocidy a vyhánění původního obyvatelstva.

Pro neokonzervativce jsou pojmy jako „lidstvo“, a od nich odvozené mezinárodní právo, jen deriváty představy „America first!“. Obraz výjimečnosti USA je spojen s vizí speciálních práv, kdy americké „laskavé impérium“ pečuje o poddané a zabití civilisté na východě Ukrajiny či v Súdánu jsou jen vedlejší ztráty při péči o americké blaho. Tak, jako je věznice na Guantánamu ochranou „globálních privilegií“ občanů USA.

Obávám se, že klíč k řešení toho, čemu se eufemisticky říká „ukrajinská krize“, a co není nic jiného než špinavá válka, leží ve Washingtonu. A vůbec není jasné, jaké cíle Spojené státy na Ukrajině sledují. Nebo za co Washington mír v této zemi vymění.

(Jiří Kouda, prvnizpravy.cz)
Rozhovor uverejňujeme so súhlasom prof. Oskara Krejčího

Facebook icon
YouTube icon
RSS icon
e-mail icon
     

Komentáre

Obrázok používateľa Peter Zajac-Vanka
#1
Peter Zajac-Vanka
18. január 2015, 19:39

varovné...kto to ešte sníval o "konečnom riešení" akej otázky? Že toto ešte stále nie je fašizmus?

Obrázok používateľa Peter Zajac-Vanka
#2
Peter Zajac-Vanka
19. január 2015, 10:43

nedá sa ne... veď web sem dal také motto:

"Sme zodpovední za každé nevyslovené slovo, ktoré sa mohlo vysloviť, a nevyslovilo sa." Vladimír Mináč

Takže: Kto si vojnou, zabíjaním iných, rieši svoje mocenské problémy, kto vojenským ťažením v 21.storočí oddaľuje krach svojej ekonomiky a zahaľuje bezmocnosť svojej politiky, ten nesmie mať miesto v spoločnosri 21.storočia. Ja jednoducho nechápem, že kvôli dosť problematickému teroristickému zabitiu redakcie francúzskeho karikaturistického magazínu mohli ešte aj v Bratislave byť večer sviečočky a panychída predchnutá solidaritou,

že kvôli dlhodobému a stále rastúcemu vojenskému zabíjaniu civilistov v Donecku sa nie sme my, ľavicovo zmýšľajúci, ani len stretnúť sa a zapáliť sviečky za tých od včera už deviatich zabitých len v samotnom meste Doneck. VIete, tie nezmyselné reči z histórie "keď si išli po suseda žida, neprotestovali sme"...sú dnes o to bolestnejšie, že dnes ani nie zas tak ďaleko si tvrdé kovové čiastočky rakety Grad i z veľkorážneho dela umiestneného na tanku ukrajinskej armády prichádza smrť po starčeka Vasju, pre babičku Nasťu i pre chlapčeka Vaňu, a oni majú umrieť iba preto, aby sa preukázalo, že sloboda a demokracia sú hodnoty, ktoré Európska únia vyznáva?

Poďme von protestovať. Ozaj neviem, na čo čakáme...  

Obrázok používateľa Vladimír Manda
#3
Vladimír Manda
24. január 2015, 14:21

Nerozumiem prečo je potrebné pre hodnotenie súčasnej situácie na východe Ukrajiny začať faktom "pripojenia Krymu" k Rusku. Pripojenie sa Krymu k Rusku nie je východiskovým faktom pre hodnotenie alebo pre pochopenie danej situácie a už vôbec nie pre jej riešenie.

Ak už hovoríme o východiskových faktoch, tak tým je nesporne fakt odvolania prezidenta Janukoviča 22. februára 2014. Pretože práve v procese jeho odvolania, ako je všeobecne známe, poslanci Verchovnej rady odmietli konať podľa Ústavy, t.j. svojim činom, nie len že seba samých zbavili formy poslancov, lebo poslancami sa stali práve na základe odmietnutej Ústavy, ale čo je ešte dôležitejšie, štát Ukrajinu zbavili jej srdca alebo duše, tým štát Ukrajinu premenili na mŕtvolu štátu (aj s kondolenciou ministrov zahraničných vecí Nemecka, Poľska a Francúzska). 

Veď už od Aristotela je známe, že ústava je základným zákonom štátu, je jeho vlastným základom. Veď čo robí zo spoločnosti žijúcej na nejakom geografickom území štát, ak nie to, že všetci sú zjednotení jedným zákonom do politickéh telesa. Ak bol 22. februára 2014 tento základ na Ukrajine odstránený, tak akým zákonom sa mala riadiť celá politická štruktúra Ukrajiny opierajúca sa o Ústavu? Povedané slovami sociálno-politických filozofov 17-18.. storčia, Jaceňuk, Turčinov a majdan vrátili spoločnosť žijúcu v štáte Ukrajina do stavu prirodzeného, t.j. nepolitického. A ako je známe v nepolitickom stave života, t.j. stave bez platného zákona začína vznikať stav vojny všetkých proti všetkým. Krym práve na tomto základe, nevystúpil zo žiadneho štátneho zväzku lebo ten už v čase jeho pripojenia sa k Rusku už dávno nejestvoval. Krym len urobil to čo v stave prirodzenom je podľa Hobbesa povinný robiť každý, t.j. všetkými prostriedkami chrániť svoju existenciu. Presne v tomoto je aj dôvod boja DNR a LNR za svoju existenciu. V dôsledku neplatnosti Ústavy sú povinní si chrániť svoju existenciu pred tými, ktorí chcú mocensky ovládnuť celé źemie bývalej Ukrajiny.

To, čo po dstránení Ústavy ostalo je útvar, ktorý stále mnohí považujú za štát Ukrajina, ale vo svojej podstate ide o útvar ovládaný nelegálnou mocou, ktorá sa neopiera o žiadnu legalitu a jej legitimita je len čiastočná. Ak sa súčasná politická moc na Ukrajine odvoláva na nejakú ústavu, tak je to nesporne omyl, lebo tá, ktorá platila bola samotnými poslancami odmietnutá. To, že následne daná skupina osôb a nie poslancov, nachádzajúca sa fyzicky vo Verchovnej rade, opätovne vytiahla inú ústavu ako platnú má práve tu chybu, že ľudia ktorí danú ústavu tak povediac "uzákonili" k tomu nemali žiadne legálne oprávnenie, svoj mandát poslancov stratili práve v tedy, keď odmietli postupovať podľa Ústavy pri odvolaní prezidenta Janukoviča.

Vyriešenie danej krízy na území bývalej Ukrajiny je teda len v tom, že sa do stavu prirodzeného opätovne vnesie skutočný zákon. Ale to je možné len tak, že je to predovšetkým Kyjev, ktorý prostredníctvom volieb a ústavodárneho zhromaždenia prijme ústavu zahrnujúce do nového štátu len tie regióny, ktoré s ním chcú v jednom štáte žiť a ostatné bývalé časti Ukrajiny ponechá na ich vlastné rozhodnutie. Lenže je zrejmé, že práve toto Kyjev nie je ochotný urobiť, alebo si to vôbec pripustiť lebo je dosť pravdepodné, že Krym, DNR a LNR by nemuseli byť poslednými časťami bývalej Ukrajiny, ktoré by sa odmietli podriadiť v podstate banderovským fašistom. Na východe bývalej Ukrajiny sa teda nerieši Ruská otázka, ale vnútropolitická otázka v súčasnosti mŕtveho štátu Ukrajiny. To, že sa táto kríza na území bývalého štátu Ukrijiny zneužíva na útoky proti Rusku je už iný problém.

Reklama
Reklama

Blogy a statusy

Reklama
Reklama
Reklama