O výročí novembra z českých zdrojov
sobota 15. november 2014
Ilona Švihlíková: Proč bychom se netěšili...
ČR se zařadila do světové ekonomiky na bázi kolonie. Ekonomika v pozici kolonie si nutně „buduje“ i odpovídající struktury. Stává se politickou periferií, která v zahraničně-politické orientaci nemá dodnes definován národní zájem, protože jen v předklonu plní zájmy upadajícího hegemona. Stává se politicky vyprahlým prostředím, které dokáže vášnivě diskutovat o nesmyslech jako oblečení při ceremoniálech a nevhodnosti používání vulgárních slov, které nemají ani na život ani na postavení ČR ve světě dopad. Energie se věnuje margináliím, protože ČR je mimo dění, je mimo hlavní intelektuální debaty. Hlubší otázky se ani nekladou, protože v podtextu se tuší, že u nás se stejně řešit nebudou, resp. že k nám dojdou jako poslední.
S tím, jak se blíží 25. výročí, „listopadu“, se nutně objevují tendence „slavit“, ale také bilancovat. Čtvrtstoletí je už dostatečně dlouhá doba na zhodnocení socio-ekonomického vývoje, politické kultury i mezinárodně-politické pozice ČR.
Pokusím se podat čtenářům poněkud jiný pohled než jen úzce zaměřený na jednotlivé prvky transformačního procesu (např. kuponovou privatizaci). Pohled, který bude spíše koncentrován na vývoj vnějšího prostředí a na celkové konsekvence transformace tzv. východního bloku.
Celý článok: Proč bychom se netěšili
Oskar Krejčí: Z Moskvy zněl vzkaz, buď změny, nebo poteče krev
Gorbačov si zachraňoval pozici na úkor včerejších spojenců. Když dnes fňuká, že západní mocnosti nedodržují ústní sliby, zapomíná, že on neplnil ani smluvně dané závazky, říká k výročí 17. listopadu profesor Oskar Krejčí v rozhovoru pro Prvnizpravy.cz.
* * *
PZ: Vím, už několikrát jste napsal a řekl, že skutečného poznání událostí před čtvrt stoletím nemůžeme dosáhnout. Proč?
Pominu-li tendenčnost novinářské publicistiky, která staví bariéry odvaze historiků, jsou tu teoreticko-metodologické problémy. Chybí skutečně kritická analýza zdrojů, ať již jde o archívy či o takzvanou orální historiografii, výpovědi účastníků událostí a svědků. Chybí také empatie, schopnost vcítit se do příčin, proč tolik milionů lidí z celého světa zasvětilo svůj život plebejskému ideálu socialismu A v neposlední řadě chybí holistický pohled na problémy, pohled na celek – zkoumání jak antropologických, tak i mezinárodních příčin a důsledků sametové revoluce.
PZ: To zní velmi skepticky.
Je to skepse směřující k povaze naší politické kultury. Naší budoucnost ale zásadně ovlivňují jiné problémy, než je porozumění událostí před čtvrt stoletím. To, že nepoznáme vše o sametové revoluci, není žádná tragédie.
Celý rozhovor: Z Moskvy zněl vzkaz, buď změny, nebo poteče krev
Jan Keller: Narozeni před čtvrt stoletím
Vzpomínky na sametovou revoluci a její hodnocení se odehrávají pochopitelně v režii generací tehdejších účastníků. Bývalým revolučním studentům pomalu táhne na padesátku, dřívější čtyřicátníci jsou dnes už v důchodu.
Může být zajímavé podívat se na to všechno z perspektivy těch, kteří se v roce 1989 a později narodili, zažili tedy už jen dnešní systém a neměli by být zatíženi žádnými předburžoazními přežitky.
Celý stĺpček: Narozeni před čtvrt stoletím
Reagujte na článok
Komentáre
Najsilnejšie vo mne zarezonoval sociológ Jan Keller, a keďže je to schované v článku "Narozeni před čtvrtstoletím", budem citovať a pomenujem to, že toto sú dôsledky "veľkého Novembra 1989" pre súčasné do ekonomického života vstupujúce generácie:
"Generace roku 89 si nepamatuje nic z toho, jak probíhala transformace a velké přesuny majetku v devadesátých letech. V době opoziční smlouvy byla teprve v pubertě, takže nepamatuje, jak standardní politické strany stabilizovaly demokracii. Někdy v roce 2007 či 2008 vstupovala tato generace na vysoké školy, a to v množství do té doby nikdy nevídaném. Na vysokoškolská studia jich šla plná polovina.
Právě v současné době svá studia končí, teprve nyní budou moci učinit své první zkušenosti s uplatněním vysokoškoláků v prostředí, které je v sektoru soukromém orientováno čistě na zisk, v sektoru veřejném na úspory.
Ti mladí, kteří po maturitě dál studovat nešli, to vůbec neměli lehké. Na trh práce vstoupili právě v době začínající hospodářské krize a do dneška nic jiného než krizi nepoznali. Promítlo se to v tom, že každý šestý z nich je dnes bez práce.
Velká část z těch, kteří práci mají, je fakticky bez úspor a bez vlastního bydlení. Finanční potíže řeší omezováním počtu dětí a odkládáním narození prvého z nich.
Zároveň je to generace, která má tolik možností, kolik neměla žádná před nimi. Nepamatují svět bez počítačů a bez mobilů. Nevědí, co jsou to víza a celní kontroly. Teoreticky mohou studovat na těch nejprestižnějších univerzitách a nikdo jim nebrání stát se co nejdříve dolarovými milionáři.
Tito mladí lidé žijí ve světě bez viditelných bariér. Jejich očekávání od života jsou nutně vyšší, než byla v generaci jejich otců a dědečků. Tím nepochopitelnější pro mnohé z nich bude, až zjistí, že většině se sny nenaplní. V zemích typu Francie zažila tento šok generace narozená deset a více let před nimi. Vedlo to tam mimo jiné k výraznému růstu vlivu populistických hnutí. Bude politologicky nesmírně zajímavé sledovat, k čemu to povede u nás." Píše Jan Keller (právo,čssd)
Táto generácia sa´vám už vykašle zhlboka na "totalitné krivdy" i na pocit ukrivdenosti starých komunistov - má svoje problémy - boli vrhnutí do sveta "topiaceho sa Titaniku", kde všade okolo nich padajú ľudia do hlbín mrazivej vody chudoby a nezamestnanosti a oni síce ešte počujú ľúbivú hudbu z prvej najvyššej paluby, ale tam sa dostanú iba podvodom alebo podľa príslušnosti k skupinám vyvolených...a majú chuť niečo rozbiť.